Zrzka1 komentáře u knih

Naprosto banální milostný příběh. Jeho přidaná hodnota je v tom, že do jisté míry ilustruje realitu izraelsko-palestinského konfliktu. Kvůli tomu jsem zvažovala čtyři hvězdy, ale kýčovitý a předvídatelný konec mě nakonec přesvědčil, že opravdu nejde o tak zásadní dílo, jak by se mohlo zdát z anotace

3 16.02.2023

Název Poupátka zní sice něžně a poeticky, po přečtení knihy ale dostává hodně hořkou pachuť. Je metaforou pro malé dívky, děti, členky divadelního kroužku, k poupátkům je přirovnává vedoucí divadelňáku Mirek, který své svěřenkyně psychicky i fyzicky zneužívá. V kontextu české literatury, která je, co se týče témat, poněkud stereotypní, jde o dílo (stejně jako autorky kniha Svatá hlava) výjimečné tématem i zpracováním. Přiznám se, že jsem si během čtení také vzpomněla na v komentářích zmiňované Vrány od Petry Dvořákové (vyprávění skrze dětskou hlavní hrdinku), ale taky Houbařku Viktorie Hanišové (téma sexuálního zneužívání blízkým člověkem). Poupátka ale podle mě nabízejí víc. Kromě tématu pedofilie děsivě věrohodně předestírají čtenáři způsob, jakým predátor dětmi manipuluje, připoutává je k sobě, zdůrazňuje jejich výjimečnost, aby na ně vzápětí řval. Jak si je postupně a vědomě připravuje, aby s nimi navázal fyzický kontakt. A zároveň manipuluje i jejich rodiči, těší se oblibě a tím pádem vyvstává pochybnost, zda by rodice svým dětem věřili, kdyby se jim svěřili s tím, co se děje na divadelních lekcích, soutěžích, výletech. Na závěr nutno připomenout, že je kniha založená na osobní zkušenosti Hany Lehečkové. Že vedoucí divadelního kroužku Mirek je skutečný Miroslav Slavík, který byl v roce 2003 odsouzený za téměř dvanáct let zneužívání nezletilých dívek na osm let vězení, odseděl si čtyři a, jak autorka uvedla v rozhovoru pro Novinky.cz, divadelní komunita ho svým způsobem přijala zpátky. Velice autentické a přesto citlivě zpracované dílo doplněné krásným grafickým zpracováním.

10 30.09.2021

Obsahově mi kniha sedla lépe než autorova prvotina. Byla méně o autorovi a více o lidech, kteří v místě žijí, nebo jsou relevantní v rámci historie Svaté země. Ale. Jak podotkla uživatelka Jizi, je částečně postavená na faktech, ale neobsahuje žádné zdroje! Bylo zřejmé, že se Szanto za každou cenu snaží o vyváženost. Dobře, dejme tomu. I tak tam bylo znát pro český mediální diskurz typické napojení na Izrael a Židy. Druhá věc, která mě iritovala, je, s jakým patosem autor život v zemi líčil. Všichni lidé, se kterými se setkal, byli laskaví, nakažlivě optimističtí, měli dobrotivé oči a vlídné úsměvy, do toho samozřejmě zapadalo slunce a foukal pouštní vánek... Kýč. Na druhou stranu díky plastickému vylíčení jsem se alespoň v myšlenkách během čtení vracela na známá místa v Izraeli

5 16.03.2021

Cením si každého díla, které reflektuje jinou část židovské historie, než holocaust. Těch je totiž stále nedostatek. Až na drobné překladatelské chyby a přílišné opakování některých myšlenek, jde o dílo dosahujících vysokých kvalit jak grafických, tak literárních. Pěkná práce s motivy

2 08.03.2021

Sice už mi dávno není devatenáct, ale pořád si pamatuji, jak člověka umí vystresovat škola, očekávání rodiny, náhlá zodpovědnost za vlastní život a vůbec všechno. Marta v roce vetřelce byla poslední knihou od Petry Soukupové, kterou jsem nečetla a poměrně dlouho jsem se jí vyhýbala, je ale výborná. Pořád nechápu, jak někdo může hodnotit knihu na základě toho, jaké rozhodnutí udělala hlavní postava, nebo jak byla nesympatická. Pokud mám ambivalentní vztah k postavě, nebo mě přímo štve, vnímám to spíše jako kvalitu zpracování. A v tomto případě byl život Marty vylíčen opravdu neuvěřitelně sugestivně. Navíc, a to je důležité, dílo upozorňuje na problematiku psychických problémů mladých lidí, které má jejich okolí často tendenci zlehčovat.

