hanpari
přečtené 263
? - září 2023
Pláč němého boha - 1. svazek
2023,
Tereza Matoušková
Nechci autorce kazit průměr, ale i kdybyste mne zabili, nevím, co jsem četl. Nechápejte mne špatně, kniha je nabitá dějem, postavy se míhají, někam cestují, válka na obzoru, drama na každé stránce - ale jaksi mi unikalo, o čem to je. Podobných fantasy jsem už potkal povícero, i s vynikajícím hodnocením, takže možná je chyba na mém přijímači. S pokročilým věkem ztrácím schopnost pobrat další úžasný svět, o kterém nic nevím a vědět ani nechci. Jak to říkal Zdeněk Svěrák, než dokonale zblbnul, ve hře Záskok? "Nová hra (či svět), přátelé? To je ale veliká, veliká chyba." Pokud se ale prokoušete skrz prvních sto stránek, začne děj dávat smysl. To je dle mého skromného názoru mnoho. Navíc se autorka vyžívá v odbočkách. Jak by řekl Petr ze Sioraku, její vyprávění nepádí kupředu jako šíp, ale vrací se, točí se a skáče jako splašený kůň. Na stranu druhou, autorka má cit pro odstíny šedé, takže nikdo není vysloveně černý nebo bílý, snad až na jistého hrbáče, který oplývá všemi ctnostmi - až na to, že má hrb.... celý text
? - září 2023
Proč se věci mstí
2005,
Edward Tenner
Nedočteno, ale to neznamená, že jde o špatný počin. Naopak, šlo by o vynikající a zásadní dílo, kdyby ho ovšem napsal někdo jiný. Téma je nadčasové, blízké každému, kdo se zajímá o stochastické systémy. Ehm, pro méně matematicky zdatné, myslete na teorii chaosu. Ta je dost zpopularizovaná, aby jí rozuměl i divák, odchovaný Teorií velkého třesku. Pan Tenner dlouze a dlouze (a bohužel nezáživně) objevuje fakt, že když jde o složité systémy, nejsme schopní nejen předvídat jejich budoucí vývoj, ale i ovlivňovat je kýženým směrem. Něco se vždycky zvrtne. Proto se také kniha odkazuje na Murphyho zákony. Vy si například můžete myslet, že meteorologové mají z ostudy kabát pokaždé, když zaprší, zatímco oni předpovídají slunečno - a vice versa. Bohužel nechápete, že na klimatické modely je naše výpočetní technika krátká. Tolik k předpovídání, cizím slovem k predikci. Dále, dovolte mi vzpomenout kobry. V dobrém úmyslu, indická vláda vyhlásila odměnu za zabití kobry. Počet hadů se sníží, mysleli si, budeme tak mít více neuštknutých Indů. Jenomže podnikaví místní, v pochopitelné touze zbohatnout, začali kobry chovat a nosit jejich hlavy, aby získali odměnu. Jakmile byli odhaleni, vláda odměnu zrušila a oni vypustili kobry do volné přírody. Počet kober se tedy zvýšil. Ergo, zásah do složitého (komplexního) systému nepřináší žádoucí výsledky. Pokud jste dočetli až sem, názorně jsem vám ilustroval, co v knize chybí: snadno pochopitelné příklady, které vám umožní se orientovat v páně Tennerově abstraktním a těžkopádném stylu. Ne snad, že by pan Tenner neodkazoval na skutečné události. Dělá to ale způsobem nešťastným, podobně jako učitel na střední škole, který si lže do kapsy, že žáci dokonale pochopili a zpracovali, co do nich vtloukali na základní škole. Pan Tenner možná předpokládá, že jeho čtenář není blbec. To je tak odvážný předpoklad, že se nemohl než vymstít. Viz zdejší hodnocení. Chcete-li se ale povzdělat v oboru, nezapomínejte na našince, tedy na Radka Pelánka a jeho Modelování a simulace komplexních systémů. Kniha je k dispozici zdarma ke stažení a v její první části se budete orientovat i bez znalostí vyšší matematiky.... celý text
? - září 2023
Ani Eva, ani Adam
2010,
Amélie Nothomb
