Rudolf Mertlík

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1913 - 1985

Populární knihy

/ všech 17 knih
Starověké báje a pověsti
Starověké báje a pověsti
Polykratův prsten
Polykratův prsten
Ovidius - písně lásky a žalu
Ovidius - písně lásky a žalu
Verše o víně
Verše o víně

Nové komentáře u autorových knih

Starověké báje a pověsti Starověké báje a pověsti

„Knížku si čtu už po několikáté. Mám ráda řecké báje.“
— archivářka115

Poslední růže Poslední růže

„Danis náhrobek tento dal postavit na paměť koně zdatného, jakmile Arés krvavý proklál mu hruď. Z povrchu mocného těla krev proudem tekla a stydla, jak tou mohutnou prškou zkrápěla vyprahlou zem. /Anyté/ Nemůžu tvrdit, že by mě básně umělecky oslovily. Na to je mně antika příliš vzdálená a v její lyrice postrádám tu niternost, individualitu, autenticitu a hloubku, kterou do poesie vnesl novověk, hlavně romantismus. Většina skladeb mi přijde stereotypní a formalistní, autoři zaměnitelní, myšlenky často plytké (byť někdy v hávu líbezných přirovnání: třeba podle Theognida je prokazovat dobro zlým lidem jako sít zrno do vln). NA SOCHU NIOBINU Živou mě změnili bohové v kámen a z kamene živou mě Praxitelés učinil uměním svým. Převažují básně milostné a erotické včetně jedné o znásilnění a dvou o impotenci (Řekové...). Zejména tu najdeme četné a jen mírně odlišné variace na téma zlořečení erótovi. Jak odpovídá duchu antiky, množství skladeb je v podstatě misogynní: jedna radí ženichovi, že "stará, prachatá žena, to je jen bohatý hrob". - Dál básníky všelidsky trápí smrtelnost, stárnutí a nebytí, což většinu z nich vede k anakreontskému skotačení (memento vivere). Kromě žen a vína se ale tu a tam objevují i originálnější náměty: oslava vodního mlýna a technického pokroku vůbec, smrt koně, umělci a jejich díla či společná sebevražda matky a dcery. Básně na méně obvyklá témata pro mě patří k nejzajímavějším. Tato medová plástev je Erinny z Lesbu. Ač malý, sladkého medu všech Múz přece je plný ten plást. Tři sta veršíků jejích i Homérovi se rovná, třebaže dívčině té neuběh dvacátý rok. Poněvadž bála se matky, ta dívka předla a tkala, při práci potají jen oddána činnosti Múz. O kolik písněmi svými as Erinnu překoná Sapfó, o tolik předčí Sapfu Erinnin šestiměr zas. /Tohle je mimochodem jedna z mála básní, která zobrazuje postavení žen a dívek v řecké společnosti realisticky./ Při čtení jsem si vzpomněla, jak Karel Čapek pod dojmem soch v neapolském museu horlí, že vůbec nelze mluvit o antice, protože antik je mnoho. Přizvukuji. Antologie je rozkročena od počátků starořecké lyriky po Justiniánovu éru, překlenuje tedy přes tisíc let, což... vlastně dává smysl. (Minimálně do V. století se totiž udržoval polyteismus a starověk kulturně skončil, až když roku 529 Justinián zrušil Platónovu Akadémii. Přičemž Paulus Silentiarios, zastoupený v knížce, působil u Justiniánova dvora, a ještě i tam mu, jak s údivem zjišťuji, procházely verše bujně pohanské. ;)) Rozdíly v rámci tohoto olbřímího časového vymezení musejí být nesmírné. Od poměrně jednoduchých veršů Anakreónta (VI. století př. Kr.) po "barokní" manýrismus doby římské, pohrávající si s antinomiemi (báseň Zatykač na eróta), až po rozkošatělé, evokativně detailní epyllion Byzantince Músáia (V. stol. po Kr.), tak subtilní v prokreslení gest a emocí. To se mi také líbilo nejvíc vedle Platónova sladkého dvojverší na Agathóna, i když obě tyhle skladby jsem shodou okolností už četla jinde. Líbal jsem Agathóna a duši až na rtech jsem cítil; zmámena láskou prchala ode mne pryč. /snad Platón/ + Oceňuji, že jsou tu alespoň krátce charakterizovaní jednotliví autoři, ALE docela dost jich figuruje jen v přehledu na konci knihy, aniž by od nich ve sborníku byla nějaká báseň (?!).“... celý text
— JulianaH.

Starověké báje a pověsti Starověké báje a pověsti

„Autor je výborný vypravěč.“
— Kabuky

Verše o víně Verše o víně

„Výborný překlad.“
— Kabuky

Příběhy Odysseovy Příběhy Odysseovy

„Velmi čtivá kniha.“
— Kabuky

Přejít na knížky autora