zazvorek komentáře u knih

Samotnou by mě nenapadlo tolik různých způsobů, jak se dá dítěti NABÍDNOUT jídlo, aby se i bez příboru mohlo nakrmit samo bez klasických bojů o to, kolik lžic pyré do něj ještě narveme. V tomhle směru je kniha perfektní. Leccos mi ovšem připadá trochu přitažené za vlasy, zejména repertoár chutí, které by cca třičtvrtěroční dítě mělo dle autorky poznat (s chilli, uzeninami apod.opravdu experimentovat nehodlám). Jako inspirace, povzbuzení a uklidnění skvělé.

13.03.2018

Mě to fakt mrzí, ale po pár desítkách stran jsem knihu odložila. Nemůžu ji hodnotit negativně, vypadá to, že napsaná je čtivě a jistě zajimavě rozvíjí už tak zajímavý lidský osud, ale beletrizované životopisy asi nebudou můj šálek kávy...Zkusím se Vincentově duši přiblížit spíš skrze dopisy.

Není to lehké čtení. Hodí se mít jakýs takýs přehled o historii a kunsthistorii.
Velké putování krajinou, historií téměř všech kontinentů, dějinami umění... Autor nechává rozběhnout jednotlivé myšlenky jako potůčky, které mají konec v nedohlednu a zdánlivě se nemohou setkat, aby však nakonec vyústily v jedinou řeku, která je všechny spojí do širokého proudu napříč staletími a kontinenty. Některé ty potůčky snad přeci jen tečou trochu líně a příliš zdlouhavě, až jejich následování lehce nudí, nicméně každý tu má svou roli. Přidejme k tomu neotřelý způsob vyprávění, všudypřítomný lehounký sarkasmus a humor a bohatý obrazový doprovod a máme tu opravdový poklad.

3 03.03.2018

Ti, kterým Pipi připadá jako hlučný drzý spratek, se mnou rozhodně nebudou souhlasit, ale kdyby měla moje dcera být jako ona, byla bych na ni hrdá.:-) Je svérázná, nesobecká, odvážná, přátelská, má slušnou vyřídilku a bujnou fantazii, je šikovná, mrštná...Jen ten vztah ke školní docházce by to chtělo vypilovat :-D

14 30.01.2018

Zásah na komoru. Celou dobu jsem slyšela šumění vln, v nose jako by mě štípal slaný mořský vzduch, občas probleskly "muminkovské" obrazy, svérázná babička, kterou by asi chtěl každý a nadto chytrá vnučka, která není nemístně drzá, ale naopak plná citů.
"Když po mně hodíš kravinec, tralala, uvidíš, co bude za binec, tralala. Hodím ti ho zpátky, tralala, to jsou s h..nem hrátky."

3 15.01.2018

O tom, jak americká panička z vyšší střední třídy prozřela a stala se extremistickou ekofašistkou...:-)
Nenechte se zmást touhle mou cynickou první větou. Autorčin příběh a cesta k bezodpadové domácnosti mě nedojímá, ale její příručka je opravdu skvělým návodem, jak začít víc prožívat svůj život a přestat řešit nesmysly. Apeluje na nás, ať nehromadíme majetek, ať zbytečně neplýtváme svým časem, zdroji, potravinami, materiálem... a místo toho zapojíme selský rozum a začneme být aktivní a rozvážnější. I kdyby každému čtenáři dala jen tohle, už to je pro dnešní společnost ohromný úspěch. A jak už tady bylo psáno několikrát - zavést jako povinnou četbu do škol! :-)

6 29.09.2017

Moc zajímavá teorie o tom, proč miminka pláčou a jak jim z toho pomoct ven. Zdá se navíc, že to funguje...:-) Kniha celkově nabízí přívětivější a empatičtější řešení různých problémů v soužití s miminkem, než jaká najdete v jiných "chytrých" knížkách, a ačkoliv někdy onu "moudrost raného dětství" dovádí trochu do extrému (rozhodně si nemyslím, že by si třeba kojenec dokázal z nabízeného jídla sám vybrat to, co jeho tělo nejvíc potřebuje), rozhodně stojí za to si ji přečíst. Třeba díky ní budeme mnohem vyrovnanější, až zas nezbedné dítko ztropí hysterickou scénu. :-)

1 21.09.2017

Myšleno to asi bylo dobře, ale trochu mi přijde, jako by to měla být příručka pro nesvéprávné :-) Něco je vcelku užitečné, ale většina rodičů si na to stejně přijde sama...A něco je naprostý úlet (jezdit s miminem v autě kolem bloku, dokud neusne, a pak ho nechat před barákem v tom autě dospat?? :-))

08.09.2017

Kniha o tom, proč by nemělo být žádné "potom". Krásné, zábavné, dojemné, drsné, sladké, voňavé, sžíravé. Bernières!