Kdysi bych literární jednohubku, jako je tato, pohrdavě vrátil do poličky. Ovšem, nouze naučila Dalibora housti. Dlouhých eposů je habakuk, ale jedinou chvályhodnou ctností jejich autorů zůstává píle. Amélie Nothomb leží na opačné straně spektra. Výjimečný talent promarněný v prázdnotě existence. I když procestovala celý svět, přijde mi, že středobodem vesmíru zůstala ona sama. Zatímco jiní zjišťují s postupujícím věkem, jak nepatrní jsou proti světu, Amélie žádný takový objev neučinila. Naštěstí umí skončit dříve, než začne čtenáře nudit. Maně se mi vybavuje Murakami a jeho Bezbarvý Cukuru Tazaki. I když bych kdykoliv dal přednost Amélii a jejímu ztvárnění Japonska, nemůžu neuznat, že Murakamiho díla nechávají na jazyku pachuť, kdežto Amélie vklouzne a zmizí. Svým způsobem je Amélia něco jako gejša. Navýsost kultivovaná a vzdělaná společnice, která vás zabaví na večer a ráno na ni zapomenete. Žádné vulgární tělesné požitky. Naopak, místy na vás vykoukne řada předsudků, které byste u mladé literátky nečekali. Scéna v lázních na ostrově Sado je toho důkazem. Božský markýz by se divil, v jaké souvislosti si na něho Amélie vzpomněla. I když Belgičanka, přišlo mi, že Nietzscheho německý práskající styl ji vyhovuje více než de Sadeova pochmurná syrovost. Nakonec, sama se nazývá Zarathustrou, ať už tím myslí cokoliv. Kdybych měl cokoliv Amélii vytknout, pak nic. Kdyby bylo více takových jako ona, obvinil bych ji z mělké pomíjívosti. Ale protože knihovny plní pilní hlupáci, rád se spokojím s povrchní křehkou vílou. Leč zatřepte prsty a víla je v prachu! ********* À propos, pokud hledáte podobný styl, včetně sebestředné idealizace sebe a celé země, doporučuji Watching the English od Katky Foxové. Dozvíte se zde, proč jsou Angličané nejzdvořilejší národ na světě, snad až po Japoncích. Zde podáno ich-formou, která by v seriózní antropologické publikaci zaznít neměla, ale celou tu snůšku činí podstatně snesitelnější a čtivější. Inu, ne nadarmo se jim nadává do perfidního Albionu.... celý text
? - září 2023
Démonologové
2020,
Gerald Brittle
Váhal jsem, jak téma uchopit. Zdá se ovšem, že není od věci začít varováním, aby lidé nevěřili všemu, čemu čtou, zejména předkládá-li jim někdo důkazy tak chabé jako Ed Warren. Jako všichni úspěšní šarlatání, manželé Warrenovi museli být nesmírně přesvědčiví. Pokud máte rádi Strážní věž, kterou rozdávají milé dámy u nádraží, budete mít rádi i je. Abych citoval: Nevadí, že nevěříte na démony, protože démoni věří na vás. Přeloženo do srozumitelné řeči: My se postaráme, abyste uvěřili. Zejména fascinující jsou Edovy povzdechy, jak nevěřící Tomášové nejsou přístupní rozumným argumentům. Naštěstí nadpřirozené síly, se kterými se jeden nesetká, co je den dlouhý, nemají nic lepšího na práci, než dokazovat, že existují, ledva je chrabrý Ed opodál. Abych se odkázal na jistou pasáž... Já, například, jsem se postavil a křičel dobrých pět minut, že na duchy nevěřím, a přesto, světe div se, se nevznesla žádná krabička, aby mne praštila do nosu. Kdyby ale poblíž stál solidní Ed, vsadím se, že nějaký poslušný démon přiběhne a dá mi co proto! Alespoň Ed takovou historku vysypal z rukávu. Skoro by se chtělo napsat, že Ed a jeho jasnozřivá manželka jsou původci takových událostí a bylo by záhodno je upálit. Musíme si ovšem uvědomit, že Ed měl práci snazší, protože působil ve vyspělé zemi, kde více než deset procent dospělé populace je negramotných a kde vás jsou ochotni zastřelit, když přiznáte, že jste ateista. Alespoň tolik tvrdil jistý Brit po návštěvě své milé v Texasu. A tomu Britovi věřím více než Edovi s celou jeho rodinou a hromadnou katolických kněží. Myslel bych, že náš národ, zkažený čtyřiceti lety neznabožství, bude více skeptický, ale zdá se, že západní hodnoty tu zakořenily, alespoň soudě podle ostatních komentářů. Znal jsem paní, která věřila, že co je v televizi, musí být pravda pravdoucí. A. C. Doyle se na konci života dal na spiritualismu, nejspíš proto, že narazil na sympaťáky, jejichž triky neuměl odhalit. Proto nezoufejte, pokud jste se ztrapnili v předchozích komentářích. I lepší podlehli a doba po vás nevyžaduje záblesky inteligence. Pryč je osvícení, ať přijde temnota! Dříve ale než se oddáte nadpřirozenu, buďte prosím tak hodní a vzpomeňte si na slavné kouzelníky a iluzionisty. Buď uvěříte, že za jejich kousky jsou schopnosti, a pak nemáte důvod pochybovat, že báječný Ed Warren je pouťový umělec s nadpřirozenem, a nebo - upřímně nevím, jakou