Fuksinka přečtené 476

Poslední aristokratka 2012, Evžen Boček

Četla jsem rozhovor s panem Bočkem v časopise a řekla jsem si, že by Aristokratka nebyl špatný vánoční dárek. Nevydržela jsem a nakoukla do ní a dopadlo to tak, že jsem ji přečetla za jeden večer a báječně se bavila. I já jsem se smála nahlas (spíš řechtala) a to několikrát. Samozřejmě to není žádná vysoká literatura, ani si na ni nehraje. Prostě zábavná oddechovka. Humor vám buď sedne, nebo ne. Nic jiného v tom není. Ve druhém díle ale bude muset přibýt trochu víc děje, protože i v tomto prvním, byť ne příliš dlouhém, se už ke konci autor opakoval. A co mě zaujalo na panu Bočkovi? Vůbec jsem si nebyla jistá, jestli si v tom rozhovoru (Reportér magazín 10/2016) dělá srandu, nebo mluví vážně. Ani po přečtení knihy si nejsem jistá, jestli se schválně stylizoval do Josefa, nebo Josefa psal podle sebe :D.... celý text

Dva proti Říši 2007, Jiří Šulc

Pan Šulc udělal velkou věc pro osvětu o našich dějinách. Tento příběh zpracoval do velice čtivé, přehledné a zábavné formy. Postavy vykreslil i s jejich pravděpodobnými vlastnostmi a tím k nim čtenáře připoutal. Úchvatný román. Ikdyž víte, jak to dopadne, stejně držíte palce. Ja smekám před velkými i malými hrdiny našeho národa.... celý text

Prízraky na Devíne 2016, Juraj Červenák

Velké problémy v Malém Vietnamu 2016, František Kotleta (p)

Podle očekávání se jedná o další zábavný brak u kterého vypnete a jen si užíváte. Honičky, hlášky a sex zde samozřejmě nechybí. Mě ale Frantův svět megie moc nechytnul. Potřebovala bych asi víc propracovaná pravidla možností magie. V porovnání se staršími kotletovkami je rozhodně horší a v ramci žánru průměr.... celý text

Mezi brášky - Bráška Lajdáček 1987, Josef Filgas

Velmi se mi ulevilo, že mi kniha přišla stejně kouzelná, jako v dětství. Doporučuji všem dětem a rodičům.

Šestý zánik 2015, James Rollins (p)

Komentář obsahuje spoiler! Jedna se o typickou Sigmu, ktera ničím nevyčnívá nad ostatní knihy série a dokonce částečně opakuje Podzemní říši. Vadilo mě příliš zamilovaných dvojic a také to, že se skoro všichni zachránili. Dle mě rozhodně mírný pokles kvality, ale stále skvělá zábava.... celý text

Pekelná krev 2015, James Rollins (p)

O stupeň lepší, než druhý díl u kterého jsem měla pocit, jako když pejsek a kočička vařili dort. Postavy zde vstávají z mrtvých častěji než bratři Winchesterovi ze Supernatural. Mají zvrácenější choutky, než hrdinové Františka Kotlety. (Už jste se někdy udělali při vzpomínce jak někomu pomazáváte čerstvě useknutý pahýl ruky svou krví?) Občas jsou duševně (i neduševně) rozervaní jako hrdinové ze seriálu Esmeralda. (Naštěstí Erin ubrala na svých citových výlevech) Konec je tak přeslazený, že vám trnou zuby. Tenhle žánr musí být maximálně vypilovaný a promyšlený, nebo se nebrat moc vážně a používat humor a ironii. Krev bohužel nemá ani jedno. Proto mi bylo trapně za autory, že tohle napsali a za mě, že jsem to přečetla. Dočetli jste až sem a říkáte si, proč ta husa dala 3*, když tady celou dobu tu knížku tak shazuje? No proč: já jsem se totiž královsky bavila. Pamatujete si béčkový akční filmy z 90. let? Tak jsem se bavila přesně tak, jako bych sledovala např. Univerzálního vojáka. Prostě je to tak blbý, až je to dobrý ;). Jamesi s tou bábou už prosím nic nepiš.... celý text

