Yokolobuna komentáře u knih

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020 – "2. Kniha, která má v názvu den v týdnu"

Měl jsem trochu strach, že mě tohle klasické "dobrodrůžo" úplně nenadchne a bohužel se to potvrdilo. Ač autorovi rozhodně neodpírám, že byl obrovským vizionářem, jeho "Pět neděl v balóně" mě jednoduše místy vůbec nebavilo číst.

Z díla je dost cítit, že je tu s námi již více než století a půl. Verneův popis africké přírody a jejího objevování nezřídka sváděl boj (a prohrával) o moji pozornost a myšlenky se mi i přes vehementní snahu dávat pozor toulaly všude možně. Bohužel se mi nepovedlo nadchnout pro pasáže, kde autor prostřednictvím svých postav vypisuje, komu se povedlo objevit jakou louži v Africe a jak jí pojmenoval. Možná to všechno bylo ze zeměpiseckého hlediska naprosto převratné ale zároveň take nepříliš poutavé ke čtení.

Mám ale za to, že kniha "Pět neděl v balóně" prostě nebyla nejlepší branou do díla tohoto francouzského velikána. Když došlo na samotné příhody a doktoru Fergussonovi, skotskému lovci Dickovi a holobrádkovi Joeovi šlo o kejhák, nebyla kniha vůbec špatná a s napětím pracuje Verne obstojně. Ty "klacky", co Afrika (ať už ve smyslu fauny, flóry nebo domorodých obyvatel) házela osádce Viktorie pod nohy, s nimi byla radost přeskakovat. Vždy se však vrátily nezáživné pasáže psané v nepříliš čtivém stylu, které mě přiměly ač s trochu těžkým srdcem ohodnotit knihu jako průměrnou.

Jsem vlastníkem vydání z roku 2014 od Omegy a byla by škoda nezmínit hezké obálky nejen "Pět neděl v balóně", ale i celé edice "Podivuhodná putování". Obálky i ilustrace v knize si rozhodně zaslouží pochvalu. Za hloupost však považuji heslovité vyzrazení děje na začátku každé kapitoly, ve kterém kromě potencionálního prokecnutí zvratu nevidím absolutně žádný smysl (i když tohle asi nebude specifikum vydání).

Zakoupeno v roce 2020 za 149,- Kč z e-shopu Knihy Dobrovský.

Zkráceně? Tři odvážlivci v balónu vs. nehostinná Afrika a její obyvatelstvo. Kniha nezestárla úplně dobře a prokousávat se některými popisnějšími pasážemi příliš zábavné není. Těch je přitom kniha bohužel plná. I přes zdařilé a napínavé momenty tak nemohu dnešní optikou hodnotit lépe než za tři.

Hodnocení na DK v době přečtení: 84 %; Moje hodnocení: 60 % jako 630. hodnotící.

12 04.04.2020

(Byl) jsem obrovským fanouškem Hry o trůny od HBO a samozřejmě i předlohy v podobě Písně ledu a ohně (všechny dosavadní knihy mám už roky za sebou). To obrovské nadšení však bohužel umřelo společně s posledním dílem (dílem, ne sérii) seriálu, který vnímám jako jedno z nejhorších finále všech dob. To, že se můj vztah k látce není už ani zdaleka tak vřelý, ještě neznamená, že jsem na tuhle fantastickou ságu zanevřel. I proto jsem se s chutí pustil do prvního svazku grafické podoby Hry o trůny.

Znovu se začíst do toho úžasného příběhu v době, kdy byl Jon ještě naivní holobrádek, Denerys uťáplá holčička, Sansa rozmazelná pipinka a Arya divoké třeštiprdlo s neposednou čupřinou, má obrovské kouzlo. Spolu s utíkajícími obrázky znovu obdivuji Neda, že ani v nelehkých situacích neztrácí hlavu ;).

Po stránce scénáře funguje první svazek excelentně. Daniel Abraham si zaslouží pochvalu, v jeho podání totiž nepůsobí komiks zkratkovitě a vše podstatné se do něj i při šíleném množství postav vešlo. Martinovo dílo do obrázků a bublin přenesl s citem, příběh si tak mohou bez větších kompromisů vychutnat i čtenáři, kteří z jakéhokoliv důvodu preferují právě podobu grafického románu. Děj samotný není příliš potřeba rozebírat, v téhle fázi vyprávění vše funguje ještě naprosto bravurně. Jen je mi trochu záhadou proč takový Trident zůstal nepřeložen, přitom bitva na Trojzubci je zcela zažitá formulace.

Jak k textu nemám prakticky žádné výhrady, kresba mne úplně nepřesvědčila. Vlastně je dobře, že se autoři zuby nehty straní seriálové adaptace a postavy tak vypadají jinak. Kreslíř Tommy Patterson rozhodně není patlal, co svému řemeslu vůbec nerozumí. Jenže některé postavy, zejména v oblasti obličeje, mi přišly nakreslené divně, nehezky a nepovedeně. Obzvláště pak v některých výrazech s divně nakrčenými nosy jde vyloženě o bubáky, co neměly překročit hranice skicáku. Přišlo mi, že k občas nepříjemnému pocitu z kresby přispěl i kolorista, který podivnost některých obrázků svojí prací ještě podtrhl. Řečené však rozhodně neplatí ve všech případech a třeba taková pozadí zvládá Patterson moc pěkně.

Na prvním svazku se mi moc líbily bonusy na konci knihy, které čtenáři umožňují nahlédnout pod pokličku, a i pro kované fanoušky představují zajímavou přidanou hodnotu. Ač v drtivé většině preferuji kolorované komiksové knihy, na základě bonusových materiálů musím uznat, že zrovna Písni ledu a ohně by černobílá podoba strašně slušela.

Zakoupeno v roce 2017 za 156,- Kč z e-shopu Dobré knihy.

Zkráceně? Velice důstojný start předělávky dnes již legendární ságy do obrázků a bublinek. I v nové podobě staré dobré postavy fungují, a to i když nevypadají jako důvěrně známí herci z HBO seriálu a místy mají ošklivé obličeje. Je fajn se do Západozemí ponořit zase v trochu jiné podobě.

Hodnocení na DK v době přečtení: 89 %; Moje hodnocení: 85 % jako 185. hodnotící.

9 29.03.2020

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020 – "6. Kniha, která vás zaujala svým názvem"

Dobré? Ano. Skvělé? Nemyslím si. Trilogie Milénium má takřka kultovní status a já jsem moc rád, že jsem první díl napasoval do výzvy (zcela upřímně... název mě před lety zaujal na první dobou). Osobně jsem se z toho ale úplně na zadek neposadil.

