haki34 přečtené 1933

Džínový svět 1990, Radek John

knihobudková... okem proletěná hodonocení, aj, asi to nebude až takový trhák. Nakonec jsem ale celkem mile překvapena, a váhám, jestli 3 či 4*... ubírám za skoky... autor skáče mezi 6.-7. třídou a gymplem. Deníček Petra Bláhy. Vzpomínka na doby minulé. I když už jsem trochu odrostlejší a dospívala jsem v 90tkách, i tak se mi Petr Bláha a jeho kámoši zdají až moc "dospělí"... navazovat vztahy v 7.třídě, opíjet se levným vínem, pokuřovat cigára, líbat se, jako fakt ? možná ještě na tom gymplu, ale základka ? no a potom gympl...upgrade na druhou. Rádobyintelektuálové nad pivem, pseudofilozofování, provokování ve škole, vztahy založené na manipulaci a vyhrůžkách. Pižlání si žil ještě nikomu štěstí nepřineslo. A Petrovy lásky ? opravdu mu někdo uvěřil, že ty holky miloval ? Opravdu mládí sebou nese tolik sobeckosti, zákeřnosti, bezohlednosti a lží ? Já se v tom nenašla. Jsem ročník 1982...mám také za sebou gympl. A minimálně moje parta žila mnohem klidněji než Petr..pravda nejsme pražáci ;) Přečetla jsem, nelituji. Ale nevím, jak dlouho si budu pamatovat. Posílám knihobudkou dál...... celý text

Ledové povídky Eskymo Welzla 1967, Edvard Valenta

jako nekritický obdivovatel Eskymo Welzla musím za 5* :D nalezena v knihobudce, to bylo radosti ! a jak jsem si čtení strýčka Eskymáka užila :) podobně jak píše kap66 - ta forma ! připoměla hanáčtnu tetičky a strejdy od Kroměříže...o to blíž mi rázem Arctic Bismarck byl. A opět jsem se ponořila do vyprávění pravopolárního syna Zlatého Severu... i když to snad ani není možné, aby někdo dobrovolně živořil v takových pustinách...a nebo jo ?? Doporučuji všemi 10 !!! "běžim nazad a povdám kamarádům : - Měl Jonny čapku z šedé volveriny a gatě z bilyho medviďa ? Všeci hned kévali, že měl. - Tož máme pěkny naděleni, chlapci. Leži tady mrtvé, rozežhrané nějakou divokou zvěřou...... Zatim co voni nosili dřevo stavěli stan, já jsem ty stopy prohližel a viděl jsem, že to tady nikdo iné nebyl než linxi, než ty divoké kočky, alebo jak vy jim tady povdáte, ty ryse. No ja, hergot, co teď ? Kdopak se v tom vyzná, co teď ? "... celý text

Tenkrát v Hollywoodu 2021, Quentin Tarantino

no...nejsem zapálený filmový fanda...a ani fanda starého Hollywoodu..takže jsme si s knihou neměli co říct... nebo možná jen malinko ? film jsem taky zatím neviděla...a tak to celé na mně působilo asi jak píše kap66 - Tarantino si to napsal sobě pro radost... navíc mám pocit, že ve filmové podobě to může působit lépe než na papíře.. Rick Dalton mi nebyl nijak sympatický, podobně ani Cliff.. vlastně žádná postava nevzbudila větší dojmy. A sám příběh v příběhu - natáčení Rickovy kovbojky, dialogy s Mirabelkou... taky takové suché. Snad nejvíc zaujal Charles Manson a jeho Rodina..to děsivé zlo doutnající pod povrchem. Děsivější, než všichni opilci na place. Takže takto to tenkrát bylo.... celý text

