monita333 monita333 přečtené 96

☰ menu

Harry Potter a vězeň z Azkabanu

Harry Potter a vězeň z Azkabanu 2017, J. K. Rowling (p)
5 z 5

Musím říct, že Vězeň z Azkabanu mě neskutečně bavil. Kniha mě pohltila od začátku do konce, už dlouho jsem se tak do něčeho nezačetla. Na rychlosti to sice bohužel nebylo znát, protože člověk musí taky někdy pracovat :D Ale přesto, že se jedná o knížku s téměř 500 stránkami, jsem ji na mé poměry sfoukla celkem rychle :DD Rozhodně to ale byla po dlouhé době kniha, u které mě vyloženě mrzelo, že ji musím odložit. Znovu se nám tu objevuje mnoho nového. Nové vyučovací hodiny jako péče o kouzelné tvory, jasnovidectví, starodávné runy, věštění z čísel atd... Nové předměty jako Pobertův plánek či Obraceč času. A samozřejmě nové postavy: Klofan, Křivonožka, profesorka jasnovidectví (jejíž jméno se nikdy nenaučím psát) Lupin, Sirius Black a samozřejmě také hrůzostrašní mozkomorové... Lupina jsem si okamžitě oblíbila. Hrozně sympatická postava. Stejně jak řekl Harry, zatím nejlepší učitel obrany proti černé magii. Jeho předchůdci ovšem nenasadili laťku příliš vysoko, když chtěli Harrymu ublížit :D Sirius byl zprvu takový nečitelný a jakoby zamrzlý, ale jeho dopis na konci mě hrozně dojal. Taktéž skvělá postava :)) Co se týče naší trojice, tak jejich charaktery mám tu čest pozorovat už tři knihy. Autorka si s větším rozborem postav moc práce nedala. Ale jak už tu někdo řekl, jsou to přeci jen knihy pro děti a tak je taky musíme brát. Samozřejmě nás starší čtenáře může plochost postav iritovat, ale knížka má jiné klady, které to zachraňují. Harry je bohužel na hlavní postavu hrozně plochý a takový jakoby bez názoru na cokoliv. Hlavně v prvních dvou dílech a převážně v tom druhém mi tak připadal. Ve třetím díle už se u něj objevují nějaké emoce a jeho postava už začíná získávat nějaké ty barvy. Naproti tomu Ron mi přijde výrazný od začátku nebo určitě výraznější než Harry. On i Hermiona mají od začátku nějaké ty emoce a máte je prostě rádi. I když mi přijdou oba věčně vzteklí a Hermiona k tomu působí pořád hrozně ustrašeně. Nelíbí se mi, že tam ve většině případů působí jako největší srab. Ale to je jen můj názor. Nejvíce pozornosti její postava dostala, když vlepila jednu Malfoyovi a to je zatraceně dobrá scéna jak v knize, tak ve filmu :D víc prostoru Hermioně prosím... Pokud jde o záporné postavy, ty už autorce jdou dokonale. Ať jsou to Dursleyovi, kteří jsou na udání sociálce, velice nezaujatý profesor lektvarů Snape nebo bohatý arogantní spratek Draco Malfoy. Všechny tyto postavy spolehlivě nesnášíte ... Samozřejmě jedny z nejlepších momentů byly Harryho léto v Příčné ulici a pak výlety do Prasinek, které zní prostě kouzelně. Přiznejte se, kdo z vás by si dal máslový ležák :D Tím už ale končí veškerá legrace... Třetí díl mám nejraději, protože se v něm toho tolik děje, není už tak naivní, ale zároveň ještě není tak moc temný. Prostě něco mezi. Ale teď už jde tzv. do tuhého ... P.S. musím si teď ale dát pauzu a přečíst si něco tenčího :D... celý text


Spoutáni magií

Spoutáni magií 2010, Richelle Mead
ekniha 5 z 5

Tenhle díl mě opravdu nechtěl pustit. Ano přiznávám, že jsem si během čtení udělala pauzu, ale to jen proto, že mě zlákala jiná kniha :D Celá část s vězením byla hrozně zajímavá, takže nechápu proč jsem knihu odložila. Ale jakmile jsem se k ní vrátila, už jsem ji neodložila. Příběh měl krásný spád, zajímavé zvraty. Prostě poutavé čtení, jak je u autorky zvykem. Musím přiznat, že jsem si zamilovala Adriana. A strašně mě mrzí, jak se k němu Rose chová. To stejné dělala i Masonovi a to jediné mi na postavě Rose opravdu vadí. Nemám ráda, když někdo někoho využívá, jen aby nebyl sám nebo aby na někoho zapomněl. Vím, že až tak hrozné to není, ale působí to tak. Sama jsem zamilovaná, takže dokážu pochopit, že se Dimitrije nechce vzdát, ale to neznamená, že to "bude zkoušet" s někým, kdo je jí bezmezně oddaný jen aby se přes něj dostala - to je pro mě využívání :/ Ale jinak mám Rose samozřejmě ráda, hlavně ten její humor. Lissa nás v tomhle díle hodně překvapila a jsem strašně zvědavá, jak se bude vyvíjet ta její rodinná linka. Závěr dílu byl samozřejmě šokující. Nemůžu se dočkat, až se vrhnu na poslední díl, i když musím přiznat, že mi tahle série bude neskutečně chybět :( Naštěstí tu ale ještě máme spin-off, tak snad jeho kvalita bude aspoň z poloviny stejná jako u VA.... celý text


