Yokolobuna komentáře u knih

Druhá kniha série o vzestupu Vespasiána se mi přibližně do poloviny líbila podstatně méně než ta první. Intriky mocných mi přišli už trochu překombinované a s odstupem dvou let (takřka na den, první díl jsem dočetl 19. 12. 2018) jsem měl trochu zmatek v postavách a jejich motivacích. Samotné události pak působily jako naředěná vata pro díl, který má sloužit hlavně jako výplň dlouhé série. Všechny tyto pocity se však v ten pravý čas naštěstí rozplynuly.

Římský popravčí je hlavně ve své druhé polovině již pořádně napínavým historickým románem se strhujícím koncem. A román je to místy řádně zvrácený až obscénní, nutno dodat. V jednu chvíli se Fabbri ve svém vyprávění utrhl ze řetězu natolik, že kniha začíná připomínat 120 dnů Sodomy a pokud nesnesete násilí na dětech ani ve psané podobě, raději se Římskému popravčímu vyhněte obloukem.

Nejen doslov mne znovu přesvědčil o tom, že autor se na své knihy pečlivě připravuje, byť pro klid duše se budu raději utěšovat tím, že největší zvrácenosti se nezakládají na reálném podkladu. Jako exkurz do zákonitostí mocného Římského impéria funguje Vespasián opět znamenitě.

Římský popravčí není jednoduchý na čtení, je plný složitých vztahů postav s pro našince cizokrajnými jmény, hlavní hrdinové vlastně celkem prevíti a některé události v knize zobrazené se musí normálnímu člověku nepříjemně číst. Druhá kniha s Vespasiánem tak rozhodně není pro každého, ale otrlejším a pozornějším čtenářům ji lze rozhodně doporučit.

Zakoupeno v roce 2018 za 69,- v e-shopu Levné knihy.

Zkráceně? V první polovině trochu úmorné čtení, nabírá hlavně v závěru pořádný spád a pečlivě zpracované římské reálie opět fungují skvěle. Fabbri kosí postavy po stovkách, a že to mnohdy není příjemná podívaná. Tohle vaší babičce raději nepůjčujte.

Hodnocení na DK v době přečtení: 84 %; Moje hodnocení: 75 % jako 59. hodnotící.

4 18.12.2020

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020 – "16. Kniha, která má v názvu slovo "aneb"" (Touto knihou jsem 26. 11. 2020 splnil svojí druhou Čtenářskou výzvu jako 1320. čtenář.)

Přiznám se, že neméně slavný film jsem vlastně nikdy pořádně neviděl. Promptně to napravím. Švandrlíkův satirický pohled na vojenskou službu za ministra Čepičky mne totiž parádně bavil.

Černí baroni jsou psáni s obrovskou dávkou nadsázky, ale jako přepálený obraz doby slouží znamenitě. Zvláště pak, když jsou jednotlivé kapitoly i postavy inspirovanými skutečnými zážitky autora. Nad otázkou, jak moc jsou příhody Kefalína, Terazkyho a spol. reálné, však můžeme už jen polemizovat.

Bál jsem se neustálého omílání toho samého, ale každá z kapitol má přeci jen svoje kouzlo, i když společný jmenovatel v podobě chlastu, "švejkovství" a nekompetence nadřízených zůstává prakticky neměnný. Postavy z Černých baronů zapadají do stereotypů, s těmi však Švandrlík dovedl pracovat s citem a čtenáři tak vlastně vůbec nevadí, že se postavy stále chovají tak, jak by po pár kapitolách čekal. Naopak to od nich prakticky vyžaduje.

Jo, s těmihle vojíny a důstojníky byla vážně sranda, ne vždy zabřichopopadající, ale stále sranda. Až mne skoro mrzelo, že maj ti kluci pétépáčtí dva roky vojny za sebou. Malinko mi vadilo jen určité opakování totožných situací, nebo fakt, že je většina postav z důstojníků sice připosraná, kromě seřvání od Terazkyho jim však nic extra nehrozí.

Autor sbírá plusové body i za to, že se mi kniha i přes pozvolné čtení zaryla nenápadně pod kůži tak, že jsem měl nutkání se v práci vedoucímu zahlásit slovy "soudruhu nadoporučíku". Na jeho obhajobu je i přes totožnou hodnost s takovým Mazurkem pro svoji pozici daleko kompetentnější :).

