Hadati
přečtené 957
Liga spravedlnosti versus Sebevražedný oddíl
2018,
Tony S. Daniel (p)
Sebevražedný oddíl je sestaven prakticky stejně jako v prvním stejnojmenném filmu. To bylo pro mě z počátku trochu zklamání, protože ve filmu mě tahle skvadra moc nenadchla. V tomhle komiksu jsou naštěstí zajímavější a dokonce dokáží částečně odolávat Lize spravedlnosti, i když je to hlavně pro to, že se nemusí ohlížet na žádná pravidla. Jsou zde i rozumně vpasovány dva flashbacky. Jedním z nich je minulost Maxwella Lorda IV., budoucího hlavního protivníka Amandy Wallerové, druhým jsou osudy „nultého“ sebevražedného oddílu. Je to přesně taková zábava, v jakou jsem doufal.... celý text
Carrie
1992,
Stephen King
Je zajímavé přečíst si Kingovu prvotinu a zjistit, že svůj styl psaní používal už od začátku. I zde vám King nevypráví příběh tak docela popořadě, chronologicky. Různé „oficiální“ informace postupně čerpáte z dovětků – z knih, časopisů nebo novinových zpráv, takže už od začátku víte, že dojde k děsivé katastrofě, v jejímž středu je Carrie. Jak se pročítáte knihou, dozvídáte se čím dál více podrobností – co vedlo ke katastrofě, motivy různých postav, myšlenky hlavních protagonistů. A stejně jako jiné Kingovky, i zde je příběh vyprávěn více postavami. Carrie je tragická postava a každý, kdo byl někdy šikanován, se do ní dokáže vcítit. I přesto, co provede, nejsilnější emocí, kterou vůči ní budete cítit, je lístost. Nejspíš to budete v duchu i některým lidem, co ji trýnili, přát. Ale také budete rozpolcení, protože kromě těch, kteří si osud přichystaný Carrie zaslouží, to schytá i mnoho nevinných. Tato kniha je vhodná pro čtenáře, kteří od Kinga ještě nic nečetli, protože je to jeho tradiční styl vyprávění a kniha je velmi útlá, takže je přečtena za jeden večer. Přečtením tedy snadno zjistíte, zda je King pro vás tím správným šálkem kávy.... celý text
Nejhorší klient
2011,
Masaši Kišimoto
A je to tady. Narutův tým konečně dostává svou první pořádnou misi – strážit stavitele mostů po cestě do jeho domova. Jenže ze snadné mise hlídat jej před přepadením obyčejných banditů se nakonec vyklube daleko nebezpečnější případ, když musí čelit nebezpečnému odpadlickému nindžovi, který je vlastními lidmi považován za démona. Je to také první díl, kdy Naruto ukáže, že kromě bezhlavých útoků dokáže i myslet, když vymyslí perfektní plán. A také, že když je potřeba, dokáže s jinými spolupracovat.... celý text
Naruto Uzumaki
2011,
Masaši Kišimoto
Anime Naruto jsem sledoval už před mnoha lety, ještě než se stal takovým hitem. Seriál jsem dokoukal téměř do konce a po většinu času mě i dost bavil. Teď jsem tedy sáhnul po manze a byl jsem zvědav, jak mě to bude bavit. A stále mě to baví. Nejspíš v tom bude i trocha nostalgie, ale je pravda, že u Naruta se mi líbily hlavně dvě věci: Zajímavě prokreslené charaktery, kdy většina z těch hlavních má velmi zajímavou minulost. A také to, že každý z takových charakterů má vlastní speciální bojové techniky, a tedy i v boji se odlišují. První sešit Naruta je pak úvodem do tohoto světa, kde se seznámíte s několika postavami. Nejde to ale nijak do hloubky. Přesto si už některé z postav získají vaši oblibu. Jen je otázkou, kdo více. Potřeštěný Naruto, který si pozornost získává svými ztřeštěnými kousky? Oblíbený Sasuke, který naopak o pozornost nestojí a v jeho minulosti je cosi velmi temného? Nebo jejich učitel Kakaši, který svou tvář neustále ukrývá pod rouškou? Pokud se vám první sešit nelíbí, vydržte alespoň do prvního vážného úkolu, který Kakašiho skupinka studentů dostane. Až od té chvíle mám totiž pocit, že se Narutův příběh skutečně pořádně rozjíždí.... celý text