Harry Potter a Tajemná komnata

Harry Potter a Tajemná komnata 2017, J. K. Rowling (p)
5 z 5

Bohužel jsem si s komentářem ke knize dala poněkud načas, měla jsem v tu chvíli rozečteno více knih a trochu jsem to nezvládala :D Udělala jsem si během čtení chvíli pauzu (převážně kvůli těm dalším knihám, které mě v tu chvíli lákaly více) a zrovna během příprav mnoholičného lektvaru, což mě udivuje, tuhle část ve filmu totiž naprosto miluju :D Tajemná komnata je obecně asi můj nejmíň oblíbený díl. Sama nevím proč. Mám ho ráda, to ano, stejně jako všechny ostatní díly, ale mými největšími favority jsou rozhodně trojka a čtyřka. Ale Tajemná komnata se mi kromě té delší pauzy jinak četla velice dobře. Poslední tenký díl :DD A už nám tu lehce začíná nějaké to temno a znovu zde potkáváme Voldemorta, jen v jiné podobě. Jak už tu někdo zmínil, trochu škoda, že v knize nebyla více rozebrána korespondence mezi Tomem a Ginny. Chudák holka, tomu říkám perný první rok v Bradavicích :( Máme tu nové postavy (Lockharta prostě dokážete nesnášet i mít rádi zároveň), poznáváme blíže rodinu Weasleyů, která je celá hrozně sympatická (možná až na Percyho xD) a objevujeme společnou minulost Hagrida a Voldemorta a důvod, proč chudáka Hagrida vyloučili ze školy:/ Tím se dostávám k Aragogovi ... No, pro arachnofobiky opravdu skvělý díl s ještě lepší scénou v Zapovězeném lese... Naprosto sdílím Ronovy pocity a obdivuji ho, protože já bych se pavouků opravdu držet nedokázala :DD Pořád mám v hlavě popis toho, jak je obrovští pavouci nesli do lesa v těch svých chlupatých... no brrr fuj. Připomnělo mi to scénu z Hobita xD Co se týče naší hlavní příšerky - Baziliška, opravdu jsem čekala, že celá finální bojová scéna bude nejméně na 3 stránky (jenže tohle není Zaklínač, víme?) a byla jsem celá napjatá, ale nakonec celou práci odvedl hlavně Fawkes a Harry Baziliška "jen" dodělal :D Ano, ve filmu to bylo taky tak, ale byla tam aspoň trocha napětí, tady to bylo takové šup šup a konec :D Ale jinak se mi tento díl opravdu líbil, hlavně scéna s vrbou Mlátičkou, Ronovým Hulákem a obecně scény s Ufňukanou Uršulou. Momentálně jsem už za polovinou třetího dílu, tak snad tentokrát komentář přidám hned a nebude tak kostrbatý :/... celý text


Harry Potter a Kámen mudrců

Harry Potter a Kámen mudrců 2017, J. K. Rowling (p)
5 z 5

Harry Potter je mojí srdeční záležitostí snad celý život. Filmovou sérii miluju a je úplně jedno kolikrát jsem ji už viděla, nikdy mě nepřestane bavit. V kině jsem byla asi jen na posledních dvou dílech, protože jsem téměř stejné stará jako samotná knižní série :D Je mi až hanbou, že jsem se do knížek pustila až v dospělosti, ale jak tu mnozí říkají "lepší pozdě, nežli nikdy". Harry Potter se řadí mezi ty knihy, které by si měl přečíst každý. Opravdu se klaním paní Rowlingové, že to nevzdala a své dílo nakonec prosadila (přestože ji s tím mnoho lidí poslalo někam...) A mimochodem, jen Rowlingová dokáže, aby vám bylo líto létajícího klíče ... :D Velice oceňuji, jak věrně se film drží knižní předlohy (tedy, co se zatím prvního dílu týče). Ano, něco bylo pozměněno a něco vynecháno. Ale kniha vám tak alespoň krásně doplní ten příběh, který už všichni tak dobře známe z televizních obrazovek. Určitě se hned vrhnu na druhý díl, i když vím, že potom už to bude výzva, co se tloušťky týče :D... celý text


Bez šance

Bez šance 2020, Neal Shusterman
5 z 5

Přesto, že je kniha určena spíše mladším čtenářům, jsem velice ráda, že jsem s jejím přečtením pár let počkala. Mám obavy, že pro některé mladší čtenáře by toto téma mohlo být ... já nevím ... poněkud složité? Nevím, jak to popsat. Chci tím říct, že i přesto, že mi je 24 a už některé věci vnímám daleko jinak, než v pubertě, vím že by mě kniha zasáhla daleko víc, kdybych byla matka. Je to zajímavé a citlivé téma. Hlavně pro rodiče. A nejhorší je, že to ani není tak moc nereálné. O právu na život bychom mohli složitě debatovat, ale přesto ... je "lepší" "zabít" plod, který ještě není pořádně vyvinutý a nepoznal život a nebo je "lepší" "zabít" mladého člověka, který si už nějaký život zakusil? Autor toto téma uchopil a velice dobře ho pojal. S takovými tématy se musí zacházet opatrně, je třeba je umět čtenářům vysvětlit. A myslím, že panu Shustermanovi se to povedlo. Neříkám, že se zde nenajdou nějaké nezodpovězené otázky, ale většina tématu je poměrně srozumitelně vysvětlena. Kniha ubíhala velice plynule a bavila mě od začátku do konce. Dokázala ve mě vyvolat husí kůži a nepříjemný pocit uvnitř, což oceňuji. Chvílemi máte pocit, že čtete jen další young adult dystopii, kde se děti snaží utéct před systémem a stihnou se do sebe i zamilovat, ale pak se přistihnete, že ve vás myšlenka celé knihy hlodá a hlodá a donutí vás se zamyslet. A že opravdu přemýšlíte... Kniha ve mě dokázala občas vyvolat takový šok, že jsem si musela rukou zakrýt ústa. (Ani nevím, proč se to vlastně dělá - kvůli potlačení výkřiku, který málokdy přijde? .... Další věc k zamyšlení :D ) Hlavně pokud se jedná o scénu s rozpojením ... z pohledu "pouhého čtenáře" si říkáte: "hmm, čekal jsem to horší, tak hrozné to zas nebylo". Ale když se zkusíte do scény opravdu vcítit a představit si tam sebe ... není vám z toho moc dobře, co? Nezajímavější a asi nejnepříjemnější část knihy ... A je úplně jedno, jak velký kr**én to byl ... Postavy mi byly sympatické, kupodivu jsem si asi nejvíc zamilovala Leva. Ze začátku mě trochu štval, ale pak se změnil a štval mě ještě víc :DD Neumím to vysvětlit, ale mám ho z naší trojice asi nejraději. Jen doufám, že to s ním dopadne dobře. Co se týče Connora a Risy, tak ti nám během knížky taky pěkně "vyrostly". A já jsem hrozně zvědavá, kam je jejich cesta dál zavede ...... celý text