Zakoupeno v roce 2020 za 202,- Kč z e-shopu Megaknihy.

Zkráceně? Humoristická klasika, co obstojí i u dnešního čtenáře, který o vojně slyšel možná tak z vyprávění. Švandrlík ve svém nejznámějším díle stvořil mnoho nezapomenutelných figurek, jejichž ústy glosoval nejen problémy socialismu, ale i lidí samotných. Spokojenost!

Hodnocení na DK v době přečtení: 89 %; Moje hodnocení: 90 % jako 828. hodnotící.

12 26.11.2020

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020 – "1. Kniha, jejíž autor letos oslaví (oslavil) kulatiny" (gratulace k půlstovce :))

Toníka Ryana jsem měl v hledáčku již delší dobu a mě osobně nezklamal. V Ohni probuzení nahlíží na draky, pardon draggy, po svém a servíruje místy dost brutální dobrodružství.

Kniha v sobě kombinuje klasickou fantasy s polomoderním světem evokujícím páry steampunku. Pro mě osobně jde o zatím nečtený mix, a proto to měl u mě autor možná trochu lehčí, než u kovanějších čtenářů. Žádných zásadních nedostatků jsem si však nevšiml tak jako tak.

V řádně objemném světě, plném chamtivých a ještě chamtivějších korporací, se odehrává příběh o hledání bájného Bělokožce, jehož základy se však díky obstojným zvratům několikrát otřesou. Střet mírně pokročilé techniky se zuřící "přírodou" baví a Ryan jistě potěší i milovníky akce. Tolik zohavených mrtvol za sebou nechává jen málokteré fantasy. Pokud byl tohle začátek, v dalších dílech na nás nejspíš čekají již úplná jatka.

Dobře vymyšlenou a napsanou fantasy trochu sráží jen postavy. Musím říct, že jsem si měl trochu problém k vedlejším charakterům, ale i trojici hlavních hrdinů problém vytvořit hlubší vztah, byť mě na rozdíl od některých jiných knih alespoň nes*ali. Na druhou stranu alespoň nepůsobí černobíle a nějaký ten charakterový nešvar či kostlivce ve skříni skrývá snad každá z nich. Zdejší obdoba magie působí vcelku uvěřitelně a není "přepálená", takže bodíky k dobru. Jen těch záchran na poslední chvíli a šťastných náhod by příště nemuselo být tolik.

Kniha byla dárkem k narozeninám v roce 2019 od sestry, které tímto děkuji :).

Zkráceně? Asi ne převratná, ale rozhodně slušná fantasy s příměsí steampunku, ve které nechybí (místy až příliš) akce a hromada mrtvých na všech frontách. Postavy vám možná k srdci úplně nepřirostou, zajímavý svět z hlavy Tondy Ryana však za objevení stojí.

Hodnocení na DK v době přečtení: 78 %; Moje hodnocení: 80 % jako 222. hodnotící.

11 10.11.2020

Já tyhle multidimenzionální výlety a alterega moc nemusím. Působí na mne jako znouzecnost, která přichází ke slovu v okamžiku, kdy už autoři neví, co dál. A přesně to platí i pro JLA: Země 2.

Komiks se mi na nočním stolku válel rozečtený více jak čtvrt roku a já z něj dnes dopoledne musel sfouknout lehkou vrstvičku prachu. I díky velkým pauzám jsem si pořádně nepamatoval, o co vlastně jde a některé momenty z příběhu jsem úplně nepobral ani při zpětném pročítání.

Konec, jakožto vlastně i celá zápletka, mi přišel jako šitý horkou jehlou na koleni a absolutně nemám zájem zjišťovat v dalších případných příbězích cokoliv o Ultramanovi, Owlmanovi a ostatních směsně černobílých postavách z alternativní Země.

Od podprůměrného hodnocení mě odrazuje jen sice dost standardní, přesto pěkná kresba, a těch pár ne úplně blbých nápadů. V rámci ne úplně zářného DC kompletu jde v konečném součtu o jeden z horších kousků.

