Lenka Lanczová

V dětství mě doprovázel Foglar a celou pubertu Lenka Lanczová, byla naprosto úžasná a romány Lucky Luke I. a II. jsem četla snad 10x a znám je nazpaměť, mám je ráda dodnes.

Jako -náctiletou jsem hltala jednu za druhou, nyní jako maminka dvou holčiček je dávám všechny dohromady aby holky až jim bude -náct měly co pěkného číst, samozřejmě stejně tak schraňuju S.Rudolfa a J. Dědkovou .

Lenky knihy nás provázely s kamarádkou druhým ročníkem základní školy a nemohly jsme bez nich být a chtěly jsme zažívat to samé. I dnes bych se k nim klidně ráda vrátila! Daly jsme je naprosto všechny.

Moje milovaná spisovatelka, a ikdyž mi už dávno není -náct, mám její knihy ve své knihovničce a je to můj malý poklad :) :) ...

Když jsem v knihovně a narazím na nějakou knihu od této spisivatelky, vždy se musím pousmát. Jako malá jsem četla knížky převážně jen od ní a vždy když jsem nějakou dočetla, cítila jsem se spokojená..moje nejoblíbenější je asi Všechno bude fajn - i teď si ji sem tam přečtu nebo si ji jen prostě potěžkám. Mám ráda spisovatelčin humor a i vkus (např.zmíněný Šimek a Grossman, atd.). Rozhodně palec nahoru

Lenka Lanczová byla autorkou mé puberty, pravidelně jsem vyrážela do knihovny a jásala nad každou novou knihou. Kromě toho, že její knihy jsou vtipné, mají pro mě velkou přidanou hodnotu a to to, že se v nich velmi často skrývá nějaké morální poselství. I po těch letech mi v hlavě stále zůstávají Střípky mých lásek, které mě seznámili s anorexií, Most do země lásky, který mě odradil od stopování aut a ještě velmi dobře si pamatuji knihu o slečně s cukrovkou. Hlavní hrdinky přicházejí na to, co je pro ně důležité, že dospělí nejsou bezchybní, nejhezčí kluci nejsou vždy dobrou volbou a že mindráky o velikosti prsou a jiných částí těla, jsou zbytečné. Úplně mám chuť přečíst si některé z nich znovu.

Začala jsem její knihy číst asi ve 12, doporučila mi je starší sestra. :) První kniha byla Most do země lásky, hned první knihou si mě získala. Přečetla jsem všechny její knížky a ráda se k nim vracím. Každá mladá holka by si měla podle mě přečíst aspoň jednu knížku od ní. :)

Její knihy jsem četla na základce a střední škole, úplně jsem je hltala a opětovně četla na oddych, když jsem byla na mateřské. Lenka píše skvěle.

Moje oblíbená česká spisovatelka :) Mamča má sbírku všech knih, co Lanczovka napsala a i nyní si je ráda přečte. Já všechny četla když jsem chodila na základku a na střední, nyní je mi 25 a hodlám je číst všechny znovu, a jsem si jistá, že rozhodně ne naposledy :) Knihy jsou čtivé, oddechovky na dva dny.....za mě doporučuji ♥

Já tedy nevím, hned z počátku se všem přiznám, že mám téměř 55 let. Za mých mladých let to byl pro nás náctileté pan Stanislav Rudolf, který byl jediný, co psal o teenagerech, jak se dnes říká. A psal dobře. Jeho knihy měly šmrnc, humor..prostě dodnes mají co říct. Lenku Lanczovou jsem objevila coby vdaná žena s dvěma malými dětmi a musím říct, že ač jsem četla o zamilovaných, stále jsem se bavila a bavila dobře a byla jsem ráda, za každý nový titul, co vyšel. A třeba se tomu může někdo divit ale i v současnosti si klidně střihnu paní Lenky zamilovaný román náctiletých. Já se u toho parádně pobavím, je to oddechovka . Za mně je to super spisovatelka ať si říká kdo chce co chce. Knížka má především čtenáře pobavit. Ať to je dívčí,ženský román, detektivka, nebo thriler, historický román, nebo životopis. Právě od toho ty knihy jsou,že si každý vybírá žánr, který ho baví. Někdy to sice nevyjde i když sáhne po oblíbeném autorovi, ale většinou ano. Mám ráda Lenku Lanczovou. Howgh

