Život na ostro
kniha od: Lenka Lanczová
https://www.databazeknih.cz/https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/229365/zivot-na-ostro-Ex0-229365.jpg
4
390
Setkat se po osmi letech od maturity se všemi někdejšími spolužáky a spolužačkami by mohlo být fajn, kdyby drobná tmavovláska Veronika, hlavní hrdinka knihy, neměla pocit, že takřka všichni její přátelé jsou mnohem úspěšnější a v osobním i profesním životě spokojenější než ona. Veronice, které se nepodařilo dostat na vysněnou veterinu, nepřináší práce ve wellness hotelu žádné uspokojení, považuje ji za jakési provizorium. Stejně dočasné je i její bydlení v podnájmu u kamarádky a spokojená není ani v lásce, protože ta pravá se jí stále vyhýbá. Veronika by už chtěla začít žít svůj dospělý život „na ostro“ a bez všech nejistých provizorií – vdát se, mít rodinu, vlastní byt... Po srazu s gymnazisty a především po setkání s dávným idolem se zdá, že by se tohle všechno konečně mohlo změnit – a také se změní! Stačí, aby přeskočila jiskra, správně zafungovala chemie a Veronika najednou užívá života plnými doušky. Života, ve kterém není nouze o lásku, sny, touhy, štěstí, osudová setkání ani dramatické okamžiky.... celý text
Komentáře (87)
Komentáře 87 Recenze 0
(SPOILER)
Po dlouhých letech jsem si přečetla další "lanczovku" a mám chuť je přečíst zase všechny! Mně se kniha opravdu moc líbila. Pozor, budu spoilerovat.
Veronika celkem normální holka, já jsem se v 29 taky cítila pořád na 20, ale tady v komentech by každej čekal, že se už bude chovat jako důchodkyně
První půlka knihy idylka, líbilo se mi to a úplně jsem se bála, jaký zvrat přijde, ale tohle byl mazec... Nechápu vůbec proč se Tibor k tomu postavil takto, nebyl pro něj problém, že budou mít dítě, což je obrovská životní změna, ale utekl od toho, že má holku v nemocnici? Trochu nepoměr. Matyáš sympaťák, ale já bych ráda ještě v knize našla prostor pro vysvětlení Tiborova chování, prostě mi to tam nějak celý nesedlo. Kniha mě citově zasáhla a asi 2 dny jsem na to pořád musela myslet, nemohla jsem v sobě ten příběh nějak uzavřít... Doufám, že ještě najdeme zmínku v další knize.
Ta přemíra štěstí mi byla až podezřelá.... Jsem ráda, že pak nastal zvrat jinak bych tu knihu zahodila.... Nicméně, ty starě knihy jsou nejlepší! Přijde mi, že autorka popisuje dospělé ženy stále jako kdyby měly zastydlou pubertu nebo co.
Třičtvrtě knihy je děj jak z růžového obláčku, první jsem si říkala, kdy se už něco stane, že to je nuda, ale pak se mi ta nuda a začínající láska zalíbila tak, že by mi nevadilo, kdyby to tak bylo celou knihu. Samozřejmě to není možné, takže pak příště ten wow moment, kdy se vše pokazí a tady to bylo hodně ošklivé a bylo mi to hodně líto. Trošku mě mrzí otevřený konec, docela by mě zajímalo, jak to vše nakonec dopadlo
Knížka mi několik let ležela v knihovničce, úplně jsem zapomněla že ji doma mám. A musím říct, že se mi do ní ani nechtělo pouštět. Kniha mě ovšem velmi překvapila. Příběh by čtivý a rozhodně jsem se nenudila. Vztah mezi hlavními hrdiny Veronikou a Tiborem se mi z počátku zdál v pohodě po čase jsem si ale říkala, že je to pořád až moc idylické a tak jsem čekala co se stane. Událost, která ke konci knihy nastala mě velmi překvapila a byla velmi smutná. A musím říct, že mi na to pasuje přísloví: V nouzi poznáš přítele. Závěr knihy byl hezký ale na mě možná až moc uspěchaný. Přivítala bych pár stránek navíc.
Celkově hodnotím knihu velmi kladně a jsem ráda, že jsem si ji přečetla.
