haki34 přečtené 1933

Chaloupky 2021, Štěpán Javůrek

teda. Úmysl dobrý, realizace pokulhávala. Nalákal mě název a obálka. A představila jsem si něco úplně jiného, než jsem ve finále dostala. Mám pocit, že poslední dobou se s podobnými historickými romány/kronikami roztrhl pytel... Ani horské prostředí nedokázalo zachránit pachuť, která po knížce zůstala. Mraky postav, v kterých jsem se neustále ztrácela (a byly natolik ploché, že jsem ani neměla chuť se k nim vracet). To ich opravdu muselo být tolik ? asi jo, aby je autor poplatně záměru mohl nechat emigrovat, odvelet do koncentráku, či případně rovnou zastřeliut, ubít gestapem, emigrovat do Ameriky a podobně. Vše, na co si vzpomenete..někdo za Hitlera, někdo za Masaryka. Někdo Čech, někdo Němec. Někdo sirota, někdo dítě z továrnické rodiny. Dělníci, vzdělanci. Neskutečný mišmaš, místo toho, aby zanechal hlubší stopu, zanechal rozmrzelost nad promrhaným potenciálem. Romantický závěr, kde jsem Ritě ale fakt truchlení a šťastné vzpomínky nevěřila...opravdu se člověk může v místech největší bolesti a utrpení cítit šťastný ? celé ty roky, kdy živořila v manželství, opravdu byla šťastná ? Ještěže se ta spousta stran četla rychle... Za tu pěknou obálku a snahu autora opět upozornit na některou část historie, ty 3* dám...a z fleku můžu podepsat i třeba komentář martineden... celý text

Odkaz 2021, Nina Wähä

úlovek z knižního festivalu. Takové pochmurné severské čtení, kde probleskuje sluníčko občas skrze mraky. Pozitivna je v něm tak málo, naopak převažuje mizérie. Bolest, ukrytá v sobě, ticho, které dusí. Traumata předávaná dál a dál. Kdo byl vlastně Pentti ? a Siri ? mohli udělat pro své děti víc ?? kde děti hledaly chybějící lásku a emoce ? Jak se z lidí stanou devianti ? kde se bere všechno to násilí, fyzické, psychické, sexuální ? a jak očistit další generace ? dá se to vůbec ? Směs různých postav, charakterů, anomálií, deviací (ty zvířata...au). Různé orientace ( asi ty 4 procenta neplatí, když z 12dětí jsou 3 jinak orientované..), nízká či žádná sebeúcta (Lauri, Lahja), strach. A přeci i Pentti se Siri kdysi hleděli vstříc něčemu lepšímu, hezčímu... Dusivé, děsivé, zároveň čtení, které má co říct. Naděje mezi řádky. I když mi občas nebylo lehko, nelituji ani jediné stránky. Pěkné komentáře david9690, Lucienka220, pajaroh...za mě velmi dobré !!!... celý text

Den byl pro mě krátkej: Paměti hrdé Romky 2022, Olga Fečová

kniha mě zaujala na knižním festivalu. Romská tématika je mi blízká, na vypávění paní Olgy jsem byla hodně zvědavá. Rozhodně nezklamala. Paní Olga prožila naplněný život a velkou část z něj zachytila pro nás a své potomky. Oceňuji taky bohatou fotodokumentaci. Provede nás dětstvím v Praze, zároveň ale seznámí i se žvotem v osadách a dědinách, odkud pocházeli její rodiče a předci. Spousta romských slovíček a frází, vše pěkně přeloženo a pro jistotu zahrnuto i ve slovníčku na konci knížky. Místy to může být trochu zavádějící, protože pár "romských " slov jako Viľija - Štedrý deň, Vianoce, či "pristáš" sa normálne používajú i vo východoslovenskom nárečí... Celý život Olgy Fečové vyznívá velice idylicky... či už dětství, rodiče, i prázdniny u babiček, které ale nebyly ty typické laskavé všeobjímající...Olga všechny nesnáze přešla s optimismem, tvrdou práci vítala. Pěkně vzpomíná i na svůj osudový vztah a manželství se známým hudebníkem Jozefem Fečou, a po celou dobu také neúnavně zdůrazňuje důležitost hudebního talentu mezi Romy. Seznámí nás i se svojí osvětovou a sociální prací , zejména smladými lidmi a dětmi v rámci souborů a aktivit. Krásná knížka. Kronika jednoho života, ale i národa. Ukazuje romy i z jiné stránky, než jak většinu z nich známe dnes. Jak by řekla babička Boženy Němcové - "šťastná to žena". Pokud vás zajímají lidské příběhy a chcete se něco dozvědět o československých Romech, jejich tradicích, historii, vřele doporučuji.... celý text