8 08.03.2021

Chápu, že asi nejsem cílovka, ale jak může mít kniha tak vysoké hodnocení, tomu zkrátka nerozumím. Ohodnotila jsem dvěma hvězdičkami, ale poté, co jsem došla ke konci, jsem musela změnit na jednu. Při čtení kýčovitých scén mi bylo trapně a poprvé se mi stalo, že jsem musela pasáže v knížce přeskakovat. Oproti Hoover je i Třeštíková kvalitní čtení. Třešničkou byla hromada překlepů v českém vydání. Na pomezí braku

4 31.10.2020

Jazyková úroveň nízká. A i když téma knihy je nosné samo o sobě, je to škoda, čtení tak není příliš velkým zážitkem. Informačně celkem uspokojivé a především otevření takového tématu je strašné důležité

1 06.02.2020

Těžký text, krásně napsaný. Čtenář se nemůže odtrhnout, i když některé pasáže drásají. První polovina skvělá, škoda konce, který poněkud vyzněl do ztracena

4 15.01.2020

Nejpřeceňovanější kniha tohoto podzimu? Na začátku to vypadalo opravdu dobře, těšila jsem se na hlubokou sondu do jednoho vztahu, ale vztah byl vykreslen neuvěřitelně povrchně a útržkovitě. Většina prostoru byla věnována samotnému autorovi v nekonečno formách a podobách. Což o to, on je ten narcismus přiznaný a záměrný. Ale na mě je příliš zjevný i z často až příliš násilných slovních spojení a obrazů. Něco se mi líbilo moc, něco naopak vůbec. Trochu mi to připomínalo Mapu Anny, trochu Kunderu, trochu nepovedený experiment, jehož smysl se ztratil v průběhu. Baví mě na tom to, ze je to pořad román, a tak čtenář vlastně nikdy neví, co je pravda, co je autorova pravda a co je úplná fikce. A tak to má být. Má to potenciál, ale mohlo v tom být mnohem víc

1 26.12.2019

Moc nechápu hype kolem této knihy. Ani by mě nenapadlo, že by výpověď oběti holokaustu (zpostředkovaná někým jiným, a to je možná ten problém) mohla být takový kýč. Love story z koncentračního tábora (respektive některé její detaily) mi nepřišla moc reálná. Kniha je psaná jednoduše, pro masy. V porovnání s jinými beletristickými díly o holokaustu (namátkou Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou, Hana) patří ke slabším, povrchním, po jazykové i dějové stránce

9 26.11.2019

Na konci už se mi všichni samotáři slévali a nepamatovala jsem si příběhy ze začátku, a to jsem knihu přečetla relativně rychle. Více by mi vyhovovalo, kdyby představovala tři čtyři lidi, více do hloubky. Zajímaví ale byli všichni, je to skvělé téma. Hezké fotografie

1 12.11.2019

Hřejivé čtení. Oblíbená knížka mého dědy i moje. Zvláštní, jak i navzdory stáří knížky, člověku navodí pocity dětství, radosti i dojetí, troufám si tvrdit bez ohledu na věk nebo generaci. Jsem zvědavá, jak dlouho bude tohle kouzlo ještě fungovat. Ideální na dovolenou.

10 15.10.2019

Styl, jakým je kniha napsaná, mi úplně nesedl (hlavně omílaný "fun fact" se šimpanzi), ale obsah je důležitý. Nutnost aktualizace vědomostí by si měl uvědomit každý. Stejně tak skutečnost, že realita, která nám je zprostředkována skrze média, není jejím věrným odrazem, je deformovaná a vytváří dojem, že jsou věci černější, než jsou. Knize trochu škodí vzhled podobný různým motivačním knížkám přinášejícím návody na život (odkaz na Gatese), ubírá jí to na serióznosti, čte se ale dobře a obsahuje plno relevantních i zajímavých informací.

4 15.10.2019

Na mě dost sebestředné dílo, ale na druhou stranu chápu, že jako novinář veřejnoprávního média, je potřeba si ego pohonit jinde. Jinak čtení je to určitě zajímavé, trochu tomu chyběla nějaká jasná struktura. Také bych ocenila víc válečných faktů a kontextu. Možná rozepsat do více knih po jedné zemi, kniha pak nebude působit jako mozaika historek a faktů o konfliktech napříč celým regionem. Pokud ale ambice knížky byla ukázat to, co je za oponou práce novináře a televizních vstupů (spíše než co je za oponou války), tak účel splnila.

1 16.07.2019