Měl jsem neodbytný pocit, že šlo z cca 500 stránek hravě stovku ořezat a o nic bychom nepřišli. To, že měl Larsson nezkrotné nutkání popisovat, jak postavy každý druhý odstavec pijí kávu, nebo na ni "staví" (aby ji mohli o odstavec dále pít, samozřejmě) mne neskutečně iritovalo. Larsson také na můj vkus dost často sklouzává do odstavců suše popisujících kde se co nachází až do posledního šroubku, aniž by to bylo důležité či přínosné. V práci často sepisuji "Protokol o ohledání místa činu" a některé odstavce mi ho v mnohém připomněly. Což není dobře z žádného úhlu pohledu.

Maličko mi nevychází také tvrzení, že při 120 mil. chovaných ovcí vyváží Austrálie 700 mil. tun skopového ?! V thrilleru, který s fakty, čísly a informacemi silně pracuje mne podobný nesmysl (rád se nechám vyvést z omylu) prostě vadí.

To, že z knihy nemetám kozelce však neznamená, že je mizerná. Jak mne v některých momentech Larsson rozčiloval, jindy mne naopak neskutečně bavil a napínal (třeba Lisbeth a její odplata). Protagonisté příběhu jsou relativně uvěřitelné a mnohavrstevné postavy, které však nejsou prvoplánově sympatické.

Pozvolné odkrývaní tajemství zmizelé Harriet Vangerové dovede krásně rozvířit čtenářovu detektivní mysl a konec, který v určitých ohledech není úplně příjemný, utkví v paměti. Potěšilo mne také, že jde nakonec o ucelené dílo a na dohru (nejen) mediálního souboje Blomkvist vs Wennerström nemusíme čekat do další knihy, jak jsem se dlouhou dobu obával.

Zakoupeno v roce 2018 za 137,- Kč z e-shopu Megaknihy.

Zkráceně? Švédský thriller s pamětihodnými postavami a zajímavým tajemstvím, který by však mohl být místy poutavěji napsaný. Raději bych věděl více o vztahu ústřední dvojice než o tom, že zrovna 26. června vypili tři šálky kávy.

Hodnocení na DK v době přečtení: 93 %; Moje hodnocení: 75 % jako 6428. hodnotící.

14 24.03.2020

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020 – "9. Kniha, jejíž první věta začíná zájmenem"

Karlík a továrna na čokoládu je báječná dětská kniha. Je stručná a srozumitelná, zároveň ze svých čtenářů nedělá pitomce. Díky skvělé imaginaci Roalda Dahla si ji navíc užijí i dospělí. Ano, takhle nějak by kniha pro děti měla vypadat (mračím se na tebe, Loftingův Dolittle).

Útlá knížečka se čte krásně, moc mne potěšil i překladatel, který si vyhrál s jazykem a některé novotvary či nepříliš používaná slova jako "zunknout" je radost číst. Dahlova snaha zakomponovat do příběhu poselství zůstala víceméně bez poskvrnky. Ošklivé vlastnosti rozmazlených spratků jsou po zásluze potrestány, hodné dítě dostane čokoládu... Co jiného naše ratolesti učit?

V kontextu naší doby může působit hon za zlatými kupóny, kde vedle štěstí rozhoduje i naditá šrajtofle, jako taková malinká agitka gamblerství a vztah pana Wonky a Umpa-lumpů zase jako "vykořisťování" afrického kmene bílým továrníkem. Výše uvedené berte prosím s nadsázkou. Sám dnešnímu "multikulti" za každou cenu příliš nerozumím.

Stejnojmenný Burtonův film z roku 2005 mám moc rád (je to také jeden z mála snímků, kde dokážu vystát afektovaného Deppa). K jeho úspěchu bezesporu patří fakt, že se předlohy drží zuby nehty a upravuje pouze lehce zastaralé prvky (Miky Telekuk tak nekouká na televizi, ale hraje videohry). To jen dokazuje, jak nadčasovou a příjemnou "pohádkou" je ta o Karlíkovi a továrně na čokoládu!

Zakoupeno v roce 2019 jako součást kompletu Roald Dahl a jeho fantastický svět z eshopu Dobré knihy za 459,- Kč.

Zkráceně? Parádní dětská knížka, která sice v ději peláší zběsile kupředu, nepůsobí však zkratkovitě. I více než 50 let od vydání má co nabídnout dětem i dospělým. Doporučuji předčítat ratolestem ať z nich nevyroste tlouštík August, sebestředná Fialka, rozmazlená Veruka nebo všeználek Miky, a nestanou se tak "hrdiny" další "umpalumpí vypalovačky".

Hodnocení na DK v době přečtení: 89 %; Moje hodnocení: 90 % jako 852. hodnotící.

13 11.03.2020

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020 – "11. Kniha autora, který získal cenu E. A. Poa"

Tak z těchhle Vyvolených by producentům stejnojmenné primácké reality srajdy spolehlivě naskákala vyrážka. I Tři vyvolení jsou místy hodně zvláštní jako první díl Temné věže, ale na rozdíl od Pistolníka, který si ode mne odnesl rozpačité čtyři hvězdy, jsou po drtivou většinu knihy také strašně super.

King se zde představuje ve své vrcholné formě, přičemž se v jeho podání snad i ze zavazování tkaniček stává zajímavé dobrodružství. Tři vyvolení jsou jednoduše napsaní skvěle. Postavy v komentáři příliš rozebírat nebudu, přeci jen by bylo škoda ochudit budoucího čtenáře o vzájemné první setkání. Ať už jde o ty hlavní nebo vedlejší, každá má svoji propracovanou osobnost (občas nejen jednu) a je radost je poznávat. Střet zmateného a horečkou stiženého Pistolníka s New Yorkem 20. století často vykouzlí úsměv na tváři a netypická rasistka Detta s nezdravou fixací na slovní spojení "bílé svíčky" vás nejednou přiměje smát se na celé kolo.

Z Kingovy Temné věže mám pocit, že z vysoka kašlal na to, jestli ji budou číst milióny lidí. Na to je přeci jen příliš "jiná". Jako by ji psal tak nějak pro sebe a z lásky k řemeslu. Což je mi moc sympatické.

I přes občasný příklon k podivnu, nepostrádá vyprávění kýženou hlavu a patu a já se skutečně těšil, co na Rolanda čeká za dalšími osamělými dveřmi na pláži. Mnohé události jsou vyprávěny z dvou a více pohledů, přitom nikdy nemáte pocit, že se King zbytečně opakuje. Snad jen to procházení dveřmi a zpět mi v některých chvílích trošičku haprovalo, to je však jen malinká výtka na skvostném druhém dílu epického putování (nejen) pistolníka Rolanda za Temnou věží.