alternativu nabídnout, když vím, že kouzelníky démoni nepodporují ze zákulisí. I to by bylo mimochodem dobré téma na horor. A zde se dostávámek přínosu celé té šaškárny. Za prvé, pochopíte, odkud se inspirovali americké hororové filmy. Infestace, oprese, posedlost a smrt? Za druhé, procvičíte si kritické myšlení, pokud nějaké máte - a rozmetáte Edovy chatrné důkazy na prach. Za třetí, místy můžete zažít šimravý pocit hrůzy. To poslední byl asi jediný důvod, proč jsem dal tři hvězdy. Na závěr, protože se stává mým dobrým zvykem doporučit jiné a hodnotnější literaturu, mi dovolte zavzpomínat na malou černou knížku Příběhy soudce Paoa od Jü-kchun Š´. Svým způsobem jsou si tyto dvě podobné, včetně stylu a duchařiny - ale soudce Pao z vás alespoň nedělá blbce. Edův průvodce úspěšného podvodníka: 1/ Buď seriózní. Mluv o Bohu, protože lidé, kteří věří v Boha, nedokáží lhát. 2/ Varuj před podvodníky. Když upozorníš na podvodníky, lidé uvěří, že sám nejsi podvodník. 3/ Nelži, když nemusíš. Tvoje historky musí mít pravdivý základ. Když někomu povíš, aby jel opatrně a on pak havaruje, tvař se, že jsi tušila, že po něm jdou temné síly. Viď, Loraine! 4/ Když už lžeš, lži tak, aby nebyla možnost tvé lži ověřit. Jel jsi v noci a málem do tebe vrazilo jiné auto. Proč z druhého řidiče neudělat démonický přízrak? Stejně tě v lesích nikdo neviděl. 5/ Vystupuj jako vědecký pracovník. Použivej slova jako fakta, logický či bez jiného vysvětlení. 6/ Nebuď příliš dychtivý. Buď první, kdo uzná, že existuje celá řada přirozených vysvětlení. 7/ Tvař se, že nemáš žádné zištné cíle. Démonologie je tvůj koníček, tvoje poslání, nebojuješ s temnými sílami kvůli zisku. A doufej, že nikoho nenapadne se zeptat, čím se tedy živíš. 8/ Opři se o autoritu. Taková katolická církev se svou svatou historií tě jistě podrží. Jak se říká, vrána vráně oči nevyklove. 9/ Když se chystáš provést své triky, pošli svědky na dlouhou procházku. Jistě nepotřebuješ, aby hleděli do tvé kouzelnické dílny, že ano? Pokud se ale mýlím a Edovi démoni existují, pak mi nezbývá než smutně konstatovat, že pekelné síly jsou bandou neschopných břídilů, kteří neumí odkráglovat ani dvojku obyčejných manželů. Kdybych já byl na místě tatíka Satana, buďte si jistí, že chudák Ed by se nedožil vysokého věku, stejně jako jeho sladká Loraine.... celý text
? - srpen 2023
Kulhavý ďábel
1972,
Alain-René Le Sage
Chcete vědět, co bych Jeho pekelné excelenci řekl, kdyby mne chytila za pačesy a nabídla mi, že mne provede soukromým životem mých současníků? "Nenamáhejte se, monsignore, ti blbečci už všechno na sebe práskli na sociálních sítích!" A až by se mi pan Kulhavý vybrečel na rameni, osvětlil bych mu veškerá tajemství lidské povahy, které mi ti idioti stačili strčit pod nos s titulkem "Lajkujte mne tisíckrát!" Svým způsobem byla doba, kdy pan Le Sage psal svého Kulhavého ďábla, nevinná. Le Sage se mohl jen domýšlet, jaká svinstva a jalové kraviny se dějí pod střechami domů - a vždycky mohl doufat, že se mýlí. My to štěstí nemáme, anžto i to nejhorší, co si můžeme domýšlet, naši přátelé s kamerou v ruce dokáží překonat.... celý text
? - srpen 2023
Deník Bridget Jonesové
1998,
Helen Fielding
Pod vlivem korejského seriálu a pár sklenek slivovice, rozhodl jsem se vrátit k Deníkům Bridget Jonesové. Zdařilá kombinace, vřele doporučuju. Mám rád slivovici, už méně pak jižní Korejce a jejich tvorbu; z kulturního trojúhelníku tří civilizací mne jako jediní neoslovili. Vězte, že japonská anime a čínské online novely budou vládnout světu. Pokud neznáte ani jedno, pak nevím, proč se namáháte dýchat v jedenadvacátém století. Teď se možná ptáte, jakým způsobem to souvisí s Helen Fieldingovou a její Bridget? Obávám se, že Fieldingové nediktoval první díl série talent, ale démon alkoholu, který z ní vymáčkl jiskru. Stručně řečeno, když ještě nebyla slavná, Fieldingová Bridget psala pod vlivem. Když se pak stala slavnou a zodpovědnou, psala střízlivá