koupit knihy

Lenka Lanczová

česká, 1964

Nahrávám...
TIP: Jakmile váš oblíbený autor vydá novou knihu, upozorníme vás!

Populární knihy

/ všech 63 knih

Komentáře (140)

petulik330
12. května

Moje nejoblíbenější česká autorka, která mě svými knihami v období školní docházky držela nad vodou.
U paní Lanczové se mi líbí, že její knihy jsou že skutečného života a její hlavní hrdinové řeší stejné problémy jako plno jejich čtenářů.
Děkuji za Vaše úžasné knihy.

Nika30
08. ledna

Má nejoblíbenější spisovatelka. Celé roky jsem toužila mít sbírku jejich knih což se mi povedlo až v minulém roce. Současně jsem si splnila sen se s Lenkou setkat a jít po stopách jejích knih. Za obojí jsem neskutečně šťastná. Její knihy mě provedli těžkým obdobím v pubertě. Všechny jsem četla několikrát a ráda se k nim vracím jako k relaxu.

EvikU.
10.11.2020

Tuhle autorku jsem měla nejvíc oblíbenou, když mi bylo náct a i pak kolem 20 let. Spoustu jejích knih mám doma. Někdy se k ní rada vracím, už jen z nostalgie. A taky autorka a její knihy se mnou rostou. Když teď občas napíše knihu o ženě po 30 nebo kolem 40 tak si ji kupuju a znovu ráda čtu. Její knihy jsou čtivé a ze života.

medulinka
14.09.2020

Když mi bylo tak 14 - 16 let, tak jsem dívčí romány od Lenky Lanczové hltala. Je to pro mě taková nostalgie. Mám jich doma spoustu, vždycky jsem čekala, až autorka vydá novou knížku a nemohla jsem se toho dočkat. Dostávala jsem je k narozeninám, svátkům, k Vánocům.... Bylo to čtivé, o problémech dospívajících děvčat. Kolikrát jsem se od toho nemohla odtrhnout a musela jsem číst a číst... Před nedávnem jsem si jednu z knížek vzala s tím, že bych to zkusila a znovu se začetla, ale bohužel už to pro mě nemělo takové kouzlo a nebavilo mě to. Pro náctileté ale určitě super čtení.

Adlinkaa
07.07.2020

První knihu jsem si od Lanczové přečetla minulé léto. Díky ní jsem začala tak číst. Asi se shodneme na tom, že konec je sice předvídatelný, ale co si budem, rádi se k ní budeme vracet. Letní, čtivé, vtipné...K vodě naprostá idylka :)

Evka27
17.05.2020

V mojí pubertě se četl Stanislav Rudolf, ale díky "lanczovkám" začala číst moje dcera a já jsem byla zvědavá, tak jsem je hltala taky. Moje nejoblíbenější jsou trilogie o Radce a Šeptej. O dovolených se k nim dokonce ráda tajně vracím.

RMarkéta
06.12.2019

I já mám nějakou tu Lanczovou v knihovně. Na základce a střední škole jsme ji s holkama děsně žraly. Byla to krásná doba. Teď mi ji připomněla švagrová, která si Těžkou noc objednala od Ježíška pod stromeček. Asi si ji budu muset od švagruše vypůjčit. Chci totiž vidět, kam se paní spisovatelka od té doby posunula.

Aknel26
21.08.2019

Na začátku mateřské jsem si dala takový úkol – napsat komentáře ke všem knížkám Lenky Lanczové. Jsem totiž její věrná čtenářka, všechny knížky jsem četla nejmíň dvakrát, ty oblíbené snad dvacetkrát. Nějakou lanczovku (s malým el, podle vzoru mayovka) mám pořád v koupelně, abych ji mohla namátkou otevřít a přečíst aspoň pár stránek třeba ve vaně. A když nemůžu večer usnout, občas namísto počítání oveček vzpomínám na jména hlavních hrdinek podle abecedy nebo třeba na to, kolik jich mělo jednoho sourozence, psa, rozvedené rodiče, bydlelo v Nížanech... Ale konce se nedohrabu, protože usnu. No prostě úchylka – navzdory které mám fungující rodinu, nežiju životy těch vymyšlených holek. Mateřská je u konce –a já jdu s kůží na trh. Snažila jsem se hodnotit objektivně, zmínit klady i zápory a moc ráda bych byla i konkrétnější, ale chtěla jsem se vyhýbat spoilerům (třeba u Království za botu nebo trilogie o Radce bych se rozepsala, jéje!). Spousta mých známých říká – a jé, Lanczová, zkusila jsem ji v jedenácti a byla to blbost. Já si ale myslím, že spousta těch, které je odsoudily, prostě po lanczovkách sáhla v nesprávném věku. Většina hrdinek řeší problémy, jaké my holky známe a jaké jsme prožívaly taky, a je vždycky sympatické zjistit, že někdo je na tom podobně, má podobné starosti a mindráky... Třeba to i pomůže v životě – řada z nich nabízí i poučení nebo varování, a to formou snadno přístupnou, jak by řekl Jára Cimrman. Navíc knížky paní Lanczové leckoho mohly přivést k četbě – nejen románků, ale i jiných knížek, které bývají zmíněny; stejně jako filmy nebo různé zážitky. V lanczovkách se ovšem autorka nevyhla ani některým nešvarům – především to je jistá šablonovitost postav, ať už jde o dívky-vypravěčky, nebo jejich protějšky (ach ty úzké kožené kravaty!). A také bych měla výhrady ke stylu, jímž jsou psány hlavně pozdější románky – některé výrazy se opakují tak často, až má čtenář pocit, že za jejich užití dostávala paní Lanczová prémie (za každé úsměvné situace použité „bavím se“ nebo časté „krátkozraké švidrání“). No, zamáčknu slzu v oku, přidám sem nějakých šedesát komentářů a napustím si vanu...

1 ...