Pri pohledu na tuto jeji uvodni fotografii me pohladila prijemna nostalgie, presne tato byla otistena na vetsine obalu jejich knih, diky kterym jsem se ve svym dvanacti ci trinacti letech tak rozecetla a na velmi dlouhou dobu se stala mou nejmilovanejsi autorkou. Pysnila jsem se velice bohatou sbirkou jejich knih zdobicimi mou knihovnu, u ktere se vzdy jedna moje kamaradka pozastavila a dychtive si jich par odnesla domu, aby mi je po par dnech vratila a touzila po dalsi varce. A ty nase rozhovory, kdy jsme na zadne z postav nenechaly nit suchou a poradne jsme kazdou probrali od A do Z. :D Ac se opravdu nejedna o nijak hodnotna dila, v puberte se mi cetly velmi dobre, stravila sem u nich nejedno odpoledne, nemoc ci prestavku ve skole (jeste na te zakladni) a rada vzpominam na doby, kdy jsem prave v techto knihach nasla vsechno, co jsem v te dobre najit potrebovala. :)

Nejlepší spisovatelka. Její knihy mohu číst stále dokola a dokola, a stejně mám furt pocit jako když je čtu poprvé. Doporučuji. :)

Tak-tak spisovatelka i mého náctiletého období. Pamatuji si, jak jsme to ještě na Základní škole hltaly :-D!
Musím přiznat, že si možná pořídím na památku Lukáše Luckého 1+2..

Spisovatelka mého dospívání.

Moje nejoblíbenější spisovatelka :) skvělé knížky,už by to chtělo nějakou novou :)

Tak celá sbirka je prodaná (komentar ze 4.ledna). Dekuji vsem kupujicim, ze jste tak verne ctenarky. :-) Ja si s temi pribehy zazila take krasna léta... ;))

všechny knihy byly perfektni.Rada se k nim vracim a vzpominam jak jsme si je na stridacku cetly s holkama ve skole pod lavici.Cesty vlakem do skoly jsem travila denne nad pribehama,ktere jsem zaroven se svou prvni laskou taky prozivala.

Rozhodla jsem se rozprodat sbírku, kterou jsme spolu s babičkou sbíraly téměř 17 let. Jedná se o cca 45 knih od L.Lanczové. Mám od kompletní trilogie Radky a Blíženců, až po bratry Koubkovi a trilogii Šeptej. Pokud máte zájem, piště prosím do zpráv, ráda zašlu podrobný seznam, fotografie stavu knih, atd. Cena dohodou.. Děkuji =)

Skvělá spisovatelka,mám všechny její knížky a několikrát přečtené.Škoda jen,že už nepíše tolik knížek jako dříve....i když jsou to knížky pro náctileté,stále se knim ráda vracím.

Postel plná růží byla první knihou, kterou jsem od této autorky četla. Bylo mi asi 13 let a tato kniha byla mou první oblíbenou knihou vůbec a odstartovala mou vášeň pro čtení.

Nemohu se dočkat další knihy.V minulých letech jsem si zvykla kupovat knížku na každé Vánoce.Dočkám se letos? Jana Bernardová,Chrudim

Už je to téměř dvacet let, co jsem poprvé držela knihu od paní Lanczové v rukou. Byla to kniha Panna nebo Blíženec. Knihy mě provázely téměř celým dospíváním a byly mi útěkem a v některých případech i "návodem" na blížící se setkání se střední školou. Realita byla samozřejmě vždy jiná, žádný z příběhů se mi nikdy reálně nestal, ale knihy byly vtipné a místy i poučné. Autorka popisovala setkání s jevy, které se mohly stát každé z nás. Maminka mi knihy vozila z knihovny ve Slavonicích, kde paní Lanczová pracovala (nebo ještě pracuje:-)?). Některé jsem dostala k různým příležitostem, jednu mám dokonce podepsanou a s věnováním.
Trochu jsem zestárla a asi před rokem jsem zjistila, že některé hrdinky knih zestárly se mnou. Paní Lanczová píše i pro "velké holky" a opět nám ukazuje situace, ve kterých se můžeme ocitnout. Ale na knížky o trápeních s první láskou a o pěkných příbězích, ze kterých po většinou dýchá letní atmosféra, vzpomínám ráda a s lehkou nostalgií. Paní Lanczová jako autorka knih pro dívky je pro mě spisovatelkou s velkým "S" a její romány jsou i po letech pěkným čtením.

