Rudá mez
David Drake
V daleké budoucnosti se lidstvo vydává kolonizovat vesmír. Dostává se do kontaktu s mimozemskou civilizací, která dobře chápe pojmy jako nadřízený a podřízený; otrok a otrokář, ale naprosto není schopna pochopit pojmy jako rovnost a spolupráce. Dochází ke krvavé válce, jejíž konec je v nedohlednu. V čele lidstva stojí skupina koordinátorů, kteří byli díky vyspělé vědě a technice proměněni v živé superpočítače. Řídí celou lidskou společnost. Kapacita jejich mozku je taková, že jsou schopni v jediném okamžiku vypočítat pohyb všech hvězd v galaxii. Na jejich bedrech leží tíže války. A právě válka přináší řadu dalších problémů. Nejenom těžké ztráty na životech, ale především obrovský dluh pro budoucnost. Normální občané totiž pohlížejí na válečné veterány jako na nutné zlo, na odpad, který čas od času vybuchuje nezvladatelnou agresivitou. Navíc mnoho vojáků se vrací z bojů těžce poznamenáno surovostí běsnícího vraždění, kterého se museli zúčastnit. Řada z nich dosahuje rudé meze psychologického profilu, což znamená ve vojenské hantýrce, že jsou potencionálně nebezpeční nejen sami sobě, ale i svému okolí. Mohou reagovat i na nejmenší podnět na základě automatických bojových reflexů, reflexů které jim umožnily ve válečné zóně přežít, ale které se zcela nehodí do normálního života. Co s těmito muži a ženami, kteří se zřekli svého lidství ve jménu obrany vlasti? Rota výsadkářů C41 se vrací z bitvy s mnohonásobnou přesilou. S těžkými ztrátami se jí podařilo takřka nemožné, přežít. Copak jim lidstvo nedluží víc než penzi a pohřeb? V hlavě hlavního koordinátora se zrodí brilantní plán. Poslat je jako zabezpečující element na nově kolonizovanou planetu a tak normálním občanům dokázat, že vojáci jsou vlastně také lidé a přesvědčit zároveň i vojáky, že na nich někomu záleží. Ale z relativně klidné mise se stává noční můra, připomínající ta nejhrůznější bojiště. Pro C41 nic nového, vždyť z podobného pekla se právě vrátili. Ale co kolonisté, podaří se jim přežít? Celá situace vrcholí okamžikem,kdy na planetu přistává i jednotka nepřátelských mimozemšťanů. Po C41 je požadováno takřka nemožné. Chránit kolonisty proti neustálým útokům živoucí džungle a bojovat s nepřítelem. -- zdroj: legie.info --... celý text
Literatura světová , Romány , Sci-fi
Vydáno: 2005 , Klub Julese Vernea
Originální název:
Redliners
více info...
Přidat komentář
Boj výsadkářů majora Farrella z roty C41 o přežití kolonistů na vražedné planetě Bezant 459 tak trochu připomíná misi Harrisonova Jasona dinAlta na První planetě smrti. David Drake nicméně posunul svůj příběh více do military sci-fi a v popisu bojových technik a psychologie vojenských jednotek je skutečně precizní. Na depresivně laděnou story a malinko těžkopádný autorův styl je ale potřeba si chvíli zvykat. Na tomto místě by se chtělo říct, že se vám pak David Drake za počáteční nepohodu odvděčí mimořádně svižným dějem, přehlídkou akcí, napětím, vtáhnutím do příběhu… ale ono to je celou dobu tak půl na půl. Atmosféru a prostředí má zvládnuté mistrně, i postavy mají potenciál zaujmout, přesto se s nimi jen těžko sžíváte a ponor do pekla Bezantu 459 se podaří jen výjimečně. Podezřívám také autora, že si s finálním rozuzlením nevěděl rady, a tak zajímavě rozehranou partii napálil do zdi, aniž by k tomu poskytl nějaké rozumné vysvětlení.
Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2019 – "13. Kniha autora jehož jméno i příjmení začíná na stejné písmeno" (Touto knihou jsem 2. 12. 2019 splnil svojí první Čtenářskou výzvu jako 1129. čtenář. Příští rok jedeme znovu!)