Tak a mám hotovo. Toto je poslední lanczovka, kterou jsem ještě nečetla. Respektive, měla jsem ji před pár lety rozečtenou, ale vzhledem k fádnosti, minimálnímu vzrušení a akci, na což jsem bývala u autorky zvyklá, jsem ji ponechala rozečtenou někde v první třetině. Nakonec se zadařilo, ale bohužel ani druhé čtení mne nepřesvědčilo o opaku. Kniha dostala konečně nějakou šťávu a spád až ve chvíli, kdy došlo k oné životní zkoušce a tzv. druhé šanci. Poslední třetina tedy velmi dobrá (klasicky i s poučením), ale i tak celkově nemohu knihu hodnotit moc kladně.
Kniha se mi velmi líbila, rodiče Tibora bych nejraději zaškrtila, to samé Patricii. Opět byl, jako u mnoha knih, otevřený konec.
(SPOILER)
Slibně rozjeté, čtivé a najednou se děj ubírá směrem, že mám pocit, že čtu úplně jinou knihu. Asi nejvíc mi bylo nakonec líto Tibora, který byl na rozdíl od jiných hrdinů bez podstatné chyby. Hlavní hrdince jsem nerozuměla, nejdřív velká láska, ok, ale od strany 190 byla na pěst, špatné věci se prostě stávají, to, že se na silnici objeví překážka, není ničí chyba. Asi bych čekala víc uvědomění a vděčnosti, jak to mohlo taky skončit, to pociťovalo Veroniky okolí víc než ona sama.
Představa Veroniky, že se o ní bude parter po propuštění z nemocnice starat, a nechá práce, bylo úplně mimo realitu, navíc těžko by mohl svojí péčí nahradit specializované pracoviště. Ztráta dítěte do 13. týdne je bohužel celkem běžná, a to ztratili oba dva, což jí snad ani nenapadlo. Myslím, že na to, jak Tibora odmítala, měl docela výdrž a nakonec stejně dostal kopačky, pochybuju, že by odjel, kdyby se Veronika chovala jinak, to mohl už na začátku knihy. A po 4 měsících opět nová láska, nabídka nových prací a naděje na další dítě? Přála jsem si, aby kniha pokračovala i přes na počátku logicky pochopitelnému citovému rozpoložení hrdinky hledáním společné cesty, jak z toho vyjít ven silnější, nakonec to bylo úspěšné pálení mostů...škoda.
Sluníčková oddychovka dodávající létu naději, že bude románek. Část knihy zalito sluncem, poté střih
První polovina knihy byla taková moc růžová, pořád jsem si říkala, že se musí něco pokazit..a taky, že jo :D Je to taková klasická kniha od Lanczové a musím říct že mě neskutečně baví, že tato autorka umí psát jak slovy dospívajících slečen, tak i dospělých žen.
Lanczovou čtu od puberty, mám ráda její humor a styl psaní. První půlka této knihy mě nebavila, ale pak se vše v dobré obrátilo :)
Knížku jsem četla už dávno. Ale zrovna jsem si ji konečně koupila. Moc se mi líbila a s klidným svědomím mohu říct, že je to snad jedna z nejlepších knížek autorky. Už se těším, až mi přijde a budu si ji moci znovu přečíst.
Úplně nevím, jak knížku ohodnotit. V první půlce mě knížka nějak nedokázala strhnout. Pořád jsem se nemohla začíst a odkládala ji po každé kapitole. Lanczovou jsem si oblíbila v dospívání, a tak jsem si říkala, že už jsem z ní prostě asi vyrostla. No a pak přišel zvrat. A knížka mě strhla a dočetla jsem ji jedním dechem. No a pak přišel ten konec - já tak strašně nemám ráda otevřené konce, ale zase na druhou stranu to byl reálný konec a vlastně se mi i líbil. Celá knížka na mě nepůsobila jako vysněná fikce, ale bylo to ze života, což oceňuji a byla to příjemná změna.
Úžasně napsaná, reálně, a určitě bych uvítala pokračování... Ale aby jim to s Matym vydrželo :)
Moc se mi knížka líbila. Mně se čte od Lanczové zkrátka dobře :)
Děj byl - tak nějak životní realita. Tak se to všechno může stát.
Závěr knížky zůstává otevřený...tak si všichni mohou domyslet sami, jak to bude mít hlavní hrdinka dál :)
Ruku na srdce - tahle knížka mě hodně dostala. Moc krásně napsaná, chvílemi některé pasáže i legrační, že jsem se musela i smát. Prostě jsem se do knihy začetla tak snadno, že se mi zdálo, že jsem součástí příběhu. Už od začátku jsem Veroniku brala jako hodně příjemnou a milou hlavní hrdinku, prostě taková ta holčina, co bych jí klidně brala jako nejlepší kamarádku.