Musaši 2007, Eidži Jošikawa

"Když se otočil, všiml si dívčí postavy. Omicu se tiskla ke stromu a žalostně plakala. Nanosuke ji nechtěl přivést do rozpaků,odvrátil zrak a potichu se vytratil Když byl znovu na ulici, ještě jednou se ohlédl za Kodžiróovou lodí a pak na Omicu. "Každý žije dvojí život, soukromý a veřejný", řikal si v duchu. "Ve stínu vší té velkolepé slávy pak stojí tahle plačící dívka. " dá se dát 6* ? nedá... tak si musím vystačit s pětkou. Na Musašiho jsem si zuby brousila už pěkně dlouho a jakmile se objevilo druhé vydání, nadělila jsem si jej pod stromeček a v průběhu ledna po večerech náležitě vychutnala. A ke konci jsem normálně brzdila a litovala, že se budeme muset rozloučit. Po Taikóovi milé překvapení, s Musašim jsme si mnohem lépe sedli. Četl se lehce, jistě dáno i překladem, kde se Martin Tirala pokusil obsah trochu "zmodernizovat" a poevropštit, aby se nám lépe četl a chápal. Syn samuraje, drzý floutek Takezó vyráží na Cestu meče. Postupně se mění, krotne, zraje.. a my můžeme sledovat vše z první ruky. Rostoucí pokora Musašiho je následovaná nárůstem výkonnosti. (jen mi nebylo jasné, proč se ty souboje vedly na život a na smrt - opravdu to nešlo jinak ? tolik zmařených životů? no ale u nás je kodex cti pravda vnímán trochu jinak než v Japonsku ). A celý příběh směřuje k vygradování soubojem se Sasaki Kodžiróem. To je Musaši jako šermíř...a co Musaši jako muž ? sledujeme vývoj jeho vztahu s Ocú..dále pak zrání jako učitele (Džotaró a Iori). Vše v hisorických kulisách, pro nás tak exotických. Tak nepochopitelných (třeba taková ta úcta ke stáří - já bych s bábou Osugi tu trpělivost neměla ...) paralelně sledujeme příběh Musašiho kamaráda z dětství Matahačiho, dívky Akemi, potkáváme spoustu historických postav. (pořád se mi ale dařilo lépe se orientovat než v Taikóovi) Kromě hlavního příběhu autor rozvíjí i spousty vedlejších, další postavy, propletence, četlo se však velmi dobře. Psáno lehce, vplula jsem do příběhu, před očima mi letěly obrazy. Nepamatuji, kdy se mi takto pěkně filmově odvíjel děj knížky. Jen ty ženy se mohly jmenovat trochu pestřejí - všechna čest Akemi - Ocú, Ocuru, Osugi, Omicu, Okemi (a možná jsem to i popletla :D) . Krásný vhled do starobylého Japonska. A do cesty meče. Lahůdka, kterou doporučuji všemi deseti ! "Musaši!" Kodžiró zabořil nohy do písku, nehodlal ustopit ani o píď. Musaši se zastavila nehybně stál, vydán napospas vodě a větru. Na tváři se mu obevil úsměv. "Kodžiró," řekl tiše. V jeho očích byla nadpozemská dravost, síla, které nešlo čelit, vystavovala Kodžiróa neúprosně nebezpečí a zkáze. Kodžiróovy oči sršely ohněm. Krvežíznivý plamen v jeho panenkách hořel jako vše pronikající duha, která šíří děs a oslabuje. "Musaši!" Nedostalo se mu odpovědi. "Musaši!" Moře v dálce zlověstně dunělo. Pokračující odliv omýval jejich nohy.."... celý text

