Awele Awele přečtené 55

☰ menu

Vývoj dítěte do jednoho roku - Jak to vidí lékař a jak táta

Vývoj dítěte do jednoho roku - Jak to vidí lékař a jak táta 2012, Martin Gregora
5 z 5

Jediné věci lituju. Nestihla jsem si knížku přečíst před narozením své dcerky. Teď sotva stíhám. Nicméně - nic v knížce není navíc, odborné rady podány naprosto srozumitelně, na vše jsem zatím našla odpověď. Dopisy dcerce mě úplně uchvátily, v podobném duchu sepisuju i pro svoji píďalku. Nejvíc jste mě, pane doktore, získal větou - (hooodně nepřesně cituji): Dal jsem malou manželce, protože i když sám maminkám radím, teď jsem nevěděl a spoléhal na mateřské city. Opravdu nevím, co moje dcera chce...... celý text


Skála

Skála 2013, Peter May
5 z 5

Moje krevní skupina. "literary crime" vůbec nevadí víc dějových linií, mám pocit, jako by se vše odhalovalo postupně zvenku i zevnitř. Teď čtu druhý díl trilogie a zase - často odbíhám od knihy k internetu, heldám, kde ten ostrov vlastně je, koukám na fotky... prostě paráda. Za mě plný počet. Drobné nedostatky jsou u mě vyváženy netradičním pojetím, prostředím a způsobem vyprávění.... celý text


Návod na prežitie pre bejby + Hneď to bude, Anjelik

Návod na prežitie pre bejby + Hneď to bude, Anjelik 2011, Igor Bukovský
5 z 5

Proč??? Proč???? Proč jen jsem ji nečetla už dřív...když jsem měla v těhotenství čas a válela se doma na gauči. Bezvadně napsané, odborné a přitom naučné i pro laika, mírně hysterickou a totálně vystresovanou matku - mě. Děkuji autorovi. Mohla jsem si ušetřit pár panických záchvatů, ale co už. Teď ji mám doma a ve vzácných chvilkách volna cca mezi druhou a třetí ráno si v ní čtu.... celý text


Smrt je mým řemeslem

Smrt je mým řemeslem 2005, Robert Merle
5 z 5

Brilantní,. Od začátku jako by vše směřovalo k tomu, aby se z Hosse stalo to, co se nakonec stalo. Nějak se mi nechce napsat slovo člověk. I když byly chvíle, kdy jsem rozuměla a chápala a někdy mi ho bylo i líto. Jako by už v dětštví prožil totální výplach mozku, všemu přirozenému se vzpírající naprogramování. Nemůžeme se ani divit, že vůbec nic necítil. Lítost, smutek, vinu. Nic. Těžko i říct, zda jeho otec prošel něčím podobným. Asi ano. Každopádně skvěle napsané, četla jswem jedním dechem, či spíše bez dechu. Trochu jsem si vzpomněla i na pana Kopfrkingla... Demagogie, ideologie a duševně narušený člověk.... celý text