Zakoupeno v roce 2018 za 256,- Kč z e-shopu Megaknihy.

Zkráceně? Nekorunovaný král hororu si mě opět získal dílem, co s bubáky nemá nic společného. I když jsou po vzoru Pistolníka i Tři vyvolení místy trochu zvláštní čtení, nenechte se tím zastrašit. Jsou také podstatně zajímavější, barvitější a zábavnější. V cestě za Temnou věží budu bezpochyby pokračovat!

Hodnocení na DK v době přečtení: 90 %; Moje hodnocení: 95 % jako 1146. hodnotící.

16 05.03.2020

Příběh hořkého konce Jasona Todda (tohle vážně spoiler není, jak to vše dopadne, tvůrci vykecali obálkou, názvem i v samotném úvodu) mohl být vlastně skvělý. Potenciál tu nepochybně byl. V podání scénáristy Jima Starlina je však poměrně tuctový a naivní.

Naivita, prolínající mnoha knihami z DCKK, se mi bohužel už zajídá. I v tomhle případě jsem měl pocit, že čtu kousek pro (odrostlejší) děti. Podíl na tom však nejspíš nese i fakt, že Smrt v rodině je už letitější kousek. I kdy na obálce nepochopitelně hlásají, že komiks vycházel v letech 2008 - 2009, ve skutečnosti se do rukou čtenářům dostal v roce 1988. A je to cítit.

Pro tak zásadní událost bych si prostě představoval vyladěnější vyprávění (funguje snad jen šílený Joker) i nápaditější kresbu. Bruce s Jasonem jsou si občas tak podobní, že si je ve chvilce nepozornosti spletete. Zejména v akčních sekvencích se pak kresba omezuje jen na nataženou ruku či nohu směrem k padouchovi, doplněnou o obligátní "BÁC". Na poušti zjevně všechno vybuchuje a tvůrci se nám (ne)násilně snaží prodat Land Rover.

V rámci ucelené knihy bohužel dost otravuje i opakování předešlých událostí na začátku kapitol, které se hravě roztahuje i přes několik stránek. Kvalitou scénáře i kresby tentokrát dokonce hlavní příběh překonává ten bonusový.

Koupeno v roce 2017 v rámci předplatného celého DC komiksového kompletu za 229,- Kč.

Zkráceně? Poměrně důležitá událost z DC univerza v humpoláckém zpracování, které nezřídka působí pateticky a naivně. Komiks bohužel tentokrát nepodržela ani kresba. Nechybělo moc a Smrt v rodině si vůbec jako první kousek DCKK odnesl podprůměrné dvě hvězdy. Možná už jsem těch pláštěnek přejedený... a možná není Smrt v rodiě až tak dobrý komiks.

Hodnocení na DK v době přečtení: 78 %; Moje hodnocení: 55 % jako 64. hodnotící.

14 28.02.2020

I přes zdejší horší hodnocení musím říci, že se mi druhá polovina Třetího zákona líbila o něco více než ta první. Vzhledem ke stupnici hodnocení databáze si však nakonec odnáší shodný počet hvězd.

Ač se budu opakovat, musím i tentokrát zdůraznit, že náboženská tematika a s ním spojené záhady nejsou úplně mým šálkem kávy. Největší problém i závěru příběhu spatřuji v tom, že jsem se ve vyprávění místy ztrácel. I po dočtení mám trochu mezery, co a jak, no a třeba takové vysvětlení hádanky umístění Třetího zákonu nechápu doteď. Jestli jsem pitomec, nebo Dorison svoji vizi neodprezentoval zrovna nejlépe, ponechme na posouzení každému.

I kdybych pominul, že jsem občas prostě nevěděl "vo co gou", není příběh vysloužilého inkvizitora Konráda v honbě za tajuplným Třetím zákonem příliš poutavý. Na to obsahuje dost nevyužitých momentů, postav a velkou nálož náboženských plků, které v konečném důsledku nic nepřináší.

Velkou pochvalu si však zaslouží kresba (jako ostatně ve všech dosavadních dílech Modré Crwe). I díky scénáři se mohl kreslíř oproti první polovině příběhu daleko více předvést a zejména ve větších panelech Alex Alice kouzlí monumentální scenérie, které si je radost prohlížet.

Koupeno v roce 2017 v rámci předplatného Modré Crwe za 199,- Kč.

Zkráceně? Krásně nakreslené zakončení nepříliš poutavého příběhu, který dojíždí na horší komunikaci scénáristy se čtenářem a nadmíru náboženského balastu. Průměrné hodnocení je trochu přísné, v kontextu jiných přečtených knih ale přeci jen spravedlivé. Už kvůli Aliceho stylu kresby však není čtení tohohle kousku ztrátou času.

Hodnocení na DK v době přečtení: 65 %; Moje hodnocení: 65 % jako 60. hodnotící.

8 22.02.2020

Byl jsem moc zvědavý, jestli na mě můj velký oblíbenec Roman Bureš bude fungovat i bez prvků fantasy ve vyprávění. S radostí mohu říci, že rozhodně. Jednak mám období antiky rád, no a autor v Leonovi opět dokázal, že umí bravurně udržet čtenářovou pozornost i v kulisách skutečné lidské historie.

Příběh o vzestupu a (neodvratnému) pádu Spartakova povstání, vyprávěný kapitánem jeho armády otroků – řeckým boxerem Leonem, letí jako splašená triréma s tisíci vesly. Ač každý, kdo neprospal na základní škole všechny hodiny dějepisu, nejspíše ví, jak to celé alespoň rámcově dopadne, napětí autor drží spolehlivě. V Burešově podání mi vůbec nevadil přítomný čas vyprávění, který mne v jiných knihách často otravuje.

Leonovi budete fandit. Je to sympatický halama s tvrdými pěstmi, dobrým srdcem a nějakým tím vnitřním démonem (doslova). Ač je příběh pomsty a hledání ztracené rodiny vlastně dost jednoduchý, nabízí čtenáři spoustu zadostiučinění, přitom nepůsobí lacině či nemístně srdcebolně.

Leon je dost krátká kniha, ale to je jen dobře. Ve své relativní strohosti nestíhá nudit a končí dlouho před tím než se vám kulisy okoukají. Jasně, nejde o literaturu s aspirací na nobelovku, mnohé z postavy jsou jen takovými nepodstatnými figurkami bez většího vykreslení. To vás ale během těch několika málo hodin přímočarého dobrodružství, které si s Leonem, Spartakem a tisícihlavou armádou otroků užijete, příliš trápit nebude. Roman Bureš si opět odnáší plnou palbu.

