knedlik přečtené 385

Vybrané kapitoly z hygieny a preventivního lékařství 2.díl 1999, Jindra Šmejkalová

Kniha je dělená na tři části, první se zabývá povětšinou chemickými látkami a onemocněními z nich, dále hygienickým dozorem a ochranou zdraví. Druhá část je věnována kouření, a to relativně velmi zevrubným způsobem. Třetí část se týká psychologie práce a je poměrně stručná.... celý text

Pan Theodor Mundstock 2005, Ladislav Fuks

"Jsou myšlenky, které člověka drtí, jsou zoufalství těžká jak kameny egyptských pyramid." Přečtena jedním dechem, nejen pro svoji neuvěřitelnou poutavost, ale i proto, že při ní dýchat moc nešlo a svým tématem a atmosférou spíše dusila. Naprosto mě pohltilo její/ Mundstockovo úvodní zoufalství, obestřené závojem temna, tajemna, nejistoty a deprese. Jakoby Mon vyrostl a zakrýval veškeré světlo, které by v takových chvílích mohlo a chtělo do lidského života proniknout. V jednu chvíli se mi až chtělo plakat nad tou bezmocí, beznadějí a ztrátou... Nicméně pak přijde onen osudný pátek, kdy se vše obrátí a naděje a odhodlání tryská z jednotlivých stránek. Toto pozitivní naladění člověka těší až do chvíle, kdy začne nabírat na grotesknosti a zároveň začne Mundstockovo odhodlání být děsivým, nebezpečným, fanatickým. Pořád však neklesá na mysli a rozhodne se být užitečným i pro ostatní. Vlastně to chápe jako své poslání, ač v konečném důsledku fatálně selže. Co pro mě zůstává obestřeno tajemstvím, je postava Šimona/ Mona a do jaké míry se prolínají. Zda Mon symbolizuje výčitku, špatné svědomí vůči Šimonovi? Vidím v něm stín sebe samého? Své poslání? Spásu?... celý text

Nohy z jílu 1999, Terry Pratchett

Detektivka, na které si pošmáknou všichni, kteří... no, vlastně všichni. Bojovníci za lidská práva a svobodu, dobrodruhové, vegetariáni, feministky, amatérští detektivové a milovníci knih Agathy Christie, mineralogové, historici, ... ***Kvůli zvýšené všeobecné háklivosti na SPOILERY zde přidávám spoilerové varování. Možná tam ani žádné nejsou, ale kdyby náhodou.. *** Ke slovu zde přichází tajemní golemové, ze kterých mají všichni hrůzu, přestože jim neustále ( a tím je myšleno opravdu neustále) slouží a vykonávají nejnebezpečnější a nejpodřadnější práce. Nebo z nich snad mají hrůzu právě proto? A teď navíc zničehonic páchají sebevraždy s podivnými dopisy na rozloučenou... Tradiční i noví hrdinové zde opět nabývají nových rozměrů. Golemové, kterým lze vyjmout slova z hlavy, ale nelze jim je vyjmout ze srdce. Dále velitel Elánius, vyléčený alkoholik, který je pro Ankh Morpork tím, čím byl Batman pro Gotham - hrdina, kterého si jeho město nezaslouží, ale kterého potřebuje. (Což mimochodem ví lord Vetinari víc než dobře... ) Řiťka, který/ která započne mezi trpaslíky cosi, čemu by se dalo říkat feministické hnutí. A taky heroldi, ti proklatí heroldi s tak zvráceným smyslem pro humor, který se jim stane téměř osudným. Parádní jízda stokami Ankh Morporku! Tračník spustil hlavu zpět. "Ležíme ve stoce, Noby," zasténal. "Óóó!" "Všichni ležíme ve stoce, Frede. Ale některý z nás upíraj pohled ke hvězdám..."... celý text