Kdo dřív 1980, Kåre Holt

"Bouře zuří dál. Bowers a Wilson zalezli do spacích pytlů. Jsou potichu. Zdřímne si a probudí se. Uplynuly hodiny nebo dny ? neví, nikdo neví. Naposled vyhledá deník a tužku : "Proboha, postarejte se o naše drahé!" Pak natáhne paži a položí ji na Wilsona, který teď spí. Spánek je dobrá věc. Mírně se usmívá..." další Amundsen vs. Scott.. knihobudková záležitost. Psána neobvyklým stylem, snažícím se nahlédnout do osobností obou polárníků. Imponuje psychologicky. něco mě však na stylu psaní dráždilo , rozhazovalo, navozovalo nepříjemný tragický podtón už od počátku... Autor se pokusil oloupat cestovatele až na dřeň..jejich pohnutky, plány, myšlenky, emoce. Nezakryl před námi ani fyziologické funkce... vylučování všemi otvory, zvracení, krev, hnis, rány až na kost. A do toho zvířata. Poníci, psy.. kdo trpěl víc ? věděli, do čeho jdou ? jek to, že jeden zvládl úkon s grácií, i když byl vykreslen jako záporák, a druhý citlivý pohořel ve všech směrech ? čím to bylo ? odhodláním ? vůle by byla.. a bylo to opravdu tak, jak dnes čteme ? Drsné čtení, k zamyšlení...posílám dál, nicméně doporučuji. "Potraviny mají na dva dny, petrolej na jeden. Shodnou se na tom, že jejich jediná naděje spočívá v tom, že Bowers a Wilson se pokusí dostat k Jednotunovému skladišti, a když je naleznou, vrátí se ke Scottovi. Zkusí to příštího dne. Bouře však zuří, jako nikdy. Musejí se vrátit. Přijdou zpět do stanu. "... celý text

Žlutý ďábel 1925, James Oliver Curwood

od kámošky ve vyřazených knihách...před přesunem do knihobudky jsem se rozhodla přečíst, protože mám autra cekem ráda... no a přesně takhle si představuji "šestákový román".... Kamadská divočina, dva muži mastí karty, jeden z nich však umírá...a čirou náhodou jsou oba vlastně velmi slušní borci, a padnou si do oka... navíc jsou si podobní jako dvojčata (nepravděpodobné ;)) a nastává čas pro pointu - záměnu identit.... Ale co ten název románu ?? Žlutý ďábel... čekala jsem vše, jen ne to, že to bude Číňan... kdoví, jestli by to v dnešní době prošlo - knížka vyznívá poněkud rasisticky, i když se to autor snaží napravit příjemným Japončíkem, který je pro změnu sluhou... no a proč je ďábel ? za vším hledej ženu.... ale nejde jen krásnou Miriam...ona se objeví ještě jedna... Mary Josefina... tu mě trochu zarazil velmi důvěrný vztah mezi sourozenci (ale asi jiný kraj, jiný mrav..) no a vše se nám pěkně zaplétá... jeden padouch, jeden hrdina, dvě krásky, v sázce čest i živost.. a co myslíte, jak takové šestákové romány končí ??? Happyend, až to bolí.... ;) jako retro oddechovka k nedělní kávě dobrá.... posílám dám knihobudkou pro jiné romantiky a dobrodruhy.... celý text

Případ zakopaného budíku 2007, Erle Stanley Gardner

"Nevál skoro žádný vítr a z vrcholků borovic se neozývalo ani nejjemnější šumění. Nebe bylo bez mráčků a modré. Hory se valily v pastelových vlnách až na místa. kde se ven prodíraly příkré skalní útesy podobné lesknoucím se věžičkám. Harley si opřel hlavu dozadu do polštáře z borového jehličí, přimhuřil oči a zažíval tu náhlou vlnu únavy, která přepadá člověka, jehož zásoby energie podrylo zranění............Tik tik tik tik tik tik tik tik" . milé překvapení z knihobudky..série Lidových novin, kterou jsem kdysi sbírala a nedosbírala...Maltézsky sokol stál za prd, takže o to víc potěšil budík !! Gardnera čtu zřídka, ale knihobudky jím bývají hojně zásobené..tahle detektivka měla příjemné kulisy - horská chata... spoustu osob v ději, kde nejsympatičtější byl (samozřejmě kromě Perryho Masona) kolega - pozorovatel zvěře s fotopastmi - neskutečná makačka s technikou v té době... a samozřejmě bohatý propletenec postav, možných motivů, vztahů... zápletku Perry vyřeší, nakonec nám vše odvykládá a pak jen přijde zadavatel zakázky a jedou větou potvrdí, že vše se opravdu stalo, jak Perry řekl... fajn oddechovka, doporučuji ! p.s. a třeba si jako já rozšíříte obzor siderickým časem ;)... celý text