Ze začátku jsem jí strašně fandila ve vztahu s Tiborem, ten mi byl docela sympatický (jeho rodina už teda ne!). Hrozně se mi líbilo číst ty jejich společné chvilky a užívat si s nimi tu čerstvou lásku. A pak přišel zvrat... a najednou bylo všechno jinak... těžko říct, jak by se v téhle situaci choval, ale asi se Veronice nedivím, že to nechala dopadnout tak, jak to dopadlo. Asi bych se taky přes tohle přenést nedokázala tak snadno...
Ale pak se děj zase rozjížděl příznivějším směrem, a mě se tahle část líbila snad víc, než ta část před zvratem. A Matyáš, prostě ho miluji! :)
Trochu mě tady štve otevřený konec, tady rozhodně ještě bylo o čem povyprávět... každopádně já mám svůj konec jasný - Veronika půjde životem dál s tím pravým (a všichni, kdo knihu četl, tak všichni určitě tušíme, kdo to je...)
Veronika je milá a sympatická hlavní hrdinka, která má ráda zvířata. Potká muže svých snů a téměř vše je dokonalé. Věděla jsem, že v příběhu nastane nějaký zvrat, ale to co jim autorka přichystala, to jsem nečekala.
Docela dobrá knížka. Prostě oddechovka. Jen hlavní hrdinka mě chováním po nehodě trochu štvala. Ale těžko soudit jak by se člověk v její situaci choval.
Tenhle příběh řadím mezi nejlepší od LL, které jsem zatím četla (a ještě Kapky rosy) člověk si uvědomí skoro až je pozdě, že žít na ostro musí každý den a ne pořád na něco čekat a odkládat. Otevřený konec mě trochu naštval, ale tak já mám jasno (Tibor to není)
Kniha rozdělená na dvě poloviny. První vyloženě sluníčková, pak přijde zlom – a děj pokračuje úplně jinak. Veronika byla typickou hrdinkou lanczovek, jen jí bylo o deset víc než těm z devadesátých let. Mrzel mě otevřený konec.
Mě knížka moc bavila, krásně se četla, ostatně jako každá knížka od této autorky :-)
Bavily se dvě čtenářky v naší knihovně a jedna z nich říká že Lancová je označována jako podřadná literatura. Tak jsem se podívala na hromádku knih, co si chci donést domů a přečíst a mezi nimi byla tato kniha. Sama jsem ji do fondu knihovny vybírala. A není to první kniha ,kterou jsem od autorky přečetla a jako oddechovku ji budu brát znovu .Přiznávám, že Sto roků samoty to není ale tu knihu mám už delší dobu rozečtenou a Život na ostro jsem přečetla rychle. První část je vhodná pro fanoušky Padesát odstínů šedi, té erotiky je tam opravdu hodně , a druhá je lepší,.civilnější , opravdovější , protože Maty je ten, po kterém ženy touží. Otevřený konec ? Co bych udělala já ? No, Piškot je jistý , tak že je jistý i ten, který na psy alergický není.
Teda... A jak to dopadlo??? (Upřímně doufám, že se k němu nevrátila....)
Od Lanczové mám přečtené (téměř - zbývá mi jedna) všechny knížky, takže vím, že otevřené závěry jsou u ní běžné. Ovšem při stylu jejího psaní v podstatě ze stejného okresu se vždy dozvíte aspoň náznakem, jak to dopadlo, protože se vám postavy míhají i v dalších knihách (např. zde profesorka Šímová).
Z toho vyplývá otázka... Kde je další kniha? :-D
Jinak kniha ničím nezklamala, stále se jedná o odpočinkovou literaturu, kterou zvládnete zhltnout klidně za jedno dvě odpoledne ;-)
No já nevím, je na tom poznat, že to píše paní, která už teenagery a dvacátníky moc nesleduje :) A navíc tohle byl pokus o fakt červenou knihovnu, snad nejvíc ze všech jejích knih, co si tak z puberty vybavuju. Hlavní hrdinka je šedá myš, která nemá žádný pořádný zájmy a bydlí v průchozí místnosti, ale zamiluje se do ní úspěšnej, bohatej, chytrej bývalej spolužák, kterej ji ve škole přehlížel. Je tam ale pak ten drsnej obrat, kterej ty růžové tři čtvrtiny knihy shodí. Jenže pak přijde další chlap, kterej má samozřejmě oči jen pro hlavní hrdinku Veroniku a nevidí napravo nalevo, ač ona se vyskytuje ve společnosti kamarádek - no dejme tomu, že se průměrné holce bez jakýchkoli ambicí obrátil najednou život natolik, že uhranula dvěma chlapům během pár měsíců. Je to ale celkově všechno strašně rychle prolítnutý, a kvůli tomu docela neosobní. Jestli chcete jednodušší oddechovou love story, tady je.
