Z Izrastiny s láskou

Za mě čtivě podané informace o Izraeli a Palestině, obohacené o osobní zážitky z doby, kdy autor v této oblasti působil jako zahraniční reportér. Oceňuji, že dílo není pojaté jednostranně, jak to bohužel u izraelsko-palestinského konfliktu bývá dost časté... Už se těším na další autorovy knihy.

"Vidět lidský příběh i za hlavní samopalu, který vám míří mezi oči"

Vlastně dobré, ale čekala jsem mnohem víc osobních zážitků a názorů. Tahle to byla spíš historie s drobečky příběhů.

14.03.2026

Dlouhodobě konzervovaná bolest.
Traumata.
Obrovský smutek.
Války.
Transgenerační přenos.
To všechno v tradici dvou náboženství.

....a nová odvaha, odpor vůči nenávisti a stále nové začátky bez jasnějšího světla na konci tunelu z obou stran konfliktu.

Nejbližší je mi komentář r0st4, Atlantis nebo i Psaran.
Jsem vlastně celkem zklamaná, protože poslech obrovského množství zásadních informací byl často dost chaotický a neuspořádaný.
Asi by textu výrazně prospělo, být méně historickým a více osobním.
Třeba jako Tomáš Etzler?
Za mě škoda.

Ovšem nesnižuje to moji úctu k práci a alespoň chaotické úsilí o předání zkušeností Jakuba Szántó, jehož znalost regionu je obrovská. Zrovna jsem si to ověřila na DVTV v rozhovoru o současném konfliktu mezi USA, Izraelem a Íránem.

Historky a zážitky prolíná historický exkurz. A všechno dohromady pak podává obraz toho, proč to v izraelsko-palestinských vztazích vře už celá desetiletí. Přiznám se, že jsem od knihy čekal více vlastních autorových zážitků a méně historických exkurzů. I tak je to velmi zajímavá kniha.

Vynikající kniha popisující historii vzájemných vztahů Palestinců a židovského národa, zajímavé jsou doplňující rozhovory s přímými účastníky historických událostí i ze současnosti.

Výborná kniha, kde se prolínají historické informace s rozhovory s těmi, kteří dané období zažili na vlastní kůži. Jak ze strany Izraelců, tak ze strany Palestinců. Velmi zajímavý příběh muže, který popravil Adolfa Eichmanna, to snad není v žádných jiných knihách. Na podrobnosti o maďarských židech za druhé světové války jsem dosud nikde nenarazil. Stejně jako na výstavbu palestinského města na Západním břehu Jordánu. Zkušenosti z Gazy mezi lety 2014 a 2020 pomáhají pochopit současnost. Kniha se mi četla moc pěkně a Jakub Szántó uměl citlivě popsat i ty nejtvrdší střety, ke kterým došlo mezi Palestinci a Židy ve 20. století. Ať už pod Britským mandátem nebo v bojích od vzniku státu Izrael v roce 1948. Z celé knihy čiší osobní zkušenost z života v obou zemích, klobouk dolů.

O Izraeli a Palestině jsem nevěděl skoro nic. Pouze ty naše povrchní infromace ze zpráv. Poslední dobou jsem si však předplatil Respekt a tam je akcentován současný vyhrocený konflikt. Řekl jsem si, že proto potřebuji trošku pochopit o co tam jde. Kdo je ten Sith a kdo Jedi a proč to není tak jednoznačné. Po přečtení toho vím pořád málo, ale Jakub Szántó umí předat pomocí příběhů lidí maximum informací, historických znalostí a hlavně zážitků. Pomocí příběhů obyčejných lidí, třeba rybářů, kterým ustřelí nohy, když se posunou dál od břehu než je povoleno. Tyhle příběhy jsou krásně doplněny historickými vsuvkami. Nebudu lhát, že jsem to všechno pobral, protože několik milénií popsaná historie, ve které bylo nesčetně převratů a válek se těžko jednou knížkou dá pobrat, ale můžu říct, že už toho vím víc a dokážu si tu aktuální situaci nejen v Gaze, ale i v Iránu a dalších oblastech, blíže vysvětlit. Dokážu pochopit kdo jsou čí spojenci a lépe se v tom orientuji. Doporučuji všem, kteří v tom tápou stejně jako já a chtějí se příjemnou formou znalostně obohatit.