Vlaštovčí kopec 2022, Donna Everhart

báječné..první komentář mi smazal manžel, v rámci manipulace s PC ve snaze vylepšit si kvalitu sledování hokejového play off... takže znovu... Knihu jsem si donesla z knižního festivalu, koupena v rámci akce JOTY...obálka svou podobností s "Kde zpívají raci" více odpuzovala , než lákala, větřila jsem nějakou zradu ...anotace - smolařský tábor - tak to už bylo zajímavější. Vlaštovčí kopec zněl taky lákavě... no a sám příběh ?? jak bych to řekla.. samozřejmě zklamání, že jsem se nechala utáhnout na vařený nudli. Červená knihovna gradující s počtem stránek... Sice zasazeno do poutavého prostředí, rozšířila jsem si vědomosti o další kapitole amerických dějin, ale tím to tak hasne... autorka cíleně strkala své postavy k happy endu, který byl moc sladký i na Hollywood. Dobře se četlo, to ano, stránky odsýpaly, ale jaksi jsem se nedokázala dostat k postavám blíž. Hlouběji. Rae jsem nevěřila její utrpení (zejména v táboře). Delovu proměnu z ku***níka na hodného hocha jako mávnutím proutku také ne... Cornelin příběh - zajímavé, ale v dnešní "vstřícné" době s černým D´Artagnanem také smrdí účelem. Obavy Rae ohledně manžela a pozůstalosti, či případných tahanic s právníkem Eugenem autorka velmi šikovně zaonačila a odmlžila, že jsem fakt chvíli dumala, coto jako chtělo být...a to jen vypíchávám pár perliček... Z fleku můžu podepsat komentáře soukrome a Kryštofky...(to jen tak námatkou)... takže milí čtenáři, jestli chcete oddechovku ke kávě, doporučuji...jestli něco hlubšího, hledat jinde.... celý text

Křídový panáček 7/7 2023, Vojtěch Matocha

za kresby potiahnem hore a dám 3*..inak je to jedno velké WTF ??? (alebo akože čo toto malo byť ???) akoby autor nevedel, kam z konopí, ako sériu a celý tento vývar ukončiť..už tak to bol pseudopríbeh našróbovaný na prašinské kulisy...a teraz to dosalo čerešničku na torte v podobe úplne, ale úplne odlfáknutého záveru. A čo ma teda vydesilo najviac - avizované ďalšie vývary na ceste - "Prašinské legendy" či tak voľáko....tak toto nám teda cez prah bytu neprejde. Křídový panáček....z väčšej časti považujem za vyhodené peniaze...a že ich teda bolo. Uvidím, čo na to povie hlavná čitateľka - dcéra...... celý text

Křídový panáček 6/7 2023, Vojtěch Matocha

no tak tento diel mi prišiel snáď najlepší - hore ho ťahá hlavne kresba , ale to si všimli aj všetci komentujúci predo mnou :) pastva pre oko. dokonca som mala pocit, že i ten dej sa akosi lepšie posúva...Celkovo však príbeh veľmi kríva za pôvdnou Prašinou. ale keď už sa lúskam týmto vývarom, tak aspoň niečo ...... celý text

Strom přání 2017, William Faulkner

koupená v rámci nějakého výprodeje, asi Dobrovský ;) s tím, že nechám pro děti...ale teď už si tím nejsem tak úplně jistá.. Líbila by se dětem ?? taková snová pohádka. Místy trochu děsivá...změnším se, ztratím se, dokážu se ještě vrátit zpět ? ale když je to můj sen, jsem schopna si s tím poradit, a nebo ne ? místy kouzelná, místy k pobavní (pozor na přání, aby jste se z nich až nepoblili :D)... při čtení jsem byla trochu rozpačitá, ale jak píše Elulilinka1 kousek přede mnou - má to své kouzlo :) poctivě bych dala 3,5*, ale některé věci si určitě zapamatuji, třeba poníka, nebo právě blinkací epizodu :D takže dávám za 4...a kdo chce zkusti netradiční snění, pojďte...... celý text

