Přečtené 486

Neodolala jsem. :-) Jak jsem měla pár hodin volna, pustila jsem se do dvojky, protože na Avu jsem byla vážně zvědavá. Byla skvělá a dokonce mě v mnohém převapila. Opět vtipné, milé a báječně předvídatelné. Oceňuji taky zařazení vážnějšího tématu, i když byl jen naťuknut. V rámci žánru za mě fakt super. Čte se to tak lehce, že je to opravdu oddechová jednohoubka na pár hodin, které jsem si ale opravdu užila.

Sérii Temné koruny mám doma už fakt dlouho a díky čtenářské výzvě jsem se k ní konečně propracovala. Rozhodně zajímavý fantazijní svět, Fennbirn schovaný v mlze ukrývá mnohá tajemství a kouzla. Občas trochu rozvláčné, ale autorka si holt ten super svět musí trochu vystavět. Závěr na jedničku, takže brzo šáhnu po dalším díle.

Měla bych ty hodnocení psát hned, když knihy dočtu, protože takhle zpětně teď můžu jen dát pět hvězd a dodat, že druhý díl furt dobrý a těším se na další ;-)

Bylo to přesně takové, jak jsem čekala. Pěkně jsem si pobrečela, dojala se, prožila si romantiku s hlavní hrdinkou a ten konec mi udělal fakt radost. Ale taky tam bylo hodně zajímavých myšlenek a komplikovaných vztahů a emocí. Takže výborný koktejl, který rozhodně v rámci žánru rozhodně stojí za přečtení.

Musela jsem si předtím než jsme vyrazili do kina na Brumbálova tajemství osvěžit děj předcházejícího dílu. Knižně vydané scénáře jsou specifický žánr, ale musím říct, že se mi četlo dobře. Děj hezky odsýpal, o napětí nebyla nouze a čtenář si díky popiskům dokázal vše dobře vizualizovatt, pokud navíc viděl film, tak se mu to krásně propojí. Postavy mě baví a Grindewald je rozhodně správný záporák. Ale teda uznávám, že fantastických zvířat by tam mohlo být rozhodně víc ;-)

To byla tak milá oddechovka. Nečekala jsem nic víc, než co anotace a ohlasy slibovaly, tedy feel good romantiku. A tu jsem dostala. A moc si to užila. Samozřejmě, že kniha obsahuje hromadu předvídatelných věcí, ale myslím, že se autorce povedlo připravit i pár solidních dějových překvápek a ty sms jsou mega zábavný a za fotku zaklínače přidávám půl hvězdy. Popkulturní narážky parádní. Až na tu vazbu, která to čtení mnohdy opravdu komplikovala, fakt super. Určitě si brzy udělám radost další romantickou jednohubkou.

Přirovnání k Maasové mě nenechalo chladnou, takže jsem podlehla a vrhla se na čtení. Naštěstí jsem se nezklamala a knihu si opravdu užila. Autorka očividně buduje dost promyšlený fantazijní svět, takže jsem hodně zvědává, jak se to všechno bude dál rozuzlovat. Každopádně romantická linka na jedničku, budování napětí taky a hlavně jsou skvěle rozvíjeny postavy a to i ty vedlejší. No jsem zvědavá, jestli si autorka udrží nastavenou laťku aneb pustila jsem se rovnou do druhého dílu. ;-)

Jako malá jsem si zamilovala film Ledové ostří, takže asi nikoho, kdo ho zná, nepřekvapí, že tahle knížka byla pro mě jasná pětihvězda :-) Zapata je očividně mistryně slow-burn romancí a teda ten hate love příběh byl vážně cool. Moc se mi líbilo i zpracovaní rodinných vztahů a zejména teda ty nedořešené problémy s otcem - ty mě dostaly - přiznávám, že i slza ukápla. Takže krasobruslení TOP, hrdinové uvěřitelní a super humor i romantická linka. Zapatu jsem rozhodně nečetla naposled!

