Lenka Lanczová

První knihu jsem od ní četla minulé léto. To vlastně díky ní jsem začala tolik číst. Miluju její knihy a vždy se k nim ráda budu vracet.

V mojí pubertě se četl Stanislav Rudolf, ale díky "lanczovkám" začala číst moje dcera a já jsem byla zvědavá, tak jsem je hltala taky. Moje nejoblíbenější jsou trilogie o Radce a Šeptej. O dovolených se k nim dokonce ráda tajně vracím.

I já mám nějakou tu Lanczovou v knihovně. Na základce a střední škole jsme ji s holkama děsně žraly. Byla to krásná doba. Teď mi ji připomněla švagrová, která si Těžkou noc objednala od Ježíška pod stromeček. Asi si ji budu muset od švagruše vypůjčit. Chci totiž vidět, kam se paní spisovatelka od té doby posunula.

Na začátku mateřské jsem si dala takový úkol – napsat komentáře ke všem knížkám Lenky Lanczové. Jsem totiž její věrná čtenářka, všechny knížky jsem četla nejmíň dvakrát, ty oblíbené snad dvacetkrát. Nějakou lanczovku (s malým el, podle vzoru mayovka) mám pořád v koupelně, abych ji mohla namátkou otevřít a přečíst aspoň pár stránek třeba ve vaně. A když nemůžu večer usnout, občas namísto počítání oveček vzpomínám na jména hlavních hrdinek podle abecedy nebo třeba na to, kolik jich mělo jednoho sourozence, psa, rozvedené rodiče, bydlelo v Nížanech... Ale konce se nedohrabu, protože usnu. No prostě úchylka – navzdory které mám fungující rodinu, nežiju životy těch vymyšlených holek. Mateřská je u konce –a já jdu s kůží na trh. Snažila jsem se hodnotit objektivně, zmínit klady i zápory a moc ráda bych byla i konkrétnější, ale chtěla jsem se vyhýbat spoilerům (třeba u Království za botu nebo trilogie o Radce bych se rozepsala, jéje!). Spousta mých známých říká – a jé, Lanczová, zkusila jsem ji v jedenácti a byla to blbost. Já si ale myslím, že spousta těch, které je odsoudily, prostě po lanczovkách sáhla v nesprávném věku. Většina hrdinek řeší problémy, jaké my holky známe a jaké jsme prožívaly taky, a je vždycky sympatické zjistit, že někdo je na tom podobně, má podobné starosti a mindráky... Třeba to i pomůže v životě – řada z nich nabízí i poučení nebo varování, a to formou snadno přístupnou, jak by řekl Jára Cimrman. Navíc knížky paní Lanczové leckoho mohly přivést k četbě – nejen románků, ale i jiných knížek, které bývají zmíněny; stejně jako filmy nebo různé zážitky. V lanczovkách se ovšem autorka nevyhla ani některým nešvarům – především to je jistá šablonovitost postav, ať už jde o dívky-vypravěčky, nebo jejich protějšky (ach ty úzké kožené kravaty!). A také bych měla výhrady ke stylu, jímž jsou psány hlavně pozdější románky – některé výrazy se opakují tak často, až má čtenář pocit, že za jejich užití dostávala paní Lanczová prémie (za každé úsměvné situace použité „bavím se“ nebo časté „krátkozraké švidrání“). No, zamáčknu slzu v oku, přidám sem nějakých šedesát komentářů a napustím si vanu...

Precetla jsem skoro vsechny knizky, az na tu posledni jednu nebo dve. Libi se mi, ze ty posledni uz jsou pro ctenarky, ktere vlastne s jejimi knihami dospivali a uz jim neni nact. Rada se k jejim knizkam vracim i po letech. Driv jsme se smaly, ze si spoluzacky mamka pujcovala tyhle romany v knihovne... No a uz vim proc :D

zatím přečteny 4 knihy ,je to skvělá autorka která mi vždy vylepší náladu

LENKA LANCZOVÁ - moje nejoblíbenější česká autorka :-)
Zbožňuji její popisy konkrétních míst. Je poznat, že je má v malíčku.
Mám přečteno 95% jejich knih a i když jsou spíše pro pro mladší kategorii,
moc ráda se k nim vracím,protože mi vždy zlepší náladu.
Díky Lenko !