Stráže! Stráže! 1995, Terry Pratchett

Další Zeměplocha, další postavy, další příval sympatií ke každé z nich. Nevím, jak to Terry dělá, ale dělá to sakra dobře. Velkolepá lady Berankinová, její domácí mazlíček Errol, který byl vtěleným odhodláním; cynický dobrák Elánius, nemající žádné potíže s alkoholem, nýbrž bez něj; největší trpaslík na světě Karotka a v neposlední, tedy vlastně první řadě taky Knihovník, který "možná vypadá jako špatně vycpaný gumový lodní pytel, ale je to gumový pytel vycpaný ocelovými svaly", který se vyšvihl do top trojky mých oblíbenců :-)) "Knihovník s hlasitým klepáním kloubů vstoupil do knihovny tady a teď. Každý chlup na jeho těle se ježil vztekem. Rozrazil dveře a vyrazil do sužovaného města. Někdo tam dole už brzo zjistí, že nejstrašnější noční můra je rozzuřený knihovník. S policejní plackou." Stráže! Stráže! jsou knihou o tom, že není radno přivolávat draky, ta fantastická hrdá stvoření, kteří si nenechají jen tak něco líbit. Kniha o tom, že byste nikdy neměli stavět vězení, ze kterého se nemůžete pohodlně dostat ven. Kniha o tom, že i metafora může zabít.... celý text

Historie kanibalismu aneb Ochutnej svého souseda 2007, Daniel Diehl

Řekněme, že jsem měla asi příliš velká očekávání. A těm se kniha moc nepřiblížila. Předně jsem čekala zevrubnější zabroušení do historie, které se konalo jen letem světem (název tedy dost zkresluje). Ale budiž, autoři se za to i omluvili. Co se výběru hororových kanibalistických příběhů týče - mnohé mi přišly na jedno brdo. A tím teď nemyslím (jen) obsahovou stránku, ale i způsob zprostředkování příběhu a především vysvětlení a objasnění psychologického pozadí. Z mého pohledu bylo tohle vůbec nejslabší stránkou knihy. A přitom je o co se opřít a mnohé příběhy by šly pěkně rozpracovat. Nevyužitý potenciál. Pominu fakt, že spousta uvedených zdrojů je dost pochybná. Vzhledem ke zklamání a nucení se do posledních stran hodnotím ještě o hvězdu méně, než by si obdobná průměrná hororová povídková knížka zasloužila.... celý text

Muži ve zbrani 1997, Terry Pratchett

Pratchettovka bohatší na příběh než na vtipné hlášky, nicméně na příběh tak skvěle vypointovaný, že to ty hlášky plně nahradí. Četla se skvěle, jak taky jinak. V dalším textu komentáře budou spoilery, za což se neomlouvám, jen upozorňuji :-) Terry se opět dotýká nadčasových témat - touhy po moci, toho, jak snadno se jí někteří nechají ovládnout a že vlastně do určité míry dokáže ovlivnit každého; rovností všech bytostí (záměrně neužívám výrazu "lidí"); bravurně opět vykresluje jednotlivé charaktery - dobrého člověka zapalujícího svíčku namísto proklínání temnoty a mnoho jiných, kteří místo svíčky zapálí plamenomet. Zarazila mě nebývale lidská tvář Patricije! Zatím v žádné pratchettovce mi nepřišel tak moc lidský. Zbožňuji pasáže s jeho úvahami ( "Hodně vládců, dobrých, špatných a dost často i mrtvých většinou vědělo, co se v jejich říši událo v posledních dnech. Bylo jen málo těch, kterým se s vynaložeím všech sil podařilo zjistit, co se tam odehrává teď. Lord Vetinari považoval jedny i druhé za lidi, kteří postrádají ambice.") Příběh má spád, není až tak snadno odhadnutelný, zkrátka bavil. A konečně hláška, příběh, který mě totálně sundal: VELKÝ FIDO? "Prosím?" K NOZE.... celý text

Základy ortopedie 2001, Antonín Sosna

Kardiochirurgie 1997, Jan Dominik

Základy urologie pro studující medicíny 2001, Petr Morávek

Vybrané kapitoly ze speciální epidemiologie 2000, Miroslav Špliňo

Skvěle přehledná kniha, jediným problémem je, že už není zcela aktuální - hlavně ohledně vakcinace atd. Jinak ale výborná.