Smrt v lese 1964, Sherwood Anderson

knihobudková. Zaujal název, původně jsem myslela, že jde o detektivu a ejhle povídky.. Co se ale obsahu týká, i když dobře řemeslně zpracované, pro mě většina postrádala nějakou jiskru, a i když ji ze začátku měla, na konci spolehlivě ztratila... Autor podle doslovu rád pozoroval svět a dění kolem sebe, psal o občejných lidech... Akorát teda trochu nudně. Nejvic se mi líbily poslední dvě - Smrt v lese a Zbožnost/Bohabojnost..knížku pošlu dál..... celý text

Legendy o Divokém západě 1981, Jaroslav Šikl

knihobudková... a dál ji nepošlu... to bylo něco pro moje romantické a dobrodružné srdce..autor se velmi pěkně vypořádal s legendami a uváděl je na pravou míru. Většina opěvovaných hrdinů vlastně byla parta vrahů a desperádů..ale znáte to slovo k slovu, jeden přidá to, druhý ono, a najednou se vznáší gloriola nad "hrdiny". Kromě velmi známých jako Calamity Jane, Wild Bill Hickok či Billy the Kid, se pověnoval i Butch Cassidymu a Sundance Kidovi (podle fotek opravdu neměli s Redfordem a Newmanem nic společného :D ), či první soudce - samosoudce Roy Bean, Isaac Parker, bandita Murieta či plukovník Fremont, za mě super a všem milovníkům Divokého západu vřele doporučuji !!!... celý text

Maltézský sokol 2007, Samuel Dashiell Hammett

knihobudková..tento typ machistických osvalených tvrďáků s tváří a mimikou hráče pokru mě nikdy neoslovil. A ani teď.. děj takový zmatený, pro oko diváka, působí, jako by jsme sledovali film.. pohyblivé obrázky jeden za druhým... sličná žena potřebuje pomoc.. cvak.. mrtvý detektiv.. cvak.. mrtvý podezřelý.. cvak.. gangsterogay..cvak.. tlustogangster...cvak... a tak dále... vše spletité, zmatečné.. není jasné, kdo s kým a vlastně co..do toho kolem našeho supermachodetektiva krouží další ženy..jen slyším další "milánku" a naskakuje mi husí kůže...kdo koho vlastně nakonec podvedl ?? nebyl to můj šálek ničeho, pošlu knihobudkou dál.. P.S. ale nedejte se odstrašit - dle mého muže to není tak špatné ;)... celý text

Krymské legendy 1975, Ctirad Kučera

Nalezena v knihobudce..útlá , při rychlém čtení za hodinku není co dělat..několik legend, z toho půlka s účastí Turků a Tatarů , končící povětšinou únosem hrdinky do harému, a za nimi pláč, zmar, krev a oheň..pár se týkalo místních geografických zajímavostí - třeba hora Kovářská, medvědí skála..někdy byla.kombinace obou - studánka ak rasná dívka, která neunesla pobyt v harému, ukončila svůj život a stala se vodní nymfou...a ze studánkové série se mi nejvíce líbila ta s omlazující.vodou...celkově však žádná nezaujala.víc a obávám se, že na ně rychle zapomenu..poputuje dál..... celý text

Rysavá jalovica a iné poviedky 1979, Martin Kukučín

knihobúdková...môj obľúbený Kukučín....Rysavá jalovica je klasika, horkosladká humorne ladená epizódka, Adam Krt a Adam Trnka, nejaké tie Evy, oldomáš a samozrejme jalovica..skvelé vo filmovej podobe s Jožkom Krónerom... Druhá poviedka Neprebudený s tragickým podtónom..ach tá ľudká krutosť..a predpojatosť voči trochu iným spoluobčanom..milosrdná lož sa mení v popravčiu sekeru...snáď na onom svete Ondráš nájde svoj kľud.. A konečne Dies irae, ktoré som snáď doposiaľ nečítala...a zas tá klasika, láska, nenávisť, chamtivosť, tentokrát kulisy podmaľováva cholera...prečisťujú sa vzťahy. A nakoniec vo všetkých troch poviedkach prichádza prebudenie... Martin Kukučín nás navzdory veľkému časaovému odstupu dokáže spoľahlivo preniesť späť v čase..ocitnúť sa v slovenskej dedine 19.storočia..ja môžem čítať stále dookola. A doporučujem i komentár a doslov Júliusa Nogeho... celý text