Poslední přání

Poslední přání 2011, Andrzej Sapkowski
5 z 5

Tak nejdříve jsem začala s hrou, která mě naprosto uchvátila. Bohůmžel jsem ji nikdy nedohrála a tak jsem začala znovu. Tentokráte ji už dohraju. Do toho jsem začala sledovat seriál, který se knižní předlohy drží mnohem více, než hra. A mě příběh jako takový tak moc zaujal, že jsem začala uvažovat nad knihami. Věděla jsem o nich už dávno, jelikož jsem celou sérii zakoupila příteli. A vždycky mě odrazovala délka kapitol, obecně nemám ráda, když kapitola trvá 30-50 stran "bez přestávky". Mám raději více kratších kapitol :D Ale seriál mě navnadil opravdu hodně, tak jsem si řekla, že to zkusím. Takže jsem v jednu chvíli hrála hru, koukala na seriál a četla knihu. Eh, já trubka, občas se mi to trochu motalo xD Kniha mě ale opravdu mile překvapila, doteď žasnu nad tím, jaký svět dokázal pan Sapkowski vytvořit. Je to až neuvěřitelné. Samozřejmě bájní tvorové a různí nelidé převzatí z veškerých mytoligí a městských legend. Ale vytvořit vlastní svět s tolika postavami, které nejsou nijak ploché či nudné, to je umění. Tolik jmen, tolik míst, tolik postav, tolik stvoření, tolik příběhů. Opravdu smekám. Chtěla jsem původně začít až 3. dílem, ve kterém se začíná odehrávat hlavní příběh, protože na ten jsem hodně zvědavá, ale byla jsem přemluvena ať si přečtu i povídky. Jsou prý mnohem pohádkovější a mnohdy odlehčenější než hlavní příběh. Nu, uvidíme. Kromě kapitol, s jejichž délkou asi budu prostě krapet bojovat, mi občas dělá problém i samotný styl psaní autora. Není špatný, to vůbec. Jen si na něj asi musím zvyknout. Některá slova jsem si musela i hledat :D Nevím, zda budu v sérii pokračovat ihned, ale brzy určitě ...... celý text


Aliance

Aliance 2014, Veronica Roth
5 z 5

Aliance se četla velmi dobře, možná kvůli přidání Tobiasova pohledu, možná kvůli změně prostředí, možná kvůli nedočkavosti, jak to celé nakonec skončí, kdo ví. Děj byl plynulý, až na pár táhlejších částí, těch bylo naštěstí oproti Rezistenci méně. Vztah Tris a Tobiase už byl více zamilovaný, i když se k sobě někdy chovali hrozně. Asi proto mě konec tak moc bolel. Onu pasáž jsem četla s otevřenou pusou a slzami na krajíčku, ale pořád jsem si naivně (jak už to tak bývá) opakovala, že to přece není možné, takhle to neskončí, přece zase ožije atd. ... Nechtěla jsem tomu věřit. Všichni říkají, jak jim ukápla slzička, ale já vyloženě posledních pár stránek probrečela tak, že jsem přes slzy ani neviděla. Ale záměr autorky samozřejmě chápu, život není vždycky happy end. A toto je krutá realita toho, jak se vyrovnávat se ztrátou milované osoby. Jen mě mrzí, že této postavě nebyl vzdán větší hold. Obětovala se úplně pro všechny, ne jen pro jednoho člověka a skoro nikdo o tom neví... Oproti filmu jsou zde více než značné rozdíly a mě by zajímalo, zda by filmový tvůrci dodrželi knižní konec či ne, kdyby se rozhodli poslední film natočit. Pojďme teď ale všichni držet minutu ticha za postavy, které nás opustily: Will, Al, Marlene, Lynn, Natalie a Andrew Priorovi, Tori, Uriah a ..... Tris. Sometimes, the best way to help someone is just to be near them. - Veronica Roth, Divergent... celý text


Rezistence

Rezistence 2012, Veronica Roth
4 z 5

Rezistence mi dala trochu víc zabrat. Některé pasáže se neskutečně vlekly. Tady už se film hodně odchýlil od knižní předlohy a my tak měli možnost zažít spoustu nových neznámých scén. Hodně se zde rozebírala Trisina psychika a to jak se vyrovnává s traumaty boje a ztráty milovaných osob. Bohužel jí to nemohu vyčítat, kdybych já přišla o své rodiče a zabila nejlepšího přítele, také by se mi pak nechtělo dál žít ... Ale pořád je tu alespoň ten Čtyřka, který se tedy až od půlky knížky začal konečně chovat jako zamilovaný muž :D Protože do té doby mi hodně lezlo krkem, jak se k Tris chová. Trisino sebevražedné jednání a místy nelogické chování se bohužel táhlo většinu knihy. Nechci znít necitlivě, určitě je to tu moc dobře napsané a detailně rozebrané. Toho si vážím. Jen jak se říká, čeho je moc, toho je příliš. Poslední čtvrtina knihy mě bavila a četla se asi nejlépe, když konečně Tris došlo, že nechce umřít a začala tak pořádná smršť zvratů. A jak už to tak bývá, pořádně jsme si poplakali (nebo aspoň já, protože jsem cíťa :D). Postav, které nás opustili je mi velmi líto... byli to úžasní lidé, které jste si okamžitě oblíbily... Ale teď už na mě čeká to dlouho očekávané finále, které mi ani filmová plátna nedopřála :DD... celý text