a výsledek stojí za pendrek. A nyní, než se s vámi rozloučím, dovolte démovi, aby ze mne vymáčkl pár jedovatých slin. Také vám vadí, že jsem v recenzi nepopsal, o čem ta Bridget vlastně je? Je to svým způsobem dojemné, kolik zdejších recenzí se stává vzpomínkou na paní učitelky češtiny a jejich naléhání, aby si žáci psali čtenářské deníky. Popsat děj jako by mne někdo podezříval, že jsem snad Bridget Jonesovou nečetl nebo neviděl? Obávám se, že ne. Už mnoho vody uplynulo od dob, co jsem s lehce ťáplou Bridget obcoval. Vzpomínám si, že měla ráda vodku. To schvaluji. Další podrobnosti si nepamatuji. Tuto recenzi bych rád věnoval své sestře, protože má ráda jihokorejské seriály a Bridget Jonesovou. Obojí je, obávám se, pochybné kvality. Ale jak se říká, jednooký mezi slepými králem.... celý text
? - srpen 2023
Alan Rickman: Deníky
2023,
Alan Rickman
Čím jsem starší, tím méně chápu, proč herce nebo herečky zbožňovat či stavět na piedestal. Alan Rickman mi ovšem nevadí. V době, kdy jsem se ještě dokázal dívat na západní filmy, jsem ho viděl ve dvou (Past a Hood) a v obou mi byl jeho výkon sympatický. A ne, když mám jako všichni rád slovutného Severuse Snapea, nejsem masochista natolik, abych ho viděl ve filmech. Rickmanovy Deníky dokazují, že kromě toho, že byl slavný, mohl to být i slušný nebo alespoň výjimečný člověk. Co se týče literárních kvalit, pak tuším, že Rickman musel znát vynikající J. Wittlinovo Vádemékum pro...** Jerzy Wittlin zde radí, aby slavní lidé psali zkratkovitě, protože někdo vždycky vysvětlí, o co jim šlo. A to se díky poznámkám pod čarou podařilo. Závěrem? Když je autor slavný, lidé koupí i jeho nákupní seznamy, vydal-li by je někdo.* Větší čtenářský zážitek ovšem nečekejte. Poznámky pod čarou: * Abych své nové plivnutí do tváře čtenářské obce ospravedlnil, chci upozornit, že Wittlinovo Vádemékum, které vyšlo v roce 1975 má třináct hodnocení, kdežto Rickmanovy Deníky nasbíraly přes sto hodnocení, a to ještě neskončil rok jejich vydání. Ergo rada pro začínající autory: Nemusíte psát dobře, ale musíte být slavní. ** Jde o volnou asociaci. Vádemékum se mi vybavilo, když jsem četl Rickmanovo lakonické zhodnocení dne.... celý text
? - červenec 2023
Druuna
2015,
Paolo Eleuteri Serpieri
Koupil jsem do sbírky jako investici. Nečekal jsem žádný zázrak, takže musím přiznat, že jsem příjemně překvapený. Tři příběhy ve stylu dřevní sci-fi, spoře oděná hrdinka a nadprůměrná kresba. Dialogy haprují, ale uznávám, že jsou funkční. Doslov je svým způsobem zázrak sám o sobě. Autoru doslovu k mému pobavení přiznává, že ho dlouhé bubliny nudily, takže je přeskakoval. Neměli by lidé, kteří píší doslovy, hýkat nadšením? Kniha vytištěná na kvalitním papíře, který by jen těžko sloužil účelům, které oceňoval kapitán Černá zmije. Přijde mi příliš tvrdý, abych do něj utíral to, co Druuna nabízí nonstop. Pokud jde o milostné avantýry hlavní hrdinky a její kulatý zadek, povězme, že v dnešní zkažené době vyznívají spíš cudně a zdrženlivě.... celý text
? - červenec 2023
Tajemství Uzun-Guru
1988,
Josef Volák
Když jsem si po třiceti letech četl Volákovu knížku, uvědomil jsem si, kam jsme se jako společnost posunuli. Představte si časy, ve kterých staré zvyky a tradice nebyly symbolem zaostalosti. Představte si časy, ve kterých lidé ještě věřili, že mají světlou budoucnost. Představte si časy, kde hlavní hrdinové nebyli supermany, ale mládeží se zájmem o vědu. Představte si ty časy, kdy dobrodužství nebylo synonymem pro bezduché zabíjení nalevo napravo. Představte si časy, kdy i muslimé byli považováni za lidi, a ne za podřadnou rasu, kterou je třeba vybombardovat. Představte si ty časy, nebo si přečtěte Tajemství Uzun-Guru. Nebudete litovat v každém případě.... celý text
? - červen 2023
Stín Persepole
1989,
Antonín Polách