Anna zachraňuje svět 2017, Michaela Štěchová

kamarádkou vyřazená do knihobudky, tak jsem si řekla, že ji nejdřív přečtu, než ji pošlu dál...a stalo se. Nejdřív jsem si ji proklepla na DK a je vám jasné, že do čtení jsem pak šla s jistými obavami, poznačená negativnímu komenty. A celkem jejich autory autory chápu. Psáno nevypsanou rukou, styl takový školácký, ale třeba to byl záměr, aby dílko působilo věrohodně - zápisky jedné dobrovolnice, která vlastně neví, co chce...nebo respektive - chuť osouložit místního Adonise rvala oči, uši a všechno od začátku knížky. Náctiletá puberťačka mezi kokosy, pavouky a otřesnou hygienou...pardon, ona to byla už vysokoškolačka - ale vůbec tak teda nepůsobila. A hlavně, před cestou na Bali už pravděpodobně mohla od Toniny tušit, jak to tam asi chodí..včetně WC, diety a podobně... No iluze snad ani neměla, jen deziluze...což na druhou stranu může odovídat realitě - bílí značí biznis a money...a příroda a domorodci jdou bokem. O přírodě jsme se prakticky nic moc nedozvěděli, ani o těch památkách..zato o barech, mladících balících turistky a o oslizlých misonářích a turistech docela hodně..Cestopis to nebyl, spíše zápisky jedné puberťačky. A její sen se jí nakonec splnil...který ? no ten o sexu s balijcem...jak jinak -- ožrat se a užít si to...i když si to sama nechci přiznat, nebo to nechci přiznat čtenářům, a pokouším se skamarádit s jeho holkou , jakože nejky...ha ha ha...no, vypněte mozek a možná na to nebudete hledět tak kritickým okem ;) doporučuji spíše ke krizovému čtení - když nic jiného nebude po ruce...... celý text

Píseň lesů: příběhy rysa šumavské divočiny 1942, Volkmar Graumüller

Knihobudková...a pocestuje knihobudkou dále..rysi jsou moji nejmilejší , ale tato lyrická poéma, zdůrazňující rysa jako krvelačného vraha, mě teda velmi neuspokojila...a hlavně neměla v sobě snad nic pozitivního ..poté, co vylíčili rysa jako grázla a vraha, přišel chudák o družku, rysíče a pak i druhé rysíče...odolával dvěma dřevorubcům, lačným kůže a zárobku, zvládl psa, aby nakonec zahynul v lavině...lyrika neoslovila, příběh krutý, obrazový doprovod taky nic moc - do.pribehu z divočiny fotky rysa z berlínské ZOO - škoda že neměli aspoň z volné přírody...to víc se mi líbila perokresba na předsádce, raději mohli knížku takto ilustrovat...za mě - pár pěkných pasáží nenapraví celek...poputuje dál..... celý text

Šéf - biografie Zdeňka Pohlreicha 2022, Zdeněk Pohlreich

vánoční..Zdeňka znám (asi jako většina) z pořadu Ano, šéfe...a mám ho fakt ráda. Takže jsem byla zvědavá, co se o něm dozvím.. Plnotučné čtení. Svým způsobem mi připoměl Totall recall a Arnolda. Další cílevědomý kluk, který šel za svým snem a štěstím. Cesta není vždy jednoduchá a už vůbec ne přímá, ale Zdeněk to se svojí držkou a velkým srdcem zvládl, myslím, se ctí. Měl vizi a plnil své sny. Ovlivnil také životy spousty lidí kolem sebe. Zdeněk bez příkras, bez oblohy. Zdeněk a jeho vzpomínky, pak očima kolegů, rodiny..pár osobních informací, něco málo fotek z archivu a něco trochu víc nového, stylizovaného, zobrazujícího aktuálního Zdeňka u koníčků... Občas mi sice formulace přišla trochu krkolomná, asi jako myšlenky navazovaly na sebe, ale celkově spokojenost !!!... celý text

