Město v mlze
Jaroslav Konáš
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/519856/bmid_mesto-v-mlze-c2P-519856.jpg
3
59
15
Robin Verner pracuje v reklamce, zároveň má ale i spisovatelské ambice. Nečekanou a na první pohled podivnou nabídku vést kurzy tvůrčího psaní na gymnáziu v horském městečku Rozklava tak bere jako příležitost oddechnout si, uspořádat si život – a taky napsat další knihu. Jenže Rozklava není jen tak nějaké obyčejné místo, spíš to vypadá, jako by se tady zastavil čas. Internetové připojení nefunguje, mobil je pro místní neznámé slovo, z rádia znějí jen provařené hity z osmdesátek – a v místních hlubokých lesích občas mizí lidé obětovaní podivnému kultu. Robinova pracovní dovolená tak nabere neočekávané obrátky a posléze se změní v hrůzostrašný zážitek. Temný mysteriózní thriller s hutnou, takřka lovecraftovskou atmosférou.... celý text
Přidat komentář
Hrozná fantasmagorie, hlavně v závěru, nicméně první polovina dobrá, tajemná až strašidelná atmosféra městečka velmi sugestivně popsaná. Některé momenty bohužel nedotažené, což je škoda (velmi dobře to zanalyzovala ve svém příspěvku Kanuska). Ale mohl by z toho být dobrej film :-)
Skvěle budovaná atmosféra. Čtenář má první strany pocit, že hlavní postava cestovala časem na začátek devadesátek. Město ponořené v mlze, rádio s jednou vysílající stanicí, žádný signál, a Pán lesa, o kterém netušíme, zda je skutečný či jen výplodem fanatických uctívačů. Příběh se čte lehce a chybělo vlastně jen málo, abych dala vyšší hodnocení. V knize je příliš mnoho prvků a postav, které buď měly být víc rozvinuty, nebo vyškrtnuty. Na konci zbylo příliš mnoho nezodpovězených otázek. Autor nahazuje udičky, ze kterých však nic není... takže z očekávání je zklamání, že šlo o slepou uličku.
Např.
Robin - škoda, že neměl vůbec chuť v počátku svého života v Rozklavě chodit na procházky - stará část, sanatorium... Atmosféra k tomu tolik vybízela... a on nic, lenoch.
Jan Liška - čekala jsem, že socha bude hrát nějakou větší roli.
Hudební klub - tady jsem doufala v nějakou zásadní scénu, popravdě jsem vůbec nečekala, že tam fakt budou hrát kapely :D
Slunovrat - šeptání do řeky - Když už to bylo zmíněno, čekala jsem, že si Robin třeba rád něco zašeptá a že slunovrat bude významná chvíle.
Vánoce - smutné, že Robin měsíce žádnému příbuznému či příteli nechyběl.
V.Cubanti - všechno okolo této postavy působilo tak nějak neuvěřitelně a příliš na sílu našroubované do příběhu, pokud to tedy nejsou otevřená dvířka do jiného příběhu. Ale po této postavě zůstaly jen otázky. Hodně otázek.
Hraběnka - naprosto nevyužitá postava, což je škoda, protože má potenciál na vlastní velký příběh. Takhle byla její účast jen velmi okrajová a kdyby na to přišlo, příběh by fungoval i bez ní.
Sanatorium - opět, buď mělo mít více pozornosti od začátku, nebo jde o zbytečnou odbočku a příběh by se bez toho obešel.
A kdo si všimnul, že Robin přijel v pondělí a o pár hodin později byla středa? :D
No, musím říct, že minimálně první polovina knihy, která líčí atmosféru a poměry ve městě, je skvělá a velmi mě bavila. Místní divno-lidé, pradávný kult spojený s krvavými rituály v pozadí, stará opuštěná část města, místní blázinec... Zato druhá část, to jsem už jen koukala, kam se to celé řítí... Je to napínavé, akční, mysteriózní, ale na mě už to bylo trochu moc (například ta upírská vložka!). Z konce taky nadšená úplně nejsem, ale beru, no. Pro mě je tahle kniha něco jako kombinace Uranovy a Cestou špendlíku a jehel.
Doporučuje 7 z 10 lesních duchů.