Koupeno v roce 2017 v rámci předplatného celého DC komiksového kompletu za 229,- Kč.

Zkráceně? Výlet do na alternativní Zemi působí jako znouzecnost vyhořelých autorů. Po příběhové stránce zmatený a nezajímavý komiks, který si můžete s klidem nechat ujít. Průměr si zaslouží snad jen za pěknou kresbu.

Hodnocení na DK v době přečtení: 73 %; Moje hodnocení: 50 % jako 41. hodnotící.

7 25.10.2020

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020 – "17. Kniha, ve které se odehrává svatba nebo pohřeb"

Velké maličkosti si i přes jisté kvality odnášejí průměrné hodnocení. Nepopírám, že jde o obstojně napsanou knihu, za kterou jde vidět slušné množství práce a rešerší, ústřední téma – rasismus – však tlačí Picoultová strašně na sílu.

Na rozdíl citlivě podaných a nesmírně kvalitních děl jako třeba "Jako zabít ptáčka" či filmové "Zelené knihy", na čtenáře ve Velkých maličkostech hlavní téma řve z každé stránky.

V tom, jak okatě vám je otázka barvy pleti neustále předhazována, působí kniha vlastně až naivně. Picoultová totiž vše žene přes absurdně přepálené postavy a často i situace. Otázka rasy se řeší na každé stránce, v každém dialogu. Hlavní hrdinka vidí předsudky za úplně vším... Až se divím, že nebyla zakomponovaná scéna, jak před ní začal na ulici utíkat sněhobílý pudl, protože ho panička při kartáčování neustále poučovala, jak jsou Černoši špatní.

No a pak jsou tu scény, kterým prostě nevěřím. /malý spoiler/ Již samotné obvinění je trochu přitažené za vlasy a scéna, kdy policie hlavní hrdince vyrazí beranidlem dveře /konec spoileru/ je až lehce absurdní. Vše je tak nějak podřízeno tomu, co chce autorka vyřvat do světa – každý jsme (třeba nevědomky) rasista.

Popsané však nedokáže zastínit um autorky. Pasáže ze soudního procesu jsou skvělé. Stejně tak některé dialogy, či pocity postav, pomineme-li, že poselství je vždy víceméně stejné. Zvrat z konce knihy mi však osobně přišel opět dost pitomý a prvoplánový.

Zakoupeno v roce 2020 za 149,- Kč z e-shopu Knihy Dobrovský (brožovaná verze).

Zkráceně? Kniha s jasným poselstvím, které však autorka tlačí až nepříjemně na sílu a tím ho v konečném důsledku trochu shazuje. Tématu rasismu je zde podřízeno prakticky každé slovo a mnohdy máte pocit, že čtete až otravnou agitku. Stačilo vše malinko rozředit a šlo by o podstatně lepší a hlavně uvěřitelnější dílo.

Hodnocení na DK v době přečtení: 88 %; Moje hodnocení: 60 % jako 914. hodnotící

15 13.10.2020

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020 – "19. Kniha poprvé vydaná v roce 2020 (nová kniha)"

Hodnotit "Třicet let pod přísahou" je vlastně celkem složité. Samotný pocit z knihy je podřízen tomu, jestli Robertu Šlachtovi věříte či nikoliv. No a já mu relativně uvěřil.

Šlachtovi se nedá upřít jedna věc... není žádný přizdisráč a nechybí mu koule. V knize toho bez skrupulí na českou "smetánku" i některé vysoce postavené policisty vysypal vážně dost. Jen je z knihy hlavně v posledních kapitolách cítit sice pochopitelná, ale místy až trochu zaslepená zahořklost.

Z popisu jednotlivých kauz se chce člověku blít a ač jsem si nikdy nedělal moc iluze, že je svět politiky a moci růžový, číst o všem ve větších souvislostech a s vysvětlením je vážně až neuvěřitelné. Šlachtou řízené ÚOOZ šlo do věcí podle hesla "padni komu padni", tedy stylem, který i podle mých zkušeností bohužel u policie vždy nefunguje.

