Kvothe
přečtené 237
Neztrácejte víru
2011,
Mitch Albom
Souhlasím s oběma příspěvky (kilometr a Danafantom), za sebe jen dodám toto: je to skutečně dobře udělaná kniha (ve smyslu well made play) - tedy zručně výborně sepsaný ničím zvláštním nevynikající příběh. Albom však umí dojemně vyprávět a zvolil si k tomu vhodné téma. Jen je škoda, že do svého zručného a dojemného vyprávění nepřidal více hlubších myšlenek - bohužel jen (velmi pěknými slovy!) sděluje již tisickrát omlété informace o víře a o tom jak může zbožný člověk moudře nahlížet na svět. Podobné knihy nemám příliš v lásce a ani tuto jsem neplánoval přečíst, ale ze zde nepodstatného důvodu jsem jí otevřel a po přečtení musím říci, že jsem byl příjemně překvapen jak dobře se četla. Zároveň nevnucovala žádné názory na víru či náboženství, takže se nanaplnila obava, kterou jsem při prohlédnutí obálky měl.... celý text
Riziková společnost
2011,
Ulrich Beck
První část knihy, která je psána nejsilněji pod vlivem výbuchu v Černobylu, je stále, i po mnoha letech, velmi silným a také jasně argumentovaným obrazem směřování západní společnost, potažmo celé planety. Možná, že i díky tomu, že celá kniha byla černobylskou katastrofou inspirována, je první kapitola (případně první dvě kapitoly) psána oproti zbytku daleko osobněji a angažovaněji, což ji činí čtivou (jak může podobná odborná sociologická litereatura být, předestírám) a dobře pochopitelnou. To se však bohužel nejpozději po 120 stranách mění a náhle jakoby byla čtenáři předložena kniha zcela rozdílná, suchá a nebojím se říct (ač se to u odborných knih nesluší - ale prece jen toto není web, kde by bylo nutné omezovat své osobní mínění) nudná. Navíc její ostatní názory už jsou mnohokráte překonané, či napsané dalšími sociology daleko čtivější formou a přitom jsou jasněji formulavané. Nemluvě o starých demografických udajích (za to ale autor nemůže:-) Tedy prvním dvou kapitolám dávám hvězd pět a zbytku knihy dvě, rozhodl jsem se nakonec pro tři, jelikož má kniha přes 500 stran, takže těch 120 jí bohužel nespasí. Ale jistě stojí za přetení - v mou doporučované části je postižen celý Beckův pohled na společnost, která se mnohdy nazývá postmoderní a jeho koncept rizikové společnosti, bumerangového efektu atd.... celý text
Dějiny divadla
2008,
Oscar G. Brockett
No je to vskutku kniha, kterou, abych citoval jednu svou profesorku, přečetl celou jen překladatel Milan Lukeš (a možná odpovědná redaktorka). Ať už jakkoli, je to jeden z nejlepších úplných a základních přehledů světového divadla - přeložených do češtiny!!! -, který poskytuje rozhled ve všech divadelních oborech. Brockett navíc umí psát (a Lukeš překládat), velmi čtivě a srozumitelně. Základ pro kohokoli, kdo uvažuje o hlubším studiu divadla a chce získat prvotní orientaci, stejně jako pro laiky, kteří mají divadlo rádi a chtějí se o něm dozvědět něco více, než co se zrovna hraje a kdo je v hlavní roli:)... zároveň to samozřejmě není vše, ještě jednou opakuji, že je to jakýsi základ a časem, pokud se bude o divadlo dále zajímat, ho musí čtenář zrevidovat.... dojde mu totiž, že jsou to dějiny divadla psané do velké míry z amerického pohledu na svět a světové dění, a že ten americký pohled na svět je dost omezený a navíc americké divadlo není už dost dlouhou dobu to nejexperimentálnější a nejpokrokovější atd. Mnoho divadelně významných států 20. století (a možná i kontinentů) tu