Původně čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020, jelikož kniha do 20. téma letošní výzvy úplně nepasuje... Poděkování začíná zájmenem, což mi uniklo. Vůbec jsem při čtení nevěděl, že jde o přepracovaný román Zuřící lev, díky komentujícím. Na samotné hodnocení to však valný vliv nemá.

Kniha byla dárkem k Vánocům v roce 2019 od sestry, které tímto děkuji :).

Zkráceně? Roman Bureš opět dokázal, že poutavé příběhy jednoduše umí. Ač Leon neaspiruje na nejpřevratnější knihu všech dob, pořád jde o zatraceně zábavnou a návykovou jednohubku, která si čtenářovou pozornost hravě udrží po celou dobu. Tohle převyprávění Spartakova povstání by si neměli nechat ujít nejen milovníci éry Starověkého Říma... což ostatně platí i pro celou dosavadní autorovu tvorbu.

Hodnocení na DK v době přečtení: 85 %; Moje hodnocení: 90 % jako 28. hodnotící.

11 18.02.2020

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020 – "10. Kniha autora, od kterého jste ještě nic nečetli"

První díl mamutího cyklu Kola času je vlastně takový road trip, který si v lecčems nezadá s putováním Froda Pytlíka k Hoře osudu. Podobností mezi Okem světa a Tolkienovým magnum opus si pozorný čtenář všimne poměrně hodně. Mnohdy se na povrch derou i některé žánrová klišé. To však není Jordanovi větší problém odpustit. Vzhledem ke staří díla některá tato klišé spíše vytvářel, než se na nich nestydatě přiživoval.

S Okem světa jsem se mořil skoro měsíc. Kniha s velkým formátem a velkorysým přídělem písmenek na stránku bohužel není místy úplně strhující a občas dlouhé kapitoly přešlapuje na místě.

Tím však nemyslím, že by bylo Oko světa špatně napsané, úchvatná je především pečlivě budovaná a postupně odkrývaná historie a mytologie světa. Ne nadarmo obsahuje kniha na konci obsáhlý rejstřík pojmů, postav a míst. Snad jen to šílené slovní spojení "nebuď labuť" si mohl překladatel odpustit.

Se samotnými postavami už to tak zářné není. Některé jsou zajímavé (protagonista Rand, Moiraine, Perrin, Zelený obr), jiné méně. Přišlo mi, že si Jordan úplně nevěděl rady s ženskými charaktery. V příběhu mají spoustu prostoru, ale v drtivé většině případů se chovají jako popudlivé a protivné krávy. Taková vědma Nyneiva působí daleko více jako věčně rozčílená puberťačka, než mladá ale vyzrálá moudrá žena. Svět Kola času prozatím působí jako despotický matriarchát, kde mužské postavy se sklopenýma ušima poslouchají mocné ženy. Jordan tímto přístupem udělal ženským charakterům takovou medvědí službu. Sžívat se s nimi totiž budete opravdu obtížně.

Naopak kvituji vyobrazení řádu Dětí světla, na kterém autor krásně ukazuje staré známé, že cesta do pekla je dlážděná dobrými úmysly.

Z Oka světa mám tak přeci jen trochu rozporuplné pocity. I po první knize ze čtrnácti už musím uznat, že jde o jeden ze základních kamenů hrdinské fantasy. Mytologie, padouši i hrdinové jsou obstojní a v příběhu se už teď hraje se zatraceně vysokými kartami. Na druhou stranu bych si dovedl představit lepší práci zejména s ženskými postavami a trochu zajímavější motivy než neustálého prchání z hostince do hostince s trolloky a mizelci v patách. Zázračných záchran na poslední chvíli by taky mohl autor ubrat.

Kniha byla dárkem k Vánocům v roce 2018 od přítelkyně Tessi2502 , které tímto děkuji :)

Zkráceně? Začátek tisíce stránek dlouhého dobrodružství v jednom z pilířů hrdinské fantasy. Na pečlivě budovaný svět se živoucí historií zatím bohužel některé postavy ztrácí a vyprávění občas přešlapuje na místě a neustále opakuje již řečené. Putování Randa a jeho přátel tak občas není ani zdaleka tak poutavé, jak by mohlo. To, že mne při prvním setkání Kolo času úplně neuchvátilo, však neznamená, že v tomhle kolosu nebudu pokračovat.

Hodnocení na DK v době přečtení: 81 %; Moje hodnocení: 70 % jako 148. hodnotící.

10 14.02.2020

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020 – "15. Kniha, jejíž obálka se vám nelíbí"

Velmistr nevkusu a neuvěřitelně lacině vypadajících obálek – Jan Patrik Krásný – opět v akci. Svůj tristní výkon z Finální říše ze série Mistborn hravě překonal a stvořil něco, co vypadá jak vystřižené z perverzních fantasií šedesátiletého panice. Pokud obálku Šusta "odklepl" s tím, že nahá dredatá baba a pozadí z "windowsáckého" Malování budou jeho knihu prodávat, postrádá alespoň minimální míru vkusu (velkým překvapením je pro mne komentář kolegy čtenáře olle3). Do daného tématu výzvy však spadá tahle zrůdnost dokonale.

Knihu jsem tak rozečítal se značnými předsudky, které se navíc v prvních pár kapitolách potvrzovaly... Ze Ztroskotaného času totiž budete mít často neochvějný pocit, že Richard Šusta začal psát absolutně bez vize a děj poté začal bez ladu a skladu nabalovat ve vrstvách. Místy tak kniha působí jako hrozná blbost.

Jde však o blbost, která má sice mnohé z nápadů absolutně nepromyšlené a pitomé, v jiných pasážích však funguje obstojně ("Tak vyryto!"). Ztroskotaný čas tak nějak neví, kdy skončit a na 450 stranách se dočkáte zdánlivého finále hned několikrát. Něco mi však přeci jen brání knihu odstřelit jako úplnou srajdu. Potáhnout ji obalem z variovců, mohla by se ještě "uzdravit".

Některé charaktery jako třeba neustále se usmívající Faraón, jeho rozmazlená dceruška, Síta či Kleptoš vlastně celkem fungují. Postav se však v ději mihne skutečně hodně a Šusta s nimi nežongluje úplně obratně. Význam stvoření některých z nich mi tak i po dočtení trošku uniká a jejich osudy si musí čtenář domýšlet. Kdyby Šusta svoji fantasii trochu kočíroval, nemusel by Ztroskotaný čas působit jako ztřeštěná fanfikce ale slušné české scífko.