Lidé od vody 1970, Jan Morávek

nalezena v knihobudce...naprosto úžasná, laskavá, odpočinková knížka...nemusíte vůbec být rybáři, ani trávit volno u řeky...ale pokud potřebujete u kafíčka pohladit po duši, je to ten správný tip...... celý text

Kvítek v klopě 2005, Pavel Gryga

nalezena v knihobudce...a zas mi chybí ta půlhvězda... zvažovala jsem zda 3 ´, nebo 4*.. Autor se vyznává z lásky k lidem i k Beskydům... básně vesměs pozitivní, vonící hezkými vzpomínkami..občas sice zapláče (když místo luk jsou goflová hřiště), celkový dojem je však pozitivní. Za co hvězdy dolů - spousta básní trochu škobrtala, přišla mi psaná takovým "žákovským", nevypsaným, kostrbatým stylem... Takž poctivý dobrý dojem...a jedna na konec : FIALKY Zas kvetou fialky, poslové jara, u plotu hlavičky zvednou. Miluji modrou barvu odmala, to maminka říkala mi jednou. Prý mé oči jsou podobné, jako ta kvítka malá, že do nich včela nesedne, pak vesele se smála. Květiny včely svádí se sladkým nektarem. Jak krásné bylo mládí v tom sadu voňavém.... celý text

Mokrozem / Suchozem 2021, Michael Engler

velmi krásně ilustrovaná, ale velmi krátká knížka...prolistována na knižním festivalu...text velmi kratičký, voda a poušť se potktají uprostřed, přesně tak jako dvě děti z diametrálně odlišných klimat se svými zvířátky... Všechny komentáře přede mnou - souhlas, chápu i komentář jitka_dankova - nevím, kolik si z toho odnesou děti ?? A...vím že to může znít rouhačsky, ale víme, kolik knihy stojí...takže když zvážím poměr cena - výkon, počet stran, jestli tyhle pěkné obrázky doma fakt potřebuji a budou to pravé ořechové pro moje dítě.... Jsem ráda, že jsem si ji mohla prolistovat... Vysoké hodnocení zejména za ilustrace. Než koupíte, doporučuji prohlédnout naživo.... celý text

Kolumbus nebyl první 1971, Helge Marcus Ingstad

taky chtěla svůj čas...v klidu, po troškách. má velice kladný vztah k severu obecně a Helge Ingstad mě nalákal svými předchozími knihami. V této se nejdříve věnuje analýze severských ság, pak sedá do lodičky a pluje k pobřeží bájného Vinlandu - dle jeho Newfoundlandu, aby potvrdil domněnky o návčtěvách Vikingů v těchto oblastech již v době předkolumbovské. A cco myslíte, jak to dopadlo ?? Myslel, hledal, nalezl...proplul staré námořní trasy, potvrdil , že je to možné... velmi pěkně a čtivě popsané, pochopí i naprostý historický neználek a archeologií nepolíbený laik. Součástí je i fotodokumentace, škoda jen, že fotky jsou trochu nekvalitní , ale to je dáno dobou vydání knihy si myslím...doporučuji !... celý text

Navždy první - příběhy legendárních československých horolezců 2019, Martin Krejsa

