knedlik přečtené 385

Pátý elefant 2001, Terry Pratchett

Sir Samuel Elánius, vévoda ankhský, se vydává jako velvyslanec - za doprovodu věrných členů Hlídky a své drahé a rozložité choti Sibyly - do Überwaldu, kde právě dochází k volbě nového trpasličího krále. Výsledek volby se samozřejmě odrazí na obchodních vztazích s Ankh Morporkem a vlastně na vztazích k lidem vůbec. Kandidáti jsou dva - jeden vyhlížející do budoucnosti s moderním a pokrokovým myšlením, díky čemuž se dostal do nemilosti všech úzkoprsých a na tradicích lpících původních obyvatel, a druhý odpovídající více jejich představám. Shodou okolností někdo při nepříznivém vývoji situace potáhnul nejdůležitější korunovační klenot. A ankhskému velvyslanci jeho policejní přirozenost velí zjistit kdo, což ho přivede do velmi svízelných a do nohou studících situací. 24. Zeměplocha je o konfliktu mezi modernou a tradicionalismem, o úctě k tradicím vůbec a o symbolech, (ikdyž ne zcela původních) a jejich významu. Dále knihou o snobství a pokrytectví vyšších vrstev, lidských charakterech, upírech, vlkodlacích, vlcích a vlčí zlobě v lidech. O tom, jak to dopadá, když dáte blbovi funkci. Samozřejmě nechybí jisté odlehčené pasáže, zahrnující skutečný obrázek toho, jak se měly Tři sestry Strýčka Váni ve Višňovém sadě a pohled do nových trendů v transplantační chirurgii (miluju Igory :-)) "Homo hominis lupus. Člověk člověku vlkem." Nebo spíš vhodněji - vlk vlku člověkem? "Lidé nenávidí vlkodlaky, protože v nás vidí vlky, ale vlci nás nenávidí, protože v nás vidí lidi - a to jim nemůžu mít za zlé!"... celý text

Hrrr na ně! 1999, Terry Pratchett

Pýcha, hlad po dalším a dalším majetku, nafoukanost, xenofobie - ať už je prapůvodní touha po válce jakéhokoli původu, tohle všechno ji jen přiživuje. A z toho všeho si Terry, jak jinak, opět utahuje a poukazuje na jejich nesmyslnost a nemístnost. Kdesi uprostřed moře se vynořil kus půdy a samozřejmě nastává ihned spor o to, komu připadne. Ideální záminka ke konfliktu a když se tomu trochu pomůže, tak i k válce. Ankh-Morpork se nehodlá vzdát a se slovy "štěstí přeje odvážným" se hrdě vydává do Klače, mající přesilu 6:1 a ohánějící se daleko ostřejšími zbraněmi ve zkušenějších rukou, než by si jakýkoli Ankh-morporčan byť jen pomyslel... Mezitím velitel Elánius, věrný Vetinariho teriér, vede v poušti své menší bitvy ( "Och, bohové, zabásnul jsem celé bojiště, pomyslel si Elánius. A něco takového se snad ani udělat nedá."), Noby proniká ke své něžné podstatě a úžasný Leonardo da Quirm tvoří a tvoří... a ničí, protože lidé by byli schopni zneužít k bojovým účelům cokoliv. Terry v Hrrr na ně! dosti důrazně poukazuje na omezenost a namyšlenost "bílých lidí", v mnoha ohledech technických dinosaurů, žijících si ve své bublině odporu proti všemu cizímu. Tedy zdánlivé, že ano.. Snědým, inteligentním Klačanům nezbývá, než si z Ankhmorporčanů prachsprostě utahovat a dávat jim pojídat ovčí oči. Ale i zde se dá najít kompromis. A protože máme rádi dobré konce a osly sundané z minaretů, bylo i pacifismu učiněno za dost. "Veni, vici, Vetinari."... celý text

