hanpari přečtené 278

Muži pod ochranou 1991, Robert Merle

Dnes, když MeeToo hnutí se pomalu ztrácí, nahrazené postupně BlackLivesMatter, Covidem a nyní hrozbou jaderné války a hladomoru, se může zdát kniha méně aktuální. Ale nebojte se, všechno se vrací ve vlnách, takže si za pár let můžeme Merleho varování připomenout. Naše nezaujatá média a milované korporace si vždycky najdou příležitost, jak nás poštvat proti sobě.... celý text

Stepfordské paničky 2010, Ira Levin

Tahle kniha moc dobře nezestárla. Ne snad proto, že by byla špatná, ale člověk nedokáže číst o aktivistech Joannina ražení, aby si nepředstavoval zvrhlé postavy všech hysterických hnutí, které každou chvíli na západní straně světa vyskočí. Dnes by Ira Levin možná zpíval jinou písničku. Což mi připomíná. Co si takhle přečíst Muže pod ochranou od R. Merleho? Svým způsobem se tyhle knihy báječně doplňují. A pak si ještě pustit polskou Sexmisi?... celý text

Den Trifidů 1972, John Wyndham (p)

Míval jsem Den Trifidů rád velice rád. Ale když jsem ho četl nedávno, překvapilo mne, jak strašně slabá a béčková ta kniha je.

Stopárov sprievodca galaxiou 2004, Douglas Adams

Podívejte se. Když hodnotíme Stopařova průvodce, musíme si uvědomit, že vyšla v časech, kdy na Divokém východě spolu souložila Blbost se Zločinem, aby nám jejich děti mohly vládnout dodnes. Většina knih, které do té doby byly nepřeložené, tak mohly zůstat, aniž by to ovlivnilo intelektuální rozvoj našeho obyvatelstva, které dohání naše západní vzory co může. Nevím, proč Stopařův průvodce získal své kultovní postavení, ale jsem si jistý, že ne pro své mimořádné kvality. Pokud se nepletu, četl jsem několik (rádoby) humorných sci-fi, které se řídily jeho odkazem, takže můj nejlepší odhad je, že D. Adams měl prostě to štěstí, že s žánrem začal mezi prvními. Pokud nebudete čekat žádné zázraky, možná se pobavíte. Nesmíte zkrátka laťku nastavit příliš vysoko.... celý text

Saturnin 2008, Zdeněk Jirotka

Devět měst 1976, Thornton Wilder

Přečteno ne poprvé a pravděpodobně ne naposledy. Napadlo mne několik postřehů. Za prvé, člověk by měl skoro dojem, že ve Spojených státech kdysi žili slušní a vzdělaní lidé (tedy pár let potom, co vyvraždili indiány a zotročili černochy, že ano). V každém případě Wilder popsal společnost, která nemá moc co společného s tou hlučnou a hysterickou sebrankou, co nám diktuje popkulturu ze všech stran. Za druhé, pokud některé kapitoly, které se týkaly hřbitovní hlídky, dědečků a krásných mladých dam, neinspirovaly Zděňka Jirotku k napsání Saturnina, tak sním lopatu. Škoda jen, že Zděnek Jirotka ve své další tvorbě neřídil víc T. Wilderem namísto P.G. Wodehousem. Za třetí, na přebálce jsem si přečetl, že Thornton Wilder získal za svou tvorbu Pulitzerovu cenu, což mne donutilo ronit hořké slzy rozkoše, jelikož jsem si vzpomněl na nešťastníka (jistý Greer a jeho Less), který ji nedávno získal také, a demonstroval tak všeobecný úpadek záoceánské velmoci. Za čtvrté, když už hovoříme o všeobecném úpadku, může mi prosím zdejší obecenstvo vysvětlit, jak může mít Devět měst 48 hodnocení a 10 komentářů, když například takové Saeculum tady má 573 hodnocení a 167 komentářů, přičemž obě knihy se nachází v rozmezí báječných 80-90%? (Saecolum jisté U. Poznanski uvádím jen proto, že mi často vyskakuje mezi hodnocenými knihami. K Devíti městům žádný vztah nemá.) Můj čtvrtý bod by měl jaksi dokazovat, že nemáme důvod se smát kašparům na západě, protože děláme všechno proto, abychom je dohnali a předehnali v umění, kterému Francouzi nadávají dekadence. Causa finita est!... celý text