Honzborgovo putování za záchranou Tyantiry není autorovou prvotinou a vlastně ani prvním dílem z téhož "světa". O to beznadějněji pro autora však působí fakt, že neumí příliš dobře psát. Přeskakování do přítomného času nefunguje a vyrušuje, upocená snaha nahradit v každé větě Honzborga označením jako "nedobrovolný nositel Hyringů" či "nechtěný výletník do hlubin" začíná brzy svojí strojeností čtenáře rozčilovat. Nehledě na to, že občas není na první přečtení úplně jasné, kdo zrovna promluvil. Přišlo mi, že se snaží být autor originální za každou cenu. Opět se tak dostáváme k tomu, že Ztroskotaný čas působí místy jako blbost více než promyšlené sci-fi, kterým se snaží být. A to je škoda.

Zakoupeno v roce 2019 v kompletu 27 knih za celkovou cenu 2200,- od prodejce na internetu.

Zkráceně? Podivné české sci-fi, ve kterém většina věcí příliš dobře nešlape a snaha o originalitu za každou cenu z knihy místy dělá hrozný nesmysl. V konečném součtu je však obsah přeci jen lepší, než jak se může podle groteskně špatné obálky zdát.

Hodnocení na DK v době přečtení: 64 %; Moje hodnocení: 45 % jako 6. hodnotící.

7 16.01.2020

Finální říše jakožto finální kniha roku 2019 nakonec nebyla až taková petarda, jak jsem očekával. Mizerná fantasy to však není ani omylem.

V určitém smyslu mi přišlo tohle Sandersonovo dítko jako takové Jméno větru pro chudé. Tedy pozvolnější bravurně napsané komorní vyprávění se spoustou vysvětlování a budování světa pro další knihy. Nakonec se Finální říše však pořádně rozjede a není skoupá ani na akci. Příjemně mne překvapila ucelenost příběhu. S poslední stránkou je většina příběhových linek uzavřena a věcí vysvětlena. To u epických fantasy tri/případnějinoučíslovku/logií nebývá úplně zvykem.

Sanderson píše dobře, postavy dokázal ve Finální říši přivést k životu a není těžké si většinu z nich oblíbit. V tomto ohledu musím vypíchnout hlavně pestrou morálku a motivace charakterů. Tady se na Mirky Dušíny úplně nehraje. Skvěle se čtou však spíše klidnější pasáže.

Pán Vládce je správně tajuplný a mocný záporák, jehož motivace se až do samotného konce budete snažit odhalit. Stejně tak Kelsier a jeho banda (anti)hrdinů přirostou čtenáři k srdci. Škoda jen, že Sanderson v případě Vin na můj vkus příliš tlačil na milostrnou linku, díky čemuž působil jinak dospělý příběh místy příliš cukrkandlově a srdcebolně.

Při akčních pasážích se čtenář díky allomancii trochu ztrácí v těch psích kusech co Mistborni předvádí. Z neustálého dmýchání, pálení, tahání a tlačení na kovy jsem si občas připadal jak při popisu nepříjemné historky z okolí toaletní mísy. V tomhle ohledu bych přeci jen ocenil více finesy a invence, samotný systém zdejší "magie" je však promyšlený a je radost ho objevovat.

Zážitek z jinak výborného příběhu v dobře vybudovaném světě mi bohužel kazil i nepřesný překlad. Ten hapruje v těch nejhorších momentech. Kvůli dualitě kovů v allomanici tak vznikají nesmysly, popírající již popsané zákonitosti. V české verzi tak mince lítá k někomu, místo od někoho, "padají" zcela jiné šlechtické domy a podobně. Podobných ptákovin narušujících logiku knihy je bohužel celkem dost, při porovnání s originálem šlo skoro vždy o chybu překladu a ne Sandersona jakožto autora. No, a takovou anotaci zjevně psal úplně jiný člověk, jelikož jsou zde základní dojmy a pojmy přeložené jinak než v knize samotné. Finální říše je relativně objemná bichlička, chybky i tak zamrzí. Korunu tomu český vydavatel nasadil ohyzdnou obálkou evokující tupé fantasy céčko.

Komentář možná působí příliš kriticky, přišlo mi však na místě rozvést konkrétní důvody, proč tomuhle fanoušky milovanému dílku nakonec pátá hvězda utekla. Nic to však nemění na tom, že v tomhle příběhu chci s dalšími knihami pokračovat a každý fanoušek promyšlených fantasy světů by měl se mnou.

Zakoupeno v roce 2018 za 308,- Kč z e-shopu Megaknihy.

Zkráceně? Skvělá fantasy kniha o smělém plánu sympatických hrdinů na svržení krutého "poloboha". I přes dobrou práci s atraktivními prvky hrdinské fantasy a fajn nápady však na úplný vrchol nedosáhla. K tomu Finální říši chybí vybroušenější akční scény a pečlivější české vydání.

Hodnocení na DK v době přečtení: 92 %; Moje hodnocení: 85 % jako 369. hodnotící.

7 31.12.2019

No né!!! Další Supermanův origin... to se nám to editoři DCKK panečku vytáhli. Muž z oceli není hrozná komiksová kniha, ale ani kdovíjak objevná. Start Supermana tak jak je zpracovaný v předešlé knize série – Utajený počátek – se mi líbil nesrovnatelně více a to ve všech ohledech. Muž z oceli tak působí prostě zbytečně.

Teď na chvíli pominu fakt, že DCKK trestuhodně opomíjí některé DC charaktery a seká jednu knihu s Batmanem a Supermanem za druhou. V tomhle případě navíc v podobném příběhu, Na svůj věk není Muž z oceli úplně hloupý a v některých momentech funguje vcelku obstojně, některé postavy dostávají trochu jiný charakter, což však není automaticky pozitivum.

John Byrne tak například z Lois udělal prakticky nesnesitelnou semetriku, která více než sympatickou reportérku připomíná vychrtrlou Cruelu pištící na všechno a na všechny. Komornější atmosféra jednotlivých sešitů Supermanovi vcelku sedí, fajn momenty se točí zejména kolem Supermanova dvorního padoucha Lexe Luthora a začínajícího parťáka Batmana (ten však zjevně neumí moc počítat mrtvoly). Závěrečný šestý je však vyloženě nepovedený a místo zajímavého finále nám Byrne naservíroval rádoby emotivní vysvětlovačku, která je ale v případě tak provařené postavy absolutně o ničem.

Osobně mi příliš nesedí ani kresba s tlumenou barevnou paletou. Vlastně nevím, jestli je záměrně "retro", nebo se podobným stylem komiksové knihy koncem 90. let kreslily. Nic to však nemění a tom, že mi tento styl prostě nevoní.

