Gandalfek
přečtené 141
Plechový bubínek
2001,
Günter Grass
Věrohodná sonda do Německé historie. Nežil jsem tou dobou a přesto mám po přečtení této knihy pocit, že jsem leccos nasál. Něco, čeho se jen tak nezbavím... něco, čeho se ani zbavit nechci. Bylo by fajn, kdyby si někdo dal tu práci a zmapoval díla, která by podobným způsobem člověku zprostředkovala výlety časem tak, aby na sebe období navazovala - ten pocit dá člověku víc než fakta a data z hodin dějepisu. Na jednu stranu jsem měl místy pocit, že by se celý román dal zkrátit, na druhou stranu mne mrzí, že skončil a člověk neví, kam se děj ubíral dál.... celý text
Louis de Funès: Četník a milovník růží
1995,
Jean- Marc Loubier
Kniha je plná jmen lidí motajících se okolo fr. filmu, kteří mně (nejsem ani pamětník ani filmový nadšenec) nic neříkala - zde by se asi hodil nějaký jmenný rejstřík. Vadilo mi špatné dělení slov (cca do strany 60 jsem nic nezaznamenat, pak jako by to někdo dělal schválně). Ale abych jen nekritizoval: pohled na život nejmenšího velikána nebyl vůbec nezajímavý a bez inspirace. Z budižkničemu, přes druhořadého herce až na výsluní. Síla nevzdávat se, jít si za svým snem a zaslouženě uspět - mohou být receptem pro mnoho lidí, kteří dnes věší hlavu (a přitom zdaleka neřeší existenční problémy jako mladý de Funés).... celý text
Není to úplně můj šálek kávy, četl jsem jen kvůli "čtenářské výzvě 2017" - myslím, že autora četla babička. Nakonec milé překvapení.
Markéta Lazarová
2015,
Vladislav Vančura
Asi nejobtížnější kniha na četbu, kterou jsem přečetl - a nejen že nelituji, ale smekám. Asi je to první kniha, kterou nečetl můj mozek, ale po nějaké době musela kormidlo převzít "duše". Běžně by můj mozek totiž pitval každé slovo, každé sestavení věty - ale zde to není možno! Leckdy jsem některým slovům nerozuměl (tak podivně byla šroubovaná), jindy mi vadily obraty ("sedl na kůň)... pak se ale cosi zlomilo a já začal vnímat jakousi poetiku slova. Jako bych četl cosi v neznámém, ale povědomém jazyce. Oč více jsem tápal v chápání slov, o to více jsem vnímal prožitek. Nádhera - ale do školních osnov bych ji nedával, k té knize člověk musí dozrát.... celý text
Příběh jednoho života
1958,
Guy de Maupassant
Z počátku dost rozvláčné, místy nudné, ale pak děj začal nabírat takový spád, že téměř nešlo přestat číst. Příběh působí velmi věrohodně - doslova jsem se propadl stoletími - a za ten zážitek to stálo.... celý text
Smrt a jiné vrcholy mého života
2016,
Sebastian Niedlich
Příjemné vtipné i smutné čtení - přesně na pomezí mezi lechtáním a poškrábáním. Člověk se začne smát i tam, kde mu přebíhá mráz po zádech. Krásné postřehy, neotřelá přirovnání, výborný nápad.... celý text
Oběšení psi
2016,
Jens Henrik Jensen
Autorovi bych dal 5 hvězdiček, českému vydání tak 1. Příběh super, zpracování na pár facek - tolik chyb v jedné knize jsem už dlouho neviděl - raději hvězdy udělovat nebudu, protože autor si nezaslouží srážku bodů za zpackané vydání.... celý text
Lidská bestie
1900,
Émile Zola