Dala jsem hvězdy a zapomněla na komentář, takže s pár měsíčním zpožděním napravuji. Bylo to moc prima oddechové čtení. Vlastní knihkupectví je sen asi každé knihomolky a všechny ty milé knižní narážky mě samozřejmě taky moc bavily. Děj je zcela předvídatelný, ale čte se to fakt hezky. Milý romantický příběh, kde se hrdinové chovají trošku moc dětinsky, na to kolik jim je, ale zachraňují to kamarádské vztahy a potrhlí senioři :-D

Asi nejsem ta, která by tento typ příběhů a poučení potřebovala ke spokojenému životu. I tak jsem si knihu se zájmem přečetla a něco si z ní odnesla. Koncept knihy byl takový slepenec. Přijde mi jako promarněná šance, že rozhovory novinářky s Honzákem nenavazovaly na příběhy žen a komentář psychiatričky. Na to, jak těžké osudy některé ženy měly, se kniha čte velmi lehce.

Bylo to epické. Ano, trochu méně dynamické, ale pořád velmi čtivé a plné nečekaných rozuzlení. Moc jsem si to užila, já těch pět set stran vdechla jako nic. Neal Shusterman má nekonečnou fantazii a perfektní vypravěčský styl. Posuďte sami!

Úctyhodný překladatelský počin. Zakotvená teorie, tedy jedna z nejužívanějších metod analýzy kvalitativnách dat, rozpitvaná až na prvočlánky. Všechny důležité otázky, které by si výzkumníci měli položit a všechny výzvy, jimž budou s velkou pravděpodobností čelit. Je to náročná četba, stejně jako grounded theory, když má být dobře provedená, je náročnou metodou. Ale autoři naštěstí nešetří příklady dobré praxe. Česká terminologie k nezaplacení. ;-)

Neuvěřitelné, jak si autor udržel vysokou laťku a v mnohém ji přeskočil. Všechno je tak perfektně promyšlené, má to hloubku, cit a smysl. Znovu jde o napínavý příběh plný nečekaných zvratů. No prostě fakt PECKA, nějak se mi nedostává adekvátních slov chvály. Tohle si prostě musíte přečíst!

Velmi zajímavé téma. Obsah ani forma novinářských výstupů se očividně s vyšším zastoupením žen v profesi nezmění. Ale lepší než drátem do oka, chtělo by se říct. Já věřím, že nějaké změny k pozitivnímu ohledně rovnosti žen v rámci žurnalistiky vidět jsou. Autorka nabízí výpovědi novinářů a novinářek zasazené do kontextu genderu a jiných organizačních a ekonomických vlivů. Akademický text se vším všudy aneb čtení pro náročné ;-)

Mega boží! Dočetla jsem před chvílí a teda fakt BOMBA. Pozitivní hodnocení mě nalákala, ale upřímně se přiznávám, že jsem se bála, že moje vysoká očekávání narazí. A ono ne. Perfektně vystavěný a promyšlený svět, zajímavé filozofické myšlenky a napínavý příběh. Navíc jsem si oblíbila všechny hlavní postavy, takže prostě WOW. Už se těším na další díl.

Prolistovala jsem na jeden zátah a perfektně se pobavila. Je to komiks spíš k prohlížení než ke čtení, ale vtípky jsou opravdu vymazlené. Je to morbidně kouzelné.

Tak to byla síla! Sedm syrových příběhů, které otřesou vaším světem. Bída, hlad, strach, násilí, smrt a všudypřítomná bezmoc a zoufalství. Smíření se s krutou nelítostnou realitou a bolestné přežívání, nebo útěk. Nina Špitálníková přináší jedinečné svědectví těch, co se odhodlali uprchnout. Doporučuji.

Příběh, jehož rozuzlení vás bude zajímat. Bájné postavy ze slovanské mytologie ožívají a jejich osudy jsou pekelně zapeklité ;-) Za mě trochu pomalejší rozjezd a ocenila bych taky větší hloubku postav (vidět jím víc do hlavy, porozumět jejich rozhodnutím, dozvědět se například u Vesny víc o tom, jak a proč svůj dar ne/využívala). Nakonec jsem však dostala to, co jsem si od toho slibovala - zajímavou fantasy s prvky slovanské mytologie s opravdu překrásnou obálkou.