Život mezi beznadějí a úspěchem 2008, Josef Koutecký

Profesor Koutecký je velmi silnou a inspirativní osobností. A je potřeba si uvědomit, že nebýt tak tvrdohlavých, houževnatých a nadaných lidí, tak není naše medicína tam, kde je. Lidí, kteří svému záměru a vyššímu cíli obětují vše - a nechápou to jako oběť. Kniha Život mezi beznadějí a úspěchem je osobní výpovědí autora o počátcích dětské onkologie v Československu, zároveň ale i o vlastním životě, který byl doslova podřízen boji. Boji za lepší podmínky, boji za lepší výsledky, boji za lepší kvalitu života léčených a vyléčených dětí. Ale i boji za povznesení ducha a rozšíření obzorů. Zařadit ji pouze do škatulky "Paměti" by bylo ale příliš krátkozraké. Koutecký se dotýká spousty témat, přímo i nepřímo souvisejících s oborem, kterému zasvětil život. Mimo jiné věnuje bohatý počet stran psychologii svých, zprvu hojně umírajících, pacientů a jejich rodičů i sourozenců, což je opětovným důkazem jeho erudice a kvality jako lékaře. A nejen jako lékaře, ale i jako člověka. Komplexním chápáním onemocnění se navíc zdaleka nevyznačují všichni. Dále se dotýká velmi aktuálního tématu "alternativní medicíny" a jejích fatálních následků. Mnoho stran je věnováno ale i profesorovým zasloužilým kolegům a spolupracovníkům, zdravotním sestrám, jejichž práce je nenahraditelná a rodině, která při něm stála i v nejtěžších situacích. Prostor poskytl i zajímavým setkáním a zážitkům z odborných stáží. Život mezi beznadějí a úspěchem je knihou, kterou by si zcela jistě měli přečíst studenti medicíny, a to všichni, a jistě i knihou, která trpělivým způsobem může rozšířit obzory ostatním "nelékařům." Nelze ji než doporučit. Osobnost profesora Kouteckého mě naplňuje obrovským respektem a úctou. Díky.... celý text

Porodnictví 2011, Tomáš Binder

Stručná, jasná, výstižná, hezky zpracovaná a srozumitelná. Aktuálně i docela aktuální :-)

Gynekologie 2008, Lukáš Rob

Opojení z proměny 1986, Stefan Zweig

Kristina se narodila do špatné doby, stejně jako mnozí jiní. Jejím životem procházela válka, která ji, ať už přímo či nepřímo, připravila nejen o rodinné příslušníky a majetek, ale i o radost ze života. Celý se točil kolem nemocné matky, její práce v poštovním úřadu, počítání peněz ze dne na den, šetření, starostí, šedi. Postupně přišla o všechny tužby, ambice, chuť žít, poznávat. Zlomovým se stává okamžik, kdy je pozvána matčinou sestrou na čtrnáctidenní pobyt do švýcarského luxusního hotelu. Z šedé myši se v záplavě luxusu, nových šatů a falešného přídomku "von" stává jiný člověk, učarovává jí pozlátko, zároveň má ale poprvé v životě pocit, že se může nadechnout. Zcela volně a svobodně. Zcela sobecky. Růžové brýle jí dokonale zkreslují pohled na závistivou a pomlouvačnou společnost, ve které se nachází. Díky ní je také její pobyt předčasně ukončen a čeká ji návrat do kruté reality - zpět do chudoby a šedi všedních dní. A tento návrat si ani ona sama nijak neulehčuje, hltá ho plnými doušky, nechává se jím prostupovat a zmítá se vnitřním hněvem a nespravedlností. Ne, že by někomu něco nepřála, ale "proč oni a ne taky já?" Touha, hněv a vzpomínky na týden v jiném, fantaskním světě vyústí v Kristinin odjezd do Vídně, kde mimo potřeby připomenout si, jaké to tehdy bylo, navštíví své příbuzné. A tehdy přichází druhý zlomový okamžik a to seznámení s Ferdinandem. Ferdinand se do jisté míry stává osudovým. Víc než vytouženým mužem a milencem, je jí přítelem se stejným vnitřním zoufalstvím, spravedlivým hněvem a touhou po lepším životě. Zaslouženém lepším životě. Ferdinand je obrazem dokonale vyhořelého a vnitřně rozcupovaného člověka. Člověka, který mnohé viděl, mnohé zakusil a přesto, že je mladý, pozbyl chuť žít. Člověka hrdého a zostuzeného, bezvýchodného, vyhlodaného válkou, bídou, poválečným živobytím, ztrátou všech ideálů... V Kristině nachází konečně někoho, kdo je schopen mu porozumět. Stejně tak Kristina. Ale přesto, že k sobě mají tak blízko, přesto v sobě nejsou schopni probudit hlubší cit, jakoby snad schopnost milovat vyčpěla a stala se nedůležitou; a oba se nechávají zlákat dalším pozlátkem, falešnou a vysněnou "lepší" budoucností, svobodou, kterou svojí volbou navždy ztratí... První část příběhu je relativně banálním popelkovským povídáním, přesto však s tolika prvky pochopení chudých, jejich pocitů v místech, kam nepatří, ale i možnosti volného nádechu po odbřemenění. Druhá část příběhu je o to zajímavější, alespoň po psychologické stránce. O to také pochmurnější. Pseudonadšení ovládající zúčastněné na konci, je spíš k pláči než smíchu. Otevřený konec by se mohl zdát optimistickým, ale já optimista příliš nejsem. Opojení z proměny je výborným příběhem o lidských touhách, troskotání lidských přesvědčení a generaci, které ostatní nespravedlivě a bezohledně sebrali několik nejdůležitějších let života, jejich vnitřní prázdnotě a spoustě hněvu a sebelítosti. "Nevím, vím jen, že je to těžké. To druhé by bylo lehčí. Ztroskotá to skoro vždycky, když se člověk postaví proti svému vlastnímu zákonu - nemyslím tím paragrafy a justici, základní státní zákoník a policii. S tím by si člověk poradil. Ale každý má svůj vnitřní zákon : jeden jde nahoru, druhý dolů. Kdo má stoupat, bude stoupat, a kdo má padnout, padne. Mně se zatím nepodařilo nic. Tobě se zatím nepodařilo nic. Možná, dokonce pravděpodobně se proti nám všechno spiklo, abychom zahynuli. Když se mě zeptáš a mám poctivě odpovědět, nemyslím, že jsem člověk, který bude jednou úplně šťastný. Možná že se to ke mně ani nehodí."... celý text

