KávaSMlékem
přečtené 45
Jak se zamilovat do muže, který žije v křoví
2022,
Emmy Abrahamson
odpad!
Knihu jsem si přečetla, neb jsem kdesi narazila na medailonek o ní, který mě zaujal. Měla jsem asi radši zůstat u toho medailonku. Takže, plusy: je to podle skutečného života, hlavní postavy zjevně jsou takto asi šťastné, spokojené, spolu (nebo se tak aspoň prezentují), a teď nejspíš i slavné a bohaté, budiž jim přáno. Co do knihy: autorka bohužel nemá absolutně žádný talent. Celé její vyprávění je ploché, toporné, z emocí ve mě budilo tak leda touhu poškrábat se na zadku. Hlavní hrdinka neudělá za celou knihu nic, čím by získala moje sympatie. Většinou je nudná, ale má i místa, kde se pokouší být vtipná (není), kde se pokouší být emancipovaná (to se projevuje masturbací nebo neuváženým sexem) a nejhůř, kde je jen sama sebou, což zejména v četných konfrontacích s hlavní mužskou postavou znamená - nesnesitelná semetrika. Vedlejší postavy jsou všechny jen do počtu a v průběhu čtení jsem přímo měla dojem, že vidím autorku, jak je po scéně vodí jako maňásky. Jejich výskyt v knize nemá absolutně žádný význam krom toho, vycucat z námětu ještě aspoň dvacet stran, aby pevná vazba nevypadala blbě. Po přečtení knihy jsem nabyla dojmu, že naprosto chápu, co některým mužům vadí na některých ženách a co znamená fráze, že "se s ní prostě nedá vydržet". A k tomu mě přiměla kniha, kde autorka/hlavní hrdinka píše sama o sobě! Kniha si hraje na harlekýnku, ale co harlekýnce projde, protože je to pohádka pro dospělé, se zde (s vědomím, že jde o autobiografii) musí nutně setkat s pozdviženým obočím. Komu se autorka snaží lhát, že takhle vypadá začátek zdravého a funkčního vztahu? Jen čtenářům, nebo i sama sobě? Zoufalé, a bohužel až skoro hmatatelně hnané touhou konečně napsat "něco", přičemž ovšem vaše výbava zahrnuje nulový talent, nulové ovládání řemesla, nulovou originalitu, ale zato jste jednou ojeli smradlavýho bezdomovce a s tím se už pracovat dá.... celý text