Moje první kniha od známého českého novináře a blízkovýchodního zpravodaje, kterou jsem četla zároveň očima a zároveň ušima, musím rovnou přiznat, že poslech byl pro mě v tomto případě mnohem lepší a srozumitelnější, při klasickém čtení jsem se ztrácela a myšlenky mi různě bloudily jinam. Kniha kombinuje reportážní prvky s osobními zážitky a postřehy z každodenního života. Ty klasické reportážní prvky mě bohužel příliš nebavily, nebylo to často příliš přehledné. Občas se mi také zdálo, že pohled autora na situaci je víceméně jednostranný. Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla-vyposlechnula, ale do dalších knih od autora se nejspíš pouštět nebudu, s doporučením dále budu také skoupá a nechám to na každém.

Mám moc ráda knihy od zpravodajů, ale tady mi moc nesedla forma. Chápu, že musí být těžké to ohromné množství a zážitků shrnout do knihy, ale tady to bylo tak neutříděné, až mě to nebavilo. Od knihy jsem čekala spíše popis současného života v oblasti, kterých je ale pomálu a je tam na můj vkus až moc rozhovorů s pamětníky. Tyto rozhovory vždy začínají jako přímá řeč v první osobě - to mi hodně nesedlo, protože jsem knihu poslouchala jako audio a pokaždé jsem sebou až cukla, jak mohl autor toto vše zažít a najednou přišlo poklesnutí hlasem a “říká pan xy,, Skoro všichni pánové měli tvrdý pohled, rovná záda a autor před nimi seděl v pozoru a obdobný popis se opakoval snad u všech rozhovorů.

Některé kapitoly byly super (např. Šestidenní válka nebo ty o současném životě v Izraeli a peripetiích s bankami), ale místy jsem se dost ztrácela. Každopádně ale smekám před erudovaností autora a hluboké znalosti konfliktu této oblasti, který shledávám po přečtení jako mnohem mnohem komplikovanější, než jsem si kdy myslela.

"Vztah zpravodajů a zpravodajců je prostý. Oni si myslí, že něco skrýváme, zatímco my se živíme tím, že vše, co se dozvíme, zveřejníme"
"Když se otec palestinské rodiny probudí v noci kvůli zvukům na dvorku, kde skupina ozbrojenců v maskách instaluje odpalovací rampu pro raketu, ví, že má jen málo času. Probudit rodinu, sebrat dokumenty, peníze, a hlavně rodinné fotky - dobře ví, že ztracené vzpomínky se na rozdíl od všeho ostatního nahradit nedají - a rychle pryč do bezpečí, než přiletí izraelská raketa. Když se druhý den vrátí a se slzami v oku najde jen trosky rodinného domu, koho bude nenávidět - Hamás, nebo Izrael?"
Dost podrobná historie a nezaujatý pohled na konflikt. Škoda, že neobsahuje víc fotografií.

Rozhodně se nejedná o jednoduché čtení, občas jsem se ztrácela v místech i jménech, ale jinak jsem za přiblížení toho, co se vlastně děje na Blízkém východě, vděčná. Ze zpráv se toho o pozadí událostí moc nedovíme, a pochopení historických událostí je přitom naprosto klíčové. Každopádně je to klišé, ale z výpovědí konkrétních lidí vyplývá, jak moc nesmyslná je každá válka a nic dobrého nikomu nepřináší….bohužel od napsání knihy uplynuly 4 roky, ale situace je čím dál horší….

Sbírka osobních příhod a setkání v rámci novinářské praxe poskládaná tak, aby čtenář pochopil vývoj daného regionu.
Vývoj je popsán skrze vzpomínky jednotlivců.
Na konci knihy rak čtenář nevidí Izrael a Palestinu, ale lidi, kteří měli to štěstí či smůlu narodit se na tom konkrétním místě.

Velmi čtivě, vtipně a s nadhledem napsané. Pro toho, kdo chce získat základní vhled do vztahů mezi Izraelem a Palestinou ideální.

Autor působí jako neskutečně inteligentní a průbojná persona s nadhledem a velkou mírou respektu. Z jeho pohledu tak můžeme pochopit historii území Palestiny a Izraele a současně nahlednout na praktické soužití tak roztříštěné společnosti.
V prvních 60-70 stranách jsem se nejdřív ztrácela, pak jsem ale zjistila, že autor omílá tytéž historické body z perspektivy různých osobních prožitků stále dokola a dokola.
Byla to výzva, asi jsem z ní nevytěžila maximum, ale určitě mi i tak rozšířila obzory.