Se stojednaletým staříkem jsem se natrápila, knihu jsem rozečetla do čtenářské výzvy...wait for it...2019! Nemohla jsem se začíst, zkoušela jsem to opakovaně, kniha putovala na různá místa, ale nikde se jí nedařilo vtáhnout mě do děje. Začátkem tohoto roku jsem se k ní vrátila a tentokrát to klaplo a jsem za to ráda, protože mě stařík nakonec několikrát rozesmál, nebo aspoň vykouzlil úsměv na tváři. Glosování politické situace na jedničku s hvězdičkou, svěží a trefné.

Nadupané, nechutné, napínavé a závěr mě zase dostal. Takže spokojenost, Carter drží laťku.

Přečetla jsem rychle (nedostatek čtivosti se žádné knize ze série zatím nedá vyčítat) a byla jsem z toho trochu rozpačitá, takže jsem hodnocení odkládala. Nebylo to úplně špatné, ale prostě to nebylo ono. Přišlo mi, že hodně situací bylo moc vyhrocených a hlavně málo uvěřitelných. Eloise mám ráda a asi jsem si pro ni přála něco jiného. Každopádně stále prima oddechovka a opět jako bonus kus psychologie spojeného s vážnějším tématem, což chválím. Jen ta "romantická linka" mi tu nějak nesedla, což je u tohoto typu literatury kámen úrazu ;-)

Samozřejmě, že je to celé absolutně předvídatelné, ale čte se to prostě samo. Báječný povánoční oddech. Dávám 5 hvězd, i když mého nejoblíbenějšího pošťuchování mezi sourozenci Bridgertonovými jsem dostala opravdu pomálu. Michael byl charizmatický hlavní hrdina a dilema toho, jak pokračovat v životě po smrti milovaného partnera mi přišlo zajímavé. PS: Doufám, že Colinovi poslal Michael aspoň děkovnou kartu :-D

Kniha by si ode mě zasloužila rozhodně intenzivnější čtení, a pak věřím bych hodnotila plným počtem. Brání tomu kromě mé rozkouskované nesoustředěné četby hlavně postava hlavního hrdiny, který mi k srdci fakt nepřirostl. Chápu, že tohle nastavení bylo pro příběh nezbytné, ale prostě mám radši, když hrdinům fandím. Každopádně brilantní charakteristika postav a dobře vystavěná zápletka. Po dočtení jsem se znovu vrátila k výslechovému modelu v praxi při pohovoru Browna s Grevem, kniha totiž obsahuje spoustu zajímavých informací.

Nápadité ilustrace, jedinečné barevné ztvárnění, hezké dějové linky. S dětmi si můžete vyprávět desítky různých příběhů jednotlivých zvířátek. Na knihu jsem dostala tip a přiznávám, že když jsem ji držela v ruce, byla jsem z ní spíše rozpačitá. Děti si ji ale zamilovaly a já ji nakonec taky propadla. Dokonce jsem ji několikrát koupila jako dárek.

Čtu postupně a říkala jsem si, že tentokrát už mi dojde dech, zvlášť proto, že každý tuší, jak tohle musí skončit ;-) Ale autorka mi zase učarovala, bylo to prostě opět milé a Penelope byla báječná, odvážná a inspirativní a Colin uvěřitelně zápolil s vlastním životem a budoucností. Jedna hvězda chybí, protože mě zase trošku chybělo nějaké to překvápko ;-)

Dcerku to napoprvé pobavilo, rozhodně mnohem víc než chodit na nočník. ;-) Ale rychle se jí kniha omrzela. Já bych určitě ocenila trošku víc textu, protože tohle bylo až moc popisné a strohé.

Vlk to má jako starý mrzout, co se bojí doktorů, v téhle knížce vážně těžké. Naštěstí pana doktora nakonec poslechne a uzdraví se, takže jako inspirace pro děti s ohledem na přijetí léčby super. Obrázky jsou hezké a prstový maňásek děti moc baví.

Tři díly za mnou, asi jsem přesycená, ale spokojená a upřímně na žádnou jinou četbu se teď necítím, takže ehm... Čekanko, dlouho tě čekat nenechám. Sophie a Benedict jsou báječný pár, ale i když příběh o Popelce skrýval pár dobrých zápletek, tentokrát to na pět hvězd nebylo, ale těsně.