není zmíněno a mnoho zmíněných (včetně Česka) je tu postiženo skutečně omezeně a téměř směšně... možná zajásáme, že Česko je tu zmíněno (och jaká pocta), ale pro Brocketta to znamená, že existoval jen nějaký Havel, Grossman a Krejča...) je to fajn a byli určitě důležití, ale nakonec by vyšlo na stejno, kdyby prostě napsal, že i ve střední Evropě se hrálo divadlo. Taky ale ty dějiny byly napsané už před pěknou řádkou několika desítek let... - btw pro mončičáčka - přehled českého divadla do roku (Přehled dějin českého divadla) do roku 1945 existuje a je velice dobrý. Jeho autorem je Jan Císař a vydalo ho nakl. AMU. Zbývá jen doufat, že on sám, nebo někdo jiný, se pokusí doplnit jeho práci přehledem českého divadla od roku 1945 do dnešních dnů. Vždy je ale samozřejmě snažší a hlavně jistější nahlížet dějiny (události a společenské změny) vzdálenější, jejíchž platnost ověřil čas.... celý text
Přehled dějin českého divadla
2006,
Jan Císař
Účelový přehled dějin českého divadla - jeho úmysl je zdůraznit kontext ve vývoji českého divadla. Jan Císař dokáže do svého výkladu nenásilně začlenit historický i společenský kontext vývoje českého divadla a k tomu se snaží o co nejobjektivnější pohled na divadlo a divadlení tvůrce - toho dociluje citacemi různých dobových materiálů, moderními studiemi, ale i vlastními komentáři a postřehy. Nedostatků je jen málo - před vytištěním mohla kniha projít ještě jednou redakcí - velmi často se ve větách zdvojují slova, ale to je maličkost. Horší je, že někdy je stejná informace mnohokrát opakována a objevují se také chyby ve skloňování a nebo jsou vedlejší věty, které J. C. používá, natolik zamotané, že není jasné k čemu se vztahují. Někdy by nevadilo věty rozdělit. J. C. má také velmi specifický způsob používání přívlastků - dokáže je za sebou nekonečně řetězit. Ve své podstatě jsou to ale vše jen maličkosti. Jan Císař je svrchovaným odborníkem a tato jeho kniha je daleko více než jen přehled. Je to samostané dílo zpracovávající plně základní linii vývoje českého divadla v širokém společenském kontextu.... celý text
Zmrazit čerstvé ovoce
2012,
Jiří Havelka
Pohled na tvorbu divadla Jiřího Havelky Jiřím Havelkou - taková divadelní sebereflexe, která může velmi dobře sloužit začínajícím divadelním tvůrcům (režisérům i hercům), ale stejně tak i běžným divákům, kteří chtějí poodhalit proces vzniku divadelního představení (byť Havelkovsky specifického). Skvělá a čtivá divadelní propedeutika! Proč dávám zároveň jen tři hvězdy? Za tu zbytečnou občasnou snahu o to tvářit se akademicky... pokud jsem zapomněl odkud pochází citace, tak bych to nezmiňoval atd. Zároveň jsem z jiných zdrojů pochopil, že je to vydaná doktorandská práce... no dál bych to už nekomentoval, jako divadelní propedeutika a příjemné divadelně praktické čtení je to skvělé, jako akademická práce nevím... Divadlo Jiřího Havelky je ale progresivní a místy až kouzelné, on sám je nesmírně okouzlující a inspirativní osobnost a doktorát si jistě zasloužil hlavně svou divadelní prací, kterou se poté pokoušel i teoreticky reflektovat... a zároveň, byť toto nemá parametry doktorandské práce, kolik doktorandských prací vyšlo a kolik lidí je případně přečetlo, takže přes možnou kritiku je to zase obrovský úspěch... tudíž obří ANO a zároveň trochu malá nejistota a neochota být zcela nekritický, když jsem si přečetl o pozadí vzniku této knihy.... celý text
