František Langer

česká, 1888 - 1965

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 63 knih
Proč nejsem komunistou
Proč nejsem komunistou
Pražské legendy
Pražské legendy
Periferie
Periferie
Bratrstvo Bílého klíče
Bratrstvo Bílého klíče

Nové komentáře u autorových knih

Pes druhé roty Pes druhé roty

„Poutavá kniha o legionářích v Rusku, kde hlavní roli hraje pes a jeho pán četař Sochor. Raf se narodil na Sibiři za polárním kruhem, pásl stáda sobů u Jakutů. Když jeho majitel zemřel při cestě na jih a s matkou ho rozdělili vlci, putoval na jih sám. V únoru 1919 se dostal k transsibiřské magistrále, kde si ho ochočil četař Sochor. Pes se od něj nehnul na krok, při hlídce našel nálož na kolejích nastraženou bolševiky. Za záchranu životů se stal oficiálně psem druhé roty a dostával příděly polovinu porce masa vojáka. Ve vlaku 1. pluku kromě psů cestovali i dva medvědi Míťa a Máša, dar pro Masaryka. Nejvíc mě zaujala scéna, kdy Raf lovil zajíce a zmeškal odjezd vlaku. Běžel ze všech sil a na poslední chvíli ho Sochor vtáhl dovnitř. Působivý je i souboj se zabijáckou dogou ruského důstojníka na nádraží. Dále se popisuje cesta do Irkutska, dále do Vladivostoku přes Bajkal, Mandžusko do Japonska, Singapuru, kolem Afriky, Suezem do Terstu. Většinu knihy ale Raf leží na podlaze teplušky a poslouchá příběhy legionářů, kterými si krátí dlouhou chvíli (např. jak snědli psa ruského generála, jak rozvědčík Mašín v převleku za prostého ruského vojáka získal informace o německých jednotkách v Kyjevě a okolí, jak staroch Pánek (přitom mu bylo 50 let) zajal svého syna - rakouského vojáka, vzpomínky na patero mrtvých hrdinů: plukovníka Švece, praporčíka Šešína, důstojníka Fajnora, praporčíky Všetičku a Ottu). V Irkutsku po legionářích stříleli ze zálohy, někdo střílel i po Sochorovi a trefil i Rafa, ten útočníka zardousil. Autor dle svých slov: tuto knihu věnuje dětem svých milých druhů, ruských legionářů, aby si v ní přečetly vyprávění o krásném psu a nádavkem poznaly několik příběhů ze života svých statečných tatínků. Výjevy ze psího života jsou určeny dětem, ale historky o legionářích jsou spíše pro dospělé, jelikož jsou plné drastických scén (např. legionář s ustřelenou půlkou hlavy se jen v podvlékačkách plazí ke trati nebo popis bolševického mučení). Děti by je měly přeskočit. Příběhy jsou doplněny úvahami o svobodě, vlasti, údělu člověka, o dobru v každém člověku. Jako úvod do legionářské problematiky jen doporučuji.“... celý text
— cori

Děti a dýka Děti a dýka

„Jednoznačně skvělá kniha v mnoha ohledech. Připomínání, co znamenala a kam vedla Mnichovská smlouva naši republiku, není nikdy dost a člověk skoro s láskou vzpomene reklamu s bábinkou, která na ni s takovým gustem plivla (výstava originálu Mnichovské dohody v letech 2008 - 2009). Sama bych neodolala. Ale ke knize: dějištěm dramatických událostí je malá víska v Čechách, která naplno pocítí tvrdou a nesmiřitelnou moc, jakou nás Němci oblažili v roce 1938 a která definitivně nerozdrtila český národ jen proto, že Hitler byl ve svých cílech příliš nedočkavý a tak "položil svá vejce do příliš mnoha košíků", na což mu ale nakonec navzdory podpoře československého vojenského průmyslu nestačily síly. Postupné utlačování ve formě likvidace české školy, svévolné zavírání lidí pro sebenepatrnější podezření i nasazení zrádce tam, kde je společnost nejzranitelnější - tedy mezi děti, to vše dohromady i každý krok zvlášť je tím mrazivější, že v nich momentálně spatřuji paralely i v současných událostech. Mimochodem, právě ten záškodník v roli oblíbeného učitele a vychovatele ve mně dokonale přehodnotil doteď naprosto nevinně vyhlížející postavu Rikitana z Hochů od Bobří řeky.“... celý text
— reader.007

Prózy pro mládež Prózy pro mládež

„Nejméně se mi líbil příběh Děti a dýka, přišel mi takový naivní, idealizovaný. Dalo by se dohadovat, že cílem bylo vytvořit povzbudivou pohádku, ale pak do toho úplně nesedí závěrečný a tíživý odkaz na Lidice. Naopak nejvíc mě bavily Pražské legendy - hravé, často vtipné povídky, které jsem jako mladší moc neoceňovala, ale teď mi skvěle sedly. Moc se mi líbil například vodník, který se stal divadelním kritikem, aby mohl potopit herce, co ve svých rolích takříkajíc plavou.. Na Psovi druhé roty bylo zajímavé zasazení do legionářské čety. Byl to příběh z příběhů - legionáři si během hlavní dějové linky, po cestě domů, vyprávěli o svých válečných zážitcích, a čtení to tedy bylo docela různorodé a díky autorovým osobním zkušenostem i barvité. Bratrstvo bílého klíče mi přišlo se sbírky nejobyčejnější - typická klukovská dobrodružství, která zaujmou hlavně děti, ale už bez nějakého přesahu pro dospělé (na rozdíl např. od Pražských legend). Celkově jsem si knihu přečetla ráda, i když s dlouhými pauzami mezi jednotlivými příběhy.“... celý text
— mysimas

Periferie Periferie

„Anna og schizo gf“
— RonnieSmithx

Bratrstvo Bílého klíče Bratrstvo Bílého klíče

„Nápadité příběhy psané jednoduchým, přitom ne primitivním jazykem. Občas velmi vtipné, i po desetiletích si člověk pamatuje parádní slovní obraty typu: Když mlácení nepřestávalo, Jarka se přece jen zeptal: "Kdo je tam?" A zvenku se ozval klukovský hlas, aby se neptal a otevřel, a připojily se i jiné hlasy a hlásky, že neotevřel-li, bude mu rozmlácena huba. Protože to je těžší zavřenými dveřmi než otevřenými, žádný rozumný člověk neotevře.“... celý text
— Pytlík

Přejít na knížky autora