Svět bez princů 2015, Soman Chainani

Autor se vyčerpal, nemá už moc co nabídnout. Opakuje jen to, co bylo v prvním díle to nejnudnější, a dlabe na rozvíjení pohádkového světa. Svým laděním příběh připomíná kombinaci Shreka a Harryho Pottera, ale bohužel ta inspirace zůstává na zlobrově straně, takže i kvalita druhého dílu líže dno. Třetí díl nechám plně na vaší představivosti. Nicméně klobouk dolů, že autor dokázal nastavovat tak provařenou kaši na osmkrát, když původně plánoval trilogii. Alespoň tolik jsem se dočetl na přebálce druhého dílu. I když předpokládám, že ho prostě zaskočil úspěch první knihy, takže nedokázal odolat vábení mamonu. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby nezačal ztrácet dech tak brzy. Pokud jsem začal číst třetí díl, tak pouze ze setrvačnosti. Celá Agáta se Sofií (a hlavně Tendros) můžou jít klidně k čertu. Zbytek jim stejně hraje kompars, takže s nimi nemá cenu ztrácet čas. Jo, víte, co mi to připomíná? Slavnou sérii Přátele, kdy seriál přestal být zábavný a místo oddechových frků se začaly řešit nekonečné vztahy. No alespoň to není tak pitomě sentimentální, jak svého času byl MASH.... celý text

V pasti času 2018, Madeleine L'Engle

Jde o knihu, která není špatná a zároveň ani dobrá. Svého času, jak jsem pochopil z doslovu, měl v Americe obrovský úspěch, ale neumím si představit, že by ho dokázala zopakovat v dnešní době. Co se mne týče, nejzajímavější byla si první třetina, která byla příjemně rozehraná, ale domácí tým pak slábl, a třetí třetinu nevím jak dokončil, protože jsem odpadl já. Nicméně pro českého čtenáře může mít hodnotu kniha v originále, jelikož je psaná korektní americkou angličtinou, na mírně pokročilé úrovni. Proto vřele doporučuji coby studijní pomůcku. V originále vyšlo jako "A wrinkle in time".... celý text

Škola dobra a zla 2014, Soman Chainani

Díky svým dětem, které člověk musí obsloužit až pod nos, jsem se dostal do dětské knihovny. Uvítal jsem to s nadšením, protože mám dojem, že v té záplavě amerických šuntů (vážně, projděte si regály!) si vedou lépe autoři pro mládež. Jak se přihodilo, že jsem narazil na Školu dobra a zla, netuším, a jsem si jistý, že obálka v tom nehrála roli. Na chlapce mé věkové skupiny obvykle míří méně oděné krasavice. Přesto jsem se nezalekl, knihu prolistoval a slavnostně přinesl dceři domů, abych sklidil naprostý nezájem. Nu což, ať si trhne, ta nádhera! Tatík vybral a tatík přečte. Tak se také stalo. A povím vám, že to nebylo špatné. Jeden příjemně strávený večer v Bradavicích (ne zcela, tak silný zážitek to bohužel nezanechalo) mne přesvědčil, že bych mohl sáhnout (a také jsem sáhl) i po dalším dílu. Kdybych měl srovnávat s jinou autorkou, kterou jsem nedávno četl, totiž s Naomi Novikovou a jejím Smrtícím vzděláním, pak by Soman Chainani zvítězil na plné čáře. Možná nemá takový tah na branku, jako čtenářsky líbivá Noviková, ale jeho postavy jsou o dost přesvědčivější, stejně jako děj.... celý text