Potoky krve
2013,
Steven Erikson (p)
Tři krátké povídky (ve srovnání s Malazskou sérií) o nekromantech Bauchelaina a Korbala Špičáka, a jejich sluhy Emancipora Reese. S těmito třemi postavami se tak díky těmto povídkám více seznámíte, i když po jejich přečtení budete mít o jejich postavách více otázek, než jste měli předtím. O jejich minulosti či schopnostech se pak dozvíte spíše náznaky, než skutečné informace. Povídky pak předchází jejich objevení se v románu Vzpomínky ledu ze série Malazské knihy padlých. Povídková sbírka je pak rozdělena třemi povídkami přesně na třetiny. První povídka vypráví o tom, jak si Bauchelain najmul Emancipora Reese jako svého sluhu (komorníka). Dozvíte se tak zde nejvíce o Reesově zázemí, z jakého prostředí pochází. Na první povídku přímo navazuje druhá povídka, která se odvíjí na palubě lodi, kde dojde k masakru posádky. Pro mě nejslabší ze tří, protože Erikson se zde opětovně snaží o černý humor, který mu zde ale moc nejde a blíží se spíše k trapnosti. Třetí povídka se odehrává 4 roky po druhé povídce. Tématicky by se také dala považovat za humornou povídku, a když ji nebudete brát moc vážně, tak si ji i užijete (na rozdíl od trapnosti přechozí povídky). Ale přišlo mi to jako by si Erikson touto povídkou vyřizoval účty s přespříliš aktivními propagátory zdravého života (cvičení až do roztrhání těla) a zdravé výživy (požírání trávy). Neméně se zde pak zabývá nesmyslnými královskými a náboženskými nařízeními, kdy jsem si nemohl nevzpomenout na Pratchettovi Malé bohy a Podivný regiment.... celý text
Vichr smrti
2009,
Steven Erikson (p)
Tenhle díl je napínavý od začátku až do konce. A až na pár drobností také dost srozumitelný, což v téhle sérii není zase tak obvyklé. Celá kniha se odehrává v Lederu. Sledujeme putování Silchase Zmara za jeho posláním, kdy jej provází nesourodá skupina dalších, a ne každý má ten samý cíl, co Zmar. Objevuje se zde nový konflikt v Lederu. Kromě sílícího vlivu lederských pohlavárů na císaře Rhulada Sengara, kdy vliv dobyvatelů Tiste Edur naopak klesá, se zde objevují další dva významné konflikty. Prvním je genocida oulanského národa, který se odvíjí už od začátku knihy. Druhý a významější začíná po první třetině knihy, kdy se vylodí na lederském kontinentu malazské vojsko Tavore Paran, které je rozhodnuto pomstít se Tiste Edur za napadení Malazské říše, když Tiste Edur hledali šampióny pro boj svého nesmrtelného císaře. Všechny tyto tři hlavní dějové linie se uzavřou až na konci knihy, a to s opravdu velkým třeskem – střetnutím krvavém i magickém. Pro mě zatím nejlepší díl z celé série. A přestože má tahle kniha 900 stran, hned mám chuť vrhnout se na pokračování, což jsem dosud (kvůli tloušťkám jednotlivých dílů) nepociťoval.... celý text
Všechno dobré...
