raphelia
komentáře u knih
Zabiják Anders a jeho přátelé (a sem tam nepřítel)
Jonas Jonasson
Po přečtení komentářů z první strany je mi jasné, že asi opět zastávám sólo názor (podobně jako u Analfabetky). Mně tato kniha přišla vysloveně slabá, jako kdyby autorovi hořel termín odevzdání nového humoristického románu v době, kdy sám humor postrádá. Je to takové těžkopádné, bezbarvé, postavy nevýrazné a nesympatické (snad paradoxně s výjimkou Zabijáka Anderse), děj - no ten jediný by asi za něco stál, kdyby byl ovšem lépe zpracován. Pro mě toto byla pověstná poslední kapka - pohár přetekl a s autorem končím.
Analfabetka, která uměla počítat
Jonas Jonasson
Říkala jsem si, že tato kniha je natolik okomentovaná, že už nemá smysl se k ní více vyjadřovat. Ale po přečtení první strany komentářů zjišťuji, že na mě učinila poněkud jiný dojem než na všechny ostatní, a tak si pár řádek dovolím. V prvé řadě chci podotknout, že ji shledávám rozhodně zajímavější a čtivější než Stoletého staříka. Možná je to tím, že v ní oproti autorově prvotině výrazně ubylo černého humoru - a také mrtvol. Za druhé pak nemůžu než smeknout před Nombeko, před její touhou po životě a inteligencí. Ano, některé věci mě na knize zamrzely (hlavně atomová bomba coby "příruční" zavazadlo), ale celkově to bylo hezké odpočinkové čtení na dovolenou.
Hlubina
Jozef Karika
Prvních 100 stran naprosto famózních, bála jsem se v noci podívat z okna, co kdyby za ním náhodou "někdo" byl. Dalších 250 stran plných akce (možná až moc akce). Ale posledních 100 stran popravdě nevím, jak ohodnotit. Formulace jsou typicky karikovské, z tohoto pohledu super. Ale ten samotný obsah... Tolik zvratů na tak malém prostoru - chvíli je hlavní hrdina bílý, chvíli černý, pak zase bílý, zase černý, bílý, černý, ... Základní charakteristikou mysteriózních románů Jozefa Kariky přece je, že nás celou knihu přesvědčuje o tom, že je něco bílé a teprve na posledních dvou stranách nás doslova porazí tím, že je to černé. Ale v případě Hlubiny to tedy neplatí - a je to podle mě škoda. Na ten typicky karikovský úderný závěr jsem se marně těšila.
Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel
Jonas Jonasson
Evidentně jsem měla na tuto knihu - vlivem nadšených ovací jejích fanoušků - větší nároky, než bylo třeba. Ano, je čtivá, je humorná, ale ... záleží na tom, zda humor v ní obsažený danému člověku "sedí" či nikoli. A zrovna mně tedy těžká ironie a černý humor bohužel vůbec nevyhovuje. Takže pro mě byla kniha docela zklamáním.
Oslněni světlem
Jakub Żulczyk
Stejně jako panCHLEBA, i já mám pocit, že jsem asi četla nějaké jiné vydání či co. Tuto knihu jsem si pořídila na radu Jozefa Kariky (byl to jeho tip z roku 2021), ale i když jsem na konci asi pochopila, proč ji doporučil, u mě žádný dojem nevyvolala. S Karikovým dílem je totiž absolutně nesrovnatelná. Navíc, děj si čtenář musí doslova "lovit" z rozbouřených vln emocí a pocitů hlavního hrdiny a i tak se sem tam ztratí... Asi by to bylo výborné čtení pro psychology a psychiatry, ale já mám holt jinou kvalifikaci. Takže ruku na srdce - z této knihy ve mně mnoho neulpělo. A to se mi při čtení nestalo už drahnou řádku let.
Půlnoční sny
Lenka Lanczová
Jedna z těch uvolněnějších knih Lenky Lanczové. Hlavní hrdinka sice zdatně testuje nervovou soustavu svých rodičů, ale už má na řadu věcí svůj vlastní názor a dokáže poznat, co je dobré a co zlé - není to ta klasická puberťačka, co s ní hormony "třískají ode zdi ke zdi". Navíc je román protkán humornými scénkami ze života s mladšími bratry a zejména pak hlášky malého Ondry, chodícího čerstvě do druhé třídy základní školy, jsou naprosto bezkonkurenční.