Ač jsem v knize každou informaci nevnímal jako krystalickou pravdu, můj názor na některé osoby Šlachta ovlivnil. Třeba tehdejšího policejního prezidenta Tomáše Tuhého jsem při svém vstupu do sboru vnímal kladně a když mi na konci základní odborné přípravy potřásal pravicí, byl jsem za to rád. Ze Šlachtova vyprávění však příliš dobře nevychází.

Největší síla knihy je v prezentování názoru Roberta Šlachty na citlivé kauzy. Tyto pasáže jsem hltal, hlavně v pozdější fázi mi však trochu vadil opakovaný trend, že bez Šlachty žádný policejní útvar nefunguje, dokud ho on jako superpolda nenapraví. Jím řízený útvar vždy odváděl skvělou práci, ostatní byli křiváci, neschopní moulové nebo rovnou ztělesněním zla. V této rétorice by možná chtělo ubrat, samotný Šlachta tak v několika pasážích působí jako zhrzený a zahořklý veterán, který plive na koho může a postrádá sebereflexi (ač i té se v knize místy dočkáme). Na druhou stranu u mne má však za upřímnost, nekompromisní přístup a a svoji letitou policejní práci velký respekt.

Knize forma rozhovoru s obsáhlým odpověďmi sluší. Ač se najdou některé pasáže s krkolomnými větnými konstrukcemi, alespoň působí celkem autenticky. Sice nemám Klímu kdovíjak v lásce, svoji roli v knize splnil dobře a jeho otázky nepůsobí hloupě nebo prvoplánově. I když jsem těch avizovaných "nepříjemných" čekal o maličko více.

Zakoupeno v roce 2020 za 278,- Kč z e-shopu Megaknihy.

Zkráceně? Hodně zajímavá sonda do profesního života lehce kontroverzního policejního velikána, která nutí čtenáře přemýšlet o pravdě a lži. Zajímavé vykreslení kauz malinko strhává silná zahořklost samotného Roberta Šlachty vůči prakticky celému státu. Ač je do značné míry pochopitelná a snad i oprávněná, ve Šlachtově podání to občas vypadá tak, že až na něj a jeho podřízené jsou všichni na světě zkorumpovaní hajzli a matláci. Ale co o tom mohu jako řadový policajt obvodního oddělení vědět, že :)?

Hodnocení na DK v době přečtení: 87 %; Moje hodnocení: 80 % jako 178. hodnotící.

18 27.09.2020

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020 – "18. Kniha, jejíž název je na obálce červenou barvou"

Brandon Sanderson umí epickou hrdinskou fantasy jako málokdo. U povedené "Finální říši" jsem si ještě nechal rezervu v hodnocení, ale Cesta králů si už absolutorium zaslouží.

Kniha je přehlídkou bezbřehé imaginace, která však podléhá přísným pravidlům a nepůsobí tak prvoplánově. V žánru fantasy pod taktovkou Sandersona ožívají uvěřitelné světy, které jakoby koexistovali s tím naším a to je řádně lákavým háčkem na dospělejší čtenáře.

Jen pozor... Cesta králů je dost rozvážnou a zdánlivě "pomalou" knihou, která spíše mamutí epos Archív bouřné záře rozjíždí, než aby poskytovala příliš odpovědí na hromadící se otázky. Příliš se toho zde nevyřeší a po dlouhou dobu vlastně ani nestane. Zjišťuji ale, že mi tenhle pomalejší, ale krásně hluboký a chytrý styl, naprosto sedí (viz 100 % pro "Jméno větru" v minulosti).

Kaladin, Šalán, a duo Dalinar/Adolin. Každá z postav pochází ze zcela odlišných poměrů a řeší odlišné problémy, vyplývající z jejich "startovních pozic". Perfektně jsou zvládnuty zejména komornější Kaladinovy pasáže a jeho neustálé balancování na hranici zoufalství a propasti beznaděje. Na druhou stranu kapitoly s Šalán byly vlastně jediným faktorem, proč jsem ještě asi do dvou třetin knihy uvažoval o čtyřech hvězdách. Přechytralá Šalán, která má na vše nějakou rádoby humornou průpovídku, mne prostě chvílemi nebavila. Parádní konec však všechny pochybnosti nad nejvyšším hodnocením rozptýlil.