Fyzika nemožného 2010, Michio Kaku

Taky vás na seminářích z fyziky týkajících se vesmíru a nejen jeho napadaly všelijaké otázky, různou měrou "přitažené za vlasy" a báli jste se na ně zeptat? Taky jste koukali na všechna ta sci-fi a přemýšleli, co by tak ještě mohlo být zrealizovatelné a co už bude určitě nějakému fyzikálnímu zákonu odporovat? Tak Michio taky. A protože je matematicky a fyzikálně daleko lépe vybaven než já, tak se nad problémem nejen zamyslel, posbíral historická data a perličky z konferencí, ale i nadnesl, kdy a za jakých okolností by co nejspíše realizovatelné být mohlo. A nadnesl to zábavným a poutavým způsobem jemu vlastním. A přesto, že jsem Fyziku nemožného četla přerušovaně asi tři roky, tak jsem si každou kapitolu nesmírně užívala. Michio Kaku je mým oblíbeným popularizátorem fyziky a jsem mu vděčná, že sepisuje knihy jako je tato a rozšiřuje mi tak obzory na polích, kde si nejsem úplně jistá v bagančatech. Díky a na viděnou.... celý text

Úterky s Morriem aneb Poslední lekce mého učitele 2012, Mitch Albom

Morrie věřil na vrozené dobro. Avšak zároveň viděl, co se z lidí může stát. "Lidé jsou zlí jen pod nátlakem hrozby," řekl později toho dne. "A hrozbu plodí naše kultura. Ekonomické poměry. Dokonce i lidé, kteří mají práci, jsou vystaveni hrozbě, protože se bojí, že o práci přijdou. A jakmile žiješ v neustálé hrozbě, začneš se starat jen sám o sebe. Z peněz si vytvoříš Boha. To je součástí téhle kultury." Úterky s Morriem, s Koučem smysluplného života, který se pokouší vám vštípit, že na nic není nikdy pozdě, dokonce ani na smrtelné posteli. Uvězněn ve vlastním těle stiženém amyotrofickou laterální sklerózou má Morrie daleko více času na to povznášet svého ducha a věnovat se záležitostem, které opravdu mají smysl. A protože sám lituje, že tohle všechno nevěděl už dávno, rozhodl se, byvše celý život profesorem, dávat o tom přednášky bývalému studentovi a příteli, jenž ho přijel po letech navštívit. Příteli, který zapomněl, že honit se za penězi a majetkem zdaleka není to, co by ho mělo naplňovat... Úterky s Morriem jsou citlivou knihou plnou zajímavých a moudrých postřehů, stejně tak ale i hořce vtipných aforismů. Doporučit ji mohu všem. "Vedl jste si dobře," řekl Koppel. Morrie se slabě usmál. "Dal jsem vám všechno, co jsem měl," zašeptal.... celý text

Chirurgie v kostce 2015, Alexander Ferko

Chirurgie v kostce obsahuje chirurgii v kostce. Neočekávejte od ní ani víc, ani míň. Některé kapitoly jsou sepsány velmi užitečným a dostatečným způsobem, některé poněkud nešťastněji. Co mě vytáčelo u všech, tak že mi ta knížka celou dobu tyká!!! Jako doplňkový studijní materiál je ale určitě užitečná.... celý text