Divergence

Divergence 2012, Veronica Roth
5 z 5

Filmovou sérii miluju a proto se mě "lehce" dotklo, že se filmový tvůrci rozhodli nedotočit konec. To opravdu naštve. A mě to celá léta tak ubíjelo. Bohužel až teď jsem se konečně dokopala k tomu, abych si přečetla knižní předlohu a abych se dozvěděla, jak to vlastně celé dopadne. Rozhodně mi nevadí nejdřív vidět film a poté číst knihu. Je sice hezké, když si to můžete v hlavě celé vytvářet po svém. Ale takhle mám o "námahu" míň a knížka mi tak může hladce plynout před očima :D Tahle série má opravdu výborné hodnocení, což mě ještě více motivovalo. Ale já jsem upřímně váhala mezi 4 a 5 hvězdičkami. Ano v knize je spousta, spousta detailů, které ve filmu nevidíme a někdy dost podstatných. Ale já jsem nějak nemohla přijít na chuť hlavní hrdince Tris, jejíž filmová verze je můj velký vzor (a ne pouze vzhledem :D). Občas mi fakt lezlo na nervy její chování, ale to asi proto, že už taky nejsem zrovna cílová skupina :/ Chování na druhou stranu opravdu odpovídalo 16ti leté holce, to je pravda. Ale beztak mi místy přišla dost naivní a trochu moc dětská. Je ale také pravda, že nám během prvního dílu hezky "vyrostla", což bylo v knize hezky vykresleno. Další takový případ je Čtyřka. No řekněte dámy, kdo by ho nemiloval, že? Ale ten mě taky sem tam lezl na nervy. Místy byl na Tris až moc hrubý. Ano já vím, že to byl jeho záměr, ale proboha, tak snad se jí omluvím, až bude příležitost ne? Ne, on jen stojí jak tvrdý Y a ještě to svede na Tris. Omg. Pochopila bych, kdyby byl záměr autorky (a možná že i byl), vytvořit mužskou (chlapeckou) postavu, která je výborná v boji, sebeovládání atd., ale už ne tak v mezilidských vztazích. Hlavní hrdinka vidí po většinu knihy Čtyřku jako totální monstrum. A on tak občas i působí, to musím uznat. Hlavně když jí v jednu chvíli řekne, že je pitomá nebo že by si ji rozhodně nevybral jako první možnost, kdyby mu šlo o sex. A pak se ještě hrozně diví, že se Tris urazí? Sorry jako Čtyřko, ale jsi snad člověkem první den? :D Za takové poznámky se prostě nejde neurazit pánové. A Tris ty se taky prober, nejdřív ti řekne takové věci a pak se na tebe jen smutně podívá a ty už se mu vrháš kolem krku? Eh. Ale já to prostě beru z pohledu svého věku. V jejím věku bych se asi chovala podobně. Takže tohle ještě přehlédnu, jen jsem si potřebovala odplivnout x) Ale aby to nebylo jen o kritice, tak musím říct, že třeba postava Petera se povedla. Je to opravdu stejný k*etén jako ve filmu a ještě mnohem horší. I další záporné postavy jako Eric, Molly, Drew (i když ten byl takový nevýrazný) a ta Sečtělá mrcha se povedly tak, že jste je opravdu nenáviděly. Co se týče bojových a násilných scén, autorka si servítky rozhodně nebere. Občas jsem se fakt divila, že se dokážou druhý den zvednout z postele (ne, že by měly na výběr samozřejmě). Jediné, co mi v knize chybělo bylo nějaké hlubší vysvětlení toho, co se vlastně se světem stalo. Něco nám sice naznačeno bylo, ale když už autorka dokázala tak zajímavě vykreslit podobu polorozpadlého Chicaga, tak jsem očekávala i zasvěcení do oné historie světa a lidstva. Abychom lépe chápali, proč vlastně vznikly frakce, kdo zatím původně stál atd. Ale samozřejmě očekávám, že se to třeba ještě dozvíme v následujících dílech. (Ano vím, že to znám z filmů, ale i tak mě zajímá, jak to popsala sama autorka) Co se týče Tris a Čtyřky, tak doufám, že už to v následujících dílech bude menší Itálie než doteď. Chemie mezi nimi je velice hmatatelná, že jim to čtenář opravdu věří, tak jen doufám, že Tris ještě trochu víc dospěje a ze Čtyřky se stane větší kavalír :DD P.S. Jsem také velice zvědavá na knihu Čtyřka a na jeho pohledy na dané situace s Tris.... celý text