V první polovině mi to připomínalo Stmívání nebo 50 odstínu šedi (ona obyčejná, on dokonalý, jejich sex neuvěřitelně úžasný), v druhé polovině se to naštěstí začalo lámat do nějakého smysluplného děje.
Autorka opět nezklamala. Skvělé, skvělé, skvělé. Místy mi to sice přišlo naivní a přitažené za vlasy a ta přemíra sladkosti mi přišla neskutečná a lezla mi docela na nervy. Život takový skutečně není ani omylem, ale místy to bylo zase neskutečně dojemné. Prostě kniha plná citů a pocitů. Tato spisovatelka to prostě umí. Už od teenegerského věku ji mám moc ráda a moc ráda si ji jako oddechovou četbu přečtu i teď a to se nejspíš nezmění. Jediné co musím vytknout je ten otevřený konec, nesnáším otevřené konce.
Kniha byla velmi čtivá hlavně pasáže s Matym. Musím vzít však jednu hvězdičku za ten konec, dle mého názoru kniha nemá ukončeny dej a to mě docela vadí
Prima oddechové čtení. Hlavni aktérka je plus minus v mem veku, takze jsem se umela snadno vzit do urcitych situací. konec me ovsem trochu zklamal....
S touto knihou se dostavilo i nostalgické zavzpomínání na časy, kdy mi bylo náct a knihy L. Lanczové jsem hltala jednu za druhou. Po přečtení této, jedné z těch novějších, musím uznat, že autorka se stále drží toho, co skvěle umí. Přestože mě osobně příběh tolik nezaujal, jelikož autorky styl už mám za ta léta najetý a tudíž se to nevyhlo jisté předvídatelnosti, má kniha vše, co má správný dívčí román obsahovat. Bylo to pěkné zavzpomínání na léta minulá :-)
Po několika letech jsem do rukou opět vzala poslední knihu, kterou napsala úžasná autorka, která mě provázela vlastně celou pubertou - jinou jsem ani nechtěla, a která mi jako jediná chyběla z jejího úctyhodně dlouhého seznamu knih.
Ani nevím čím začít - Lanczová je prostě klasa. Koplo mě to zpět do let, kdy jsem jí aktivně a pravidelně četla - ten její jednoduchý a přitom výborný styl psaní. Popis prostých činností, přírody i nervy drásajácích pocitů.
Veronika mi byla sympatická, i když to už od začátku smrdělo naivitou - i přes věk hrdinky, až moc velkým štěstím a vyhlídkou na pohádkový happyend, tak se mi to líbilo, však jsem nevěřila, že štěstí potrvá věčně. A ono taky ne. Zvrat! Přišlo to opravdu nečekaně a ještě tak drasticky. Co se týče Tibora, dokážu si ho představit, ale rozhodně ne opět v tak dokonalém, bezchybném a happyendovém stavu. Některá jeho rozhodnutí, návrhy, atd. mi přišla dost přehnaná, unáhlená. (Zvlášť na tuhle moderní, uspěchanou a nezávaznou dobu.) Celkem mě dostal, jak se ale zachoval. Ano, chápu, muselo to být těžké - jak se k tomu vlastně postavit? Ale tohle? Zbabělé. Přesto, i tak ho chápu. -_-
Matyáš byl naprosto skvělej, toho si čtenář musí oblíbit ve vteřině a chtě nechtě, především při bližším poznání - nejen z vířivky! :D Dokonce jsem se smířila s Tiborovým pracovním působištěm a přála jsem Veronice jednoznačně Matyáše, ale sakra, co ten konec? Rozhodně nemohu tvrdit, že nám to spisovatelka ulehčila. Každý si to totiž může přebrat jinak, není to jednoznačné a to mě sejří. :D Buď další knihu v rámci pokračování anebo alespoň ještě pár stránek to chtělo. Tahle je z toho člověk napnutej jak kšanda a nic. Však - já moula, si posledních pár stránek prolistovala - každopádně to silně nečekané setkání mě dostalo, zvlášť po tom všem - kdo by to čekal? Nakonec akorát člověk potom neví, komu má pak fandit. :-/
A nesmím zapomenout na Báru - naprosto úžasně napsaná bytost. Co slovo, to perla. Nepřestávala jsem se smát. :D
Shrnu to: kniha se četla sama, opravdu poutavé vyprávění, nic nudného. Paní Lanczová je zaručená kvalita. Hold už to jméno něco znamená. :) Snad se po letech, kdy nic nevyšlo dočkám nějaké další knížky a doporučení je snad jasné, ne? :))
Příběh je byl prostě super!!!