Chápu obě strany, nadšené ohlasy i výhrady vůči hororovým klišé nebo málo propracovaným motivům. Beru to, jako že to tak Konáš napsal záměrně, jako poctu žánrovým vzorům i pokus vytvořit netradiční horor v českém prostředí. Za mě se to hlavně skvěle čte a ani chvilku nenudí, i když nad některými věcmi musíte kroutit hlavou. V závěrečné cca čtvrtině se fakt odkryjou karty a jde se tzv. do plnejch. Já to akceptuju. Přál bych si jen, aby byl Robin skutečnější, lidštější. Takhle je to takový věšák na děj, postava, která může být kdokoliv normální, kdo by chtěl Rozklavě přijít na kloub a dostat se pryč. Jeho pokusy o únik jsou mojí nejoblíbenější pasáží. A úplný závěr? No, řekněme, že si to Robin i Rozklava zasloužili. Za výsledek se autor rozhodně nemusí stydět. Víc to všechno rozebírám v recenzi - viz odkaz na článek "Jarda je lesa pán" ;)
Patřím mezi ty čtenáře, kteří si tuto knihu pořídili díky tipu Jozefa Kariky. Za sebe musím říci, že samotný námět týkající se pobytu Pražáka v zapadlém městečku kdesi v Sudetech, kde se evidentně zastavil čas a kde je půl roku mlha jak z Rákosníčka, by nebyl špatný, tím spíše, že v průběhu knihy čtenář zjistí, že do hry vstupuje i starodávný kult, díky němuž některým návštěvníkům už není dáno město opustit. Současně musím vysoce vyzdvihnout autorovu schopnost popisu - tak třeba onen pajzl U nádraží člověk vidí přímo před očima a ještě se u toho královsky baví. A také samotný styl psaní mi byl velmi sympatický, velmi snadno dokáže čtenáře vtáhnout do děje.
To negativní z mého pohledu představuje jedna jediná scéna, která - alespoň pro mě - celý román "zabila". Navíc mi přišla úplně zbytečná, pro příběh jako celek nepodstatná... Krom ní bych román zhodnotila asi takto: první polovina typově spadá do kategorie "oddechovka na dovolenou", druhá už jasně dává tušit, proč tuto knihu doporučuje zrovna Jozef Karika. Suma sumárum, za přečtení tento román stojí - jen má svoje "ale"...
V té knize je originlity asi jako rychlosti v cikánským kolotoči. Těšil jsem se na to, ale je to jen Jardovo zbožné přání, aby to byla nějak zajímavá a hlavně nějakým způsobem originální kniha. Ty pozitivní ohlasy opravud nechápu. To ti lidé nic podobného a původního nečetli? :-) Chvála od p.Kariky a pod. vychází evidentně z toho, že není s čím srovnávat. Pak by měli ale raději mlčet. Za mě škoda času. Dvě hvězdy dávám za snahu a pár momentů, které byly zajímavé. No, máme tu přípravu na daší díl, kdy bude z dotyčného napůl pohanský "bůh", napůl upír. Pro mě tohle opravdu není, raději sáhnu po něčem původním.
Konáš má nepopiratelnej cit na postavy. Ačkoli je MĚSTO V MLZE jednohubka na dva večery, je arzenál vedlejších charakterů zajímavej, pestrej a dobře zapamatovatelnej. I proto bych si tý první půlky dal víc. Klidně bych se zastavil u všednosti, jen tak plkal s Milanem u zvětralýho Rozklanu, a zašel si v tom mlžným zapadákově tam i onde. Já! Já, kterej se vrtí, když se děj v thrilleru chvíli nehejbe! Tak dobrý genius loci MĚSTO V MLZE má. Záhy ovšem člověk zjistí, že králem příběhu je tempo. Druhá půlka je zběsilá, akční, prorostlá vydatnou lovecraftovskou atmosférou, která si ale zvládne udržet příjemnej nádech českosti. A ani tentokrát v ní není slova navíc.
Nejdřív jsem nechápala to mizerné hodnocení tady, protože knížka mi přišla naprosto skvělá. Bohužel posledních 30 stran to totálně zabilo. Škoda.
(SPOILER)
Kniha je krátká, svižná a napínavá s velmi rychlým spádem. Daní za to je, že je místy trochu uspěchaná, některé pasáže a motivy by si zasloužily důstojně rozpracovat. Takto v textu vězely jen samy pro sebe či pro dílčí dokreslení atmosféry, případně byly vysvětleny pouze velmi vágně a od boku. S některými postavami si člověk nestihe vybudovat jakýkoliv vztah, a když zemřou v podstaně pár stran poté, co nám byly představeny, nijak to čtenáře proto nezasáhne.
Zklamání byla některá učebnicová klišé, včetně "burn your gay", jež výsledný dojem značně srážela. Naopak cením velmi originální konec. Rozporuplné pocity, ale jsem rád, že lovecraftovskou novelu v českých kulisách konečně máme. Těším se na další autorův počin, doufám, že v žánru setrvá.