Tahle spisovatelka je podle mého názoru nenahraditelná v dívčích románech, je vážně úžasná! Její knížky se dají číst pořád dokola a i když je většina na 'jedno brdo', nikdy neomrzí :)

Lenka Lanczová bude mít navždy nezastupitelné místo v mé knihomolské historii a paměti. I románky pro holky se musí umět a paní Lanczová umí. Samozřejmě je ústřední děj vždy víceméně stejný, ale autorka nezapomíná jít s dobou, přidávat technické novinky apod. Dále se nevyhýbá vážným tématům jako anorexie nebo smrt. Postavy co si pamatuji nikdy nebyly ploché, vždy jsem se s nim ztotožňovala, držela jim palce nebo naopak doufala, že si nabijí nos. :) Ačkoli její knihy už nečtu, doufám, že paní Lanczová píše dál a že se další generace dívek nechává unášet jejími příběhy.

Tak jsou to kraviny vlastně o ničem, ale podle mě lepší než holčičí romány teď. Tohle jsou pravé romány pro holky. Pro puberťačky. Teď se čte jen John Green, což je škoda. Jsem ráda, že jsem v pubertě četla právě tohle. Po letech jsem si zase jednu mojí nejoblíbenější knížku od této autorky přečetla, protože jsem nemocná a pořád je to super. Čte se to lehce a je to skvěle oddechové. Za mě bude vždy nejlepší série Znamení blíženců.
A líbí se mi, že je v tom cítit Česká Republika. Máme krásnou přírodu a v románech jsou často zmíněna skvělá místa. :)

Knížky od Lanczové jsem četla, když mi bylo nějakých 15 let, jak tady všichni píšete, předháněly jsme se s holkama, kdo jich přečte víc .... je to asi 3 roky zpátky jsem v létě chodila do infocentra na brigádu a o víkendu jsem si půjčila z knihovny (jedna a tatáž budova) knížku od Lanczový a přelouskala jsem jí za noc a nejlepší jsou trilogie Blíženců a Šeptej!! A pak teď nevím, která knížka to je, se mi strašně líbí, že se Lanczová zmiňuje o hlavních hrdinech z trilogie Šeptej :) což člověka potěší :) ... no každopádně knížka Vstupenka do ráje se mi moc nelíbí, asi má ráda knížky s malými puberťačkami :D

Vzpomínám, jak jsem její románky dostávala jako dárek když mi bylo tak 11-13 a potom v patnácti jsem je půjčovala spolužačkám. Jojo, tenkrát mě to čtení bavilo, ale srdcová záležitost jako některé dětské knížky z toho nikdy nebyla.

Pamatuju si, jak jsme se s holkama předháněly, která donese z knihovny u nás ve městě novější úlovek a kdo jich přečte víc... No jo, mládí...

