Zlatinka.Emilly komentáře u knih

Autorka předkládá několik rad do života, jak se zbavit nepotřebných věcí. Hlavně uvažuje o budoucnosti, až tady člověk nebude. "Do hrobu si ten nepořádek přeci nevezmete", je motto celé knihy. Margareta radí, jak se vyrovnat s našimi vzpomínkami, jak se rozhodnout co ponechat a co prodat, darovat, vyhodit. Její myšlenka je dobrá, pakliže čtenář/ka nechce, aby jeho rodina se musela probírat tolika věcmi a hodnotit, co s čím udělá. Takže dobrá rada od Margarety: odlehčete naší planetě.

3 29.09.2018

Takovýto žánr se možná dobře čte, ale zamýšlí se čtenář nad tím, že by jednou mohl sám stát na straně oběti? Je to čtení kruté a nic neříkající, nic nedávající. Proč jsem to tedy četla? Dobrá otázka, nad kterou budu rozhodně přemýšlet. Průběh vyšetřování si zaslouží ohodnotit, za tu brutalitu snižuji o jednu hvězdičku.

3 28.09.2018

Zpočátku se mi kniha nelíbila. Připomínala mi jeden film, který jsem nedávno viděla. Myslela jsem si, že je to kniha, podle které byl film zpracovaný, ale byla to jenom shoda. Jednalo se o běžce, který byl bodnut do zad, ale film pokračoval tak, že ten člověk dostal druhou šanci. Probral se, myslím, o měsíc dřív, aby měl dost času na to zjistit kdo ho chce zabít a mohl tak změnit svůj úděl. Kniha měla jiný děj, odvíjel se od jednoho maratonu, tedy čtyři hodiny času, ve kterém policie vypátrala vraha. Ač i já byla přesvědčena o tom, že vrahem je ten, koho pisatelka předkládala, opak byl pravdou. Paradox všeho byl, že důvod, pro který se vraždilo, se vymkl kontrole a i když tento příběh skončil zatčením vraha, nebylo třeba být přítomen výslechu. I když jedna věc by mě zajímala. Jak se vrah postavil k výsledku toho, co neodhadl :) Nemohu prozradit víc. Kniha je pěkná a rozhodně stojí za přečtení.

27.09.2018

Z počátku mi dělalo problémy zapamatovat si kdo co a kdy … ale pak se to všechno začalo rovnat k pochopení. Moc se mi to líbilo, obdivovala jsem dvě hlavní aktérky. Jednu za to, že navzdory tomu, že sama měla rodinu, bojovala o to, aby se chlapec vrátil do té své, druhou za to, že nečekala doma schoulená do své bolesti, ale udělala maximum, aby své dítě zachránila. Když se na konci knihy rozuzlila celá ta pointa příběhu, bylo mi smutno z toho, čeho všeho je člověk schopný jen proto, aby udělal dobře svému já. Přitom cesta tady byla. Cesta kde se nemusela prolévat krev, cesta která byla přímá a došla by stejného, možná i kvalitnějšího výsledku. A která máma nebo táta by řekl ne?

1 24.09.2018

Na tuto knihu jsem slyšela pochvaly a proto mě o to víc zklamala skutečnost. Čekala jsem mnohem víc a ne, že půjde o zpověď puberťačky, která ve své sobeckosti nemyslí na své rodiče. Co si dokazuje? Chudinka ublížená!!!
Každý z nás by mohl natočit takovéto kazety, protože vždycky je na koho si stěžovat. Ale nejde jen o to, jak se různí lidé podepsali na našem životě, ale upřímně si každý sáhněte do svého svědomí a objevte tam, jak vy jste se podepsali na životech těch druhých. Tak kdyby pak měl každý řešit nějaké ty problémy a posměchy a co kdo o kom řekl podle Hannah, asi by nebylo vyhnutí a musely by spáchat sebevraždu (podle této knihy) všichni. Pozitivum je v tom, že se můžeme hlouběji zamyslet nad tím, jak může některé naše slovo či gesto druhému ublížit. No a co se týká seriálu, stáhla jsem si zatím pět dílů a jsem zklamaná. Je to komunikace o ničem, o takových amerických žvástech, které pak nutně vedou tam, kam dovedly. Mnohdy jsem vůbec nechápala, o co jde.