Nebudu se zdržovat. Jestliže máte rádi Egypťana Sinuheta, pak Stín Persepole je přímo pro vás. Nevím, proč má tak málo hodnocení, ale ve svém věku už necítím podiv nad sebevětší hloupostí lidskou, takže berte prosím málo čtenářů jako úlitbu moudrosti, neboť jen hlupáků je mnoho.... celý text
? - květen 2023
Pýthie
2022,
Veronika Černá
Četl jsem lepší fantasy a četl jsem lepší romantiku. Problém je, že autorka by mohla psát, ale v zásadě nemá o čem. Nejzajímavější byl začátek, pak se všechno ztratilo v ničem. Škoda, sliboval jsem si víc. V každém případě byla by škoda nepsat dál.... celý text
? - leden 2023
Kapitoly z diskrétní matematiky
2002,
kolektiv autorů
Abych nemátl ty, kteří mne sledují. Ano, toto je recenze knihy o matematice, kterou píši po tom, co jsem napsal komentář k Jazyku matematiky K. Devlina. Ale to bohužel neznamená, že jde o populárně-vědeckou publikaci, právě naopak. Bylo by myslím chybou zastírat, že jde o vysokoškolský skripta v knižní podobě, byť jde o text neobyčejně poutavý a objevný. Také styl považuji za vytříbený. Přesto ale nevěřím, že skladník, který si čte Vergilia v originále, by zařadil Kapitoly do police vedle Petronia a Ovidia. Nicméně, ta mizivá menšina obyvatelstva, ve kterých naše vzdělávání neumělo vypěstovat zdravý odpor k matematice (a snad i nějaký programátor, i když po mé zkušenosti, tito většinou svou lásku ke královně věd nepřehánějí), by mohla po Kapitolách sáhnout.... celý text
? - leden 2023
Jazyk matematiky
2002,
Keith Devlin
Asi jediná z knih o matematice, které se mi kdy dostaly do ruky, kdy jsem měl dojem, že by bylo lépe méně mluvit a dát prostor vzorcův. Občas jsem se v popisech jevů ztrácel. V každém případě, pokud bylo devatenácté století stoletím chemie, dvacáté stoletím fyziky, pak toto století bude stoletím matematiky. Ergo, každý, kdo chce plout s větrem, by se měl seznámit s matematikou, a tato kniha se k tomu výborně hodí. Bohužel mi přijde, že pro běžného čtenáře bude přece jen náročnější.... celý text
? - prosinec 2022
Kolo času 0–14 (komplet)
2019,
Robert Jordan (p)
Přiznejme si to. Sanderson má větší tah na branku než Jordan. Ale i on nedokázal zkrotit rozbujelé monstrum páně Jordanovy fantazie. Pokud hovoříme o fantazii, berte to s nadsázkou. Nejde v zásadě o nic jiného než o totéž stále dokola. Všechny ženské postavy mají pocit nadřazenosti nad mužskou části populace, zatímco všechny mužské postavy mají problém porozumět ženám. Tolik k mezilidským vztahům. Pak zde máme chrabré bojovníky, kteří nemají nic lepšího na práci než splnit povinnost a padnout v epické bitvě. Ženy se pro změnu pletou do politiky; vykazují v tom podobný talent jako naše současné reprezentantky, tj. umění diplomacie si vykládají jako umíněnou povýšenost. Svým způsobem byl tedy pan Jordan prorokem věcí příštích. Ne snad že by zde neexistovalo něco jako čtenářský zážitek, ovšem vyžaduje buď čtenáře zarputilého, tedy takového, který se nenechá odradit tunami bezvýznamného balastu - anebo naopak čtenáře motýlkového typu, tedy takového, který rozmarně přeletuje z pasáže na pasáž, činíc tak z megalomanské bichle hodinovou jednohubku. Záleží jen na vás, zda hodláte obětovat svůj drahocenný čas pro pár vrcholných okamžiků, nebo se poohlédnete jinde. Zdejší vysoké hodnocení možná odráží prostou skutečnost, že Jordanova epopej je možná nudná, ale v ranku (epické) fantasy chybí konkurence. Čili platí okřídlené přísloví, že i hloupé kuře zrnko najde. Ne snad že by byl pan Jordan hloupý. Ale vzpomínám si na slova Sama Hawkinse, který Old Shatterhandovi napovídal, aby vytrval, protože "pilný hlupák to dotáhne dál než líný chytrák." A tím se pan Jordan bezvýhradně řídil. Čest jeho památce.... celý text
? - listopad 2022
Mezi dvěma ohni
2021,
Lucie Stošková