2019,
Brian Edmund Posehn
Na Deadpoola a jeho přátele a příbuzné se zaměří skupina pošahaných maniaků jen proto, aby se mu pomstila. Deadpool opět řeší, jak svým bližním jen svou existencí ničí životy a ohrožuje je. Myslím si, že vytvořit z Deadpoola rodinný typ, který se musí nějak postarat o svou nezletilou dceru, byl velkým krokem mimo, a jen zruinoval tuhle zajímavou postavu. Opravdu musí každá superhrdinská postava spadnout do současného trendu, že musí mít nějaký osobní život? Dočetl jsem s velkým přemáháním, hodně jsem se nudil. Už se nehodlám dál týrat tím, že budu číst další nudná pokračování Deadpoola a doufat, že se to třeba zlepší. Takhle na zlepšení čekám už nejméně 4 poslední vydání. Ale protože je tohle (zatím) poslední díl, tak třeba ani nebudu muset tuhle otázku vůbec řešit.... celý text
Osa
2019,
Brian Edmund Posehn
Dobrý nápad, převrátit magií chování Deadpoola na Zenpoola a naopak z Avengers a Fantastické 4 udělat ty špatné, nebyl scénáristy dostatečně využit. Čím víc sešitů v této sérii čtu, tím víc mě utvrzují scénáristé názoru, že jim došel dech a smysl pro humor. Kresba je stále na stejné kvalitě jako předchozí díly. Jen jsem měl na některých místech díky divokým střihům v příběhu pocit, že autorům několik oken komiksu vypadlo.... celý text
Dlouhá utopie
2021,
Terry Pratchett
Opět netuším, proč se tenhle díl jmenuje Dlouhá Utopie, když s utopií nemá nic společného. Stejně jako předchozí díl trpí vyčerpaností tématu alternativních Zemí. Jošua Valienté je zde opět dost upozaděn. Hlavní děj se tentokrát otáčí kolem Lobsanga a Agnes, kteří svým způsobem odchází do důchodu, na málo osídlenou verzi Země. Zde se pak střetávají s inteligentní mimozemskou civilizací, a postupně zjišťují, zda může být hrozbou pro lidstvo Dlouhé Země. Více se pak dozvíme o původu Jošuy Valientého a dostaneme se až do období královny Viktorie, abychom sledovali příběh jednoho z předků Jošuy. Přestože většinou nemám nic proti tomu, abych se dozvěděl více z historie nějaké mé oblíbené postavy, tahle část knihy mě spíš nudila. Třetím tématem knihy jsou Příští, kteří si už konečně vybudovali své vlastní společenství, ale stále se nic nezměnilo na jejich aroganci vůči podřadnému lidstvu. Těžko si pak tohle společenství dokáže ve čtenáři vybudovat nějaké sympatie. Větší pochopení pak u vás nejspíš získá Příští, který se tomuto společenství vzepře. Dost klišovitá pak je ale jeho cesta, když se rozhodne dát se ve stopách Ježíše. Pokud bych to měl shrnout, tak na tomhle pokračování Dlouhé Země je jen pramálo něčeho, co by se dalo označit za natolik originální či zajímavé, aby byl důvod jej číst. Rukopis Pratchetta už tam není cítit prakticky vůbec, snad až na to, že část příběhu se odvíjí ve Viktoriánské éře, tedy v období, které Pratchetta v minulosti již několikrát zlákalo (Národ, Filuta). Baxter sám už neví, kam v ději pokračovat, a spíše z toho čiší snaha dokončit sérii jako pentalogii, protože se tak s někým (nakladatelství?) dohodl, a ne proto, že by měl ještě o čem psát. Já sám už tuhle sérii čtu spíše jen z povinnosti, protože je pod ní podepsán můj oblíbený autor T. Pratchett, a chci mít od něj vše přečtené. Kdyby ale pod ní podepsán nebyl, do dalšího dílu už bych se nenutil.... celý text
Corrinové
2002,
Kevin J. Anderson