Smála jsem se nahlas. Fandila oběma hlavním hrdinům a užívala si sourozenecké i partnerské pošťuchování. Takže kromě romantiky/lásky/vášně, se kterou se automaticky počítá oceňuji zejména humor, a pak i zajímavá psychologická traumata, se kterými se hrdinové museli poprat.

Četlo se to samo a moc hezky. Děj krásně plynul, nechyběly dobré zápletky, humor a samozřejmě láska. Seriál jsem dlouho ignorovala, a pak ho slupla jako malinu. S knihou to bylo stejné. Bylo to osvěžující a milé, perfektní kombinace. (Nejen do pošmourných dnů strávených v posteli, ale teď mi to vážně sedlo.)

Ema je báječná, je vtipná, hravá i velice šikovná. Takové knihy je dětem radost číst.

Nemohla jsem se odtrhnout. Člověk si nevyhnutelně celou dobu říká, z jakého důvodu to nakonec špatně skončí a že těch možností je! Z chování některých postav mi bylo úzko až nevolno a Báru jsem tolik litovala a opravdu se o ni bála. Obdivuji autorku, jak mistrně střídá pohledy dospělé matky a její dospívající dcery. Při dočítání pozdě v noci mě mrazilo. Nemohla jsem pak usnout, nešlo to "jen tak strávit". Už je to pár dní a stejně ve mně příběh rezonuje. Kéžby takové příběhy byly jen smyšlené.

Svět Duny mi otevřela moje máma už před 20 lety prostřednictvím seriálu, který mi tehdy přišel fakt zajímavý. Doteď si pamatuji, jakou jsem měla radost, když jsem v menších rolích takového krutopřísného sci-fi díla poznala české herce. Ovšem knihu jsem tehdy do ruky nevzala, takže na mě čekala a jsem za to ráda, protože nevím, jestli by mě tehdy upoutala tolik jako dnes. Obsahuje totiž kromě perfektně vymyšleného universa, příběhu a propracovaných postav i mnoho hlubokých myšlenek o politice, ekologii, náboženství, technologiích...byl by to dlouhý seznam. Přečetla jsem za tři dny skoro jedním dechem a bylo to mega moc super. Duna má neuvěřitelný přesah a obávám se, že v nedaleké budoucnosti bude ještě aktuálnější. Rozhodně doporučuji a těším se na nové filmové zpracování.

Grafika i příběhy se pevně drží seriálové předlohy, takže děti jsou spokojené. Já už míň, texty jsou díky dialogům spíše nepřehledné a všechny ty tlap.... věci jsou trochu psycho a vyslovovat slova jako tlaptulník je vyloženě pro fajnšmekry. Upřímně jsem ráda, když padne výběr na (jakoukoli!) jinou knihu, ale asi s námi tlapky ještě chvilku budou. Ovšem na zařazení do čtenářské výzvy dobrý :-D

Film se dětem líbil, tak do knihovničky doputovala i kniha, která je zpracována velmi pěkně. Určité zjednodušení je prima, protože je možné ji přečíst na jeden zátah na dobrou noc. Ilustrace jsou hezké a text je civilnější a čte se mnohem příjemněji než Tlapky na dobrou noc. Navíc hezká zápletka s překonáním vlastního strachu.

Krásné ilustrace a hezké příběhy, které odkryjí historii koní a lidí. Nechybí Pegas, Bukefalos, ale i další ikoničtí koně, o kterých jsem do té doby neslyšela (Seabiscuit, Marwari, Appaloosa). Kniha obsahuje kapitoly věnující se péči o koně, využívání koní pro práci i sportovnímu jezdectví. Text je psán jako historické vyprávění, takže hezky ukolébá. Dcerka má nejradši závěrečný přehled koní, kde tipuje "kdo je kdo". Kniha je opravdu elegantní a kresby velmi povedené.