Archiv bouřné záře se může pochlubit již zmiňovaným nádherně propracovaným světem Rošáru a nad krásou a zároveň přísnou logikou (v rámci možností) Střepkordů, Střeplátů či fabriálů budete zasněně žasnout.

Z textu je krásně cítit, jak se na pozadí zdánlivě nepodstatných událostí zvedají sázky a tajemstvím opředení Pustonoši a Rytíři Paprsku mají v režii Brandona Sandersona zaděláno na žánrovou událost století. Teď jen aby těch plánovaných deset knih velikosti betonových tvárnic zvládl autor skutečně napsat.

Kniha byla dárkem k Vánocům v roce 2019 od sestry (na DK jako Zuzuparu), které tímto děkuji.

Zkráceně? Skvěle napsaná hrdinská fantasy, která pozvolna rozvíjí epický příběh s neskutečným potenciálem. I přes místy lehce otravnou Šalán se Cesta králů svou ukrytou moudrostí a propracovaností řadí na úplnou špičku nejen současné fantasy literatury.

Hodnocení na DK v době přečtení: 94 %; Moje hodnocení: 90 % jako 333. hodnotící.

12 16.09.2020

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020 – "8. Kniha s názvem vystihujícím vaši osobnost nebo náladu" (ač na rozdíl od magora z knihy sbírám trofeje virtuální na PlayStationu :D)

Žádná hitparáda. Sběratel trofejí je dost standardní honičkou na sériového vraha, tentokrát se zálibou ve sbírání ufiknutých prstíků. I tak má kniha své momenty a třeba práce s motivacemi podezřelých není špatná.

Horší je to však s dialogy mezi kolegy policejního sboru, které působí strašně strojeně a mnohdy nesmírně křečovitě či pateticky. Autorka toho za sebou zjevně ještě tolik nemá, ale rozhodně má potenciál se zlepšit.

Vzhledem k zázemí Sarah Flint (bývalá policistka) mi však přišlo zarážející s jakou naivitou je zde kolikrát policejní práce popsána. Třeba scéna, kdy jednoho pořízka nahání trojice policistek jen s pepřáky (to má Londýn k dispozici deset policajtů?) je absurdně přepálená. Samotná hrdinka je ve všem nejlepší a jedna z mála, kdo dokáže to či ono (jak je nám opakovaně předkládáno), ale mnohdy se chová absolutně naivně a dělá chybu za chybou. Samozřejmě za účelem posunutí děje kýženým směrem.

Scén, kdy hrdinové dlouhé minuty někam spěchají "na majáky", jako by byli jediní policajti na světě, je ve Sběrateli trofejí na můj vkus prostě příliš a obstojně vystavěná detektivka tak rázem ztrácí na uvěřitelnosti. Pokud si toho však nebudete všímat, je celkem možné, že se do honu na brutálního "šmikače" prsteníčků s chutí ponoříte. Ani tak na něj však nebudete kdovíjak vzpomínat.

Zakoupeno v roce 2020 za 199,- Kč z e-shopu Knihy Dobrovský.

Zkráceně? Místy poměrně naivní a občas trochu strojená detektivka, která ani svým zbytkem nikterak zvlášť nevybočuje z takového toho dobrého standardu krimi "ze světa". Detektiv konstábl Charlie Stafford má prostě příliš velkou konkurenci, mezi kterou i přes své vyobrazení jako "superpolicajtka" trochu zapadá i s knihou samotnou.

Hodnocení na DK v době přečtení: 83 %; Moje hodnocení: 60 % jako 182. hodnotící.

10 04.08.2020

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020 – "7. Kniha o holokaustu"

Zlomení andělé na svých stránkách ukrývají vážně silný příběh, který naštěstí nesklouzává k prvoplánovému výčtu nacistických zvěrstev. Prakticky přesně před rokem jsem však četl Schindlerův seznam a za ním tématicky dost podobní Zlomení andělé přeci jen o stupínek zaostávají.

Willem, Matilda a Elsi. Ústřední postavy, jejichž očima nás Gemma Liviero seznamuje s hrůzami holocaustu, jsou svébytnými hrdiny se zcela odlišnou minulostí a výchozí pozicí. Každý z nich pod rukama autorky s přibývajícími kapitolami prochází vývojem, i když válkou zmítaný svět kolem nich zůstává stejně krutý a nespravedlivý.