Skvělá kniha. Moc se mi líbil historický kontext i (v té době) aktuální rozhovory z různými lidmi napříč Izralstinou. Někdy jsem se trochu potrápila na příliš květnatém vyjadřování autora, ale zvykla jsem si. Celou knihu z textu a přístupu čišel klid a nadhled. Kniha mi pomohla pochopit konflikt v kontextu, který jsem dosud znala jen jako útržky ze zpráv. Doporučuji každému, kdo má v tématu mezeru a chce si na základě objektivního textu udělat vlastní názor. Respekt autorovi za tolik let náročné a kvalitní práce.

Úplně to nesplnilo to očekávání, co jsem chtěla

Od knihy jsem měl větší očekávání. Čekal jsem aktuální sondu do života izraelské a palestinské komunity, např. jak fungují možnosti práce Palestinců v Izraeli, jak je limitují checkpointy, jak se Izraelci koukají na ultraortodoxní Židy apod. Tedy spíše aktuální věci, o kterých se nedočtete v knihách o historii. Ale je to pel mel zážitků, popisu historie (letem světem) a zkušeností. Kvůli tomu autor skáče od jednoho tématu ke druhému. Snaží se působit jako nestranný zpravodaj, ale úplně nestranné to není. Bizarně pak působí takřka povinný popis osoby, se kterou se setkal – nikdy nechybí popis očí (moudré, zkušené, unavené), popisuje i typ obrouček brýlí, jestli má kudrnaté vlasy apod., je to někdy natažené na půl odstavce, a úplně zbytečné. Zvláště, když je v knize fotografická příloha.
Mnohem lepší jsou knihy od Břetislava Turečka, aneb Martina Čejky.

Po knize jsem sáhla, abych se aspoň částečně zorientovala v problematice na BV, konkrétně v Izraeli. Dozvěděla jsem se nějaké nové informace, kniha tedy účel splnila. Četla se dobře.

Jakub Szántó zdařile propojil podstatné informace o dějinách tohoto výbušného koutu světa (kde se za zájmu celého světa střetávají dva národy a tři náboženství) s reportérským instinktem, kdy např. na izraelskou válku o nezávislost (1948) vzpomínají dva devadesátníci z obou stran. Totéž platí i pro konflikty v 60. a 70. letech, které formovaly hranice a identitu Izraele (třeba o šestidenní válce hovoří s fotografem Davidem Rubingerem, jenž pořídil legendární snímek izraelských výsadkářů u Zdi nářků). Je to stát založený uprchlíky před pogromy a přeživšími nejhorší genocidy v historii, který zvítězil ve třech válkách, kdy byla v sázce samotná existence státu. Tyto vojenské triumfy proti arabské přesile potvrdily úvahy zakladatelů sionismu, že Židé budou utlačováni, dokud nebudou mít vlastní (a silný) stát. Ve vojákovi IDF a agentovi Mosadu vzal zasvé stereotyp Žida jako rachitického intelektuála typu Woodyho Allena, jakož i trauma "národa jdoucího jako ovce na porážku" během holocaustu (byť ten příběh není jednoznačný, jak ukazuje hrdinství povstalců z varšavského ghetta, jeden z nich v knize i vystupuje). Není to ale jen o armádě, Izraelci se naučili teroristy pacifikovat třeba i kytarou nebo nožem, vytaženým z vlastního krku... Jednotu nového "židovského národa" ilustruje, že rozsudek smrti nad Adolfem Eichmannem vykonal jemenský Žid, který žádného nacistu v životě neviděl. Jakub Szántó přes své židovské kořeny drží nezaujatost (má sympatie pro obě strany, hlavně tedy pro jejich pokrmy), ale zároveň neváhá napřímo napsat, že západní kritika Izraele je často jen prachsprostý antisemitismus. Je to hutné a informačně nabité čtení, bohatý orientální koberec reálných příběhů z historie i současnosti - třeba univerzitní profesor matematiky Ilja Rips vzpomíná na rok 1969, kdy se v rodné Rize podpálil po vzoru Jana Palacha. Přítomen je i kolorit blízkovýchodní každodennosti, třeba předpotopní fungování bank, neustálé troubení aut nebo příběh, kterak dvě dlouhovlasé "sněhurky" kupovaly palmu v arabském hobbymarketu. Z hlediska budoucího vývoje autor neshledává důvody k optimismu - Palestinci v minulosti odmítli i ty nejvstřícnější kompromisy (hlavně v roce 2000, kdy místo toho rozpoutali druhou intifádu) a na obou stranách posilují radikálové, ať jde o teroristy z Hamásu nebo o izraelské politiky, podporující další růst židovských osad. Dnešní vývoj (listopad 2023) mu bohužel dává za pravdu. (10/10)