Na knihách Lenky Lanczové se mi líbí, že dost často - byť nenápadně - cílí nejen na náctileté, ale i na jejich rodiče. A tato kniha je důkazem toho, že samé jedničky na vysvědčení a kádrový profil rodičů nemusí být důkazem toho, že daný člověk není šmejd.
Zakletá země
Karel Hloucha
Tuto knihu jsem si kdysi pořídila coby čtení do vlaku - a od té doby jsem ji přečetla tolikrát, že bych to ani nespočítala. Originální námět, svižný děj, zajímavé popisy krajiny - to vše tento román předurčuje k úspěchu. A kdyby byl děj ještě více rozveden (a zejména pak lépe propracován závěr), byla by to naprostá bomba! Jen pro srovnání - James Rollins napsal o mnoho mnoho desetiletí později román Podzemní říše, jenž se stal bestsellerem - a jenž je přitom ve spoustě věcí podobný, neřku-li shodný!
Určitě doporučuji k přečtení - a nejen mládeži. S ohledem na rok vzniku tohoto románu - klobouk dolů!
Dva kroky od ráje
Lenka Lanczová
Úžasná sonda do duše pohodového děvčete, jež se vlivem nového vzoru - nově nabyté spolužačky - začne v krátké době velmi radikálně měnit, a to nejen vzhledově. A coby vážné téma závislost na hracích automatech, které se sice dnes může zdát být překonané, ale nenechme se mýlit. Ano, hrací automaty prakticky vymizely, ale hraní přes internet vesele bují...
Ledový ostrov
James Rollins (p)
I u mě šlo o první knihu od autora J. Rollinse, po které jsem se začala o jeho tvorbu zajímat více. Teď po x letech jsem se k Ledovému ostrovu vrátila - a divím se. Ano, je to velmi čtivé, napínavé, obsahuje velmi zajímavé náměty i lidské charaktery, ale - kvalitativně je to úplně "jednoduché" čtení. Místo 1000 % akce by bylo lépe držet se jen 100 % a raději lépe a promyšleněji vést děj, i třeba ke shodným závěrům. Na mě je prostě té akce už opravdu moc a fakt, že hlavní hrdinové jsou doslova nesmrtelní, mi také vadí. Ne proto, že bych k nim necítila sympatie, ale jednoduše proto, že neskutečné štěstí může mít člověk jednou, max. dvakrát, ale ... No prostě, knihu bych doporučila jako čtení na dovolenou, kde člověk nechce nad dějem moc přemýšlet - a to je také to, co v souvislosti s tímto románem radím.
Ledová kletba
Lincoln Child
Čtivá kniha plná zajímavých informací, s gradujícím dějem, ale - nějak ve mně nedokázala vzbudit emoce, vč. těšení se na pokračování ve čtení či dohadů, jak se asi bude děj vyvíjet. Takové čtení na dovolenou, řekla bych.
Mráz
Bernard Minier
Tuto knihu jsem si pořídila a poprvé četla v době, kdy u nás poprvé vyšla - byl to tehdy velký hit a všude se o ní psalo. Od té doby uplynulo 8 let a já si stále pamatovala, kdo je vrah - což je u detektivky fakt průšvih. I proto, když jsem po ní teď opětovně sahala, jsem byla rozhodnutá ji po přečtení "poslat dál". Jenže - nepošlu. Protože je naprosto famózní!!!
Originální námět, atraktivní prostředí, děj plynoucí tempem "tak akorát" a na závěr pořádně gradující, do toho vysoká dávka stupňujícího se napětí vyvolaná jak samotným dějištěm, tak schopností autora vše napsat tak, že čtenář ani nevnímá obracení stran.
Za sebe proto ani nemohu souhlasit s některými komentáři, že kniha je příliš dlouhá. Jistě, zkrátit by šla - ale na úkor prožitku ze čtení, což by byla vážně škoda.