Protože mladé české autory je třeba podporovat, dávám maximální hodnocení. Veškeré výhrady si nechám pro sebe, stejně je vypsali lidé v komentáři pode mnou. Přes veškeré chyby píše autorka tak, jak ji to baví. Na rozdíl od svých západních protějšků není alespoň sterilní a stereotypní. Nemám nic proti inspiraci profesorem Snapem a Bradavicemi. Snad jen že Snape by se nikdy nechoval jako takové trdlo. Tak nějak jsem doufal, že hlavní hrdina dokáže tu dokonalou nánu řádně usadit. V každém případě, pokud dáte příběhu čas, někde v polovině vás chytne. Pokud budu mít příležitost, přečtu si rád i další díly.... celý text
? - listopad 2022
Zvláštní příběh rodiny F
2015,
Kevin Wilson
Co je to umění? Pro někoho Picasso a pro někoho zase malíř, který umí namalovat obraz, který dává smysl. Bez mučení se přiznám, že patřím mezi ty druhé, takže příběh rodiny, která dělá umění tím, že nabourává naše maloměšťácké hodnoty a natáčí se na kameru, by neměl být mým šálkem kávy. Naštěstí si autor udržuje jistý odstup, takže jsem nezjistil, zda patří mezi tu podivnou sortu, kteří si v dnešní době nadávají umělci. Předpokládám, že pro ně mají v pekle vyhrazené speciální oddělení, kde budou na věčnost trávit čas mezi sebou a sledovat vlastní exhibice. Chvilku si to představujte a pak si skočte pro Kinedryl, ať potlačíte nevolnost. Tolik můj výlev na adresu rodiny "perfomerů". Při čtení si prosím všimněte, že nedělají nic jiného, než to, čemu dnešní generace říká "pranky", bez větší iluze o tom, že tím kohokoliv povznáší. Samotná kniha mne příjemně překvapila. Řekl bych, že autor osciluje mezi touhou být literární hvězdou moderního ražení a zoufalým autorem, který se bojí, že kdyby se příliš odvázal, pak by skončil mezi nečtenou hromadou zaprášených regálů v místní knihovně. Díky své slabošské nerozhodnosti napsal mírně nadprůměrný kousek. Neotřelý příběh, kterému jako by bylo lhostejné, zda ho budete číst dál nebo ho v půlce zahodíte. Díky této nevtíravosti získal mé čtyři hvězdy. A propos, než se s vámi rozloučím... Všimněte si prosím, že jeden z hlavních hrdinů je americký spisovatel. Nic proti nim, samozřejmě, jen byste měli vědět, že tisíce těch nedouků působí na Twitteru, takže pokud máte smůlu, můžete jejich duše sledovat v přímém přenosu. Tihle nepotřebují své vlastní místo v pekle. Uslyšíte je naříkat pod hashtagem #shamelessselfpromotion. Pro ty, kteří nevládnou anglicky, překládám jejich nejapný slogan jako "nestydaté se podbízení". Není nic, co by neudělali, abyste koupili jejich veledíla. A my jsme tak zhůvěřilí, že je ještě předkládáme, místo abychom je slavnostně pálili na hranici. Jak autory, tak knihy.... celý text
? - říjen 2022
Domovina
2007,
Robert Anthony Salvatore
Hodnoceno v rámci žánru. Ze světa Forgotten Realms jde o absolutní pecku. Ovšem musíme si uvědomit, že v tomhle žánru nikdy nebyla valná konkurence. Salvatore je průměrný autor, který má občas světlé chvilky. Tolik pozná každý, kdo vydrží jeho sérii sledovat až do trpkého konce. V každém případě putování temného elfa za uznáním je svým způsobem originální. Jakmile ale skončí, začíná nuda.... celý text
? - květen 2022
Muži pod ochranou
1991,
Robert Merle
Dnes, když MeeToo hnutí se pomalu ztrácí, nahrazené postupně BlackLivesMatter, Covidem a nyní hrozbou jaderné války a hladomoru, se může zdát kniha méně aktuální. Ale nebojte se, všechno se vrací ve vlnách, takže si za pár let můžeme Merleho varování připomenout. Naše nezaujatá média a milované korporace si vždycky najdou příležitost, jak nás poštvat proti sobě.... celý text
? - květen 2022
Stepfordské paničky
2010,
Ira Levin
Tahle kniha moc dobře nezestárla. Ne snad proto, že by byla špatná, ale člověk nedokáže číst o aktivistech Joannina ražení, aby si nepředstavoval zvrhlé postavy všech hysterických hnutí, které každou chvíli na západní straně světa vyskočí. Dnes by Ira Levin možná zpíval jinou písničku. Což mi připomíná. Co si takhle přečíst Muže pod ochranou od R. Merleho? Svým způsobem se tyhle knihy báječně doplňují. A pak si ještě pustit polskou Sexmisi?... celý text
? - květen 2022
Den Trifidů
1972,
John Wyndham (p)
Míval jsem Den Trifidů rád velice rád. Ale když jsem ho četl nedávno, překvapilo mne, jak strašně slabá a béčková ta kniha je.