2 23.09.2018

První knihu od Robothama, kterou jsem přečetla, byla "Řekni lituji". Moc se mi líbila a proto jsem si koupila i další od tohoto spisovatele. Z této knížky jsem byla první polovinu nešťastná. Táhlý příběh a stále jen dokola omílající se situace. Teprve konec první části nastínil to správné dobrodružství. Napětí a adrenalin se najednou vylil z příběhu a rozuzlení, jak jinak, se objevilo teprve v závěru posledních stránek. O tom, jestli je profesor vinen či ne, jsem si byla jistá od prvního podezření, protože jsem přece už jednu knihu četla :)

1 22.09.2018

Čtyři sta stránek jsem přečetla jedním dechem. Nevím, jestli lze napsat, že se mi příběh "líbil". Byly tam zvrácené momenty, popsané šílenosti jak na lidech tak na zvířatech. Tolik zmařených životů a vůbec se mi nelíbí praktiky průběhu vyšetřování, kdy je sadista pod ochranou zákona. Taková brutalita musí zahýbat s každým, kdo má nějaké svědomí. Můj velký obdiv proto patří Johnymu, který spravedlnost vyřešil po svém.

20.09.2018

Moc dobrá detektivka. Děj se odehrává již od prvních stránek. Zpočátku jsem se sice ztrácela v jednotlivých kapitolách, kdy bylo rozehráno několik událostí, ale všechno do sebe nakonec pasovalo. Čtenář se bojí o život Mii a malé Marion a jen náhoda pomůže k tomu, že spravedlnost zvítězí. Sekta, která v příběhu hraje též velkou roli, opět díky jednomu rozhodnutí postaví spravedlnost do čela a tak je zachráněn další život. Od Samuela Bjørka si rozhodně přečtu další jeho díla.

8 16.09.2018

Moc jsem neporozuměla konci knihy. Liam funguje, v určitých aspektech až moc přemoudřele, v závěru příběhu je labilní. Proč? Dále jsem nepochopila ty vsuvky o zápachu v bytě. To bylo zcela zbytečné, si myslím. Vůbec to do příběhu nepasovalo. Mělo to zvýšit napětí? Prostě nechápu. Postava Anny, která se vyznačovala jako zodpovědná a spolehlivá, pošramotí pověst Královské pošty. Stačilo přece, aby Anna zásilky roznesla po pracovní době, aniž by si nárokovala přesčasy, ne? Vždyť tvrdila, jak jí na lidech ze svého doručovacího okruhu záleží, jak jim dávala mnohem víc než jen dopisy do schránky. Vlastní soukromý život neměla, tak ta hoďka dvě by jí nezdržely a ona mohla stát ve své funkci jako ta zodpovědná a spolehlivá. Nevím, jestli bych si chtěla přečíst od této spisovatelky další knihu.

1 16.09.2018

Černý humor vás odvede od svých vlastních starostí. Sheila dělá jednu botu za druhou. "Se nevdám, tak si koupím hrob a rakev..." taky řešení. A přitom stačilo tak málo. Když žena zhubne, je to sakra znát, jakoby najednou byla jiným člověkem. Zvýší se jí sebevědomí a kluci se jen pohrnou. Tak Sheilo, když ti nevyšla tvá plánovaná sebevražda, zkus to po mém :) Také jsem si vzala a už použila jednu radu z knihy. Kamarádka radíc Sheile, aby si představila pana XXX (z kterého měla depku) jak sedí na záchodě. Tak takhle jsem si dnes představila pana YYY (který si mě nechal předvolat k výslechu, proč že jsem to odložila krabici vedle popelnice místo do popelnice, i když já z něj depku neměla). A ono to funguje?