Speciální chirurgie 2011, Jiří Hoch

Moc fajn přehledová kniha nezabíhající do zbytečných detailů, na druhou stranu věnuje dostatek prostoru klinicky důležitým věcem. Standardně nebude scházet ocenění obrázků, protože já mám obrázky ráda :-) Co je trochu nemilé, že kniha neobsahuje traumatologii a ortopedii.... celý text

Dům spánku 2004, Jonathan Coe

V okamžiku, kdy jsem ji dočetla, mě velmi zajímalo, co se dozvím v doslovu. Jak bude uchopena, rozebrána, kritizována... Vcelku zklamání, že se do toho nikdo zbaběle nepustil. Na druhou stranu pro to mám pochopení, protože sesumírovat nějak jednotlivé linky a příběhy do jednoho uceleného komentáře opravdu nebude snadné. Všechny dějové linky spojuje Ashdown, místo na pobřeží s atmosférou jaksi zamženého klidného odpoledne prozářeného jemnými paprsky slunce a prozvučeného neklidnými vlnami narážejícími nepřetržitě na útes. Dům spánku, jakási oáza klidu pro rozbouřená nitra jeho návštěvníků a obyvatel. Zmíněná zamženost a mlhavost pak pramení ze snů, nerozpoznání skutečnosti a fantazie, z onoho důvěrně známého stavu mezi sněním a bděním... A tou mlhavostí, jak v náladě, tak v ději, se kniha vyznačuje a dle posledních kapitol si troufám tvrdit, že byla primárním cílem a záměrem. Je třeba však dodat, že Dům spánku je knihou daleko bohatší a vícevrstevnou. Od tématu spánku a jeho poruch v nejrůznějších podobách, se přesouváme do světa filmu a filmové kritiky a pokračujeme až na feministickou, velmi emancipovanou, půdu, přes kterou se přehoupneme do vod psychologických a genderových. Egocentrismus, touha po slávě a moci a přesvědčení o vlastní dokonalosti nezůstává opomenuto. Duddenovo šílenství v jistých okamžicích opravdu působí až komicky. Tragikomicky. Propojení jednotlivých postav může místy působit poněkud vykonstruovaně, ale (alespoň pro mě) nijak rušivě - zvědavost nad rozuzlením vždy převládla. A u některých konkrétních postav stále trvá... Velmi se mi líbilo i rozebrání postav Sáry a Roberta. Směsice něžnosti, krutosti, beznaděje a touhy. Dům spánku je zajímavou knihou, u které si živě dovedu představit, že nenadchne všechny své čitatele. Zároveň ale určitě nadchne mnohé. "Já jsem ten jediný, kdo pracuje v tomhle oboru a ví, co je vlastně spánek." "A co to tedy je?" "Nemoc, pochopitelně."... celý text

Antibiotický paradox 2007, Stuart B. Levy

Jedna z knih, které je třeba si přečíst, aby si člověk uvědomil, o jak rozsáhlém a všudypřítomném problému je vlastně řeč. Aby domyslel do důsledku... Antibiotický paradox pojednává o "kouzelné" moci antibiotik, jejich užívání a zneužívání a kam nás iluze "léku na všechno" dovedla a jakou hrozbou je vzniknuvší antibiotická rezistence. Vrátí se doby, kdy lidstvo zmíralo na banálnější infekce? Doba morových epidemií? Dostaneme rozum a přestaneme si u lékaře vydupávat léky, které reálně nepotřebujeme? Ač mě osobně při čtení přepadaly stavy "ááá, umřeme na infekcééé", Levy je poněkud optimističtější. Díky tomu, že se tímto problémem začal zabývat téměř celý svět, domnívá se, že existuje šance dostat antibiotika pod náležitou kontrolu. V doslovu nicméně uvádí příklad z dob antraxové epidemie v USA (2001), kdy lidé opět bezhlavě sháněli širokospektrá antibiotika do zásoby a bůh ví, jak s nimi kdo kdy naloží a jaké rezistentní brebery z toho vzejdou. Osobně jako velké pozitivum vnímám, že část lidí začala být uvědomělá a odmítá například potraviny, kde byla na podporu růstu užívána antibiotika ve velkém. Upřímně mě zděsilo zjištění, kde všude se tak dělo a děje. Na čtení Antibiotického paradoxu je třeba mít trochu základního povědomí o bakteriích a virech, ale zase nijak zásadně. Kdo jste uvažoval, že si ho přečtete, přečtěte si jej! Jinak všichni umřeme na infekcééé!... celý text