Rudá mez má jeden zásadní problém. Dorazila k nám s tím nejhorším překladem, jaký jsem zatím v literatuře viděl. Práci překladatele Jana Pavlíka lze při zapojení veškeré slušnosti a i přes velký respekt, který k překladatelům chovám, označit přinejlepším za "jen" špatnou.
Překlad je těžkopádný. Ve větách občas úplně chybí slova, jindy jsou zase slovní obraty používány zcela nevhodně a nepřirozeně. Jako by překladatel absolutně postrádal cit pro jazyk a větnou skladbu. Slova se opakují i v rámci jedné věty a někdy je z toho takový chaos, že ani pozorný čtenář nebude vědět, která bije.
Před Rudou mezí jsem četl knihu Hawksmoore, psanou z velké části ve staročeštině, a té jsem rozuměl mnohdy lépe než některým zvlášť vypečeným částem Drakova militantního sci-fi. Zejména první nejrozsáhlejší kapitola z operace "Aktivní kryt" je přeložená/napsaná tak blbě, že jsem měl problém alespoň rámcově pochopit, co kerá postava zrovna dělá a kde se vůbec nachází.
Anotace je trochu zavádějící. Jev Rudé meze, tedy stavu, kdy vojákům z utrpení války prostě švihne v kebuli a oni pak mají tendenci postřílet půlku galaxie, není ani zdaleka hlavním tématem. Drake s touto myšlenkou vlastně skoro vůbec nepracuje, místo toho servíruje military scífko s vesmírnými mariňáky střežícími civilisty a to, že se někdo blíží Rudé mezi jen tak mimoděk prohodí. Akční scény přitom absolutně nezvládá a to i když si odmyslím již tolikrát přetřásaný překlad.
Jenže Rudá mez nakonec není úplně odpadní kniha. Nepřítel v podobě vražedné přírody je neskutečně atraktivní a za Drakovým neohrabaným vyprávěcím stylem se skrývají skutečně zábavné momenty. Někteří z počátku absolutně zaměnitelných výsadkářů nakonec jakýs takýs charakter získají. Jejich osud vám tak nebude úplně ukradený i když slzičku uroní asi jen skutečně velký cíťa. Obstojný je i samotný závěr. Výsledek tak působí jako sice nadějné, ale špatně napsané, a ještě hůře přeložené sci-fi, které se i podle zdejšího hodnocení v Česku příliš nechytlo.
Zakoupeno v roce 2019 v kompletu 27 knih za celkovou cenu 2200,- od prodejce na internetu.
Zkráceně? Rudá mez je při nejlepší vůli trochu nadprůměrné sci-fi s atraktivním zasazením a tématem člověk vs. vražedná příroda. Místy skutečně úděsný překlad knihu bohužel sráží do podprůměru. Trochu mě děsí, že Jan Pavlík je podepsán i pod překladem Hyperionu, který si chci rozhodně přečíst.
Hodnocení na DK v době přečtení: 67 %; Moje hodnocení: 40 % jako 7. hodnotící.
I vojáci jsou jen lidé. Velice čtivá a pro mne osobně vinikajcí militaristická scifárna jak má být, hrdinové které budete milovat od prvních stránek až do .... do.. do konce... největší frajer z knihy jednoznačně průzkumník Bloom. Pro mna za velmi dobrých 85 procent
Autorovy další knížky
| 2003 |  Víc než čest |
| 2005 |  Rudá mez |
| 2000 | Ostrovy čarodějů |
| 2003 | Generál 1 - Kovárna |
| 2002 | Malkarův trůn |
Kniha Rudá mez je v
| Přečtených | 18x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Knihotéce | 35x |
| Chystám se číst | 3x |
| Chci si koupit | 2x |
Popis cizích planet je moje srdcovka. Vražedná džungle, kde prakticky každá rostlina nebo tvor je životně nebezpečný...to nemůže zklamat. Padesátka mariňáků, kteří přežili skoro sebevražednou misi má jako oddechovku ochraňovat skupinku náhodně vybraných civilů, kteří se zničeho nic z věžáku na Zemi objeví na neznámé a smrtonosné planetě.
Když se přidá pár desítek Strašáků, no tak je to pořádný hukot.
Trochu mě mrzí, že není v knize víc probíraná ta rudá mez, je to prakticky úplně v pozadí. Čekal jsem víc šílených mariňáků :)
Tak či onak, mě to bavilo.