Ledová bariéra
Lincoln Child
Tento román je jedním slovem dokonalý. Je čtivý, reálný, mrazivý; zpracovává originální téma z velmi nevšedního úhlu pohledu, díky kterému poodkrývá aktuální možnosti vědy a techniky, které by člověka v běžném životě asi vůbec nenapadly. Je to jeden ze starších románů této autorské dvojice; pochází z dob, kdy Preston s Childem ještě nevydávali romány jak na běžícím pásu, ale to, co vydali, mělo hlavu a patu a děj promyšlený do posledního detailu. Je zřejmé, že v případě tohoto příběhu si autoři opravdu pečlivě obstarali informace nejen o životním stylu a poměrech v Chile, ale též (a to především) o práci odborníků na meteority či minerály obecně; kniha však představuje také zákulisí života na ropném tankeru a samozřejmě, jak název napovídá, i drsnou krásu a nevyzpytatelnost moře mezi chilským a antarktickým pobřežím.
Četla jsem tento román opakovaně a pokaždé mě "dostal". Toto je vážně kniha na jedničku!
Město v mlze
Jaroslav Konáš
Patřím mezi ty čtenáře, kteří si tuto knihu pořídili díky tipu Jozefa Kariky. Za sebe musím říci, že samotný námět týkající se pobytu Pražáka v zapadlém městečku kdesi v Sudetech, kde se evidentně zastavil čas a kde je půl roku mlha jak z Rákosníčka, by nebyl špatný, tím spíše, že v průběhu knihy čtenář zjistí, že do hry vstupuje i starodávný kult, díky němuž některým návštěvníkům už není dáno město opustit. Současně musím vysoce vyzdvihnout autorovu schopnost popisu - tak třeba onen pajzl U nádraží člověk vidí přímo před očima a ještě se u toho královsky baví. A také samotný styl psaní mi byl velmi sympatický, velmi snadno dokáže čtenáře vtáhnout do děje.
To negativní z mého pohledu představuje jedna jediná scéna, která - alespoň pro mě - celý román "zabila". Navíc mi přišla úplně zbytečná, pro příběh jako celek nepodstatná... Krom ní bych román zhodnotila asi takto: první polovina typově spadá do kategorie "oddechovka na dovolenou", druhá už jasně dává tušit, proč tuto knihu doporučuje zrovna Jozef Karika. Suma sumárum, za přečtení tento román stojí - jen má svoje "ale"...
Polární běsy
Greer Macallister
Téma čistě ženské arktické výpravy, navíc v 19. století, je více než zajímavé, ale způsob, jakým k němu autorka přistoupila, shledávám naprosto tristním. Nevadí mi propojení de facto tří dějových linií (Kalifornie, soud, výprava), ale fakt, že celý příběh je naprosto nepropracovaný a hlavně nedotažený. Autorka se soustředí pouze na hlavní nosné scény, ale co se dělo v "meziprostoru" mezi nimi, tj. jak se vůbec ženy z různých společenských vrstev a s různými schopnostmi i tajemstvími dokázaly dostat až do arktické oblasti a zpět, v knize prostě není. Navíc je to sice čtivé, ale takové nemastné, neslané, snad s výjimkou úplného závěru příběhu (nebo spíše zpracování příběhu) chybí schopnost vzbudit emoce.
Možná mám smůlu v tom, že jsem tuto knihu četla po Masellově Krvi a ledu, což byl geniální spisovatelský počin - proto jsem na ni možná přísnější. Ale fakt je, že jsem se na tuto knihu hodně těšila - a hodně se u ní zklamala.
Krev a led
Robert Masello
Já bych neřekla, že je to špatná kniha. Děj je od vytažení nálezu z ledu moc "americký" (závěr raději nekomentuji), ale koho zajímá, jak to chodí na polární výzkumné stanici, tak by po této knize určitě měl sáhnout. A co se týče stylu psaní - za mě osobně to je román s velkým "R", psaný takovým tím poctivým stylem, nejen omezený na akce a reakce, jako to mají S. Berry či J. Rollins. Navíc se čte krásně zlehka. A propojení dvou dějových linií (historické a současné) je naprosto geniální, to jsem v takovéto kvalitě zatím v žádné jiné knize neviděla.