tak..trvalo to dlouho, protože knihu nelze číst na jeden zátah. Koupila jsem si ji na akci - besedě spojené s jejím vydáním, kde byla účastná většina žijících legend, o kterých pojednává. Takže jsem si ji pěkně nechala podepsat pány a jednou dámou - paní Dinou. A také autorem a Márou Holečkem ;) no a pak jsem ji rozečetla, abych ji doslova na pár let položila bokem...a teď dozrál čas a já s ní strávila několik pěkných večerů a chvilek, kdy jsem se těšila na další a další dobrodružství. Kouzelné je, že většina v té době lezla ty samé cesty, účastnila se stejných výprav. Takže máte v podstatě spoustu různých pohledů na jednu událost... Většina medailonků a životích příběhů je ale i protkaná tragickými událostmi - není tam snad nikdo, komu by se nezabil spolulezec, kamarád, kdo by nebyl účasten nějaké tragédie či záchranné akce v horách. Hory krásné, ale nebezpečné a kruté můžou být. Samozřejmě musím ještě zmínit nádhernou fotodokumentaci, kde velká většina fotek pochází z archivu Viléma Heckela. Černobílá poezie. Co dodat ? snad jen, že se těším na další pokračování - doufám že Martin Krejsa splní slib a budeme pokračovat v lezecké historii i nadále... V knize toho bylo tolik, že těžko něco vypíchnout...Velmi se mi líbila i struktura kapitol, psaná formou sdělení i rozhovorů. Uvedena nějakým citátem, či mottem daného horolezce. Na konci knihy nechybí slovníček lezeckých pojmů a ozřejmení klasifickace jedotlivých cest. Také kapitola věnovaná fotodokumentaci výprav, kde jsou hromadné fotky účastníků. A nejvíc mě zaujala hláška Honzy Červinky (který je tak autorem mnoha fotek a kterého mám taky podepsaného :) ) "starý horolezec - dobrý horolezec". Vřele doporučuji a hodnotím 5+ ! A tím bych mé sdělení ukončila. Howgh !!... celý text

Hájovna: Příběh o ztrátě svobody a mateřské lásce 2022, Karla Kubíková

já blázen, že já si neuvědomila, že od autorky už jsem něco četla. Spálená křídla, která mě teda neokouzlila... No nevadí. Podle anotace jsem se na Hájovnu hodně těšila. Rovněž navnadila obálka. Ale ouha...opět naprosto tuctový příběh, rýžující z minulosti (dobrá, nějaký vojenský újezd se tak často nevyskytuje, ani mladá matka ve vězení), jak je teď dobrým zvykem. Povzpomínat na komunismus, převrat v 1989, a na to našroubovat něco, co vezme za city. Akorát že mě nemělo co... postavy naprosto ploché. Lindě jsem nevěřila nic.. Psáno stylem, že pořád čekáte, kdy nějaká tragedie přijde. Vztah Lindy a Vojtěcha také velmi plytký, nezralý, jak už psal kdosi předemnou (nebo možná uživatelů bylo víc - zatím jsem jen nahlédla do komentů), úplně chyběla psychologie, hlubší rozvedení...nebyla šance dostat se postavám pod kůži. Navíc žádná z nich nebyla sympatická. Linda má od začátku podezření, co se jejího muže týká, ale pořád svoji kamarádku podporuje, cukruje. Odstěhuje se na hájovnu, až pak zjistí, kde vlastně je, a jak to tam vypadá, včetně sousedů. Pak je naprosto malicherná, dětinská, a vyvrcholí to průserem... A kam se ten Vojtěch pravidelně ztrácel ?? Pak následuje věznice - opět popsáno velmi neosobně, s odstupem, jako by byla autorka bezradná..takové ty klišé - nějaké skupinky, dvojičky, nějaká ta lesba, kšefty za kafíčko...nic víc. Navíc Linda evidentně 6let žila "ve svém vlastním světě", více se do kolektivu nezapojila, až s podivem, jak se jí to povedlo. Jediý, kdo je popsán víc, je Erika... ale stylem, že od začátku jsem čekala, co z toho vyleze...lesba ? nemocná ? nějaký psychický problém ? a ono úplně opačným směrem... Pak Lindino psaní - autorka promine, ale fakt nemám ráda ty knihy v knize... navíc nejsem dostatečný pejskofil (možná, kdyby tam bylo morče :P), takže tyhle statě jsem v podstatě jen přelétla očima.. no ale byl to oslí můstek k Aničce... (jestli ji Vojta tak miloval, fakt to edokázal zaříit jinak ?? dětský domov ? to fakt bylo tak běžné ???) No a třešnička na dortu - Lindin návrat domů. Rozumím, že chtěla získat dceru...ale tohle ? akceptovat Hanku, Vojtu...opět zvládla relativně bez velkých emocí. Přitom představa, že vedle mého milovaného muže spí v mojí posteli moje nejlepší kamarádka , a já si lehnu do obyváku na gauč - jako fakt ??? a ještě budu kamarádce děkovat, že se mi starala o dítě.... To už jsem ani paní Kubíkové, natož Lindě nevěřila... Snaha poždímat čtenářky a kapesníčky, mě to spíše naštvalo... Vidím ale, že svůj fanklub p. Kubíková už má. Knížka určo poputuje dál, snad se někomu bude líbit víc. S autorkou jsme si nesedli a asi bych už neměla zkoušet další její tvorbu...... celý text