Infekční lékařství 2010, Jiří Beneš

Výborná kniha. Jediné, co jí mohu "vytknout", je příliš mnoho informací. Tedy, mám na mysli příliš mnoho informací na potřeby obyčejné zkoušky z infekčního lékařství. Hezky zpracovaná, členěná, obsahuje obrazovou přílohu, doplněná o schémata... takové to ferrari mezi učebnicemi :-)... celý text

Infektologie 2004, Václav Dostál

Co kdyby? 2014, Randall Munroe

Dokonalá kniha! Strašně dlouho mě nic tak moc nepobavilo. Kombinace vědeckých a pseudovědeckých dotazů obyčejných lidí, vtipně uchopených vědeckých odpovědí Randalla a do toho jeho vsuvky, průpovídky, přirovnání, malůvky a hypotetické scénáře prostě nemohou zklamat. Divné a znepokojivé dotazy z doručené pošty jsou kapitolou samy o sobě. Kapitolou, u které jsem prskala smíchy. "Co kdyby všichni obyvatelé Velké Británie došli na pobřeží a začali pádlovat? Dokázali by ostrovem aspoň trochu pohnout? " " NE." (počkat, možná musíme napřed odpojit tunel...)... celý text

Jsou světla, která nevidíme 2015, Anthony Doerr

Příběh o světle ve tmě a o tmě ve světlých dnech. O jiskřičce naděje i v nejtmenějších chvílích. O vzduchu a větru, který se jako tichý svědek vznáší nad dějinami, nad příběhem, který je jen kapkou v moři... protkaný elektromagnetickými vlnami, které mohou měnit životy. ´Jsou světla, která nevidíme´ je krásná kniha, přestože vyobrazuje mnoho hrůz. Poutavá, jednodechová. Odehrávající se v několika světech. Ve válce, v nejistotě, v barvách, zvucích, tónech a tvarech, ve světě bezútěšnosti, zvědavých otázek, vědy, kouzel elektromechaniky, krutosti, zbabělství i obrovské odvahy. A z jednoho světa do druhého přelétáte s nepopsatelnou lehkostí. Nejdříve se vám z jednoho nechce, ale následně vás natolik zaujme ten druhý, že nechcete opustit ani ten. Nespatřuji až takovou dokonalost v tom, jak do sebe příběh zapadl, jako spíše v tom, jak pestrý a různorodý uměl být ve všech svých okamžicích. Pořád protkaný jakousi něhou, láskou k abstraktnímu, čemusi, co nás přesahuje.... celý text

Obecná onkologie 2005, Jiří Petera

Vcelku slušná učebnice. Kapitoly psali různí autoři, některé informace se několikrát opakují (ale kdy to bylo na škodu, že?). Jinak mě v ní dost pobavil jeden graf, který nikde nebyl namalovaný, zato byl ale sáhodlouze popisován v textu (dodnes nemám zdání, jak to asi mohlo vypadat... :-D )... celý text

Soudní lékařství a toxikologie pro vojenské lékaře 2010, Miloš Sokol

Skripta pro studium soudního lékařství, velká část knihy je věnovaná toxikologii. Neobsahuje obrázky (což je smutné... mám ráda obrázky... ). Zato ale obsahuje spoustu tabulek o dávkování různých antidot a podobně.... celý text

Soudní lékařství 2003, Petr Hottmar

Poměrně stručná skripta, kdy první část knihy je věnovaná nejdůležitějším právnickým záležitostem, druhá část je pak speciální. Obsahuje jen pár ilustračních obrázků a fotografií. Neobsahuje toxikologii. Jako úvod do soudního lékařství ale slouží dobře.... celý text