Poslední díl trilogie má v prvních dvou třetinách stejné tempo jako celý předchozí díl. Pomalu tedy sledujeme, jak se všechny události blíží k vyvrcholení. Poslední třetina knihy je pak plná intrik, které se odehrávají ve stejnou chvíli. Dočkáte se tedy konečného vyřešení otázky iksanského prince Vernia, výroby umělé melanže, stejně tak i narození Paula Atreida. Herbert a Anderson ale nejsou troškaři, takže se v tomto rozuzlení můžete těšit i na události, které jste sice mohli předvídat, že k nim může dojít, ale nejspíš jste je neočekávali. Konečné rozuzlení pak také slouží jako možné vysvětlení, proč se imperátor o pár let později nerozpakoval se zničením rodu Atreidů. Na rozdíl od prvního dílu zde pak sledujeme jen krátké historické období, které končí krátce po narození Paula Atreida.... celý text
Okresní hrdina
2021,
Pascal Jousselin
Každý náruživý čtenář komiksu se nejspíš už setkal s prolomením čtvrté stěny, kdy postava mluví ke čtenářům nebo třeba se samotnými ilustrátory. Běžné to je třeba u Deadpoola nebo Harley Quinn. Pan Neporazitelný také vybočuje z běžného rámce klasických komiksů, kde komiks je jen forma, jak vyprávět nějaký příběh. Pan Neporazitelný je velmi neobvyklý superhrdina, který si uvědomuje, že žije v komiksu, v poskládaných komiksových oknech, skrz která dokáže proskakovat, a tuto znalost využívá pro dobro všech ostatních. Na rozdíl od něj si většina dalších postav není této skutečnosti vědoma a ani není schopna této vědomosti využívat. Vyskytuje se zde však i několik výjimek, od rozčileného dědy, přes nešikovného puberťáka až po zákeřné zloduchy, kteří mají nějaké komiksovou formou dané speciální schopnosti. A Pan Neporazitelný je jediný, který si s jejich schopnostmi dokáže poradit. Komiks má 50 stran, což je tak akorát na to, aby byl nápad dostatečně využit a nestal se nudným a repetetivním.... celý text
Probuzení
2021,
Mirka Andolfo
Marně se snažím vzpomenout, zda jsem někdy četl komiks, kde vystupovala humanoidní zvířata a netýkala se alespoň z části rasismu či segregace. V menší míře tomu tak je v Grandville, kde za méněcennou rasu považují lidské plemeno, kterému nelichotivě říkají „knedlíci“, zřejmě podle holých kulatých obličejů. Ve větší míře tomu pak je v Jacku Wolfgangovi, kde je rasismus řešen mezi masožravci a bíložravci, nebo v Blacksadovi, kde bílou sílu zastupuje lední medvěd. Komiks Proti přírodě pak jde ještě do většího extrému, kde je špatné křížit jakékoliv zvířecí druhy mezi sebou a stejně přísně je pohlíženo i na homosexualitu. Za takový prohřešek se trestá roky ve vězení, při opakovaném prohřešku pak hrozí i poprava. Protože však existuje tolik zvířecích ras, byl vytvořen vládní systém, který kontroluje rozmnožování svých obyvatel. Hlavní hrdince se už blíží 25. narozeniny, což pro ni znamená, že jestliže si sama nenajde vhodného prasečího partnera, budou její data zadána do vládního systému, který jí sám vybere vhodného partnera. A to se jí vůbec nelíbí. Navíc řeší další svůj problém, že se jí opakovaně zdá perverzní sen o tom, jak si užívá intimností s vlkem. A sama cítí, že tento sen je něco víc, než se původně zdá. Přestože mě začíná již unavovat téma rasismu, které se v poslední době začíná cpát snad i do reklam na ovesné vločky, zde jsem s tím problém neměl, protože se jedná o stěžejní téma samotného příběhu. Kresbě pak nemám co vytknout. Byla dostatečně detailní, anatomicky zajímavá, občas i lehce erotická. Výrazy postav pak i dostatečně čitelné, přestože se jednalo o zvířecí obličeje. Netradiční mi pak přišlo i to, že hlavní hrdinkou není žádná roztomilá štíhlá zajda, ale korpulentnější prasátko. Přesto ji ilustrátor dokázal představit tak, že je nejen sympatická svou povahou, ale také roztomilá svým vzhledem.... celý text
