Múza z lodi Argó

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Píše se rok 1949 a Islanďan Valdimar Haraldsson, svérázný osmdesátník se zvýšeným zájmem o vliv konzumace ryb na vyspělost nordické rasy, se ocitá na palubě dánské nákladní lodi směřující na své vůbec první plavbě k tureckému pobřeží Černého moře. U kapitánova stolu, k němuž je přizván, se Valdimar seznamuje s druhým kormidelníkem Kaineem. Z něj se vyklube pozoruhodný vypravěč, který po večerech baví posádku příběhem o tom, jak se s Iásonem a dalšími Argonauty plavil do Kolchidy pro zlaté rouno. Obě výpravy jsou však záhy přerušeny: MS Elizabeth Jung-Olsenová čeká na náklad surového papíru v jednom z norských fjordů, bájná Argó musí zakotvit u břehů ostrova Lémnos, kde se tolik očekávané milostné hrátky s tamními obyvatelkami promění v několik měsíců trvající noční můru. Pojítkem mezi těmito dvěma světy je kousek ztrouchnivělého dřeva - ve skutečnosti lidským hlasem obdařený úlomek přídě mnoha hřeby sbitého korábu Argó....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/294004/big_muza-z-lodi-argo-kx8-294004.jpg 3.531
Žánr:
Literatura světová, Romány, Mytologie

Vydáno: , Dybbuk
Originální název:

Argóarflísin, 2005


více info...
Nahrávám...

Komentáře (8)

Kniha Múza z lodi Argó

Jorgito
18.03.2020

Tady se hodně ztratíte, co je vlastně sen, co je realita a o čem to tedy je..vy, co máte rádi přímou linku děje, určitě nečíst, vy, co máte rádi experiment, s chutí do toho

Kvítek84
29.07.2019

Jediným plusem této knihy je její povedený přebal, kterým jsem se nechala zlákat. Jinak dílo, co jde zcela mimo mě. Po přečtení jsem si kladla otázku: "O čem že to vlastně bylo?!"


SBH
08.05.2018

Nad touto knihou uvažuju, podle čeho se v literárním světě měří kvalita díla. Prostý děj popisuje výlet záštiplného staříka Valdimara, fašistu přesvědčeného o nadřazenosti nordické rasy a zloděje. Celé putování se ovšem smrskne na kotvení v norském přístavu, kde je na loď nakládán surový papír. Těžiště asi mělo být ve vyprávění kormidelníka Kainea, jinak také Argonauta, ženy/muže/racka a hodináře. Skrz jeho promluvy se dozvíme převyprávěné části starých řeckých bájí. A nakonec se celá loď promění v jakousi zeměplošskou entitu, podivné obří hodiny, ačkoli na jiném místě textu je čtenář oblažen i výňatkem z roční účetní zprávy loďařské společnosti.
Jedinou hvězdu dávám za to, že byl tento blábol opravdu krátký. Ale na to, aby se mi kniha líbila, nejsem dost snob.

iz67
21.01.2018

Taková krátká hříčka. Moc hezky se to četlo, vlastně taková malá báj, kde pod povrchem tušíte něco...

Manifest blech
24.10.2017

Krásné splynutí se severskými mýty.

zazvorek
14.12.2016

Island, Dánsko, Norsko, řecké báje, mluvící dřevo, "sladký papuchalk", bezdomovec Iásón, stařecké radovánky, znásilňování bohy, smradlavé ženy, ryby, ryby a zase ryby... co z toho může vzniknout? Originální, rychle plynoucí příběh s velmi vtipným závěrem a jakýmsi tajuplným - snad Poseidonovým? - spodním proudem.

TakySimona
28.06.2016

Tohle je přesně ten styl vyprávění, které chci čítávat. Opakovaně. Na hladině klid, v hloubce archetypální bouře. Navíc podané s lehkostí a ironií mazaného lišáka, který zabíjí, jen když má hlad.

Naprosto stejným dojmem na mě působil samotný autor, na besedě se severskými autory ve studentském klubu v Celetné, v rámci Světa knihy.

K jednotlivým motivům a scénám knížky se můžete opakovaně vracet a promýšlet, domýšlet a snažit se je pochopit v souvislosti s vašim osobním příběhem. A co na tom, že vy se OBVYKLE z člověka na ptáka (a opačně) neměníte.

Jednou větou?
Kterak suchar díky naslouchání starým příběhům a krádeži k malému, ale sytému štěstí přišel.

puml
24.06.2016

Typický Sjón se všemi klady i zápory. Magický nebo spíš mythický realismus na islandský způsob, aneb jak se mýtus stává realitou. Rychlý spád děje, nečekané zvraty, pár zbytečných postav, hutná a podivná atmosféra jak z filmů Davida Lynche a několik okamžiků, kvůli kterým Sjóna řadím k nejlepším současným spisovatelům - viz mikropříběh náhodného nalezení lodi Argó bezdomovcem Iásónem. Ale být to delší, tak by to byla hrozná splácanina. Sjón, na rozdíl od ostatních jemu podobných autorů, kteří mísí realistické s fantaskním, ví kdy přestat a nenechává se unášet bezbřehou imaginací čítající stovky stále stejných stran (a že by to v tomto případě šlo, o tom žádná) ve stylu: "čumte, jak mi to jde a to se teprve dostávám do rauše..." Ne, Sjón naznačí, popíše jen co je nutné a pak se jako správný mistr stáhne a nechává nás v nejistotě, v otevřeném světě plném temných zákoutí. Doporučuji.