Konec civilizace 2011, Aldous Huxley

Lumpové a beránci 2014, Vladimír Pikora

Rozhodně jsem nečekala, že tato kniha bude detektivní román. Nejsem odborník na detektivky, ale děj mi přišel trochu rozvleklý a naivní. Jako detektivku bych to hodnotila průměrem. Ovšem, já jsem si knihu koupila s tím, že se jedná o populárně naučnou literaturu. Musím uznat, že tento účel splnila bez výhrad. Bavila jsem se a bankovní systém je zde vysvětlený tak, že pochopit musí snad každý. Vtipná, jednoduchá a poučná kniha.... celý text

Metro 2034 2011, Dmitry Glukhovsky

Nadšení jako u prvního Metra se nekoná, ale rozhodně nemohu říct, že by se mi "Třicetčtyřka"nelíbila. Příběh byl zajímavý a postavy mely rozhodně potenciál. Potenciál, který nebyl uplně využitý. Hunterova postava je to nejzajímavější z celé knihy, ale my se o ní bohužel dozvíme pouze to, co vidí Saša a Homér. Jistě to byl záměr, ale já jsem trošku zklamaná. Z krátkého nahlédnutí do ostatních stanic jsem byla chvilkama zmatená. Těžko jsem se orientovala, kde vlastně jsem a v jaké fázi nákazy jsou její obyvatelé. Kdo tam vlastně velí a kde že je ten Arťom. Naštěstí atmosféra, napětí i filozofie zůstaly, tak mohu být spokojená. Výtka překladateli za občasné velmi krkolomné výrazy.... celý text

Pýcha a předsudek 2006, Jane Austen

Pýcha a předsudek - tohle je přesný popis mě ve vztahu k tomuto románu. Myslela jsem si, že je to pouze zamilovaný románek, který je sice oblíbený, ale to není důvod ho číst. Takže jsem nad ním tak trochu ohrnovala nos, dokud jsem nedala konečně na doporučení a knihu si nepřečetla. Omlouvám se paní Austen!!! Jedná se o výborné, vtipné, chytré satirické dílo plné brilantních dialogů. Jak já si ty slovní přestřelky užívala! Mým favoritem se stal pan Bennet. Vážně by mě nikdy nenapadlo, že se u toho budu smát nahlas. Milostný příběh je fajn a Darcyho mi bylo líto. Víc mi je ale líto sebe, že jsem se neodhodlala přečíst si Pýchu a předsudek dřív. Už dávno jsem mohla mít tento skvost mezi oblíbenými knihami. Musím ještě doporučit dokonalý seriál BBC z roku 1995 s Colinem Firtem a Jenifer Ehle, který se až na malé detaily přesně drží knihy. Ale ten už určitě znáte.... celý text

Malý princ 1977, Antoine de Saint-Exupéry

Není na škodu si občas připomenout, na čem záleží. Žádné objevné myšlenky tu nejsou, ale je to kniha pro děti. Marně přemýšlím pro jak staré. Spíš bych to viděla tak, že rodič bude číst dítěti a pak si s ním o tom povídat. Dospělého každopádně pohladí po duši.... celý text

Město 2015, Dean Koontz

Možná jste si už mohli zvyknout, že Koontz prostě nebude psát tak, jak jsme u něj zvyklí. Naopak bude neustále experimentovat. Některé experimenty vyjdou (Tikot, Podivné děditství), některé už méně (Dům stínů, Frankenstein). Nedivím se mu, asi by mě taky nebavilo, plácat se stále v tom samém. Město je další experiment. Experiment, který podle mě vyšel, avšak nevyhnul se jistým věcem, které značí, že to mistr tentokrát trochu odflákl. Jonahův příběh není akční honička s mrazením v zádech od začátku do konce. Je to příběh černošského chlapce, který má běžné problémy, až do okamžiku, kdy se mu stane něco tajemného a Jonah se pouští do pátrání, které může být velmi nebezpečné. Koontz zde vypráví svým typickým "ukecaným" stylem (až na podrobný popis činnosti "Japonských detektivů" naprosto v pořádku) příběh chlapce, který má to štěstí, že má kolem sebe lidi, kteří ho milují. Pan Jošika je naprosto úžasný. Dobová atmosféra je skvělá a pokud si při čtení pustíte některou z vypsaných písní, ještě se umocní. Nechybí ani bravurní a vtipné dialogy, na které jsme zvyklí. Oceňuji také překladatelské poznámky. Teď k těm negativům. Řekla bych, že si autor záměrně vybral koncept, kdy stárnoucí muž vzpomíná na své dětství. Mohl se tak vyhnout nutnosti psát tak, jak přemýšlí desetiletý chlapec. To by mi až tak nevadilo. Vadí mi vyloženě odfláknuté vysvětlení Jonahových prorockých snů. Sny byly přitom příčinnou všeho, co se stalo. Jako kdyby se tím prostě Koontz už nechtěl zabývat a zamýšlet se. To je opravdu hrubá chyba a to vysvětlení prostě nesežeru. Také mě štvalo, že i v průběhu napínavých kapitol nám autor neustále naznačuje, kdo přežije a kdo ne. A do třetice nemohu nezmínit přeslazený závěr. Ale nebojte, pokud nečekáte horor, ale milý, silný příběh o přátelství s nádechem tajemna, klidně po Městu sáhněte.... celý text