Musím uznat, že mne překvapil první příběh se Supermanem, jehož původ sahá až k počátku 2. světové války. Ten byl totiž i přes značnou naivitu vlastně celkem povedený a na rozdíl od většiny těchhle letitých bonusů jsem si u něj nechtěl vydloubat oči. Všechna čest!

Koupeno v roce 2017 v rámci předplatného celého DC komiksového kompletu za 229,-.

Zkráceně? Další origin Supermana s nic moc kresbou i nápady. Není ani tak špatný, jako spíše zbytečný. První krůčky nejmocnějšího hrdiny světa jsou daleko lépe zmáknuté v Utajeném počátku (5. díl DCKK).

Hodnocení na DK v době přečtení: 77 %; Moje hodnocení: 60 % jako 42. hodnotící.

7 30.12.2019

Plíživému hororu V pasti nelze upřít skvělý nápad. Kniha svým strohým stylem a kombinací přítomného a budoucího času ve vyprávění dokáže čtenáře strhnout na svoji stranu a zaháčkuje ho děsivými monstry, působící jen svojí existencí řádně krvavý konec lidstva. "Tvorové", jak je přeživší často označují, plní funkci neuchopitelného a nepochopitelného zla, o kterém Malerman neprozradí skoro nic.

Stačí jen pracovat s myšlenkou, co se při jejich spatření stane, a čtenářova bujná fantasie se již o zbytek postará. Právě díky nosnému "nedívej se, nebo zemřeš" se kniha místy pyšní unikátní atmosférou plnou paranoie. V nevědomosti je společně přeživšími udržován i čtenář. Malerman dokáže občas řádně pocuchat nervy a zarýt se až hluboko pod kůži.

Stránky tak mizí jedna za druhou a upřímně mi díky šrotující fantasii občas kniha působila řádně neklidné spaní. Jenže pak je tu ten pocit, že z tak geniálně nepříjemné myšlenky šlo na mnohých místech vytřískat podstatně víc. I přes nevelký rozsah knihy se tak některá témata opakují, nebo s nimi není zacházeno tak dobře a kniha dokonce stíhá nudit. Například samotná cesta po řece není prakticky ničím zajímavá, prostoru je jí přitom věnováno požehnaně. Zkušenější, talentovanější autor by dokázal V pasti povýšit na geniální veledílo současného hororu. Ale idea se zrodila v mysli Joshe Malermana a za to si to přimhouřené očko v hodnocení prostě zaslouží.

Zakoupeno v roce 2019 za směšných 62,- v e-shopu Megaknihy.

Zkráceně? Šíleně poutavý a děsivě šílený nápad se nepovedlo Malermanovi úplně využít. Slabší písemný projev a užitý přítomný čas, na který si musíte trochu zvykat, však nejsou překážky ve slušném hodnocení. V pasti totiž dovede čtenáři přivodit neklidné spaní... a o tom kvalitní horory tak nějak jsou.

Hodnocení na DK v době přečtení: 85 %; Moje hodnocení: 70 % jako 222. hodnotící.

9 26.12.2019

Kvůli poctivému plnění Čtenářské výzvy jsem své oblíbené Kladivo na čaroděje poslední dobou zanedbával. Síť přízraků mi krásně připomněla, proč mám sérii tak rád.

Objektivně patří druhý příspěvek Ondry Nečase k tomu horšímu, co série doposud nabídla. Jenže tady je laťka sakra vysoko a "horší" znamená stále zatraceně dobré.

I Síť přízraků obsahuje naprosto brilantně vymyšlené scény, které dělají z "brakové" literatury neskutečnou zábavu. Za všechny jmenujme třeba zvrhle humornou kopulaci Vincence s "okouzlující" samicí vlčáka, nebo Felixovi halušky s černobílým Tarzanem a Buffy dabované Klárou Sochorovou.

Síť nabízí dostatek tajemna a ani tentokrát není vše úplně jednoduché, jak se může zdát... i když pozorný čtenář jisté podezření mít bude. Běsnící čarodějnice mě ale nezaujala tolik, jako některé předešlé zápletky. Navíc mne trochu zamrzelo, že některé nitky příběhu zůstaly nesvázány... Co taková Marika z obálky? Že by se objevila příště?

Hláškami možná ostatní autoři včetně Nečase za demiurgem Kladiva maličko zaostávají, ale skutečně jen trochu. Chybějící hvězda je tak vlastně jen pomůcka, jak Síť přízraků oddělit od přeci jen vymazlenějších dílů série.

Zakoupeno v roce 2018 za 113,- v e-shopu Megaknihy.

Zkráceně? Opět skvělá a nahláškovaná akční jízda, která má i přes bizarní nápady stále hlavu i patu. V kontextu série jsem však viděli, že to jde ještě o něco lépe. 7. kniha a stále bez průseru... Žrádlo pro psy se ale už blíží.

Hodnocení na DK v době přečtení: 81 %; Moje hodnocení: 85 % jako 114. hodnotící.

8 09.12.2019

Druhý díl za tím pilotním malinko zaostává. Jen parádní nápad mne automaticky nepřiměje sypat pět hvězd každé knížečce bez výhrad.

"L" a Kira zahájili druhé kolo a ani tentokrát není jasné, kdo má v tomhle honu na kočku a myš vlastně navrch. Oproti jedničce mi přišly některé zvraty malinko překombinované, ale nechci tu mávat spoilery, tak nebudu korektní. Jinak platí to, co minule... Kresba zcela adekvátní atmosféře Zápisníku smrti, jen z těch neustále opocených ksichtů teče snad ještě vehementněji.

Ani dvojka nepřežila přerod v české vydání bez problémů. Po opakujících se stránkách z minule tu tentokrát haprují časové údaje v momentu, kdy postavy řeší osud detektiva Raye Penbera. Nějaký ten šotek však není problém odpustit.

Zakoupeno v roce 2019 za 139,- v e-shopu Megaknihy.

Zkráceně? Nášup toho samého bez znatelnějších vybočení. I po odeznívání "wow efektu" nosného nápadu stále velice dobrá konverzačka, kde napětí rozhodně nepramení z neustávajícího ratatatata.

Hodnocení na DK v době přečtení: 93 %; Moje hodnocení: 80 % jako 279. hodnotící.

4 04.12.2019

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2019 – "13. Kniha autora jehož jméno i příjmení začíná na stejné písmeno" (Touto knihou jsem 2. 12. 2019 splnil svojí první Čtenářskou výzvu jako 1129. čtenář. Příští rok jedeme znovu!)

Rudá mez má jeden zásadní problém. Dorazila k nám s tím nejhorším překladem, jaký jsem zatím v literatuře viděl. Práci překladatele Jana Pavlíka lze při zapojení veškeré slušnosti a i přes velký respekt, který k překladatelům chovám, označit přinejlepším za "jen" špatnou.