Kniha je plná smutku i opatrné naděje a vyloženě černobílých charakterů je zde naštěstí úplné minimum. Ani ústřední trojice není bez chyb. Přesto vám časem přirostou k srdci natolik, že jim budete napjatě držet palce aby v křižovatce represivního nacistického režimu našli kus svého štěstíčka. A že jim Gemma Liviero nic zadarmo nedala!

Osobně vlastně nemám ke knize žádné větší výhrady. Příběh je zajímavý, autorka psát rozhodně umí. Jen mě to v konečném součtu "nesebralo" tolik, jak jsem vzhledem k tématice a příběhu čekal. Z postav jsem měl prostě pocit, že jde i přes jejich obstojnou propracovanost "pouza" o literární hrdiny a ne o skutečné postavy. A tenhle pocit ve mě z nějakého důvodu přetrvával po celých 400 stran. Zmíněné však knihu pouze uloupilo o poslední hvězdu. Zlomení andělé jsou i tak silným dílem z doby, na kterou by nikdo z nás neměl zapomínat.

Knihu jsem měl zapůjčenou od přítelkyně Tessi2502, které tímto děkuji (a ta ji dostala ode mě na Vánoce... taková neplánovaná malá domů :)).

Zkráceně? Smutný, přesto pozitivní příběh z období holocaustu baví svou prací s již mnohokrát zpracovaným tématem druhé světové války a jejich hrůz. Kniha (stejně jako její hrdinové) není dokonal, ač jí k maximálnímu hodnocení v mých očích chyběl vážně jen krůček.

Hodnocení na DK v době přečtení: 90 %; Moje hodnocení: 85 % jako 509. hodnotící.

7 11.07.2020

U prvního dílu jsem očko malinko přimhouřil, nyní je pro zachování rovnováhy ve vesmíru otevřu dokořán. To nic nemění na tom, že Mýty jsou vážně zábavnou a hravou sérií.

Druhý díl ve víru revolucionářských bojů baví svými narážkami na nám dobře známý svět. Je sympatické, že Willingham své postavy neškudlí "na potom", a hned v druhém díle padá hlava za hlavou.

Příběh o revoluci vedené zlovoulnou Zlatovláskou a partičkou komoušských sviní (doslova), ohánějících se hesly ve stylu "Viva la revolucion", místy šlape naprosto skvěle. Třeba taková scéna s kovářem Weylandem byla znamenitá. Některé peripetie příběhu zejména v posledních dvou "sešitech" se mi ale úplně nelíbily. Některé repliky by šlo taky vyladit. Proto jsem tentokrát nechal poslední hvězdu na obloze :).

Přes řečené musím vyzdvihnout prostředí a vizuální podobu Farmy zvířat, zejména pak prostředí farmy samotné. Změna kreslíře proběhla citlivě a postavy spolehlivě poznáte. Musím přiznat, že jsem si odměny dokonce zpočátku ani nevšiml, ač jsou rozdíly při porovnání samozřejmě patrné. Barvy mi přišly podstatně sytější, živější a kresba je tak ještě příjemnější než v případě Legend v exilu.

Zakoupeno v roce 2019 v kompletu čtrnácti knih série za celkovou cenu 3050,- od prodejce na Aukru.

Zkráceně? I Farma zvířat baví a překvapuje, jen jsem v příběhu cítil rezervy a potenciál skvělého námětu nebyl do puntíku naplněn. Milovníci "Bylo nebylo" na dospělejší způsob však budou i tentokrát spokojeni.

Hodnocení na DK v době přečtení: 88 %; Moje hodnocení: 80 % jako 162. hodnotící.

7 05.07.2020

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020 – "14. Kniha básní"

Pokud následující řádky někoho urazí, omlouvám se. Kdybych se více mírnil, urazil bych sám sebe.

Nepovažuji se za "duševního mrzáka", ale tohle po mě steklo jak voda po tobogánu. Mléko a med mi nedalo vůbec nic a po pečlivé úvaze vůbec poprvé sahám k odpudivému hodnocení "odpad!".