Paní Láryfáry 2010, Betty MacDonald

nalezena v knihobudce...jak já tu Betty miluju, tak jsem ji musela vzít...říkám si že přečteme s dětmi, nakonec jsem četla zatím sama... A ze začátku jsem byla hrubě rozpačitá...protože ta šablona byla neskutečně ubíjející..nějaký záhadný moribundus, telefonát paní Láry Fáry a ta poradila něco zázračného...(ředkvičky jsou opravdu děsivé a odporné...). Pak je část ještě více nereálná, kde jsou nějaké ty kouzelné prášky a vodičky...a pak farma... No, laskavé a milé to bylo..hezký návrat skoro 100let zpět...ale upřímně, první 2, 3..dobře, 5 příběhů jsem přečetla se zájmem..ty další byly ta samá kaše, jen s trochu jinou posypkou... Nejlepší snad byl ten o hledání pokladu na farmě...takový...fakt dojímavý ;) podstrčím dceři a váhám, co s ní dál...asi podle dětského čtenáře...... celý text

Woodcraft - Lesní moudrost v proměnách času: Obrazová kronika woodcraftu u nás i ve světě 1902-2022 2022, Tomáš Studenovský

knihu dostal syn.. úplně nerozumím proč - sice chodíme hodně do lesa, něco málo se kolem nás šmrncl tramping, ale s woodcraftem jako takovým nemáme nic společného. A tu bych viděla kámen úrazu - kniha je totiž opravdu kronikou. O woodcraftu jsem se nic moc nedozvěděla. Pochopila jsem, že na začátku byl Seton. A jeho následníci - zvoucí se woodcrafteři - skupinky lidí tráví volný čas v přírodě. Hrajou si na indiány ? nebo zálesáky ? trampové to nejsou. Indiáni to také nejsou, to je zas Indiancraft. Skauti a junáci, trochu podobné, ale jiná organizace. Zároveň se tito lidé druží do kmenů, rodů a podobně, kempují v típích. A nosí oblečení, které to indiánské evokuje, ale není tak vymakané, jak u Indiancrafterů. V kmeni jistá hierarchie, funkce (náčelník, tomu ještě rozumím. Ale taky šaman, ohnivec, písmák...uf. ) Mají nějaké rituály, plní se úkoly, sbírají orlí pera a perličky. Ale co a jak detailněji, to z knihy zjistit nelze. Protože asi předpokládá, že ji budou číst hlavně woodcrafteři, kteří ví, co a jak. Historie taky podána trochu chaoticky - sice snaha o časovou posloupnost dob před a poválečných, normalizace, kromě kmenů nějaká konkrétní jména jednotlivců, z nichž některým je v medailoncích věnováno více prostoru (tam jsem ale také postrádala komplexnější životopisy). Vše doplněno bohatou obrazovou dokumentací, většinou skupinky lidí v akci - na táborech, vandrech...dále i přebaly kronik či časopisů, vydávaných woodcraftery. Myslím že pro běžnou populaci, woodcraftem nepolíbenou, je to trochu mimo. Nevíme přesně, o čem čteme.. neznáme dotyčné legendy a zakladatele jednotlivých kmenů, rodů a podobně. A nerozumíme úplně této filozofii. Takže za to hvězda dolů..jinak samozřemě oceňuji, kolik práce si autor dal se sběrem materiálu a věřím, že woodcrafteři dílo jistě ocení víc. A my, ostatní - doporučuji mrknout na stránky Ligy lesní moudrosti, tam je vše podstatné lépe vysvětleno a shrnuto.... celý text