Prach a popel

Prach a popel 2018, Jenny Han
5 z 5

Tuhle sérii jsem si naprosto zamilovala. Už dlouho se mi knížka nečetla tak dobře už od začátku. A asi to říkám u každého dílu:D Co se týče závěrečného dílu, stejně jako ty předchozí díly mě vůbec nechtěl pustit. Bohužel ale musím přiznat, že už byl méně čtivý a stránky mi neubíhaly tak hladce, jako u těch prvních dvou. Celé to nadpřirozeno působilo strašně zvláštně. Čtete knihu o dramatech na střední a najednou jste v lovcích duchů :D Působilo to místy nereálně. Ale nemůžu to soudit tak přísně jako jiní. Sama bych nevěděla, jak na duchy... Z Mary se nám stal setsakra pomstychtivý duch a i přesto, že se chovala jako naprostý psychopat, stejně se jí nemůžete divit. Já jsem ráda, že její postava tak konečně dostala alespoň nějakou šťávu. Je ale také pravda, že některé věci byly i na mě moc. Lillia se nám furt motá ve vztahu s Reevem a upřímně, většinu knihy jí ty city moc nebaštím. Jednou je do něj po uši zamilovaná a pak ho jen tak nechá jít? Ale možná jsem jen zaujatá, protože mi ti dva k sobě prostě nejdou. Ale jsem ráda aspoň za to, jak moc se spolu s Kat sblížili. A pak je tu Kat. Kat mám prostě asi nejradši. Jenže autorky asi ne. Jako pardon? Nejdřív mamka, potom pejsek a nakonec i táta? Halo? Fakt jí chudáka nešetří teda. Mimochodem podobné scény se zvířaty snáším sakra špatně, takže tady to bylo naprosté slzavé údolí, které mi málem rozmočilo knížku... Jsem ale ráda, že i přesto našla svůj šťastný konec. Reeva stále nemám moc ráda, ale už je to o hodně lepší. Nakonec opravdu ukázal, že lituje toho, co Mary způsobil a to menší mučeníčko si trošku zasloužil. Ale odsud posud. Dokonce jsem pro něj na konci i uronila pár slz. Smrt bych mu teda rozhodně nepřála. U Alexe mě mrzelo jeho zlomené srdce, ale kdo ví, nakonec ji třeba přeci jen získal. Co se týče Ash, tak ta je prostě otravná, dokonce i Nadiu jsem si oblíbila víc. A teď k tomu tak slavnému epilogu. Také jsem byla zklamaná. Kat se konečně dostala pryč z ostrova, ale ty okolnosti? Eh. Lillia se své údajné lásky k Reevovi vzdala nějak moc snadno a to i přesto, že už jim nic nebránilo. Nakonec nejspíš skončila s někým, koho si celou dobu nechávala jako druhou možnost. To se mi lehce příčí. No a Reeve? Aby náhodou nebyl potrestaný málo, tak mu pro jistotu ještě jednou zlomíme nohu, ne? Konec byl celkem uspěchaný a nevysvětlený. Taková čtivá a zajímavá série si zasloužila trochu víc. Nicméně mě mrzí, že už je po všem. Vážně mě tyto knihy moc bavily a ráda bych narazila na něco podobného. Možná se k sérii jednou i vrátím. Kdo ví. Určitě sebou ale nese zajímavý odkaz na téma šikana, která je v dnešní době stále celkem přehlížena.... celý text


Oheň a plamen

Oheň a plamen 2017, Jenny Han
5 z 5

Tento styl psaní mi opravdu vyhovuje. Krátké kapitoly vyprávěné v ich-formě. Knížka pak neskutečně ubíhá. Doslova jsem ji hltala a byť stále nepatřím mezi zrovna rychlé čtenáře, tohle byla moje asi nejrychleji přečtená bichlička. Oheň a plamen už byl lehce dramatičtější oproti prvnímu dílu. Méně úsměvný. Už šlo takzvaně do tuhého. Lilia se nám v tomto díle dost rozvinula. Jsem ráda, že jsme se konečně dozvěděli, co se jí přihodilo. A i když jsem to tak nějak tušila, nebylo příjemné to číst. Všichni říkají jak si právě Lilii po tomto díle hodně oblíbily. Já ji mám také ráda, ale občas mě s něčím dost štvala. Převážně s tím, jak se chová k Alexovi. Ví, že k němu nic necítí a stejně ho nechává v naději. A také, že se Rennie nedokázala tak dlouho postavit. Kat bohužel nedostala v tomto díle tolik prostoru, přišla mi taková lehce upozaděná. Ale zase chápu, že se hlavní zápletka točila kolem Lilie. Jen bych Kat přála nějakou větší dějovou linku. Mám ji asi nejraději. Pat je celkem sympaťák, jen by se občas mohl chovat víc jako bratr a míň jako pitomec :D Mary ... co k tomu říct. Šokovalo mě to. I přes to, že jsem to tak nějak tušila celou poslední čtvrtinu knihy. A moc mě to mrzí. Asi s ní až moc soucítím. Samozřejmě mi taky vadilo to její naivní chování a to šmírování. Říkala jsem si, sakra holka máš přece navíc. Ale pak vám to všechno stejně začne dávat smysl... Co se týče vedlejších postav Rennie a Reeva ... Rennie by mi bylo opravdu líto. Kéž by se jen celou knihu nechovala k Lilii jako p**a, pak by mě ten závěr zasáhl více... Nemám ráda, když se holka takhle ponižuje kvůli klukovi, vždyť to za to vůbec nestojí! A navíc kvůli klukovi jako Reeve, který svojí lhostejnost k ostatním lidem vůbec neskrývá. Jinak by to mohla být i celkem fajn postava ... Reeva pořád nemám ráda, můj názor se změnil snad jen o trošičku. Nemám ráda tenhle typ kluka. Chová se jak největší frajer a drsňák a pak najednou ukáže, jak je vlastně citlivý. Fajn. Tohle ještě beru. Ale to, jak se občas choval k Lilii (a teď nemyslím, když se snažil aby žárlila), vykašle se na ní bez omluvy a pak je druhý den ještě naštvaný, že ona neskáče jak on píská? Já nevím jestli ho kdy začnu mít ráda... No nic, jdu se vrhnout na třetí díl, i když mi bude smutno až tuto sérii dočtu, protože mě setsakra baví:D P.S. znáte to, když píšete recenzi na knihu, třeba i půl hodiny se snažíte vyplodit něco smysluplného a ono se vám to pak smaže? Velice nepříjemné :D... celý text