V mých očích jde totiž o uvzdychanou sbírku rádoby hlubokých žvástů, které si náctileté "týnušky" rády lepí na facebookové profily a "instáče". Mléko a med obsahuje většinou až absurdní klišé a některé bych dokázal vysypat z rukávu prakticky ve stejném znění.

Pokud Vám kniha něco dala a cítíte se lépe, je to fajn. Já přínos podobných blábolů z nitra dušičky prostě nevnímám. Chápu, že nejsem cílovka a kniha "ods*ala" fakt, že jsem pod téma výzvy "Kniha básní" prostě něco zařadit musel. Sáhl jsem ale zatraceně vedle.

Vedle k uzoufání banálních hesel prezentuje Rupi Kaur i pár zajímavých pasáží, ale znáte to... i rozbité hodiny ukazují dvakrát denně správný čas.

O úplně poslední hvězdu připravil Mléko a med palčivý pocit, že všichni chlapy jsou v očích autorky nadržený svině a žena je jediným živým tvorem, který si zaslouží úctu a porozumění. Rozumím tomu, že Rupi Kaur vychází z vlastního života, řekl bych ale, že zrcadlově obrácené dílo by bylo v dnešní době rozcupováno na kusy jak kritikou tak čtenáři jako šovinistická srajda (oprávněně)...

Ale to si možná jen něco namlouvám a Mléko a med není soubor motivačních citátů z internetu, ale promyšlené pohlazení po duši každého čtenáře... Tak možná ten duševní mrzák nakonec jsem :).

Zakoupeno v roce 2020 za 149,- Kč z e-shopu Knihy Dobrovský.

Zkráceně? Snůška převážně povrchních myšlenek s hloubkou kalužiny po majovém mrholení, která se nikdy neměla dostat na pulty obchodů. Měl jsem se raději začíst do něčeho ve stylu "Náš táta šel pro houby"... dalo by mi to víc a nepůsobil bych tolik jako necitlivý prase.

Hodnocení na DK v době přečtení: 75 %; Moje hodnocení: 10 % jako 1028. hodnotící.

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020 – "4. Kniha, která má na obálce květinu"

Už popáté v řadě uteklo knize maximální hodnocení jen o pomyslný cípek hvězdy. Stesk po krvi je totiž povedený kousek s pár neduhy.

První pátrání po sériovém vrahovi v podání roztržité novinářské dvojice v podobě "Pijavice" Ilarie a jejího mentora bručouna Besany je opravdu zdařilá prvotina tajemného Daria Correntiho. Potěšilo mne, že jsem zde nezaznamenal žádné palčivější chybky spojené s nezkušeností autora.

Svižné vyprávění v kraťoučkých kapitolách zdařile mixuje citlivé dávkování vodítek s vcelku zajímavou omáčku okolo. Hlavní postavy nejsou prvoplánově sympatické, přesto jsem neměl problém najít si k nim cestu. Identitu vraha lze sice tipnout, "na beton" to však vědět nemůžete až do posledních kapitol. Na to Correnti nabízí čtenáři dostatek vodítek, vedoucích postavy a s nimi i zvídavého čtenáře do slepých uliček.

Vzhledem k tomu, že si v Itálii ženy po svatbě nemění příjmení podle manžela (a děti se jmenují jinak než matka), čeká na našince trochu "hokej" ve jménech a příbuzenských vztazích. Stačí ale dávat pozor a za skutečné italské zvyklosti lze autora i knihu jen těžko peskovat.

Po většinu času jsem byl vlastně spokojen a Stesk po krvi mi dopřával to, v co jsem doufal. Na druhou stranu ke konci začne být děj trochu překotný a mezi podezřelými a jednotlivými teoriemi se skáče každých pár stránek. I samotné zakončení, zejména pak vysvětlení vrahových motivací a osobnosti, zůstalo malinko za očekáváním. Correnti však stvořil obstojnou pátračku po relativně standardním (na poměry detektivek) vrahovi, kde vás až na opakující se slovo "hihňat" nebude nic výrazněji otravovat.

Zakoupeno v roce 2020 za 99,- Kč z e-shopu Knihy Dobrovský.