1 12.09.2018

Zpočátku mě iritovalo, jak jsem četla o tom, jak Klára nasypala do misky müsli s karamelem, jak je zalila mlékem...jak nasype cukr do cukřenky a mouku dá do spíže...Dušánkovi koupí nové manšestráky a podzimní bundu, Nikolce pár triček, tepláčků a pyžamo do školky, Milanovi nějaký pěkný svetr a pro sebe sukni... Kniha by měla minimálně o polovinu stránek méně, kdyby nebyly dopodrobna popisovány každodenní úkony tak, jak vedla Klára svoji domácnost. Na str. 264 "i když je jí sotva pouhých sedm let" a osm řádků na to "představivost osmiletého děvčátka" jedná se přitom o tu samou holčičku. Ale jo, knížka se dala přečíst. Nedá se vůbec srovnávat s knihou Popel všechny zarovná, obě jsem totiž četla (první jen z poloviny) v rámci Výzvy Kniha od slovenského autora. Po četbě této knihy se těším na nějaký severský thriller :)

07.09.2018

Pěkná kniha, jednoduchý děj a i zápletka milostná i pracovní :) Žorža se mi líbila, prostě puberťačka. Nakonec našla spokojenou cestu ven z labyrintu svého života. Tak by mě zajímalo, co chtěla paní mistrová slyšet jako odpověď na radu, jak si v létě chránit vlasy?

04.09.2018

Tenhle příběh byl sice nereálný, ale byl čtivý a rozhodně hodný k zamyšlení kam až psychopat může zajít. Jen jsem neporozuměla konci, jak to bylo se Sofií? Že by dělala "mrtvýho brouka", i když věděla, co se děje? Copak její záda by nebyla pro policii dostatečným důkazem? Líbilo se mi, jak se Maya sžila se svým osudem, dokud jsem se nedostala ke konci. Jak to tedy bylo? Věděla co se děje? Šla prozkoumat terén a nedomyslila, že může uvíznout v pasti? Ale asi není třeba nad tím tolik přemýšlet, protože tahle kniha je spíš jen na odreagování, nemá žádnou hlubokou myšlenku. Ale za mě pěkné počteníčko a doporučuji.

2 02.09.2018

Až na výjimky každý tuto knihu chválí a obdivuje pisatele. Zase půjdu proti proudu. Nejhorší kniha, kterou jsem letos četla. Samotný příběh nemá ani hlavu ani patu a jak je to s dalšími Dánovými knihami, zkoušet nebudu. Poctivě jsem přečetla 211 stránek z celkových 396. A dál už jsem se prokousávala ne mezi řádkami a ani ne tak mezi listy, jako spíš, že jsem přelétla ty zbývající stránky v necelých deseti minutách (i když jsem si zprvu myslela, že se snad někde chytnu a tu knihu dočtu), víc času jsem už této knize dát nechtěla. Nevěděla jsem co čtu, hlava mi to prostě nebrala. Jen jsem se chtěla dozvědět, jak je to s tím zmasakrováním babičky, o které jsem se dočetla hned na prvních stránkách a pak mlha. Vysvětlení se mi dostalo na poslední stránce. Co se týká charakteristiky, vyšetřovatelé byli vulgární nejen sami vůči sobě ale i vůči obětem. Myslím si, že by se měl spisovatel ve svých výrazech hodně krotit. Takže za mě odpad a to do slova a do písmene. To už i kniha "Jezero", kterou jsem negativně zhodnotila, měla alespoň nějakou myšlenku.

Judy to neměla v životě vůbec lehké, ale nezlomilo jí to, naopak. Byla hodně silná. Často se mi stává, že v knize objevím docela dost nesrovnalostí, tak i v této. Na začátku knihy, kdy se Judy poprvé dostal do rukou její rodný list, byla znechucena tím, že její otec je opravdu její otec. No a ta samá záležitost se opakuje v Africe, kdy už byla Judy plnoletá. To mi trochu zkazilo dojem knihy. Jinak se mi příběh líbil, no líbil, jak se to vezme. Bylo šokující, co malá holčička prožívala, takže líbil asi není to správné slovo. Nakonec však našla své místo a lidi, kteří ji brali takovou, jaká je.