Neřízená střela 2017, Caleb Krisp

podstromečková...akorátže je to druhý díl a naskočili jsme do rozjetého vlaku..asi budu muset sehnat ten první..ať vím, kdo je ta Ivy vlastně (i když myslím, že v tomto díle se o jejím původu hodně dozvíme)...a kdo je ta slečna Alwaysová ? a Frostová ? a tajemný Prosper ?? taková historická dobrodružná fantasy...o přidrzlé holce. No, nezbývá mi, než se dostat i k dalším dílům, jinak samostatnou trojku hodnotím jako dobrou..nic mě až tak extra nepobavilo, ani nezaujalo originalitou, ale celkově navnadilo na komplet příběh.... celý text

Smírčí kameny 1990, Vladimír Preclík

kámoškou nachystaná do knihobudky..tak jsem si ji předtím ještě přečtla...každopádně neotřelý námět i celý počin páně Preclíka..úplně mi nesedl poetický styl psaní, kde (zejména v druhé půlce knihy) pomalu myšlenky a různé úvahy autora přehlušily vlastní příběh kamene a musím přiznat, že na mě působily značně rušivě. Kamenné legendy byly super..takové ty správné Erbenovské balady. Akorát u příběhů jsem postrádala informaci, z čeho vycházel..u některých je jasné, že to jsou legendy dochované ústním podáním či z archivů, ale některé působí, jako by si je autor vymyslel. Vlivem místa, působením kamene...ale třeba je to moje domněnka. Láska, nenávist, závist, lakota...stále dokola. City se lehce zvrtou opačným směrem...a nelze pak, než plakat nad smírčím křížem.. Pokud se chcete trochu ponořit do historie, tragických příběhů, zahloubat se s Vladimírem Preclíkem a zjistit, co jsou ty smírčí kameny vlastně zač, dporučuji !!!... celý text

Stopy a otisky 1996, Frédéric Lisak

Idea dobrá , obrázky fajn, ale musím ubrať za nezrovnalosti u vtákov - zamieňať pojmy trus a vývržok je teda tristné a tragické, ako sa hovorí ...síce v jednej vete je napísané, že nestrávené kosti, chlpy a podobne zbytky vyvrhnú a volá sa to vývržok, figuruje ale v kapitole o truse a ďalej sú vývržky i u jednotlivých vtákov (sovy, krkavcovití , čajky ) označené ako trus. Neviem, či to vzniklo prekladom, ale zaručeně pokazilo dojem a dôveryhodnosť inak peknej brožúrky ... Obsahuje i návod na skúmanie prírody, stopárčenie a i tvorbu zbierky peria, požerkov...môže však aspoň navnadiť k podrobnějšiemu skúmaniu prírody a vyhľadaniu ďalšej literatúry so stopárskou tématikou.... celý text

Co člověk dokáže 1991, Ladislav Kochánek

Super knižka a zbierka rekordov a kuriozít...v dnešnej digi dobe sa tieto rekordy určite dajú nájsť online, hromada z nich je isto prekonaná...ale papier je papier, a dozvedieť sa, koľko sa dalo v 80tych rokoch hodiť gumákou č.45 nemá chybu prípadne aký bol najväčší jablkový koláč, že v roku 1990 mal najťažší Američan 404kg, že sa dá vypestovať jablko vážiace 1,5kg...a že existuje klub ryšavých či naopak.holohlavych, koľko dní sa dá ležať vo vani či stáť v telefónnej búdke..ľudia sú naozaj šialení a aj keď sú informácie staré, pobavíte sa a dozviete sa, ako veľmi v tých 80-90. rokoch dvadsiateho storočia šialení boli ... celý text

Kam s ním? 1947, Jan Neruda

Krátke, vtipné a stihne potešiť oko i dušu. Kam s ním ? Doporučujem komentár alef, kníšila a Martinky 135...viac nemám čo dodať :) vari len, že i v dnešnej dobe sa nielen po ránu kadečo váľa na ulici...nielen pekáče a bandasky...zlatý slamník :)... celý text