Barva půlnoci 2019, L. J. Shen

Je to takové (s)prosté. Na druhou stranu, všechno rychle odsýpá, takže pokud potřebujete zabít pár hodin času (a jste mladá osoba ženského pohlaví,) pak neváhejte. Doufám, že můj komentář nevyzní genderově nevyváženě, ale přece jen se nedomnívám, že by společnost (alespoň ta naše) dospěla do stavu, kdy by i muži dávali přednost Barvě půlnoci před veledíly, kde se míhají sekery a tečou potoky rudé krve. Když píši tento komentář, cítím se jako misionář, který dobrovolně vstoupil mezi divochy. Ale i já obcoval s ženami domorodých kmenů. Nejspíš nikoho nepřekvapí, že přece jen dávám přednost Jane Austenové, popřípadě Kushielově střele od J. Carey z fantasy ranku. Kdysi dávno jsem také četl Sametovou sérii od Jude Deveraux a celou řádku románů, které jsem v knihovně půjčoval pro svou milovanou matičku. Proto se také cítím povinen vás upozornit, že pokud se vaše starší příbuzné necítí být vysloveně "cool", nejspíš bych doporučil jim jako dárek vybrat jinou knihu.... celý text

Smrt múz 2012, Marie Michlová

Unylá čtenářská obec, zblblá zámořskou "literaturou", dostane výjimečný počin, podívá se na něj a znuděně zívá. Kdyby ovšem šlo o dílko někoho spolehlivě mrtvého, tak by řičela nadšením. Při čtení zdejších komentářů jsem si vzpomněl na toho zbožného vojína, po kterém chtěli, aby našel vhodný citát z bible, když jim do kasáren vběhl osel. A vojín pravil: "I přišel on ke svým, a oni ho nepoznali." Netvrdím, že Smrt múz se musí líbit každému. Ale když už si člověk hraje na fajnšmekra, pak nepoznat zjevný talent je (jak jen to napsat francouzsky?) faux pax.... celý text

Jak získávat přátele a působit na lidi 2002, Dale Carnegie

Takže se uklidníme a složíme poklonu jednomu z mnoha, leč možná prvnímu, z celé řady takzvaných "motivational speakers". Promiňte, že nepřekládám do češtiny, ale nemám ponětí jak. Ne snad že bych se starým pánem nesouhlasil, ale anžto jsem viděl a četl spoustu jemu podobných, zůstává mi z nich v ústech nepříjemná pachuť. Shrnul bych to asi takto. Není složité někomu dobře poradit, složité je se tou radou důsledně řídit. A tohle se těmto dobrým lidem nikdy nepodaří. Jejich knihy či přednášky ukončíte s předsevzetím, že začínáte nový život - ale zítra ráno je všechno při starém. A to dost zásadním způsobem devalvuje hodnotu peněz vložených do těchto pánů či madam. Pan účetní by možná prohlásil, že to, co tihle lidé píší, je jen velkolepá ... Ale já tak neučiním, páč mi v tom brání vrozený útlocit. Pokud vám čtení podobně pozitivních knih změnilo život, a to ne způsobem, že jste se jejich nákupem finančně zruinovali, pak vám blahopřeji a považujte můj komentář za bezpředmětný.... celý text

Sloužím vlasti 1952, Ivan Kožedub

Křídla v boji 2017, Alexandr Ivanovič Pokryškin

Puma ze Sierry 1967, Miloš Švácha

Revoluce není pro padavky. Pancho bojuje jako pravý hrdina, jenom stojí na straně chudých a utlačovaných. Proto předpokládám, že tato výtečná kniha za současné politické situace nikdy nevyjde. Pokud si dobře vzpomínám, autor se nesnaží Panchu jakkoliv idealizovat, rozhodně to není tak, že by se naši mexičtí přátelé se svými nepřáteli mazlili, nebo jim přiznávali jakási práva.... celý text

Smrtící vzdělání 2021, Naomi Novik

V dnešní době stačí, aby autorka uměla psát. To zaručí, aby dostala 4 hvězdy, protože konkurence, se kterou se musí potýkat, neumí ani to. Začátek dobrý, ale pak začíná autorka kulhat na obě nohy. Není to ani Harry Potter, ani Overlord od Kugane Maruyami.... celý text