S knihami od spisovatelky rostu, v pubertě jsem četla její romány o stejně starých dívkách. V tomto románu byla hlavní hrdinka opět stejně stará jako já.
Veroniku hodně obdivuji, to co zažila ona, bych já nerozdýchala. Vše vypadalo jako jedná krásná pohádka...
Verča je hrdinka, kterou obdivuji za její sílu, odhodlanost, za to, že se nevzdává.
Kdo mi lezl na nervy, byli Tiborovi rodiče. Strašně mě rozčilovali. Za to dvojčata Alan a Adam byla úžasná.
Po knížce jsem sáhla v knihovně v poněkud prapodivné náladě, proto jsem čekala nejhorší. Zas tak hrozné to nebylo, uznávám.
Začátek je děsivě nudný a nezáživný. Postavy, no... Moc mi k srdci nepřirostly. Piškot byl velmi vítaným rozptýlením mezi těmi všemi rozvrácenými vztahy.
Co mě mrzí asi nejvíc je, že se děj rozjel pořádně až poté, co dostal slovo Matyáš. Což je téměř na konci, tedy nic moc místa.
A konec? No, tipuji, že i kdyby knížka nabídla pokračování, bude to Twilight v bledě modrém. Proto prosím žádné pokračování. Budu předstírat, že si vybrala snad normálnějšího Matyáše, který necouval v rozhodujících chvílích a nestavěl se k některým událostem dosti prapodivně.
Knížka mi v knihovně ležela hodně dlouho než jsem se k ní odhodlala, ačkoliv byla Lenka Lanczová má nejoblíbenější spisovatelka v mládí. Nicméně knížka byla skvělá a přečetla jsem ji jedním dechem během večera. Jednu hvězdičku strhávám za otevřený konec, neuškodilo by pokračování, ten konec byl opravdu rychlý a neuzavřený.
Čtení od mé oblíbené autorky nezklamalo. S autorkou "rostu". V mých "náct" psala o teenagerech, teď vydala několik románů pro ženy kolem 30- 4o let a zase super. Jen tak dál.
Knihu jsem dostala a přečetla, abych zjistila, jestli o něco nepřicházím - a opravdu nejsem cílová skupina, ale v rámci žánru to asi úplně hrozné není, proto průměrné hodnocení. Nicméně myslím, že ani odlehčená kniha by neměla jít úplně proti logice. Pozor, mírné SPOILERY - ale nic dramatického. Pokud se osmadvacetiletí soustavně chovají jako šestnáctiletí, je to divné. Rovněž nevěřím, že by si zaměstnaná osmadvacítka nemohla pronajmout aspoň samostatný pokoj, aby nemusela spát v průchozím obýváku u kamarádky. Mladý perspektivní právník má nejprve problém najít podnájem, který si se svou dívkou může dovolit, ale pak nemá problém zaplatit na několik týdnů nadstandard v nemocnici a léčbu v soukromém sanatoriu? To mi hlava nebere... A pak mi ještě přišlo, že až na hrdinčiny rodiče vlastně nikdo neměl aspoň přibližně normální funkční vztah - hrdinka měla neživotné ideály a okolí naprosto nepoužitelné nýmandy a parchanty. V tomhle bych ráda byla poněkud optimističtější.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2019 |  Těžká noc |
| 2014 | Život na ostro |
| 2013 | Dvakrát dospělá |
| 1997 | Znamení Blíženců |
| 2009 | Pošeptej po větru |
Kniha Život na ostro je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 641x |
| Čtenářské výzvě | 47x |
| Doporučených | 20x |
| Knihotéce | 120x |
| Chystám se číst | 104x |
| Chci si koupit | 34x |
| dalších seznamech | 3x |