Čekání na Godota 2005, Samuel Beckett

Zoufalství, rezignace, naděje, lenost, uvíznutí kdesi v čase, vlastním bytí, které nemá směr, jen místo. Dny, které splývají, lidé, kteří se mění, čas, který plyne.. Čekání na Godota je kniha mnoha vrstev. Právě tím, že není konkrétní, se v ní dá najít mnoho. A může sloužit ať už jako ztělesnění "pocitu", politická satira, obžaloba lidstva či jako podnět pro zamyšlení se nad vlastním směřováním, vývojem, posunem... Troufám si říct, že není určena k zábavě, ne takové, jakou tu mnozí čtenáři očekávají. A spíš než absurdním dramatem bych ji možná nazvala dramatickým absurdnem. Alespoň mně tak v tento moment a na tomto místě přišla.... celý text

Harry Potter a prokleté dítě: Část první a druhá 2016, Jack Thorne

Letem světem jsem prohlédla záplavu negativních komentářů, takže já přijdu projednou zase s jedním pozitivním :-) S Harrym jsem vyrůstala, tak jako mnozí jiní. Je mou srdeční záležitostí, stejně jako většiny čtenářů tady a proto jsem schopná a ochotná spoustu věcí přehlédnout a nebýt k nim tak kritická, jako bych u jiných knih asi byla. Začala jsem ji číst odpoledne a dočetla jsem ji o čtvrt na dvě v noci. Protože se OD NÍ NEDALO ODTRHNOUT! Začátek pokulhával, ano, než jsem se zorientovala ve jménech a nástinech charakterů, chvíli to trvalo (a zaháněla jsem pocit vykonstruovanosti), ale potom... ta atmosféra mě zase úplně pohltila. Měla jsem stejně tíživý pocit, jako při čtení pátého dílu, bála jsem se, čeho všeho se ti dva nebývalí přátelé svojí hloupostí dopustí, děsil mě svět, jaký mohl být, kdyby se vlákno událostí vydalo o kousek jiným směrem... Postava Augurona mi přišla super, ačkoli okolnosti jejího vzniku, tedy početí, mi přijdou tak trošku směšné a informaci, kde se vzala, bych klidně uvítala i jako utajenou a nevyřčenou. Trochu mě mrzí, že to nevyšlo jako plnohodnotná kniha, protože věřím, že kdyby se trochu rozpracovala, tak i přes vykonstruovaný děj by byla výborná jako předchozí díly (a nejspíš by pak ani nepůsobila tak prvoplánovitě). A za happy end jsem byla nakonec fakt ráda :-) Takže suma sumárum pro mě příjemný návrat do toho kouzelného světa, který mi chybí, a díky za znovupocítění toho skoro zapomenutého napětí :-) Jo a nevím, jestli se ze mě stává feministka, ale nějaká genderová nerovnováha mi nepřišla ani trochu rušivá.. ale tak nějak myslím, že to spíš vyplynulo z charakteru jednotlivých postav, než primárně z jejich pohlaví.... celý text

Klinická pediatrie 2012, Petr Pohunek

Aktuálně asi nejaktuálnější česká kniha zabývající se pediatrií, obsáhlá a pro mě vcelku nepřehledná. Nemám ráda tento styl odborných knih, záplavy a záplavy textu bez nějakého výraznějšího členění a podtrhnutí skutečně důležitých infomací jako odlišení od těch opravdu už "navíc". Obsahově asi nemám právo jí cokoli vytýkat, celkově se mi z ní ale neučilo nejlíp.... celý text

Pediatrie 2014, Ania Carolina Muntau

Pediatrie od Muntau byla mojí nejoblíbenější knihou na státnice až do okamžiku, kdy nám byla oficiálně zakázana s tím, že obsahuje nedostatečné informace. Já nejsem téhož názoru, přišla mi moc fajn. Moc hezky a přehledně členěná s obrázky a kazuistikami. A jako základní literatura je určitě v pohodě :-) Perličky třeba doplnit odjinud..... celý text

Pediatrie 2011, Milan Bayer

Repetitorium pediatrie je vcelku užitečnou knihou obsahující základní dětská onemocnění a syndromy od A do Z, tedy od alergií po zubní kaz :-) (Ne, pardon, možná to nezačíná alergiemi a nekončí kazem, ale obojí je přítomno a chápeme se, že... ). Je velmi užitečná na některé diferenciálně diagnostické otázky, ale jinak se pohybuje spíše v takové stručnější rovině.... celý text

Hygiena a epidemiologie 2013, kolektiv autorů

Pracovní lékařství Základy primární pracovnělékařské péče 2005, Evžen Hrnčíř

Vybrané kapitoly ze sociálního lékařství I. 2009, Jiří Mareš