1 30.08.2018

Hollis, která hledá v životě své místo. Její reakce mě zpočátku zarážely - přesně tak jak na ní nahlíželi její pěstouni, i já zhodnotila její povahu jako protivnou, nafoukanou. Hollis u nikoho dlouho nevydržela. Proč? V životě to neměla vůbec lehké. Matka jí odložila a jediné co jí dala do života, bylo jméno Hollis Woodsová. Mít Hollis ve své péči, asi bych reagovala jako přemíra těch, u kterých přechodně žila. Tohle nedělej …. tohle udělej ….. tohle je to špatně … tohle je to dobře ….. Když se "omylem" dostala do péče k Josii, byly spokojeny obě dvě. Josie trpěla (dnes bychom řekli Alzheimrem ?) Nevyžadovala výchovu, jen dívku milovala. Hollis byla velmi citlivá dospívající dívka a byla i rozumná. Nakonec najde svou rodinu, ne však biologickou, nýbrž adoptivní. Není to Josie, u koho zůstane žít. Je ještě jedna rodina, kde vládne porozumění nad výchovou.

24.08.2018

Hezká knížka, příběh byl místy i strhující. Skoro každý zde píše, že od začátku znal pachatele. Já tedy ne. Nad tím, kdo kdo byl, jsem fakt nepřemýšlela, chtěla jsem si příběh užívat tak jak byl napsán. Francziska možná byla naivní, ale kdo z nás v jejím věku nebyl? Navíc to trauma, kterým si prošla, jí na rozumu nepřidalo. Jen v závěru knihy, si myslím, že měla být dívka ostražitější a nevěřit té třetí kamarádce. Ale když je někdo sám a hledá spřízněnou duši, rozdal by se, je to tak? Takže za mně pět hvězdiček.

1 23.08.2018

Román ze sedmnáctého století. Pěkně se mě kniha četla, měla pointu, myslím si, že se člověk odreaguje a lehce vpluje do děje. Trochu mi to připomíná Moliérovy hry. Zamotaný příběh, přibývají do děje další lidé a zápletka je opravdu zajímavá. I v této knize můžeme spatřit spravedlivý úděl, který dostane každý zúčastněný. Nejvíce se mě však líbila Janova otázka směřovaná na svého sluhu Gerrita: "Kde je tulipánová cibulka?" No a kdo jste zvědaví kde ta cibulka je, tuto knihu si rozhodně nenechte ujít.

20.08.2018

Mě se kniha líbila hned od začátku. V samém závěru jsem si uvědomovala, že celý ten příběh byl postavený na jedné, vlastně na dvou lžích. Nebýt toho, příběh skončil po první kapitole. Kniha je členěná dvěma obdobími, létem 1983 a současností, kdy se v prvních dvou třetinách příběhu období střídají. Někdy jsem měla tendenci přeskočit a pokračovat číst jedno období, no ale naštěstí jsou kapitoly kraťoučké. Jen bych očekávala trochu rozvitý konec. Já osobě bych "ty dva" sloučila dohromady :)

2 16.08.2018

V každé knize hledám něco, co by mě oslovilo. Toto byl pěkný příběh a hlavně se mi moc líbil ten konec. Odříkaného chleba vždy největší krajíc :) tady to bylo vzájemné, ale nakonec "happyend". Svatba je rodinná záležitost a já jsem si ty dvě tři stránky užila. Už jsem si myslela, že jsem mimo …. Tuto knihu použiju do Výzvy místo Tchyně a uzený, protože v té jsem moc narážek na to, že se děj odehrává v Brně, nenašla (původně jsem si knihu zakoupila pro splnění otázky č. 4 ve Výzvě.

1 11.08.2018