Vstupenka do ráje 2011, Lenka Lanczová

Já jsem s Lanczovou dospívala, tak mě zajímalo, jak si poradí s románem pro starší. Předvídatelné. Hrdinka byla jasná kráva téměř od začátku. Nic pro mě. Raději si od autorky pamatovat knihy mé puberty, které pro mě mají stále kouzlo.... celý text

STOP - Světové tažení ochmelky Poláčka z Prahy do Ohňové země 2015, Tomáš Poláček

Tomáše sleduji už dlouho a díky němu jsem objevila super časopis Reportér. První po mnoha letech, u kterého jsem si zařídila předplatné a dokonce ho prodloužila. Cestu kolem světa jsem sledovala na FB i na stránkách Reportéra a na knihu jsem se těšila. Není jenom o cestě. Tomáš přihodil i pár zážitků ze své punkové minulosti. Vše psáno s lehkostí a vtipem, jak jsme zvyklí. Pokud se prokládá cesta minulostí je vše ok, ale po čase se střídají časové linie cesty a to mi dost vadilo. Mela jsem v tom chvilkama hokej. Zajímal by mě názor někoho, kdo jméno Poláček slyší poprvé a rád čte cestopisy. Takže pokud se zde někdo takový objeví, prosím o komentář.... celý text

Urbo Kune 2015, Miloš Urban

Nenapadá mě nikdo povolanější pro spojení literatury s architekturou, než je Miloš Urban. On už to přece dělal několikrát a vždycky dobře. Urbo Kune sice není žádná katedrála a nedýchá z něj atmosféra dávných věků a příběhů, ale atmosféru má také a to hustou. Celková koncepce v nově příchozím musí nutně vyvolat aspoň v malé míře záchvat klaustrofobie (dokud se nastane Urbanem - ha, ha). Líbí se mi, že Urban město kriticky rozebírá a přibližuje nám ho se všemi možnými klady i zápory. Příběh není moc rychlý. Prvně se spolu s hlavním hrdinou seznamujeme s městem a poměrně dlouho trvá, než se objeví první záhada a začne ta akčnější část knihy. Zápletka je originální a já jsem z ní nadšená. Tím ale nechci říct, že úvodní část je nudná. Ani omylem. Jednak mě Urbo hodně zajímalo a je to tak skvěle napsané, že není kdy se nudit. Urban nás na víc celou knihu baví různými jazykovými přesmyčkami jmen ze svých knih i z našeho světa. Znalost jeho předchozích knih je výhodou, nikoli však nutností. Pokud vás nepobaví Rott a Untermesser, tak na vyžilou Tchernou se určitě chytnete. Doporučuji a samozřejmě přidávám velké plus za grafické zpracování knihy.... celý text