Artuš
2021,
Kieron Gillen
Artušovská legenda pojatá ze zcela jiného úhlu. Přestože se díky již nastokrát omílané legendě tomuto tématu většinou vyhýbám, musím uznat, že tentokrát mě to bavilo. A to i proto, že Artuš tu tentokrát není ctnostným rytířem, ale pěkným parchantem. Hlavním kladem tohoto komiksu jsou ale dvě hlavní postavy – nevinný Duncan, který zjistí, že neví nic o své minulosti, a jeho babička, která měla své důvody, proč ho nechala vyrůstat v naprosté nevědomosti. Zejména babča, která se nebojí použít střelné zbraně ani vůči členům své rodiny, je silným tahounem. Trochu mi připomínala Pratchettovu Bábi Zlopočasnou, kdy byla praktická a nemilosrdná, a nebála se následků, jestliže svým jednáním mohla zabránit většímu zlu. Kresba je pak pěkná, výrazná, bez nutnosti schovávat detaily v temnotě. Jsem zvědav na další vývoj.... celý text
Úžasný, fantastický, neuvěřitelný Stan Lee
2019,
Peter David
Jak lépe si přečíst něco o Stanu Leem, než prostřednictvím komiksu? Svůj příběh vypráví osobně Stan Lee, kdy často boří čtvrtou stěnu a mluví přímo se čtenáři. Dozvíme se tak něco o jeho dětství, rodině, ale hlavně o tom, jak se dostal k tvorbě komiksů a jak vymyslel své hlavní postavy a proč měly podle něj takový úspěch. Více důrazu se tu klade na jeho začátky, méně pak na jeho poslední léta. Celý příběh je pak odlehčen humorem, kdy si Lee dělá srandu, ze sebe i z jiných, nijak se nebere vážně. Ne každému však může sednout nadsázka provázející celý komiks, kdy Lee sám sebe neustále vychvaluje. Díky tomu, že si z jiných, ale hlavně ze sebe často dělá legraci, není to obyčejná životopisná nuda. Občas také svůj životopis zlehčuje vtipnými historkami, kdy nejvíc mě asi pobavilo setkání Georgem Cloonym.... celý text
Harkonnenové
2001,
Kevin J. Anderson
Příběh se odvíjí 10 let od událostí z prvního dílu. I přes podnázev druhého dílu Předeher k Duně lze říct, že prim stále hraje sledování osudů Atreidů, přestože Harkonenové je těsně dotahují. Sledujeme, jak se z Rabana stane „Bestie Raban“, jak je zúčtováno s jeho dobráckým otcem Abulurdem, a jak se do vlivu Vladimira Harkonena dostane i další jeho synovec Feyd-Rautha. Nikoho pak nepřekvapí, kam se vztah Leto Atreida s Kaileou Verniovou postupně přesunuje, a jak tento vztah skončí, včetně smutného osudu prvorozeného syna Leta, o kterém v Duně není žádná zmínka. Tento nešťastný osud rodu Atreidů pak vede k neposlušnosti Benegesseriťanky Jessicy. Nechybí ani výcvik Duncana Idaha jako Zbrojmistra, útěk Gurneyho Halecka z Giedy Primy nebo další osudy Dominica Vernia v jeho cestě za pomstou. I zde se však projevuje nevýhoda toho, že většina čtenářů z Duny ví, jaké musí být budoucí osudy těchto postav, takže to ztrácí trochu na napětí. Druhý díl této série pak také trpí tím, že zde není žádné vyvrcholení příběhu. Druhý díl je předělem mezi prvním a třetím dílem, kdy můžeme jen sledovat přípravu na závěr, kdy ve třetím díle se vyřeší otázka Tleilaxany okupovaného Iksu a Moritaniho zákeřnosti nejen vůči Ekazu. Oba tyto konflikty s nepřáteli, u kterých čtenář po přečtení prvních dvou dílů Předehry nenechází žádné sympatie, pak očividně budou nahrazovat závěrečný konflikt s Harkoneny, se kterými k zúčtování došlo až v Duně.... celý text