Neználek na Měsíci 1976, Nikolaj Nikolajevič Nosov

Vrstva ticha 2021, Vilma Kadlečková

Nejlepší české sci-fi světové úrovně? Ale kdepak! Nikdy bych V. Kadlečkovou neurazil tím, že bych ji srovnával se žabaři, kteří kralují anglosaské sci-fi. Srovnání s čínskými nebo japonskými online novelami taktéž neobstojí, i když tyhle zůstávají tím jediným, co se poslední dobou dá číst. Ale její styl je zkrátka jiný. Bohužel nebo bohudík zůstává V. Kadlečková naprosto jedinečná a nezaměnitelná. Dlouho jsem přemýšlel, co mi její styl připomíná. Kromě několikrát zmiňované Duny mi přišly povědomé i dialogy. Až u šestého dílu jsem na to přišel. No jistě, Cesta slepých ptáků L. Součka. Takže v podstatě sloučení toho nejlepšího na poli české a světové sci-fi. Šestý díl Mycelia mne nezklamal, i když jsem na něj čekal opravdu dlouho, dvoje Vánoce tuším. Děkuji a těším se na další díly.... celý text

Zajatci Pardálí soutěsky 1988, Vachtang Stěpanovič Ananjan

Ve stínu zlaté hory 2005, Colleen McCullough

Takové politicky korektní čtení. Dobře napsané, dobře přeložené. Proto také ty hvězdy. Ovšem na titulní stránce bych u "Australská historická sága" vyměnil slovo historická za ahistorická nebo nevěrohodná. Rozumějte, budete sledovat naprosto nepravděpodobné přerody a chování hlavních postav, jejich uvědomělý růst, jak u žen, tak dětí. Už osmiletá děcka tu mají víc rozumu, než jejich dospělé protějšky. Ženy jsou tak báječně emancipované, že z toho jde hlava kolem. Podle autorky povědomí sociální nerovnosti přišla až s K. Marxem, jako by snad neexistoval Ch. Dickens (když už se pohybujeme v anglosaském prostředí) a řada dalších kritiků sociálních poměrů té doby. Kulisy tvoří bývalá bordelmamá se zlatým srdcem (sex je fajn), její pohledný poločínský syn (nic proti Číňanům, samozřejmě), zaostalá skotská presbytariánka s grácií anglické dámy (stačí pár měsíců, aby lidská bytost intelektuálně vyspěla), podnikatel tvrdý, ale spravedlivý (jen ne hrůzy komunismu, proboha), mentálně zaostalá dcera (o kterou se obětavě stará bezrozměrná Číňanka) , a nakonec geniální dítě ženského pohlaví (uvězněné ve zpátečnické patriarchální společnosti). Pokud vám takové ingredience vyhovují, pak budete postrádat jen homosexuály oblečené v zářivých barvách. Zkrátka, všechno je jak má být, podle přísného měřítka vyspělé západní civilizace. K čertu s historií a realitou. Upřímně řečeno, takovou míru porozumění, jaké předvádějí postavy autorky, bych nečekal ani u vyspělých jedinců začátku 21. století, natožpak u britských polovzdělanců století páry. Všichni jsou tam sečtělí a přemoudřelí, jako by trávili celé dny na wikipedii a diskuzemi na téma rasové nesnášenlivosti a nerovnoprávnosti žen. Pozor, spoiler! Elizabeth Alexandra nemiluje! No to mi... Její vlastní taťka ji prodá za pár šupů za oceán, ona neřekne ani slovo, vychovaná jako poslední pánbíčkářka, ale když přijde čas na lámání chleba, tak si odskočí do Hollywoodu shlídnout poslední romantiku a najednou chápe, jak je láska k vlastnímu manželi podstatná. Kde by k tomu prosím přišla? Čtením náboženské literatury? Nebo moralistických románků? Viz kapitola první. Z případné četby Jane Austenové to také mít nemohla, protože i ta poblouzněná Mariana se nakonec provdávala bez lásky. A co se týče bordelmamá plné mouder a la Halina Pawlowská? Tam jsem si poměrně jistý, že bych musel hodně dlouho hledat, abych našel tak pozoruhodného vořecha. Protože Ruby je opravdu pouliční všehochuť. Kuplířka s obrovským srdcem, hanbatým slovníkem, a kultivovaným přednesem Beethovena? Navíc s poločínským (žádná rasistka) synkem, který nemá nic lepšího na práci, než se jí od osmi let zavděčit. Buď nám tady někdo lže nebo budu muset reklamovat vlastní děti.... celý text