Šli myšáci do světa 1994, Markéta Hejkalová

Docela vtipná a docela zajímavá... o dvou cestomyších...nebo myších na dovolené ? prozkoumají kus Botty (alias Itálie), zabloudí i na corridu, posbírají nějaké to víno a nakonec se povede ve zdraví vrátit zpět do Myšákova...a nebo ne ? doporučuji :)... celý text

Limča 1990, Kirsten Holst

z výprodeje v knihovně. a dokonce vadný kus - strany 194-207 vložené vzhůru nohami, což by až tak nevadilo, ale ještě posunuté, takže ořezem se ztratil kus textu, na každé straně chybí asi 1/3 vět...no, domyslet se to sice dá, ale když se to stane ke konci, v místě rozuzlení, ubírá to na kvalitě čtení.. celkově prima dětské detektivky, evokující vzomínky na 3 pátrače, nebo na správnou Pětku (či Sedmu či kolik jich bylo), nebo z novějčích Záhadu mloka a celou sérii... Dětská severská detektivka, kde se s hrdiny autorka nepáře, jeden má spoustu náhradních tatínků, další otce alkoholika, další je polosirotek... Pro různá záškoláctví a ránu nejdou daleko, nějaká sposťárna tam taky padne. Zároveň ale mají srdce na pravém místě. Vše popsáno pěkně realisticky, syrově, bez zbytečných tanečků - třeba prý je léto. to jsou v kině 3 filmy za večer...nějakí film, detektivka a porno :D to si v dnešní upejané a hyerkorektní době ani neumím představt :D slovo porno v dětské knize, kdy doporučený věk čtenářů je 10let. :P a co už pak na norčí farma ?? ochránci asi koulí očima...ale někdo si na živobytí vydělat potřebuje, no ne ?? Zpátky k Limčovi - je to 13letý teenager, který se svojí partou kamarádů zažije skvělé dobrodružství a vyřeší 2 případy.. pobavíte se. Doporučuji nejen dětem !... celý text

Káťa, Katrin, Katynka 1966, Alena Santarová

nalezená v knihobudce. A přitom docela milá dívčí knižečka. Sice Káťa vlastně neví, co chce, občas ak trochu působí i knižečka, ale celkově velmi milé počtení. Osvěžující byla Una-Jaruna, to by mě nenapadlo tahle "komolenice". Strašně se mi líbila postava babičky Katynky, dokonce její příběh zaujal víc než ten aktuální, dětský. Ráada jsem se vrátila spolu s ní do období první světové války, ba i pár slziček pustila. A co příběh moderní ?? soudě (nebo spíše odhadujíc) podle věku babičky, odehrával se pravděpodobvně v 50tych letech 20.století ??? někdy působil aktuálně i na modernější dobu, někdy zas brzdil. Překvapila postava dědy - intelektuála nad věcí, kdybych ho měla vystihnout jedním slovem -- byla by to ironie. Nesourodá směs vnoučat, jejich kamarádi, které poznávají na malém městečku na ŠUmavě (Enuna - přezdívka i týpek za všechny drobné !!!). Káťa a její první lásky, a taky období druhého vzdoru a první puberty...jsem zvědavá, zda si přečte i náctiletá dcera a co na ni řekne ;)) akorát místy takové že přijede si jen tak kamarádka a ubytujeme ji (Una), zároveň ji pomluvíme a pak taky vystěhujeme - působilo trochu drsně a nereálně.. však počtěte a uvidíte ;)... celý text

Borovice 1940, Jan Vrba

nalezena v knihobudce...od Vrby už jich mám pár přečtených, tak jsem byla zvědavá, co tahle...(navíc, pššššt, miluju borovice !!!!) no a hned ze startu jsem trochu zkoprněla - jen Jann Vrba je schopen popsat mykorhízu tak košilatě, že s malou borovicí prožíváte (s prominutím) orgasmus... a říkám si, že ten milovník přírody a romantiky asi trochu ujel... ale ono se to pak zas zklidnilo do provoznějšího formátu, tak si říkám, dobrá, jedeme dál... A pak vsuvka s neolitickým lidem... ta mi zpočátku lezla na nervy, a řikám si, že tohle jsem taky mohla tušit, vždyť jak jinak by vycpal tolik stran jen borovicí ??? ale tak nějak jsem si i na tohle povidání zvykla... (a se zděšením tak trochu viděla stádovitou paralelu, kterou aktuálně prožíváme v našem tuze modením světě, jen žáden Djavak na obzoru..) no a pak se příběh vrátil zpět ke stromečku, kterému autor dal vyžrat spoustu nesnází, potkat spoustu škůdců (i když obalovače Buolova Google neznal - jedná se o obalovače borového ???). Pocítit spoustu hezkého, ale i to, jak je život krátký. A když na konci objasňuje, jak vlastně k příběhu borovice přišel, je to jasné... nebyla tam touha napsat příběh a našroubovat na něj , co se dá, ale touha napsat příběh konkrétn borovice, která jednou padla za bouřky. Takže díky za ni, i za tento příběh. A nebyla bych to opět já, abych si i tuhle borovičku nepředstavovala na jednom konkrétním místě na Ostravici :)... celý text