Mám pocit, že postava, která bývá spojována s onou lidskou bestií - tedy Jakub Lantier - je snad jedinou postavou v knize, která si svou bestii v sobě uvědomuje a bojuje s ní. Ostatní postavy přitom mají svou bestii v sobě taky: bohatý stařík prznící svou schovanku, manžel, který zavraždí ze žárlivosti, žena, která spřádá vraždu manžela, jiný manžel, který tráví ženu kvůli penězům, dívka, která kvůli nenaplněné lásce nechá vykolejit vlak, a to nezmiňuji nevěru, schovávání důkazů k soudnímu přelíčení, pomlouvání, bití manželky či partnerky, karban apod. Nakonec nejčistší je prosťáček, který ač nevinný, bude odsouzen... Zajímavé je také sledovat počátek globalizace - ve vlaku máte nejen Francouze a Angličany, ale i Američany, svět se začal zmenšovat...... celý text
Temné světlo
1946,
Antoon Coolen
Z počátku nudné čtení o nudném životě rodiny borkáře (člověk, který doluje rašelinu, suší ji a pak s ní topí či ji prodává). Odehrává se v Holandsku v období začátku průmyslové revoluce (nejstarší dcera nastoupí do továrny na výrobu žárovek). Drsný kraj, drsní lidé, drsný život. Skvělá sociologická sonda do fungování komunity lidí na Blatech, jejichž prostor je omezený stejně jako jejich možnosti se z tohoto prostoru dostat. Autor nám dává nahlédnout do nuzných příbytků lidí, do jejich každodenní rutiny. Pochopíme, že už v této době existovaly jakési sociální dávky (přes zimu, kdy borkáři nemohou dobývat borku, chodí pro dávky na úřad), evidence obyvatel (stát si vzpomene i na borkáře kdesi na samotě, když se blíží válka), pašeráctví (nouze donutí jednoho ze sousedů pašovat zboží) - a v neposlední řadě (tam se děj až nečekaně rozběhne) i o nástrahách města (které zůstávají dodnes stejné), do nichž se chytí nejstarší dcera dojíždějící každé ráno za prací. Kniha je zajímavá i tím, že obsahuje řadu výrazů a spojení, které v dnešní češtině budete hledat marně. Z kontextu lze sice pochopit, o co jde, ale při čtení některé obraty nejednoho pravděpodobně překvapí.... celý text
Tajemství Santa Vittorie
1977,
Robert Crichton
Začátek knihy byl trochu rozpačitý - a je dost pravděpodobné, že pokud bych měl ve vlaku jinou četbu, asi bych tuto knihu odložil, ale postupně jsem se začetl a nelituji.... celý text
Blázny živí Bůh
1969,
František Kožík
Poutavý příběh plný intrik, kdy do poslední chvíle netušíte, jak to se všemi dopadne. K tomu na dvou třech místech narazíte na takřka básnický popis, po jehož přečtení máte v hlavě plastický obraz, na kůži cítíte vlhkost a chlad přicházející bouřky a v uších očekáváte každou chvílí zahřmění.... celý text
Australský deník
2016,
Kateřina Pojarová
Svěží čtení na léto plné neotřelých obratů, které jsou možná způsobeny autorčiným žitím ve dvou světech. Některé mne opravdu bavily jako "oba byli zralí na odmašťovnu", jiné působily rušivě např. "v obsluze jsme byli tři" - tak nějak více by mi sedělo "obsluhovali jsme ve třech". Politické názory autorky mne, přiznávám, zarazily, nehodnotím je, ale jsem rád, že zabírají z celé knihy jen asi dvě stránky (hodit do stejného pytle Tomia Okamuru a Táňu Fischerovou lze snad jen díky zkreslené optice vzdálené Austrálie).... celý text
Král diplomat
1982,
Jiří Spěváček
Komentář "evelýny" přesně vystihl i mé pocity. Není, co bych dodal. Ta kniha mi taky ukázala Jana Lucemburského v jiném - příznivějším - světle. A jednání české tehdejší šlechty mi v mnohém připomíná i dnešek.... celý text