Jak voní tymián

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Román Jak voní tymián nás ve čtyřech částech (Tatínkova sláva, Maminčin zámek, Čas tajemství, Čas lásek) provádí dětstvím Marcela Pagnola. Děj knihy se odehrává v nádherné přírodě francouzské Provence, kde malý Marcel tráví prázdniny. Zažívá zde spoustu dobrodružství se svým kamarádem Lilim, strýcem Julesem, otcem Josefem a starostlivou maminkou. Dny tráví výlety v horách, hrami a lovem zvěře a ptactva. Dále nás kniha zavede do Pagnolových gymnaziálních let, která trávil v Marseille. O prázdninách se však znova vrací do Provence, kde nachází svou první lásku a prožívá radosti i útrapy s ní spojené....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/223571/jak-voni-tymian-DXF-223571.jpg 4.7360
Série

Jak voní tymián

Žánr
Literatura světová, Romány
Vydáno, Odeon
Orig. název

Souvenirs d’enfance, 1957

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (88)

Kniha Jak voní tymián

Přidat komentář
Ivana11
20. dubna

Mě kniha bohužel vůbec neoslovila, přestože je zde na ni mnoho krásných a pochvalných komentářů. Mrzí mě to, na knihu jsem se chystala několik let, takže smůla.

ludek.n
23. března

Jak voní tymián? Podle Marcela Pagnola temně a hutně. Je to vůně, která prostoupí hlavu a proniká až do srdce. Stejně jako okolí provensálského Bellons, kde jedenáctiletý Marcel tráví letní prázdniny a objevuje nejedno dobrodružství života ve volné přírodě. Pagnolův román je oslavou nevázaných dětských her, lovecké vášně, a ve své druhé polovině také zasvěceným pohledem na gymnaziální trable mladých studentů v době, „kdy se chodilo pěšky a elektrická tramvaj nebo tranzistorové rádio byly vrcholem pokroku“ (jak příhodně poznamenává Eva Musilová ve svém doslovu). Vyznání lásky kraji nad Marseille je melancholickou vzpomínkou, která lehounce peprným humorem dokáže zaujmout a prosta velkých očekávání i bavit. Nicméně je poznat, že Marcel Pagnol byl především esejista, dramatik, scénárista a filmový producent. Jeho románová linka je spíše volným navrstvením půvabných a satirických obrazů, které v podstatě nikde nezačínají, nikam nemíří a nikde také nekončí. Je to lehké, vtipné, dobře se to čte, ale po dočtení toho zůstane v paměti velmi málo… jen jakási podivná kořenitá vůně.


feminine
21. března

Tahle knížka si mne tak trochu našla. Teta likvidovala část knihovny a mezi populárně-naučnými socialistickými brožurami tam ležela tahle kniha. Moje maminka mi řekla: Tu si vem, ta je hezká. Tak jsem si ji vzala. Potom tahle knížka čekala asi dva roky v mojí knihovně, až nebudu mít co číst. Přiznám, že mi i chvíli trvalo, než jsem se začetla.... A teď, po přečtení, se jí omlouvám a řadím ji mezi nejkrásnější knížky, které jsem kdy četla. Je nejen dojemná, ale i vtipná. Je to opravdu pohlazení po duši. Krásný, poetický a nesmírně svěží jazyk. Ač je autor muž a já žena, ač se narodil o víc než půl století dříve v jiné zemi, jakoby vyprávěl i o mém dětství a dospívání. Postavy v knize jsou velmi pravdivé a velmi blízké. Jakoby to byli i moji příbuzní a známí. Skvěle to všechno vyjádřila paní Eva Musilová v doslovu.

Andrea81
13. března

Krásné vzpomínky, krásné pohlazení po duši. Děkuji autorovi.

mikykoo
04. února

Četla jsem tuto knihu již 3x, je to takový balzám na duši, jak se začtete, jako by tam člověk fyzicky byl, běhal s Marcelem po kopcích, cítil vůni bylinek, nádherné počtení... :-)

mataj
01. února

..." Jestli mě chtějí donutit, abych se vrátil do města, umřu hladem. Už jsem s tím ostatně začal: ráno jsem nic nejedl"...
Marcel Pagnol napsal své vzpomínky na dětství prožité v nádherném kraji Provence nedaleko Marseille. Kniha je neskutečně krásná, dýchá z ní radost ze života, láska k rodině a přátelům, je plná laskavého humoru. Já rozhodně doporučuji :)

Bablu
25.12.2020

Knihu jsem poslouchala v audioverzi a 22 hodin je celkem masakr. Hodně dlouho mi trvalo, než jsem se zaposlouchala a nakonec se povedlo. Oblíbená kniha to nebude, ale vyprávění bylo nakonec docela roztomilé.

Kymissy
28.10.2020

Čekala jsem, že to bude oddechové čtení, příběh šťastně prožitého dětství ve francouzské Provance. Což opravdu i bylo, ale jakožto milovnice zvířat jsem neoplývala stejným nadšením pro lov, který je tu ale zásadním tématem. Vůbec mi tam chyběla alespoň špetka citu ke zvířatům, ba i zpětná, neboť přece jen to byli ještě děti (ačkoliv já jako dítě jsem litovala kdejakou berušku). Nejvíc mě proto asi bavila, sice krátká, poslední část, když Marcel nastupuje na gymnázium.

1