Jakira
přečtené 230
Řeka bohů: Román ze starého Egypta
1994,
Wilbur Smith
Tuhle knihu jsem v dětství/dospívání přečetla snad 20x, několikrát jsem dokonce po otočení poslední stránky zase nalistovala tu první a jela znovu. Je to sice už hodně let, co jsem jí četla naposledy, ale stejně si dodnes vybavuji celé odstavce textu, jak jsem jí znala skoro nazpaměť. Byla to kniha, která ve mě odstartovala obrovskou lásku ke starověkému Egyptu, takže je v mnoha ohledech pro mě tou nej. A když píšu tenhle komentář, mám pocit, že je načase se do ní ponořit po jednadvacáté. :)... celý text
Tiché roky
2019,
Alena Mornštajnová
Zoufale mi tam chybí aspoň pár dalších stránek...dovést ten příběh ještě o pár chvil dál... i když vím, že to byl záměr, nechat čtenáře po té poslední otázce rozervaného a lačného. Zase se skláním před uměním spisovatelky psát tak lehce o tak těžkých tématech a stále čtenáře překvapovat náhlými zvraty, kdy všechno, co jste si do té doby přečetli, začne v jednu chvíli dávat smysl a vše do sebe zapadne jak ozubená kolečka švýcarských hodinek. Víc už ani nevím, co napsat...snad jen, že doufám, že paní Mornštajnová svou studnu nápadů ještě zdaleka nevyčerpala.... celý text
Opět mě Nesbo svou knihou uspokojil a pořád můžu říkat, že narozdíl od takového Keplera to i je pojedenácté skvělé čtení. Harryho mám prostě ráda a zajímá mě, jak jeho životní příběh pokračuje. Možná, že ty knihy čtu právě kvůli tomu jeho osobnímu příběhu spíš, než kvůli vraždám. Tentokrát se skutečný vrah dal odhalit celkem brzo díky letmým důkazům, které svým čtenářům autor předhodil, ale stejně mě bavilo číst a jen čekat, kdy Harrymu dojde to samé, co mě. Těším se na 12. díl.... celý text
Tichá modlitba
2017,
Angela Marsons
Angela Marsons mě napotřetí vůbec nenadchla. Knížka se mi četla těžce, chvílemi mě vůbec nebavila, a proto musím jít s hodnocením oproti předchozím dílům dolů. Dále pozor na spoilery. Nějak mi tentokrát přišlo, že se skoro celou knihu nic neděje. Vyšetřovací tým přešlapuje na místě, v podstatě až do posledních stránek vůbec na nic nepřijdou a pak je spasí nápad poohlédnout se v okolí, kde bylo propuštěno jedno z dětí při předchozím únosu. To to nikoho nenapadlo už předtím? Celkový dojem je, že 350 stran nepřijdou vůbec na nic a na posledních 70 stranách najednou o klíčové stopy byť nezakopnou a všechno jim vychází na první dobrou (Bryant najde náhradní klíče od sklepa atd.). Do té doby je to jen plkání o ničem a žádný posun v případu. Také záporáci mi přišli takoví mdlí a bez nápadu, Will úplně, Symesovy pohnutky byly aspoň jakž takž nastíněné, ale také nic, co by šlo do hloubky. Kim mě navíc štvala v závěru, kdy je zmlácená dvoumetrovým chlapem, a přesto se chová jak Superman. Konečně vedlejší linka Devaina a vlastně i přítomnost postavy reportérky Tracy mi přišla zcela zbytečná. Tak jako tak, doufám, že další knížka bude lepší, protože předchozí dvě mě bavily.... celý text
Slepá mapa
2013,
Alena Mornštajnová
Třetí setkání s Mornštajnovou a třetí zásah do černého, i když se přiznám, že Hana i Hotýlek se mi líbily o kousek víc. Stejně jsem si ale čtení moc užila. Nechci se opakovat, ale stále trvá mé nadšení z toho, jak se mi autorka trefila do vkusu, co týče slohu a způsobu psaní. Její knihy mě hrozně baví číst a užívám si každou stránku. Už se mi mnohokrát stalo, že že jsem si před koncem knížky říkala, že ještě nechci, aby skončila, že těch pár stran do konce je zoufale málo. U téhle jsem si to říkala už v polovině a byla jsem smutná, že mě čeká posledních 200 stran s Mornštajnovou a jejími skvělými příběhy. Musím si holt počkat na další knihu. Jinak oceňuji, že stejně jako Hana má i tato kniha, a to i přes často velmi tragický osud svých postav, poslední stránky prodchnuté nadějí. To mi u Hotýlku chybělo...u něj zůstal jen smutek.... celý text
Chladnokrevně
2018,
Robert Bryndza