Asi se budu vymykat, ale "Lanczovku" jsem objevila až na vysoké škole. O prázdninách jsem byla pozvaná ke kamarádce na grilovačku a dopadlo to tak, že jsem jí z knihovny vytáhla "Š jako Šarlota", sedla si do kouta a za večer to přelouskala :-). Přestože šlo o jednu ze starších knížek Lenky Lanczové (a ohledně líčení milostných scén velmi decentní), líbila se mi a po návratu domů jsem naklusala do knihovny. Cestou do Prahy do archivu, kde jsem bádala na bakalářskou práci, a zpátky domů, jsem přečetla vždy jednu další knížku, takže během poměrně krátké doby jsem měla slušný přehled o autorčině díle :-). Akorát v určitém okamžiku jsem přestala stíhat a držet krok, protože Lenka Lanczová "chrlí" kolem 4 knížek ročně a pořadníky v knihovně jsou dlouhé :-). Její knížky sice obsahují spoustu myšlenkových schémat, když jich člověk přečte v krátkém časovém úseku víc, je to chvílemi "na jedno brdo", čtenář už po pár stránkách vytuší pointu a s kým hlavní hrdinka skončí, přesto jsou čtivé, nenásilně poučné a hlavně - Lanczová má neuvěřitelný talent na vystihnutí duše dospívající dívky. Četla jsem i nějaké její novější věci určené dospělým čtenářkám, ale není to prostě ono. Lenko, vrať se prosím k psaní románů pro mládež, věřím, že toho máš ještě hodně co nabídnout!

Docela se divím, že si Lenku Lanczovou ještě žádný student nevybral jako objekt své závěrečné práce. Ideálně student aprobace Český jazyk - dějepis, protože v jejím díle lze krásně sledovat proměnu doby a reálií, stejně jako otevřenosti dospívajících ve vztahu k sexu.

a) Místopis:
V Bakově a okolí jsem nikdy nebyla, ale díky autorce je znám jako své boty. Je zajímavé pozorovat proměny oněch míst v průběhu jednotlivých knížek. Pro místní kronikáře doporučuji číst Lanczovou jako zdroj dat o svém bydlišti!

b) Dobové reálie:
V průběhu knížek se krásně dá vypozorovat proměna informačních technologií (hlavní hrdinové nejprve na sebe čekali před školou, sem tam si zavolali, pak se prozváněli na mobily, posílali si textovky, začali si psát na ICQ, skypovat, ...), vývoj hudebních žánrů (v každé knížce má hlavní hrdinka nějakou oblíbenou píseň, kterou si pouští, když je jí smutno - v prvních knihách to jsou Wanastowky, Lucie, později Divokej Bill, ...) či jaké filmy ve své době frčely (vždy se šlo do kina na nějaký dobrý trhák - Muži v černém, Shrek, ...). Stejně tak, co se nosilo a jací frčeli kluci.

c) Postava hlavního hrdiny:
Knížky Lanczové odrážejí i to, jak ve své době vypadal pořádný "frajer". V prvních knihách, kdy se poslouchaly Wanastowi vjecy, to byl dlouhovlasý rebel nosící roztrhané džíny a džínovou vestu na holém těle :-). Později už to byl "skejťák", dredař, týpek s "mecháčkem" na hlavě a kolečkem vousů kolem úst apod.

d) Vyobrazení sexu:
Starší knížky jsou hodně zdrženlivé, autorka se třeba jen omezí na konstatování: "Milovali jsme se". Když v "Š jako Šarlota" bylo, že se milovali ve sprše, měla jsem skoro ruměnec na tváři, jak je to sprosté :-). V novějších knihách už nepřekvapí poměrně explicitní líčení masturbace hlavní hrdinky či samotného aktu milování. Holt doba pokročila :-).

Přestože Lenka Lanczová napsala mraky knížek a čtenář, pokud není skalní fanoušek, se v nich trochu ztrácí, je několik z nich, které se vymykají a stojí za to je mít v knihovně nebo si je alespoň přečíst. Ať už jsou cenné příběhem, nečekanou pointou či mravním apelem.

Osobně se mi líbí celá trilogie Blíženců (o prázdninách vždy sahám po prvním díle), i když dnešním čtenářkám možná přijde v některých momentech naivní, líbil se mi příběh o dívce, která objeví matčin deník (nepamatuji si název), a dost velká hustota byla knížka o dvou spolužačkách, které si jsou podobné, vydávají se za sestry a na chalupu jezdí stopem - každá zvlášť a hrají hru, která dorazí dříve (opět si nepamatuji název; nechci prozrazovat víc těm, co nečetli, ale příběh opravdu není jen o tom, co popisuji :-D, ale ti, co četli, vědí ;-)).