Katakomby

Katakomby 2017, Madeleine Roux
5 z 5

Tak jsem se konečně dostala k tomu, abych tuto sérii dočetla. Zopakovala jsem si první a druhý díl a musím říct, že Asylum je už pro mě taková nostalgie. Četla jsem ho 3x, zatímco Sanctum "jen" 2x. To je tak, když si musíte příběh před každým dalším dílem oživit :DD Pak jsem se celá natěšená vrhla na Katakomby. A rozhodně jsem nebyla zklamaná. Prostředí New Orleans a těch dalších měst mě hrozně bavilo. Velká změna oproti NHC a Brookline. Jen nevím, jestli je New Orleans opravdu takové, jak ho autorka popisuje... jako by bylo celé takové špinavé a žili tam jen divné existence. Ale co já vím, nikdy jsem tam nebyla :D Ale přála bych si jet po té silnici vedoucí přes jezero :D Každopádně příběh byl velice zajímavý, poutavý a napínavý. Občas se sice lehce táhl, ale to se dalo v pořádku zvládnout. Jen mě moc mrzelo, že autorka nás tak hrozně dlouho napíná a najednou bum a konec. Trochu mi to připomnělo poslední řadu Hry o trůny, kde několik let napjatě sledujete příběh a pak pár dílů a je konec. Prostě by si ta finálová část podle mě zasloužila více rozvést. Ke konci to nabíralo opravdu grády a pak už jen scéna v nemocnici. Čekala jsem prostě, že to nebude tak jednoduché :D No a pak už jen malé mínus a to vztah mezi Danem a Abby, autorka tam celou sérii něco spiklencky naznačuje a nakonec co? Mají se vůbec rádi? Samozřejmě, že nečekám kdovíjaké líbačky, ale proboha vždyť jim je 18 let, tam bych očekávala něco trochu víc než vztah jak ze školky xD Ale aby to nebylo zase jen negativní, moc se mi líbila zápletka s Danovými rodiči. A jejich propojení s předešlými díly. Líbí se mi jak potom spousta věcí začne dávat smysl. I další postavy, které se zde objevily mi byly hrozně sympatické. Možná až na Sabrinu :D Jen mě mrzí, že se musíme s Danem, Abby a Jordanem už jednou pro vždy rozloučit. Jejich dobrodružství mě opravdu moc bavila. Milovala jsem Jordanův smysl pro humor. A i když se mi moc líbily všechny díly této série. Asylum bude pořád moje srdcovka ;-*... celý text


Dash & Lily: Kniha přání

Dash & Lily: Kniha přání 2020, Rachel Cohn
4 z 5

Ideální čtení před Vánoci. Mě se to bohužel trochu protáhlo :D Knížka dovede navodit příjemnou vánoční atmosféru. Sice už nepatřím do cílové skupiny, ale i tak mě tohle oddechové čtení bavilo. Seriál jsem loni shlédla a oblíbila si ho. A dostala jsem hroznou chuť přečíst si knižní předlohu. Nemohou říct, které zpracování se mi líbilo více. Každá verze měla něco svého. Měla jsem jen trochu problém představit si jak vypadá knižní Lily :D Hrozně se mi líbil Dashův chytrolínský kousavý humor. Dámy uznejte, že je to prostě sympaťák :D Lily se mi taky místy líbila, ale občas jsem nechápala to její smýšlení. Na mě byla sem tam trošku moc dětská. Ale měla naštěstí i světlé chvilky. Dva autoři a každý si píše "svoji" postavu - zajímavý nápad. Myslím, že se jim to moc povedlo. Určitě si knihu přečtu zase před letošními Vánoci, aby mi zase pomohla nasát vánoční atmosféru :) P.S. Jsem beznadějný romantik, takže příště bych ocenila o jednu pusu navíc :DD... celý text


V pasti

V pasti 2013, Michael Northrop
4 z 5

Knížka se hodí na oddych, ale mrzí mě, že jsem si ji nenechala až na zimu, pro lepší atmosféru. Ale co si budeme nalhavat, tady u nás stejně moc nesněží, že? :D Nicméně námět je opravdu dobrý a i čtivý (teda pro mě), jen ten konec byl si zasloužil vetší pozornosti autora. Většina čtenářů by asi ráda věděla, jak to probíhalo u ostatních. Jestli je nakonec zachránili, i když počítám, že ano. Jinak se mi kniha velice líbila :)... celý text


Odveta

Odveta 2017, Joelle Charbonneau
4 z 5

Tak chemie mezi Ciou a Tomasem je zase ta tam... Celkově mi Tomas přijde jako takový nemastný neslaný charakter, což mě mrzí. Samozřejmě si to mohu myslet jen já, ale chybí tam něco, kvůli čemu by se do něj čtenářky zamilovali... Přišlo mi, že jeho postava neměla dostatečný prostor a nebyl u něj vidět takový rozvoj jako u Cii. Ani toho moc nenamluvil. Je zde prostě takový nevyužitý potenciál. Autorka se snažila o romantickou linku, což chápu, protože ta je občas v knize potřeba, ale bylo to takové strojené, málo uvěřitelné, bez emocí. V druhém díle jsem měla naději, protože ta chemie se tam na chvíli objevila, ale pak zase zmizela. Stejně jako jsem u prvního dílu psala, že větší chemii měla Cia s Michalem (toho je škoda :'/), tak tady jsem zas cítila chemii víc mezi Ciou a Raffem. Raffe byl zajímavá postava, sice by si taky zasloužil více prostoru, ale rozhodně jste se do něj dokázali vžít více jak do Tomase. Každopádně když pominu nedostatečnou romantickou linku, závěrečný díl mě opravdu bavil. Občas se sice lehce táhl, ale i tak byl zajímavý. Dozvěděli jsme se více o samotném Testování a o lidech, kteří se kolem něj pohybují. Také Cia se nám více rozvinula. Sice zase místy působí jako dokonalý nadčlověk, co nedělá chyby, ale to se dá přejít. Dostala úkol, který rozhodně není jednoduchý. Hlavně z morálního hlediska. Musí se rychle rozhodnout komu může věřit a pak vše naplánovat. Ale zdá se mi, že někdy až moc přemýšlí, trvá jí trochu déle se rozhodnout. (Já vím, mě se to povídá, když nikoho zabíjet nemusím :D) Ale občas je asi potřeba odložit svoji naivitu a nevinnost stranou a vidět věci takové, jaké skutečně jsou. Ale byli byste ochotni zabít, kdyby to mělo změnit svět k lepšímu? Toť otázka. Scéna se Zeenem mě opravdu zasáhla, ale to protože jsem celkem citlivka :/ opravdu to bylo moc smutné, viděli se po takové době a on jí zemře v náručí. Škoda, že jeho smrt byla taková šup šup a konec. Čekala jsem trochu delší a emotivnější chvíli, bohužel ale ani Zeena jsme neměli moc šanci poznat. Je zde ale něco k zamyšlení, jelikož ani náš svět není zdaleka dokonalý a já jen se bojím, aby se něco takového nestalo i nám. Špatné vůdce můžeme vidět všude ve světě a můžeme se jen modlit, aby se věci brzy změnily...... celý text