40 dní pěšky do Jeruzaléma 2015, Ladislav Zibura

Ladislavova přednáška (nebo Stand-up chcete-li) byla skvělá. Proto, když jsem po nějaké době zahlédla v obchodě knihu, rozhodla jsem se ho podpořit. Dobře jsem udělala. Pro neznalé předesílám, že se rozhodně nejedná o popis památek a krajinek. Celá kniha je o tom, jak Ladislav putuje a cestou potkává lidi. Možná se nám bude zdát divné, že jsou vesměs milí, přátelští a pohostinní. Těžko představitelné pro Evropana, že? Není důvod se rozepisovat, vše je skvěle shrnuté v doslovu knihy. Jenom dodám, že kniha je dobře a vtipně napsaná s (sebe) ironií, která mi hodně sedí. Nechybí ani zajímavé postřehy a sem tam hlubší myšlenka. Jo a vsadím se, že vám po přečtení bude dobře na duši. Ideální oddechovka, bavte se.... celý text

Nahý jsem přišel na svět 1979, David Weiss

Kniha není zajímavá jenom tím, že popisuje život Augusta Rodina, ale také spoustu význačných umělců a osobností té doby a dobu samotnou. Myslím, že mnoho čtenářů bude stejně jako já rozladěných, když se dočtou o charakterech svých oblíbenců. Samozřejmě, kniha je román a je v ní jistě spousta autorovy představivosti, ale je pravděpodobné, že základní charakterové rysy dodržel. Nejednou jsem byla znechucena Rodinovou sebestředností a hrubiánstvím. Je jisté, že člověk, který je zcela pohlcen svou prací, nemá pochopení pro tak "triviální" věci, jako jsou pocity druhých. A z vlastních zkušeností vím, že geniální lidé většinou nejsou v oblasti sociální tak dobří, jako my "obyčejní". Přes to všechno mě ale jeho chování rozčilovalo, protože bez těch, kteří se o něj nezištně starali, by velice těžko dosáhl takového úspěchu. Kniha samotná je velice čtivá na začátku, když popisuje Augustův boj o to, být umělcem. V polovině mě hodně nudila, opakovaly se stále stejné věci za neustálého Augustova fňukání. Ovšem příchodem nové ženy do jeho života a popisu z jejího pohledu se kniha zase rozjela a já ji dočetla na jeden zátah. Zejména aféra kolem Balzaca byla neuvěřitelně zajímavá. Překvapilo mě, jak moc se umění střetávalo s politikou. Pokud se chcete příjemnou formou seznámit s Rodinem a Francií druhé poloviny 19. století, určitě si knihu přečtěte.... celý text

Muži, kteří nenávidí ženy 2008, Stieg Larsson

Tak jo, zase proti proudu. I na téhle knize je vidět, co dokáže reklama. Absolutně nechápu, co z knihy dělá něco výjimečného. Mám z ní pocit, jako by ji psaly dvě rozdílné osoby. První třetina je nudná. Seznamujeme se neuvěřitelně obšírně s hlavními postavami. Bohužel Mikael není kdovíjaký sympaťák. Lisbeth je zajímavá, ale co je to platné, když se NIC neděje. Po dlouhé době se začne dít něco Lisbeth. Bohužel mám pocit, jakoby do knihy tato část byla zakomponovaná jenom proto, abychom byli šokováni. Po polovině (!!!) knihy začíná celkem slušný thriller. Ne, že by byl děj nějak překvapivý, ale na chvilku přišel ten druhý, lepší spisovatel. Vztah obou hlavních postav funguje a jejich hon po stopě mě bavil. Bohužel tato část brzy skončí. Po vyřešení morálních otázek následuje další předlouhá nudná pasáž, která řeší resty ze začátku knihy a klidně by mohla být o dvě třetiny kratší. Larsson vypráví jako můj děda. Historka může být zajímavá, ale popisováním zbytečných detailů vás zaručeně znudí. Já fakt nepotřebuju vědět, jak se nějaká bába dostala k řízení archivu s fotkama a ani jak je archiv tříděný. Já chci vědět, co v něm Mikael našel. To ještě můžu být ráda, že jsem se nedozvěděla, jak se jmenují její děti a čokl. Nebo v kolik hodin ráno vstává. Takovými detaily je zaplevelená celá kniha. Děda by aspoň přidal špetku humoru, který zde není vůbec. Mít 300 stran, byla by to snad slušná kniha do vlaku. Ale fenomén Milénium? Vážně? Proč? Nemít ji v mobilu a nebrat si ji v práci na kouřovou, asi bych ji ani nedočetla.... celý text

The Adventure of the Red-Headed League / Spolek ryšavců 2008, Arthur Conan Doyle