? - duben 2022
Stopárov sprievodca galaxiou
2004,
Douglas Adams
Podívejte se. Když hodnotíme Stopařova průvodce, musíme si uvědomit, že vyšla v časech, kdy na Divokém východě spolu souložila Blbost se Zločinem, aby nám jejich děti mohly vládnout dodnes. Většina knih, které do té doby byly nepřeložené, tak mohly zůstat, aniž by to ovlivnilo intelektuální rozvoj našeho obyvatelstva, které dohání naše západní vzory co může. Nevím, proč Stopařův průvodce získal své kultovní postavení, ale jsem si jistý, že ne pro své mimořádné kvality. Pokud se nepletu, četl jsem několik (rádoby) humorných sci-fi, které se řídily jeho odkazem, takže můj nejlepší odhad je, že D. Adams měl prostě to štěstí, že s žánrem začal mezi prvními. Pokud nebudete čekat žádné zázraky, možná se pobavíte. Nesmíte zkrátka laťku nastavit příliš vysoko.... celý text
? - duben 2022
Devět měst
1976,
Thornton Wilder
Přečteno ne poprvé a pravděpodobně ne naposledy. Napadlo mne několik postřehů. Za prvé, člověk by měl skoro dojem, že ve Spojených státech kdysi žili slušní a vzdělaní lidé (tedy pár let potom, co vyvraždili indiány a zotročili černochy, že ano). V každém případě Wilder popsal společnost, která nemá moc co společného s tou hlučnou a hysterickou sebrankou, co nám diktuje popkulturu ze všech stran. Za druhé, pokud některé kapitoly, které se týkaly hřbitovní hlídky, dědečků a krásných mladých dam, neinspirovaly Zděňka Jirotku k napsání Saturnina, tak sním lopatu. Škoda jen, že Zděnek Jirotka ve své další tvorbě neřídil víc T. Wilderem namísto P.G. Wodehousem. Za třetí, na přebálce jsem si přečetl, že Thornton Wilder získal za svou tvorbu Pulitzerovu cenu, což mne donutilo ronit hořké slzy rozkoše, jelikož jsem si vzpomněl na nešťastníka (jistý Greer a jeho Less), který ji nedávno získal také, a demonstroval tak všeobecný úpadek záoceánské velmoci. Za čtvrté, když už hovoříme o všeobecném úpadku, může mi prosím zdejší obecenstvo vysvětlit, jak může mít Devět měst 48 hodnocení a 10 komentářů, když například takové Saeculum tady má 573 hodnocení a 167 komentářů, přičemž obě knihy se nachází v rozmezí báječných 80-90%? (Saecolum jisté U. Poznanski uvádím jen proto, že mi často vyskakuje mezi hodnocenými knihami. K Devíti městům žádný vztah nemá.) Můj čtvrtý bod by měl jaksi dokazovat, že nemáme důvod se smát kašparům na západě, protože děláme všechno proto, abychom je dohnali a předehnali v umění, kterému Francouzi nadávají dekadence. Causa finita est!... celý text
? - březen 2022
Svět bez princů
2015,
Soman Chainani
Autor se vyčerpal, nemá už moc co nabídnout. Opakuje jen to, co bylo v prvním díle to nejnudnější, a dlabe na rozvíjení pohádkového světa. Svým laděním příběh připomíná kombinaci Shreka a Harryho Pottera, ale bohužel ta inspirace zůstává na zlobrově straně, takže i kvalita druhého dílu líže dno. Třetí díl nechám plně na vaší představivosti. Nicméně klobouk dolů, že autor dokázal nastavovat tak provařenou kaši na osmkrát, když původně plánoval trilogii. Alespoň tolik jsem se dočetl na přebálce druhého dílu. I když předpokládám, že ho prostě zaskočil úspěch první knihy, takže nedokázal odolat vábení mamonu. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby nezačal ztrácet dech tak brzy. Pokud jsem začal číst třetí díl, tak pouze ze setrvačnosti. Celá Agáta se Sofií (a hlavně Tendros) můžou jít klidně k čertu. Zbytek jim stejně hraje kompars, takže s nimi nemá cenu ztrácet čas. Jo, víte, co mi to připomíná? Slavnou sérii Přátele, kdy seriál přestal být zábavný a místo oddechových frků se začaly řešit nekonečné vztahy. No alespoň to není tak pitomě sentimentální, jak svého času byl MASH.... celý text
? - únor 2022
V pasti času
2018,
Madeleine L'Engle
Jde o knihu, která není špatná a zároveň ani dobrá. Svého času, jak jsem pochopil z doslovu, měl v Americe obrovský úspěch, ale neumím si představit, že by ho dokázala zopakovat v dnešní době. Co se mne týče, nejzajímavější byla si první třetina, která byla příjemně rozehraná, ale domácí tým pak slábl, a třetí třetinu nevím jak dokončil, protože jsem odpadl já. Nicméně pro českého čtenáře může mít hodnotu kniha v originále, jelikož je psaná korektní americkou angličtinou, na mírně pokročilé úrovni. Proto vřele doporučuji coby studijní pomůcku. V originále vyšlo jako "A wrinkle in time".... celý text
? - únor 2022