Banco 2000, Henri Charrière

nalezena v knihobudce...a protože jsem byla líná si opětovně přečíst Motýlka, pustila jsem se rovnou do Banca...začátek teda nic moc - Motýlek leze z jakési mezistanice vězení na svobodu ve Venezuele, kde má ještě hlídaný pobyt...(jak že skončil ten Motýlek . díl první ??? no nic, bylas líná, hezky čti dál..)trestanec, ale všichni ho milují, celá Venezuela přátelsky nakloněna trestancům. A na každém kroku potkává nějaké jiné trestance, samozřejmě kámoše...no a kromě nich - nějakou tu kočku - kdy jedna z nejhezčích, 18letá Maria si jej stěhuje do baráku a ostele, protože to fakt musíš, tady jsou ženy horkem zblblé a bez sexu by umřely... jako fakt ?? pochopila jsem, proč je kniha v modrých číslech. Takže....Motýlek je kdesi ve Venezuele u Marie a místo snahy o nový slušný život (když je tak bezúhonný) pořád spřádá plány na pomstu ve Francii... na tu potřebuje prachy. Ale jak je sehnat ? a hned nám nabídne několik pokusů o zbohatnutí, samozřejmě za hranou zákona..vyberte si, které bylo lepší : kostky v pralese, tunel do banky, zástavárna, či ještě něco dalšího ? a protože si Moty svoji pomstu fakt zaslouží, nic z toho samozřejmě neklapne a ještě může být rád, že přežil... Postupem času ho zavane do Maracaiba, kde potkává ženu svých snů, zamiluje se snad definitivně, a díky Ritě opouští touhu po pomstě. A začíná žít jako hoteliér, později vlastník baru či kavárny. Dokonce se povede i najít svoji rodinu a navázat kontakty, tatínek se toho ale nedožil. Ba v úplném finále otkává v nemocnici i manželku/bývalou manželku ? Nenette - to tam (taky jako spousta dalších detailů) nebylo dovysvtleno , ak to tedea bylo, jak to, že si nakonec mohl vzít Ritu a podobně....ale ber to čert. A Motýlek neváhá vytáhnout z rukávu vzpomínky na dětství, smrt maminky. pocity ublíženého dítěte. A opět líčení nespravedlivého procesu... vše však s takovým zaujetím, že se to normálně dobře čte ! že mu to čtenář věří - to zaujetí a zapálení. A dokonce že mu to přeje... co ? no úspěch přeci...a klid. A konečně se někde usadit a nenimrat se v nějaké pomstě. Přestat vymýšlet hovadiny...a to se povede v úplném závěru knihy, kde nám Motýlek barvitě popíše, jak vydal svoji prvotinu - Motýlka... takže ať to shrnu - nebudu hodnotit jeho osobu a osobnost - lilií a vzorem skromnosti rozhodně nebyl, už jen v tom svém letitém snažení ve Venezuele.... ale ve finále čtivou knížku vytvořil ;) fajn oddechové a dobrodružné čtení, po kterém nabydete dojmu, že Venezuela minimálně v polovině 20.století byla plná snad jen kriminálníků, kteří si pomáhali, měli se rádi, no idylka to byla... a to, že místy možná taky nepochopíte, jak to ten Moty myslel, zažil, či měl (třeba manželky a podobně, nebo skvělé lány a pozadí či realizace kšeftů)) to je vlastně úplně jedno :D... celý text