Zrada

Zrada 2017, Joelle Charbonneau
5 z 5

Tak přeci jen se trochu té chemie mezi Ciou a Tomasem objevilo :D Pořád ne tolik, kolik bych si u takto zamilovaných lidí představovala, ale rozhodně už to vypadalo míň jako láska ze školky, viz první díl :D Ale teď ke knize. Opět lehce pomalejší rozjezd stejně jako u prvního dílu. Ale jakmile jsem se přehoupla přes polovinu cca, pak už mě kniha nechtěla pustit. A kupodivu jsem ji nečetla tak dlouho, jak jsem myslela. Vím jen, že mi začátek trval dost dlouho a posledních asi 100-150 stránek (cca :D) jsem přečetla během dvou dnů xD Upřímně, takhle rychle jsem knihu už dlouho nezhltla. Prostředí univerzity mě hrozně bavilo. Zajímavě znějící předměty, které by člověk hned chtěl studovat. Až se mi zastesklo po školních letech, ale nás naštěstí za špatné odpovědi nezabíjeli :I Děj pro mě začal být hodně zajímavý, když začala výuka a stres tak z knihy jen sálal. Samozřejmě, že se vedení Cii bojí a chce jí toho tedy naložit co nejvíc, aby ji zlomili. Nechápala jsem jak to Cia dělá. Ale to už jsem zmínila u prvního dílu, že je naše hrdinka tak trochu nadčlověk :D Část se Zasvěcováním byla také hrozně zajímává, jen jsem si ji bohužel tak neužila kvůli nedostatku času na čtení. Autorka nám zde představila spoustu nových vedlejších postav. Hezky vykreslené osobnosti každé z nich. A taktéž rozvíjení hlavních postav. Například již zmíněného vztahu Cii a Tomase. Dále jsem si celkem oblíbila Iana a Enza. A samozřejmě jsem nenáviděla Damona. A kdo taky ne, že? Závist je neskutečně mocná. A co člověk neudělá pro vlastní úspěch. Občas mi ta Ciina geniální mysl už přišla trochu přes čáru. Skoro nikdy nepotřebovala pomoc, vždycky si poradila sama na všechno přišla sama. Nechápejte mě špatně, jsem feministka :D Ale mělo by to působit trochu reálně a hlavní hrdina nemůže být 100% neomylný. Ale to nám autorka vynahradila Ciinou důvěrou v lidi, která je občas lehce naivní. Co kapitola, to nějaký zvrat a napětí. Samozřejmě ten závěrečný zvrat mě opravdu zasáhl. Ještě teď se vidím, jak lapám po dechu a přikrývám si ústa rukou. A věřte mi, že není snadné, aby mě kniha takto vykolejila... P.S. opět mě mrzí zdejší srovnávání s HG. Podobnost tam možná trochu je, ale to je snad jedno ne? Obdivuji, že někdo dokáže napsat vůbec nějakou knihu, natož celou sérii, která se stane bestsellerem. Přijít s úplně novým, nikde nepoužitým tématem je opravdu těžké, každý se někde inspiruje a dokud to opravdu není vyloženě opsaný děj, tak bych to kopírováním nenazývala. Ale jak jsem již zmínila ... závist je mocná ... P.P.S. No a já jdu zjistit, jak to vlastně celé dopadne :D... celý text