Škola dobra a zla
2014,
Soman Chainani
Díky svým dětem, které člověk musí obsloužit až pod nos, jsem se dostal do dětské knihovny. Uvítal jsem to s nadšením, protože mám dojem, že v té záplavě amerických šuntů (vážně, projděte si regály!) si vedou lépe autoři pro mládež. Jak se přihodilo, že jsem narazil na Školu dobra a zla, netuším, a jsem si jistý, že obálka v tom nehrála roli. Na chlapce mé věkové skupiny obvykle míří méně oděné krasavice. Přesto jsem se nezalekl, knihu prolistoval a slavnostně přinesl dceři domů, abych sklidil naprostý nezájem. Nu což, ať si trhne, ta nádhera! Tatík vybral a tatík přečte. Tak se také stalo. A povím vám, že to nebylo špatné. Jeden příjemně strávený večer v Bradavicích (ne zcela, tak silný zážitek to bohužel nezanechalo) mne přesvědčil, že bych mohl sáhnout (a také jsem sáhl) i po dalším dílu. Kdybych měl srovnávat s jinou autorkou, kterou jsem nedávno četl, totiž s Naomi Novikovou a jejím Smrtícím vzděláním, pak by Soman Chainani zvítězil na plné čáře. Možná nemá takový tah na branku, jako čtenářsky líbivá Noviková, ale jeho postavy jsou o dost přesvědčivější, stejně jako děj.... celý text
? - leden 2022
Barva půlnoci
2019,
L. J. Shen
Je to takové (s)prosté. Na druhou stranu, všechno rychle odsýpá, takže pokud potřebujete zabít pár hodin času (a jste mladá osoba ženského pohlaví,) pak neváhejte. Doufám, že můj komentář nevyzní genderově nevyváženě, ale přece jen se nedomnívám, že by společnost (alespoň ta naše) dospěla do stavu, kdy by i muži dávali přednost Barvě půlnoci před veledíly, kde se míhají sekery a tečou potoky rudé krve. Když píši tento komentář, cítím se jako misionář, který dobrovolně vstoupil mezi divochy. Ale i já obcoval s ženami domorodých kmenů. Nejspíš nikoho nepřekvapí, že přece jen dávám přednost Jane Austenové, popřípadě Kushielově střele od J. Carey z fantasy ranku. Kdysi dávno jsem také četl Sametovou sérii od Jude Deveraux a celou řádku románů, které jsem v knihovně půjčoval pro svou milovanou matičku. Proto se také cítím povinen vás upozornit, že pokud se vaše starší příbuzné necítí být vysloveně "cool", nejspíš bych doporučil jim jako dárek vybrat jinou knihu.... celý text
? - leden 2022
Smrt múz
2012,
Marie Michlová
Unylá čtenářská obec, zblblá zámořskou "literaturou", dostane výjimečný počin, podívá se na něj a znuděně zívá. Kdyby ovšem šlo o dílko někoho spolehlivě mrtvého, tak by řičela nadšením. Při čtení zdejších komentářů jsem si vzpomněl na toho zbožného vojína, po kterém chtěli, aby našel vhodný citát z bible, když jim do kasáren vběhl osel. A vojín pravil: "I přišel on ke svým, a oni ho nepoznali." Netvrdím, že Smrt múz se musí líbit každému. Ale když už si člověk hraje na fajnšmekra, pak nepoznat zjevný talent je (jak jen to napsat francouzsky?) faux pax.... celý text
? - prosinec 2021
Jak získávat přátele a působit na lidi
2002,
Dale Carnegie
Takže se uklidníme a složíme poklonu jednomu z mnoha, leč možná prvnímu, z celé řady takzvaných "motivational speakers". Promiňte, že nepřekládám do češtiny, ale nemám ponětí jak. Ne snad že bych se starým pánem nesouhlasil, ale anžto jsem viděl a četl spoustu jemu podobných, zůstává mi z nich v ústech nepříjemná pachuť. Shrnul bych to asi takto. Není složité někomu dobře poradit, složité je se tou radou důsledně řídit. A tohle se těmto dobrým lidem nikdy nepodaří. Jejich knihy či přednášky ukončíte s předsevzetím, že začínáte nový život - ale zítra ráno je všechno při starém. A to dost zásadním způsobem devalvuje hodnotu peněz vložených do těchto pánů či madam. Pan účetní by možná prohlásil, že to, co tihle lidé píší, je jen velkolepá ... Ale já tak neučiním, páč mi v tom brání vrozený útlocit. Pokud vám čtení podobně pozitivních knih změnilo život, a to ne způsobem, že jste se jejich nákupem finančně zruinovali, pak vám blahopřeji a považujte můj komentář za bezpředmětný.... celý text
? - prosinec 2021
Puma ze Sierry
1967,
Miloš Švácha
Revoluce není pro padavky. Pancho bojuje jako pravý hrdina, jenom stojí na straně chudých a utlačovaných. Proto předpokládám, že tato výtečná kniha za současné politické situace nikdy nevyjde. Pokud si dobře vzpomínám, autor se nesnaží Panchu jakkoliv idealizovat, rozhodně to není tak, že by se naši mexičtí přátelé se svými nepřáteli mazlili, nebo jim přiznávali jakási práva.... celý text