Mlha obklopující město, lidé obětováni tajemnému kultu a tísnivá atmosféra. Folk horor Jaroslava Konáše má všechny správně ingredience k tomu vás chytnout a nepustit až do mrazivého finále.
Atmosféru autor dávkuje postupně, hlavní hrdina Robin přijíždí do zapadlého městečka učit kurzy tvůrčího psaní a srovnat si život. Postupně začne zjišťovat, že v místě není signál a moderních výdobytků je tam poskrovnu. Stále víc a víc se noří do místních pověstí o tajemném Pánovi lesa a seznamuje se se svéráznými místními.
Práce s kultem, který je rozlezlý napříč společností, je výborná, navození skličující paranoie funguje také skvěle, snad jen začátek, kdy se Robin seznamuje s městečkem nemá takový drive jako zbytek textu. Což na druhou stranu, vzhledem k délce knihy, není zásadní výtka. Věci se dají do pohybu celkem rychle, pak Město v mlze neodložíte. Fakt doporučuji.
Do Rozklavy přijedete spolu s Robinem Vernerem. Doslova. Zvlášť těm o něco dříve narozeným budou reálie českého pohraničí blízké a Konáš má dar popsat vše pěkným jazykem. K tomu krásně zpracovaný přebal a dobrý pocit z držení knihy v ruce. Argo v tomto odvedlo fakt výbornou práci. Seznamování s městem mě tak opravdu bavilo a je cítit, že to bavilo i autora. Postavy, které knížku postupně zalidňují, jsou v podstatě všechny sympatické, dokonce i ty, které jsou apriori nesympatické - nejspíš za to může ta blízkost reálií a možná i to, že si člověk nemá problém okamžitě za tu či onu dosadit tvář některého z našich herců. První polovina knížky si svým stylem vyprávění vyloženě říká o zfilmování, a kdyby se k tomu přibral dobrý kameraman, byl by to výborný film. Klíčové spojení je "první polovina".
Pár čísel. Město v mlze má něco přes 180 stran a až do strany 80 nemá chybu. Pak je to jako kdyby to dopsal někdo úplně jiný. Pokud bych to viděl ještě na 80. straně na 100%, tak s každou další otočenou stránkou je to procento dolů. Tím se dostaneme skoro na nulu. Druhá polovina totiž není slabší, ona je vyloženě špatná a tím zadupe i výborný pocit z poloviny první. Podivný realismus vystřídají nesmysly, které mají děsit, ale neděsí. Nesmysly, které mají mít poselství, ale nemají. Nesmysly, z nichž žádný není originální a všechno tu už minimálně jednou bylo. A konečně nesmysly, které jsou opravdu velké nesmysly (pasáž o Hraběnce je přímo ukázková blbost).
Jaroslav Konáš by potřeboval Robina Vernera, aby mu (v rámci kurzů tvůrčího psaní) tu druhou část mocně seškrtal a donutil ho ji přepsat. Divím se, že to neudělal někdo z Arga. Kdyby Město v mlze vyšlo jako dvoudílná knížka, tak si první díl nechám a druhý spálím. Doufám, že příště (pokud bude nějaké příště) to autor dopiluje.
Jardu Konáše mám jako hudebního publicistu rád. Jeho beletristické já jsem ale neznal a debut Dominika mě minul. Krásná obálka od Arga mě ale nalákala spolu se zajímavou anotací. Příběh byl opravdu zajímavý, v lecčem mi připomněl Šepot z lesa od Surmanové. Bohužel v tomhle souboji Město v mlze prohrává. Surmanová si uměla lépe pohrát s postavami, které byli plastičtější a psychologicky uvěřitelnější. Tady trochu klouzali po povrchu. Konec příběhu je takový divoký, ale asi mi vyloženě nevadil. Docela mi seděl i hlavní hrdina s nepříliš hrdinským chováním. Co mi nakonec vadilo nejvíce, je absence kapitol. Ony mají svůj smysl a ani Konáš to nezvrátí. Hezky by příběh provzdušnily.
Kniha Město v mlze je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 64x |
| Čtenářské výzvě | 9x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 55x |
| Chystám se číst | 82x |
| Chci si koupit | 19x |
| dalších seznamech | 4x |
Jarda psát umí, jeho styl se mi líbí.
Ale.
V téhle knížce mi chybělo to NĚCO. Kdybych ji pomyslně rozdělila na třetiny, tak první dvě mě dostaly se vším všudy. Atmoška bravurně vykreslená, pocity postav taktéž. Ovšem poslední třetina, hm. Tam mi to přišlo prostě málo. Nějak těm předchozím nestačí. Emocema mi úplně nezahýbala.
I tak ale řadím Jardu mezi mé oblíbené autory a chci do knihovny i další knížku, kterou napíše!