Zkouška

Zkouška 2016, Joelle Charbonneau
4 z 5

Byť trochu podobná jiným knihám (např. Hunger Games nebo Labyrint), Univerzita výjimečných má spoustu jiného, co nabídnout. Jak už tu již někdo zmínil, srovnávat a možná i "hejtit" podobnost s HG není úplně na místě. V dnešní době je hodně těžké přijít s něčím novým. Tolik různých příběhů bylo napsáno i v různě pozměněných verzích, proto obdivuji, že ještě stále vznikají nové knihy. Příběh byl poutavý, možná se kápanek pomaleji rozjížděl, ale jakmile naši hrdinové s Pětijezeří dorazili do Tosu, příběh nabral celkem zajímavý spád. Celá část s Testováním (alespoň 80% knihy) se četla hrozně dobře. Samé zvraty a napínavé momenty. Občas se možná příběh lehce vlekl, ale to málokdy. Já tedy hltala každou stránku. Zpozorovala jsem u sebe stejnou reakci či pocit jako například u Dlouhého pochodu od Stephena Kinga, kdy jde o nějakou zkoušku a vy si říkáte: "Hmm, to bych chtěla taky zkusit, zajímalo by mě, jak daleko bych se dostala. Vždyť přeci maximálně vypadnu a půjdu domů ne? Že?" ... Ehm ne. :D Musím říct, že když jsem četla část se Ciinou samooperací, dost jsem u toho křivila obličej bolestí i za ní ... Tohle bych v životě nezvládla. A když jsem u knihy dostala hlad, cítila jsem se provinile, když jsem viděla z čeho musí přežívat oni :( I když se tam občas měli líp jak já :DD Každopádně hlavní hrdinka velice chytrá, někdy až moc :D Zdálo se, že snad ví a umí úplně všechno, teda až vybíraní lidí, kterým lze věřit, ale psst! Kdo to taky dnes umí, že? Jediné, co jsem v knize postrádala, byla chemie mezi Tomasem a Ciou. Možná je to jen můj pocit, ale vzhledem k tomu, že už jsem nějakou tu knihu s hlavní dvojicí četla. Musím říct, že už jsem zažila větší chemii a uvěřitelnější city, než mezi těmito dvěma. Čímž neříkám, že by Tomas nějak vadil, to ne. Jen tam něco chybělo, něco, co by z něj dělalo takového toho nezapomenutelného idola žen jako například Peeta z HG nebo Čtyřka z Divergence (ne opravdu se nesnažím srovnávat, jen jsem dala příklad dvojic, mezi kterými to fakt jiskří :D) Celé mi to připadalo takové náhodné? Nucené? Strojené? Já nevím. Jako "známe se už odmala, velcí kamarádi jsme sice nebyli, ale asi tě miluju" :D Omlouvám se všem fanynkám Tomase a Cii (Tocii? Uh ne, to zní skoro jako Tosu xD Ne, neumím vymýšlet tyhle "ship names"), ale třeba mě pokračování o jejich lásce přesvědčí více ... Mimochodem mnohem větší chemii jsem cítila mezi Ciou a Michalem. Tam bych tomu "jiskření" uvěřila snáze. Proč jsem odebrala jednu hvězdičku? Ani ne tak za pomalejší rozjezd knihy a ani ne tak za knihu samotnou, jako spíše za český překlad. Občas tam bylo neskutečně moc chyb a některé věty moc nedávaly smysl. Ale jak se říká: I mistr tesař se někdy utne. Nejsem kdovíjaký pedant na gramatiku (koneckonců to vidíte v mých komentářích sami :D), ale některé věty občas daly zabrat na pochopení. P.S. Každopádně jsem se asi zbláznila, nebo spíše lidi v mém okolí, protože jsem k Vánocům dostala skoro všechny ostatní knihy Joelle Charbonneau, nebo jak se můj přítel jednou přeřekl a zeptal se mě, jestli pořád čtu to Chardonnay :DD... celý text


Krvavý slib

Krvavý slib 2010, Richelle Mead
ekniha 5 z 5

Kde jen začít? Tenhle díl byl opravdu jiný než ty předchozí, a nemyslím tím teď změnu prostředí. Jedním slovem byl ... temnější. Takový místy až depresivní, ale zároveň napínavý. Takže vás při čtení někdy až bolí srdce, ale jste tak zvědaví, co bude dál, takže to přecházíte. Samozřejmě, jak už se zmínila spousta lidí tady, změna prostředí sérii jen prospěla. Stejně tak, jako když naši hrdinové vyrazili na výlet do hor. A znovu, stejně jako někteří čtenáři, jsem měla i já špatný pocit z Dimitrije. Rozhodně se mi jako Strigoj nelíbí a (omlouvám se jeho fanynkám) možná bych byla raději, kdyby umřel. Když už ne na konci předchozího dílu, tak alespoň teď. Samozřejmě, že bych byla ráda, kdyby byl naživu (jako člověk) a žili spolu s Rose šťastně až navěky. Ale to se zdá být nemožné. Možná se jim podaří ho "oživit", kdo ví? Ale za jakou cenu? Má se Rose pořád jen trápit? Nejdřív se zamiluje do muže, se kterým nemůže být. Pak ho zabijí. Vlastně ne, to by bylo málo dramatické. Stane se z něj krvežíznivé monstrum. Rose se ho vydá hledat a splnit tak slib, který si dali. Ale to je jak hledat jehlu v kupce sena. Přesto ho ale najde. On jí vězní a mučí, psychicky i fyzicky (nechci přehánět, ale tak mi to jako čtenáři připadalo). A přesto ho pořád miluje. Nakonec se jí ho podaří zabít. Podruhé vidí lásku svého života umřít. A když se s tím začíná pomalu, ale jistě vyrovnávat, dostane od něj vzkaz, že si pro ní jde. Teda páni! Mě je té Rose teda sakra líto. Málokdo by tohle dal. A celý osud, který má pro tuto nebohou dívku, autorka připravený, mi přijde opravdu krutý. Tím nechci nějak špinit jméno Richelle Mead, ale proboha? Nezaslouží si ta holka aspoň na chvíli být šťastná? Třeba s krasným a hodným klukem, který by jí snesl modré z nebe? (opět se omlouvám fanynkám Dimitrije, ale Adrian je asi spíš můj typ :D) I když potom, co se stalo Masonovi (další beznadějně zamilovaný do Rose), bych se měla o Adriana začít bát :D :( Doufám, že jsem to nepřehnala, ale čerstvě po přečtení, ze mě emoce přímo tryskají :D Chci jen říct, že pasáže, kde byla Rose a Dimitrij se mi hůře četly. Cítila jsem, jak je jejich láska toxická. Nebo spíš to, co cítil Dimitrij k Rose, ať už to bylo cokoliv. Rose měla zlomené srdce a dala by cokoliv za to, aby byl naživu + byla zdrogovaná kousnutími. Ale Dimitrij ji vnímal jen jako trofej, objekt či něco takového. To není láska. Proto mi jí bylo celou dobu tak hrozně líto. A když se vrátila domů, zalil mě pocit úlevy. Tedy ovšem než jsem se dostala na konec... Ale abych řekla i něco pozitivního. Upřímně doufám, že když už si prošla tím vším, tak toho Dimitrije sakra vrátí do života. A on se jí má sakra co omlouvat! :D Rusko a celý jeho popis se mi líbil. Tak, že bych se tam nejradši podívala. Rodina Belikovových byla hrozně sympatická, tyhle pasáže jsem si užívala. Oblíbila jsem si i Sydney a Abeho. Teda ale musím říct, že ten zvrat byl bomba. Vůbec by mě to nenapadlo :o Takže teď jen doufat, že i přesto, že naší hrdinku čeká ještě dlouhá cesta, tak snad na to tentokrát už nebude sama.... celý text