11 06.04.2017

Bláznivější než Parfém bláznivého tance.
"Doktore, promiňte mi to, ale mám takovej dojem, že jste taky tak trošičku případ pro psychiatra."
"Chce to blázna, aby rozuměl druhému bláznovi," odvětil dr. Robbins.
Autorův originální a zábavný jazyk někdy bohužel přechází ve zbytečnou slovní exhibici, někdy je tu taky až moc těch " anticivilizačních mouder" a trochu nudí, jenže pak na vás vytáhne zapáchající vertikální úsměvy kovbojek, zfetované jeřáby, gigantické palce, náruživého Číňáka a zpíjejícího se psychiatra a už jste zase jeho! :-)

3 23.03.2017

V devíti letech jsem pod jejím vlivem napsala svůj úplně první literární výplod. Jmenovalo se to O Pomeranči a Citrónovi a bylo to o tom, jak tyhle dvě postavičky dojdou do úžasného města, které bylo totální vykrádačkou malíčkovské sluneční utopie, jen se to tam místo Človíčků hemžilo ovocem a zeleninou (to zas asi byla vykrádačka pohádky O statečném Cibulkovi). Když je vám devět, je vám fakt nějaká komunistická propaganda ukradená, hlavně že to je plné nápadů. :-)

2 19.03.2017

Neználkův rým "kytka - lopata" se u nás doma stal reakcí na občasné zatmění mozku...
A je Neználek hloupoučký ňouma, nebo neodhalený génius a zneuznaný umělec? :-)

6 19.03.2017

Murakamiho díla na mě vždy působí takovým zvláštně tísnivým dojmem. Jako by v nich byl přítomen nějaký temný proud, zlý duch, o jakém se píše i v Cukurovi. Ukazuje ze sebe jen stín, co vám stojí za zády, ale nezpůsobí deprese a naopak je většinou poražen nabídkou východiska, přijatelného konce (pokud konec není otevřený, jak to Murakami ostatně taky má rád...), nebo vysvobození protagonisty z jeho vlivu. I kdyby se Murakami stokrát opakoval, za budování téhle atmosféry mu budu vždycky tleskat.

3 01.03.2017

Čtení pro holky v tom nejlepším slova smyslu. Díky skvěle vykreslené atmosféře středověkého Norska, jeho přírody, obyčejů a náboženských, morálních a etických zvyklostí Kristina Vavřincová stonásobně převyšuje veškerou červenou knihovnu. Velmi čtivé, zvláštně svíravé a hlavně dokáže probudit zvědavost, co se s jednotlivými lidskými osudy bude dít v dalších dílech.

4 13.02.2017

Těžko se mi to hodnotí. Zpočátku krásně dojemné, melancholické vzpomínání, postupně se mi zdálo, že to ždímání emocí ze čtenáře je už trošku přes čáru; jedno neštěstí za druhým, nepravděpodobné náhody, patos v každém odstavci... Což ovšem neznamená, že to není skvěle odvyprávěno.

4 12.01.2017

Je to svérázný lexikon strašidel? Umělecké dílo? Vysoce moderní, nebo naopak anachronická, snad k barokní lidové slovesnosti odkazující libůstka doprovázená ilustracemi? Rešerše historické literatury, vyprávějící o podivuhodných bytostech? Typografická a grafická hra? Co je míněno vážně, co je mystifikace, co je dvojitá mystifikace?
Je to prostě Váchal. Váchal v nejlepší formě. Váchal jako spisovatel, ilustrátor, grafik, sazeč, vazač, vydavatel. Zábavná kniha o bytostech stojících mimo naše chápání a leckdy i vnímání, o tom, jak je (ne)přijímáme a co to pro nás znamená. Každý výtisk byl ve své době unikát.

2 10.01.2017

Provokativní kniha o touhách a pudech, která voní dálkami i největší blízkostí, potem, sexem, jasmínem, sladce i hořce, je plná humoru i existenciálních a filozofických zamyšlení (nojo, někdy na mě ty hipísácké řeči byly až moc a s Wiggsovým květinovým vědomím se fakt ztotožnit nedokážu), ale hlavně je skvěle a originálně odvyprávěná, buduje kolem sebe velmi zvláštní atmosféru a rozhodně vám otevře mysl (a nosní dírky) novými směry. A v hlavní roli je tu česká červená řepa!!

11 02.01.2017

Island, Dánsko, Norsko, řecké báje, mluvící dřevo, "sladký papuchalk", bezdomovec Iásón, stařecké radovánky, znásilňování bohy, smradlavé ženy, ryby, ryby a zase ryby... co z toho může vzniknout? Originální, rychle plynoucí příběh s velmi vtipným závěrem a jakýmsi tajuplným - snad Poseidonovým? - spodním proudem.

1 14.12.2016

Nejen formátem takřka intimní kniha, která dokládá, jak zásadní může pro člověka být jeden z těch "opomíjených" smyslů, a jak originálně a pestře lze toto neuchopitelné téma ztvárnit. Z Váchalových pamětí vyplývá, že různé vůně a pachy výrazně vnímal již od dětství a měl s nimi spjato mnoho vzpomínek, není tedy divu, že čichu věnoval celou knihu...

Velmi zvláštní kniha - místy až pobaví, místy je to k uzoufání nudné (Esseintovy názory na literaturu...), ale umím si představit, že svého času to mohl být zjev. Zajímavě ji reflektuje Umberto Eco ve svých Dějinách ošklivosti, kde z ní cituje celé pasáže.