Povídky 2011, Edgar Allan Poe

Můj původní rozsáhlý komentář se úspěšně jedním nešikovným klikem vymazal, takže si jdu uvařit kafe a pokusím se ho ve vší stručnosti a poněkud méně elegantně a propracovaně shrnout. V této knize Poe jako autor povídek vystupuje jinak, než jak jej známe (nebo lépe a výstižněji řečeno - než jak si myslíme, že jej známe). V podobě ironického (a to i prudce sebeironického!) žurnalisty mě opravdu bavil ve všech svých blackwoodovských povídkách - Kterak psáti článek pro Blackwood, V tísni (tam ta ironie přimo tryská z každého slovního spojení), Literární život pana Tenta Nonce. V podobě komičtější se čtenáři představuje v povídkách, jako jsou například Brýle. Pak tu existuje ještě ta známější Poeova podoba, a to ta "jámokyvadlovská". V té se tu však zračí i Poeova touha po lidské společnosti a potřebě blízkého člověka. A ikdyž třeba ne hmatatelně, tak alespoň jaksi imaginárně. Podoba, která mě osobně nenadchla, je podoba Poea estéta a Poea pozorovatele, kdy jeho zdlouhavé popisy přírodních scenérií, veškerého rostlinstva a květeny, byly prostě už moc. Stejně tak povídka, kde nosným tématém byl popis nábytku a estetického zařízení domu (přestože v sobě obsahoval i spoustu rýpavých poznámek ke vkusu ostatních.) Ně že bych snad zněvažovala Edgarovo popisné mistrovství... Mé nadšení tudíž naznalo mezí a knize pět hvězdiček nedám. Čtyři si ale zaslouží. A každý, kdo by chtěl Poea poznat o trochu víc a blíž, než jak je nám doposud předkládán (a že je nám v některých ohledech předkládán zcela mylně a zkresleně), bych doporučila rozšíření si obzorů o tuto knihu. Za zmínku určitě stojí i doslov Michala Peprníka zabývající se právě různými stránkami osobnosti Edgara Allana Poea a těmi velkými neshodami v jejich interpretaci.... celý text

Co jsem zaslechl, když jsem mluvil sám se sebou 2009, Alan Alda

Volné pokračování Alanova vyprávění o životě, jeho smyslu a cestě za poznáním. Kniha, která je plná projevů, které přednášel mladým generacím - středoškolským absolventům, do kterých vkládal naděje a kterým se snažil nastínit cestu; lékařům a vědcům, které prosil o trpělivost a sdílnost s nevědeckou společností; pozůstalým a smutečním hostům, kdy promlouval o svých zesnulých přátelích. Kniha o tom, jak procházel svým životem, jaké chyby dělal, na které okamžiky byl hrdý a které se mu vryly nesmazatelně do paměti. Zároveň kniha plná nenápadného poučení a ponoukání čitatele přemýšlet.. ať už se jednalo o přemýšlení o smyslu života nebo o přemýšlení ve smyslu pochybování. Není v ní snad tolik humorných příhod, jako v předchozím díle, zato je ale prodchnutá laskavostí a jakousi skromností dobrého člověka. Člověka nijak zbožštělého, člověka ve vší své lidskosti.... celý text

Květiny - 70 Antistresových omalovánek 2015, neznámý - neuveden

Ten pocit, když do vašeho života nejvíce stresu vnese antistresová omalovánka... (Jeden by to ani nečekal, že?) Omalovánka bývá plošně velmi rozsáhlá, což vede k tomu, že vás po chvíli urputného vymalovávání dost bolí ruka. Nicméně vám to nedá a malujete dál, protože ji přece nenecháte rozpracovanou. Nedodělaná "práce" ve mně vyvolává stres. Už tímhle jsem se cítila pod tlakem. Ruka pálí, prsty jsou deformované pastelkami, ale tak přece to nevzdáte. Stres přechází v naštvání, že to pořád ještě není hotové! (Někteří budou namítat, že omalovánka může mít jakýsi výchovný efekt a učit malující lid trpělivosti...no, alespoň v mém případě v tomto ohledu selhala.) Dalším stresujícím faktorem je, že si po chvíli přijdete v pasti z těch čarami uzavřených prostor. Kam se podělo místo pro vlastní kreativitu, sebevyjádření? Proč mě někdo chce mermomocí natlačit do předem daných inkoustových kolejí? Chtě nechtě se ve vás vzdouvá vlna vzdoru. S každým bolestivým tahem v předem vyznačeném prostoru tak přestáváte vnímat, že vlastně máte relaxovat a ne se upínat k vidině posledního bílého pole, které se postupně pokrývá barvou... Načež vítězoslavně zahazujete pastelku, usrknete poslední lok kávy a natruc necháte poslední plošku rebelsky bílou. Stres poleví, načež jeho hladina ihned eskaluje, protože při pohledu na hodinky člověk zjistí, že tím vymalováváním úspěšně zabil celé odpoledne. (Komentář nutno bráti s nadsázkou. Ostatně - jinak jsou ty kytičky docela pěkné... ) :-)... celý text