Ach, mé srdce plesá! To bylo tak boží, že bych si to nejradši přečetla rovnou znova. Jsem moc ráda, že se vysvětlilo mnoho věcí, které mi nedaly spát (kulhání) a vyjasnilo se těch několik nevyřešených záhad (Cantor, Florimond). Rescator je prostě nejhustší a nejšarmantnější chlap, konečně jsem si ho zase mohla užít naplno. Děkuji za všechnu tu romantiku, napětí a šťastné chvíle...Angelika a já s ní jsme to potřebovaly jako sůl :-)

Tady jsem v sérii poprvé narazila, prvních 50 stran se mi vůbec nedařilo začíst, přišlo mi to všechno drsné, zkratkovité, odtažité. Poté bylo ještě hůř, protože děj nabral tolik brutality, že při čtení člověku běhal mráz po zádech a upadal do smutku a deprese. Ale pak se stal zázrak a posledních 100 stran bylo plné úžasných zvratů, zajímavého vývoje hlavní postavy a uvěřitelných emocí a prožitků. Závěr jsem četla až do brzkých ranních hodin, protože jsem se prostě nemohla odtrhnout. Ach Desgrezi, budete mi chybět! Naštěstí je na scéně zpátky Rescator a já už se nemůžu dočkat, co bude dál, název dalšího dílu je velmi slibný, tak snad mě nezklame.

Změna prostředí byla skvělý tah, moře i orient byly okouzlující, omamné a na Angeliku čekalo spoustu dobrodružství. Trochu se však bily poklidné popisné části s dramatickými událostmi, které měly hlavní hrdinku znovuztvořit. Ubírám jednu hvězdu, protože prostě všechna ta "minutí o fous", už byla trochu moc. ;-) A dodávám, že dvojdílné filmové zpracování, které si šlo vlastní cestou, příběh uchopilo taky velmi hezky. A jen tak pro radost citace s třemi nejoblíbenějším postavami. Zbožňovaný Desgrez: „Je to strašně důležité, Desgrezi.“ „Samozřejmě že je to důležité. Známe to. Nehrozí nebezpečí, že byste obtěžovala policii pro nějakou maličkost. S vámi jde vždycky do tuhého: buď se vás právě chystají zavraždit, nebo jste na pokraji sebevraždy, nebo jste se rozhodla, že nakydáte hnůj na královskou rodinu, že otřesete základy trůnu, že se pohádáte s papežem, co já vím?“ „Ale Desgrezi, já nikdy nepřeháněla!“ „Právě to vám vyčítám. Nemohla byste občas hrát trochu komedii jako všechny ty hodné ženičky, co si váží samy sebe? Drama, prosím! Jen ne ale skutečné drama! Jenže pokud jde o vás, člověk musí okamžitě utíkat a prosit nebesa, aby nepřišel příliš pozdě. Takže jsem tu… a vypadá to, že včas.“ Úchvatný Rescator: A najednou sama hledala pirátovy tajemné oči, jako by v nich nacházela odpověď. A tázala se, kde se bere moc toho muže, jenž jako by se několika slovy zmocnil její duše. Už pár dní žila zlomená, ponížená, zničená. Rescator ji najednou zdvihl a vytáhl ze dna propasti. Zatřásl jí, jako by ji šlehl kouzelným proutkem, a ona jako květina po zalití znovu zdvihla hlavu a odmítla ponížení. Usedla zpříma. Oči se jí znovu zaleskly zdravým rozumem. „Hrdá bytost,“ řekl něžně, „takovou vás mám rád". Uhrančivý Osman Ferradži: „Proč jsi opustila toho křesťanského piráta, který si tě koupil, toho Rescatora?“ Měl tak podivně nešťastný hlas, že zkoprnělá Angelika marně hledala, co odpovědět. „Mluv! Proč jsi uprchla? Copak jsi necítila, že osud tvůj a osud toho muže k sobě patří? Odpověz! Necítilas to?“ Teď se na ni díval a jeho hlas byl stále velitelštější. Bezradně zašeptala: „Ano, cítila jsem to.“

Myslela jsem, že u šesté knihy o Angelice v řadě budu ze čtení minimálně trochu znuděná, ale vůbec. Naopak jsem zažila zatím největší chvilku napětí, když se snažili zbavit Florimonda, srdce se mi málem zastavilo. Desgrez byl opět dokonalost samost, to je postava jedna báseň. Jednu hvězdu ale ubírám za tu Angeličinu nepochopitelnou naivnost a neschopnost si přiznat, že na královském dvoře jde jí i dalším o život. Je prostě trochu málo uvěřitelné, že by protřelá obchodnice a bývalá vůdčí postava pařížské spodiny nedokázala tak dlouho pochopit, která bije.