Překlad je těžkopádný. Ve větách občas úplně chybí slova, jindy jsou zase slovní obraty používány zcela nevhodně a nepřirozeně. Jako by překladatel absolutně postrádal cit pro jazyk a větnou skladbu. Slova se opakují i v rámci jedné věty a někdy je z toho takový chaos, že ani pozorný čtenář nebude vědět, která bije.

Před Rudou mezí jsem četl knihu Hawksmoore, psanou z velké části ve staročeštině, a té jsem rozuměl mnohdy lépe než některým zvlášť vypečeným částem Drakova militantního sci-fi. Zejména první nejrozsáhlejší kapitola z operace "Aktivní kryt" je přeložená/napsaná tak blbě, že jsem měl problém alespoň rámcově pochopit, co kerá postava zrovna dělá a kde se vůbec nachází.

Anotace je trochu zavádějící. Jev Rudé meze, tedy stavu, kdy vojákům z utrpení války prostě švihne v kebuli a oni pak mají tendenci postřílet půlku galaxie, není ani zdaleka hlavním tématem. Drake s touto myšlenkou vlastně skoro vůbec nepracuje, místo toho servíruje military scífko s vesmírnými mariňáky střežícími civilisty a to, že se někdo blíží Rudé mezi jen tak mimoděk prohodí. Akční scény přitom absolutně nezvládá a to i když si odmyslím již tolikrát přetřásaný překlad.

Jenže Rudá mez nakonec není úplně odpadní kniha. Nepřítel v podobě vražedné přírody je neskutečně atraktivní a za Drakovým neohrabaným vyprávěcím stylem se skrývají skutečně zábavné momenty. Někteří z počátku absolutně zaměnitelných výsadkářů nakonec jakýs takýs charakter získají. Jejich osud vám tak nebude úplně ukradený i když slzičku uroní asi jen skutečně velký cíťa. Obstojný je i samotný závěr. Výsledek tak působí jako sice nadějné, ale špatně napsané, a ještě hůře přeložené sci-fi, které se i podle zdejšího hodnocení v Česku příliš nechytlo.

Zakoupeno v roce 2019 v kompletu 27 knih za celkovou cenu 2200,- od prodejce na internetu.

Zkráceně? Rudá mez je při nejlepší vůli trochu nadprůměrné sci-fi s atraktivním zasazením a tématem člověk vs. vražedná příroda. Místy skutečně úděsný překlad knihu bohužel sráží do podprůměru. Trochu mě děsí, že Jan Pavlík je podepsán i pod překladem Hyperionu, který si chci rozhodně přečíst.

Hodnocení na DK v době přečtení: 67 %; Moje hodnocení: 40 % jako 7. hodnotící.

7 02.12.2019

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2019 – "7. Kniha, která vás zaujala svou obálkou"¨

Hawksmoore perfektně seděl do výzvy, v krámě Levných knih mě zaujal (čímž nemyslím, že by se mi přímo líbila) svojí obálkou a tak jsem ji bezmyšlenkovitě přibral k již několikakilovému nákupu... bez toho abych se podíval alespoň na DK a její mizerné hodnocení.

Hlavně zpočátku jde o nepříjemnou "divnoknihu", jejíž čtení hraničí s utrpením. Měl jsem dokonce vůbec poprvé nutkání knihu zahrabat někde pod uhlí a dělat, že jsem ji nezačal číst. Jenže jsem pěkně v duchu proletářského "vyděržaj pioněr" zatnul zuby, stáhl půlky a vlastně i přes mé slabé hodnocení rozhodnutí nelituji.

Více jak půlka knihy je psána náročnou staročeštinou, kde se každá nepozornost trestá naprostým zmatením čtenáře. Architekt Dyer totiž ve své výpovědi skáče od jednoho k druhému, což je při slovosledu evokujícím Yodu ze Star Wars vážně fuška sledovat (pár vět působí roztomile, možná moudře, ale desítky stránek knihy?).

Tímto způsobem je však psaná "pouze" silnější polovina knihy a já si styl i díky větám jako "i omyla cecky své i v podpaží se navoněla" vlastně zvrhle oblíbil. Jenže Hawksmoore je podivný i ve své rovině z 20. století, kde sice jednotlivým větám již spolehlivě rozumíte, ale jako celek to vše působí neskutečně unyle a zbytečně.

Vyšetřovatel Hawksmoore i Dyer pořád někde kráčí, hlavou se jim honí morbidní myšlenky a vše nakonec vyšumí až absurdně do ztracena. Kniha tak vážně klade tělem... je špatná ze zcela jiných důvodů, než se vám bude po prvních padesáti stranách zdát.

Zakoupeno v roce 2018 za 49,- v kamenném obchodu Levné knihy.

Zkráceně? Silně morbidní a ponurá kniha s jedinečnou atmosférou. Tím však plusy končí a i když se prokoušete přes kapitoly psané staročeštinou, Hawksmoore vás nepobaví, nepřekvapí a nenabídne ani žádný ucelený příběh. Hawksmoore tak nějak je, aby byl, ne aby se někomu líbil.

Hodnocení na DK v době přečtení: 61 %; Moje hodnocení: 30 % jako 37. hodnotící.

8 18.11.2019

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2019 – "10. Kniha od současné české autorky"

Roman Bureš, většina borců píšících sérii Kladivo na čaroděje... no a teď i Petra Stehlíková se svým Naslouchačem potvrzují, že čeští autoři fantastiky nejsou žádná másla a kdejakou zahraniční žánrovou hvězdu hravě strčí do kapsy. Bravo.

Svět Naslouchače je kouzelný, promyšlený a poutavý. Díky silně popisnému a dostatečně vysvětlujícímu stylu autorky se o něm dozvíme spoustu. Zároveň si však stále zachovává řadu tajemství k odhalení.

Ilan je sympatická malá holka, která se nechává pohnutkami osudu vláčet neokoukaným světem budoucnosti. Společnost složená z otrokářů a otroků, kde se vše točí kolem tajuplného sklenitu, který zbídačení sklenáři s vypětím sil těží hluboko v dolech, na první pohled rozděluje postavy na ty zlé a kladné. Svět Duvalského pohoří však není ani zdaleka tak černobílý a právě zatraceně sympatické postavy jsou jedním s hlavních taháků příběhu.

Děj plyne minimálně z počátku poklidně, aby ve správných chvílích šlápl na plyn. Stehlíková zvolila přímočaré vyprávění s jedinou hlavní hrdinkou a bez výraznějších kliček. Odbočky od hlavní příběhové linky tak poskytují pouze postavy, odpovídající na některou z mnoha všetečných otázek Ilane (tuhle vypravěčskou obezličku jsem autorce odpustil). Jako rozjezdovka šlape Naslouchač parádně.