Pátý díl s Erikou Fosterovou mě sice bavil o trochu víc než předchozí tři díly, ale je tu pořád to ale, kvůli kterému to na víc, než 3 hvězdy není. Bryndza nepíše špatně, ale jeho detektivkám zoufale chybí trochu méně předvídatelnosti a sem tam nějaký zvrat, který by knihu činil napínavější a tudíž i čtivější. Bryndza je na můj vkus moc přímočarý, knížky se sice čtou dobře, ale nějaká gradace děje tu moc nefunguje, protože je všechno moc šablonovité a prvoplánové. Jak kdyby pořád dokola opakoval jednu a tutéž kostru příběhu, která sice fungovala v první knize, ale napopáté už to nudí. Erika a její pravidelný konflikt s vedením, který už mi přijde hodně uměle vykonstruovaný (jako by si autor říkal, tak za co by jí její nadřízení mohli umýt hlavu tentokrát), její milostné eskapády, prozrazení pachatele hned zkraje knihy, velmi uchvátaný a nedotažený konec, to vše knihu sráží do průměrných detektivkových vod.... celý text
Sběratel sněhu
2018,
Jan Štifter
Nikdy by mě nenapadlo, že přijdu na chuť současné české literatuře a ono se to děje. Začalo to Mornštajnovou a pokračuje u Štiftera. Zjistila jsem, že tyhle příběhy většího množství postav, které zahrnují celé dekády lidského života a které se vzájemně proplétají mě nesmírně baví číst. Štifter mi v mnoha ohledech svým stylem vyprávění připomíná Mornštajnovou, a to je jen dobře. Navíc píše o místech, která velmi dobře znám, neb mám k Budějcím velmi blízký vztah, což požitek z knihy ještě umocňuje. Celkově nevím, co bych knize vytkla, možná mi na začátku přišla trochu složitá na čtení, několikrát jsem na prvních stranách narazila na věty, kdy nebylo úplně jasné k jaké postavě se ta konkrétní věta nebo přímá řeč vztahuje, ale to se zlepšilo hned, jakmile jsem se v postavách zorientovala. Jazyk i styl vyprávění mi neskutečně seděl a knížku jsem zhltla na dva zátahy. Už jsem to myslím psala u Hany, ale musím ze opakovat...víc takových knížek a víc a takových českých autorů.... celý text
Má ji rád, nemá ji rád
2017,
Sharon J. Bolton
Celou dobu čtení jsem přemýšlela, jestli je to na 3 nebo 4 hvězdičky, ale závěr byl povedený, takže to na ty 4 vyzdvihl. Přiznám se, že rozjezd knihy byl na mě docela pomalý a vlastně i většinu knihy jsem čekala, kdy se konečně šlápne do pedálů, což nastalo až na posledních cca 100 stránkách. I přesto, ale hodnotím vysoko, protože mě bavilo knihu číst, i když nebyla kdovíjak strhující a neměla zběsilé tempo. Bolton prostě umí psát. Je to moje druhá kniha od autorky, prozatím mám přečtený první díl série s Lacey Flint a ta se mi určitě líbila víc. Nicméně je těžké porovnávat obě knihy, Lacey je typická detektivka s honbou na vraha. Tahle má úplně jiný námět, vraha už máme a důležitější jsou zde jiné věci. Rozhodně tedy s Bolton nekončím a těším se na další knihy.... celý text
Kříďák
2018,
C. J. Tudor
Na 4 hvězdičky to není, ale tentokrát bych dala 3,5. Určitě se mi kniha líbila víc, než Šelma, která pro mě byla velkým zklamáním. Čtení Kříďáka mě bavilo, zajímalo mě, jak to dopadne a byla jsem i překvapená rozuzlením. Byla tam ale řada věcí, které mě dost iritovaly. Třeba to, že autorka si úplně neohlídala to, aby kniha byla konzistentní. Přestože knihu vyprávěla z pohledu dospělého Eddieho, který se ve vyprávění vracel do dob 30 let zpět, přecházela pro mě zcela nepochopitelně v pasážích z roku 1986 do slovníku a způsobu vyjadřování dvanáctiletého kluka. To je samozřejmě dobře, pokud jde o přímou řeč, avšak v okolním textu je to nelogické, dost rušivé a nedává to smysl, pokud je vyprávění opravdu v minulém čase. Zřejmě zapracovala skutečnost, že se jedná o prvotinu autorky. Druhá věc, která opět souvisí s tím, že se nejedná o zkušeného autora je neustálé opakování určitých slovních spojení nebo použitých frází. Hlavně toho "později jsem se dozvěděl..." bylo na můj vkus až příliš. Poslední výtku bych měla k tomu, že mi hodně věcí a situací přišlo nedotažených do konce a nevysvětlených, například sny Eddieho, kdy se probudí a na nohou má listí, jako by sen byl skutečný nebo to, kdo nakreslil některé křídové panáčky mi přišlo nedovysvětlené. Celkově byl ale námět zajímavý a na prvotinu autorky bych řekla, že jde o celkem povedenou knihu.... celý text