Zorka komentáře u knih
Annu Bolavou mám ráda, ale tahle kniha nebyla úplně pro mě. Vodníkovský motiv mi do příběhu nějak nepasoval. S přihlédnutím k tomu, že je kniha pokračováním série, jsem očekávala zvláštní postavy, jak je tomu u této autorky zvykem, ale nikoli tahle neuchopitelné, magické. Takže za mě jedno ze slabších děl autorky.
Jsem ráda za každou knihu, která se věnuje tomuto tématu. Trochu mi ale v této knize chybí více věrohodnosti. Na mě až velmi nepravděpodobné nakumulování násilných vztahů v hrdinčině okolí.
Příběh velmi zajímavý, z mého pohledu si ale zasloužil trochu více péče a složitější dějovou linii. Nicméně se kniha četla velmi dobře.
Těžko říci, které detaily z této jinak obsahově dost hrůzné knihy si autor vymyslel. Všeobecně známá fakta zřejmě ne. Kauza, která se pojí s autorovým jménem, bohužel hodnotu díla výrazně posouvá směrem dolů.
Prázdninové odpočinkové čtení. Pokud člověk některé knihy ze seznamu zná, o to více je pro něj dílo milým příběhem o tom, jak nás knihy mohou spojovat.
Moc hezky zpracovaná kniha, která propojuje dva mezníky české historie. Zjevně beletrizovaná, přesto používá reálie z českých dějin.
Bolestný příběh o zakázané lásce dvou mužů, jejichž společenská situace nedovoluje se otevřeně přiznat ke svým citům. V kontextu dnešní doby již skoro nepředstavitelné. Zajímavé zpracování, ich forma jednoho z hrdinů, který jako by celý příběh vyprávěl tomu druhému. Ač epické, skoro lyrické.
Dílo, které názvem slibuje více, než v mnohých kapitolách přináší. Nicméně některé části knihy byly opravdu šokující a kvůli nim stojí za to knihu přečíst.
Po knize jsem sáhla, protože mě zajímalo, proč je tak atraktivní pro náctileté. Teď už to vím.
Zajímavá sonda do psychiky matky, která se nechce smířit s homosexualitou své dcery. Ale také kniha o stárnutí a umírání, které nemusí být vždy důstojné. Kniha, v níž je jedinou sympatickou postavou holka beze jména.
Tak jo. Tak krátká a i dnes často používaná věta. Přesto si ji budu už navždy spojovat právě s touto knihou. Ta malá čistá duše, která se snaží věřit svému otci, a přesto má téměř pořád strach, ji v knize vyslovila snad "tisíckrát". Totální deprese, beznaděj, putování za něčím, co možná ani není, a smíření s tím, co je. Dvě čisté duše v nečistém světě, který zbyl. Je to rozhodně kniha, na kterou člověk jen tak nezapomene.
Antihrdina Vrabčák je trochu silná káva, člověk, kterého nemůžete mít rádi. Styl psaní mě příliš neoslovil a svým způsobem iritoval, ale možná to tak mělo být. Celý příběh je pobuřující, nepochopitelný a svým způsobem i dost zvrácený.
Styl psaní autorky mi trochu připomíná Světlanu Alexijevičovou, nicméně příběhy jsou poměrně hodně roztříštěné, a tak se kniha nečte až tak dobře. Téma neotřelé a v současné době velmi aktuální, protože jak vidíme, "dějiny se tak trochu opakují". Smutné...
Autismus & Chardonnay jsem si zamilovala. Řekla bych, že svými prvotinami si autor nasadil laťku poměrně vysoko, a tak už i má očekávání byla vysoká. Kniha se četla dobře, ale chybělo tam to "něco". Možná vtip, možná už i toho vína bylo hodně...
Za mě byla tato kniha dost šlápnutím vedle. Že je to zcela jiný žánr, než obvykle čtu, jsem věděla předem. Nicméně na základě komentářů jsem očekávala, že se odreaguji a pobavím. Nestalo se. Příběhy obou žen mi přišly dost naivní a nemůžu se ubránit dojmu, že autorka se svou vnitřní lvicí tak trošku kopíruje Odstíny šedi, které už mají svou chvilku slávy také za sebou. Je mi líto, ale za mě knihu doporučit nemohu.
Nikdy nebude dost knih, které se podobnými tématy zabývají. A lidem, kteří pracují s dětmi, bych je dávala jako povinnou četbu. Aby věděli. Myslím, že takových cácor žije v rodinách víc, než si chceme připustit. Kniha je napsána velmi poutavě, s využitím restrospekce, hodně reálně a uvěřitelně. Paní Mornštajnové za toto téma velmi děkuji. Zasazení do českého prostředí nám dává jasně najevo, že nás se to taky týká.
Kéž by byl knihonoš i můj přítel! Zajímalo by mě, jaké jméno by mi přidělil. Moc hezká kniha s netradičním příběhem, pro milovníky knih a četby opravdu milý zážitek.
Není to lehké čtení. Obzvlášť v současné době, kdy vidíme jistou paralelu ve válce na Ukrajině.
Není to úplně kniha na nedělní odpoledne. Je to kniha o tom, jak může chybějící komunikace v rodině, zamlčování, nedostatek citu a empatie téměř zničit celou rodinu. Moc se mi líbí kompozice knihy, v níž postupně na vztahy v rodině nahlíží syn, matka a nakonec otec. Střípky se tak složí do srozumitelného celku.
Čtení této knihy jsem si načasovala skvěle. Po českém díle Děti jsou taky lidi jsem se prostě potřebovala dovědět, že trauma z dětství lze do určité míry překonat a že ne všechny těžkosti nás musí nutně předurčit k nešťastné dospělosti.