Začlenění zla, pocházejícího ze skutečné lidské historie v podobě Mrtvé hory Cholat, byl skvělý nápad. Doposud pouze načrtnutému nepříteli nechybí tolik potřebná plíživá děsivost a strach z neznáma.

Naslouchač není dokonalý, ostatně jako nic. Místy byl trochu zvláštní vztah pětadvacítky a vzpurné Ilane. Ta ošlehaným válečníkům přirostla k srdci tak trochu bez jasného důvodu a ti se o ni starají jako o vlastní. Na druhou stranu oceňuji, že jakmile mi přišlo něco trochu vachrlaté, vždy v následujícím odstavci přispěchala autorka s celkem logickým vysvětlením.

Zpočátku se mi také maličko příčila záplava smyšlených slov výhradně pro potřeby díla (pokud vycházejí z knize zmiňované rumunštiny, nic na tom nemění, že pro našince jde o hatmatilku). V některých případech mi to zpočátku přišlo prvoplánové. Po přečtení však musím uznat, že jsou součástí jedinečného kouzla Naslouchače. Co jsou to turnuly, mantie či voaly si díky autorčinu citu pro skladbu jednotlivých slov zapamatujete spolehlivě. No, anebo přinejhorším prostě mrknete do taháčku na konci knihy. Petra Stehlíková brousila svůj sklenit pečlivě!

Zakoupeno v roce 2019 za 209,- Kč (pevná vazba) z e-shopu Megaknihy.

Zkráceně? Výborný začátek fantastického vyprávění v pečlivě prokresleném světě. Sympatické charaktery spolehlivě zaujmou a citlivě budovaná tajemství vás donutí stránky dychtivě otáčet až do konce. Faja tak jistojistě přistane v košíku při nějakém z častých nákupů. Zlaté české ručičky (nebo snad hlavičky?) se ve fantastice opět předvedly.

Hodnocení na DK v době přečtení: 94 %; Moje hodnocení: 90 %.

24 02.11.2019

Uff, tak s touhle Harley jsem se patlal pořádně dlouho. Velkorysý rozsah přes 200 stránek v tomhle případě jen vlastně prodlužuje trápení.

"Preludia a nokurňa" se snaží být straně cool, ale jde jí to asi jako postarší učitelce hudebky. Většina fórků působí naprosto nuceně a absolutně nevtipně. Je jim přitom podřízena celá kniha a často tak koukáte na nelogické panely zakončené trapným fórem. Snad jen svižný konkurz na členy Quinntetů je vcelku povedený.

Díky výše zmíněnému budete mít často pocit, že koukáte na shluk dost náhodných scén bez ladu a skladu a jasné vize. Neupírám, že jsou "Preludia a nokurňa" vcelku pěkně nakreslené (pokud se tedy nesmyslně cca na dvě stránky nezmění kreslíř), ale to z komiksu nakonec dělá sice barevnou, ale stále blbost.

Quinnina sólovka funguje jen ve výjimečných momentech a většinou jde o ty, které se vůbec nesnaží být vtipné. Za vyloženě slabounký však považuji sešit s "pártoškou", který působí jako nudná zbytečnost i na poměry přinejlepším průměrného zbytku knihy.

I když se v preludiích představily i některé méně známé postavy jako třeba ničitelka a bohyně Barda, nic zajímavého do mixu nepřináší. Na to jsou prostě moc ploché a hloupě napsané (zajímavý je snad jen Lewis). Prostě nové dno kompletu, alespoň že bonusový příběh byl i přes svoji jednoduchost příjemný (v konečném součtu vlastně zachraňuje třetí hvězdu).

Koupeno v roce 2017 v rámci předplatného celého DC komiksového kompletu za 229,-.

Zkráceně? Mizerná přehlídka pěkných obrázků bez vize či fungujících nápadů. Bohužel se laťka nejhoršího dílu DCKK opět posunula dolů. Preludia totiž nešlapou v ohledu, na který sází všechny karty – humoru. Kniha přitom paradoxně obsahuje asi nejpříjemnější "bonusák".

Hodnocení na DK v době přečtení: 66 %; Moje hodnocení: 50%.

6 31.10.2019

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2019 – "16. Kniha s oxymórem v názvu"

Němý křik se dost dlouhou dobu otíral o vrchní cíp třetí hvězdy. Může za to zejména protagonistka Kim Stoneová, které jsem nemohl přijít na chuť. Angela Marsonsová stvořila věčně nakvašenou nepříjemnou a většinu času silně nesympatickou vyšetřovatelku, ke které si skutečně není jednoduché najít cestu. Tam kde měla pravděpodobně působit drsně, mnohdy vyznívala jako protivná arogantní kráva. S poodhalením tragické minulosti se však stala Kim alespoň snesitelnou.

To samotný vyšetřovaný zločin už dokáže čtenářovu pozornost držet spolehlivě. Jak práce techniků na místě deset let starých zločinů postupuje, přibývá i mrtvých (čerstvě) a i když mi postavy přišly většinou dost šablonovité, zábava s nimi rozhodně je.

Styl Marsonové je poměrně přímočarý, jednoduchý bez kudrlinek nebo hlubších myšlenek s přesahem. Poselství je však dost jasné. Každý má právo na druhou šanci, zlo často tvoří společnost jako celek a překonat špatnou startovní pozici života chce silnou vůli a pomocnou ruku někoho jiného. I když to rozhodně neplatí vždycky.

Kostra příběhu a postupné poodhalování tajemství vyhořelého ústavu pro nezbedné adolescentky šlape dobře a výraznějších logických kiksů jsem si nevšiml. Lehké pokárání si však zaslouží překladatelka. Věta "Zvedla oči k nebi" jako vyjádření kategorického nesouhlasu je příšernost, na kterou v Němém křiku narazíte co pár stran (dalo mi to vzpomenout na Waltariho Sinuheta). Stejně tak bych chtěl vidět, jak si Kim na cestu svítí tužkovou baterkou...

Kniha byla dárkem k narozeninám v roce 2019 od sestry (na DK jako Zuzuparu), které tímto děkuji.

Zkráceně? Slušná detektivka s místy hodně nesympatickou hlavní vyšetřovatelkou, na kterou si budete pravděpodobně muset zvykat. Ostatní pilíře dobré krimi zábavy však naštěstí stojí vcelku pevně.

Hodnocení na DK v době přečtení: 86 %; Moje hodnocení: 75 %.

12 21.10.2019