Zkráceně? Povedená prvotina italského autora, která sice ničím vyloženě nezáří, ale ani neotravuje. Ilaria a Besana se ženou po stopách vraha a vy s nimi. Nebýt trochu překotného skákání mezi podezřelými na konci knihy, přimhouřil bych očko a napálil pátou hvězdu.

Hodnocení na DK v době přečtení: 82 %; Moje hodnocení: 85 % jako 35. hodnotící.

9 23.06.2020

Komiks Zrození pistolníka evokuje spíše první knihu ságy Temná věž než třeba famózní Tři vyvolené. Podobně jako u Pistolníka jde totiž chvílemi o poměrně "divné" čtení.

"Zrození" je místy skvělým atmosférickým vyprávěním v komiksové podobě, které fanoušky knih krásně seznámí s některými více či méně známými událostmi Temné veže. Roland (dnes má mimochodem svátek, všechno nejlepší Rolandům :)) se ve Zrození pistolníka tak například porve s Corvem o právo nosit kvéry, nebo se seznámí se svou osudovou láskou Susan Delgadovou. V některých chvílích jsem se však nemohl zbavit pocitu, že by šel způsob vyprávění i příběh samotný maličko vyladit.

Zajímavá je pozice vypravěče, který nezřídka nabourává "čtvrtou stěnu" a hovoří přímo ke čtenáři. K lehce snovému a melancholickému zpracování komiksu se tento prvek hodí skvěle.

Z příběhu samotného je fatalismus cítit na míle daleko a fakt, že cesta Rolanda a jeho ka-tetu nebude lemována fialkami a na snad žádnou postavu nečeká osud ve stylu "šťastně až do smrti", čiší z každého panelu.

Komiks má specifickou kresbu s výraznými barvami. Nenabízí přílišné množství detailů, ale to mi vzhledem k náladě předlohy tentokrát nevadilo. Navíc zmíněné platí zejména pro pozadí, na postavách se kreslíř vyřádil dosyta.

Zakoupeno v roce 2019 v kompletu prvních čtyř knih série za celkovou cenu 940,- od prodejce na Aukru.

Zkráceně? Místy skvělý, jindy trochu zmatená komiksová adaptace (prequel?) Kingovy Temné věže do obrázkové podoby. První kniha krásně dovysvětluje začátky Pistolníka Rolanda i dalších postav. Jen zde občas trochu vyhrává forma a kýžená nálada nad obsahem.

Hodnocení na DK v době přečtení: 86 %; Moje hodnocení: 80 % jako 171. hodnotící

6 14.06.2020

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020 – "3. Kniha, jejíž hlavní postava má vaše vysněné povolání"

Štěpán Kopřiva mě zpočátku uhranul. Z jeho Rychlopalby jsem měl pocit, že ji skutečně psal (řádně cynický) policajt. Způsob jakým autor zachytil tu občasnou frustraci z práce, lidí, ale i některých kolegů, kterou zažívá snad každý, kdo alespoň pár let "pomáhal a chránil", byl až neuvěřitelný. V podání Štěpána Kopřivy seděla každá věta jako citlivě vedený úder kladiva na hlavičku hřebíku.

Sám jsem nějakou dobu sloužil i na MOP Prosek, tedy oddělení, které sousedí s "základnou" hlavního hrdiny ve Vysočanech. V knize krásně vykreslené prostředí i to, jak se na Praze III dívá skrz prsty na "libeňáky" mi bylo důvěrně známé a o to více jsem si čtení užil (tímto zdravím kluky z MOP Praha Libeň :)).

Přibližně v první třetině knihy jsem měl tak pocit, že čtu knihu, napsanou prakticky mě na míru, a i když v otázce humoru pan Kopřiva přeci jen trochu okatě tlačil na pilu, většina hlášek a vtipů u mne skvěle fungovala. Takže 10/10 kniha roku? Bohužel ne.

Postupem času se totiž právě ta nádherná věrohodnost trochu vytratila a ze střízlivé studie řadového "pořádkáře" se místy stal takový Walker, Texas Renger, přičemž hrdina samotný začal projevoval dedukční schopnosti Sherlocka Holmese. Oknem vyletěl i reálný náhled na fungování PČR a jejích příslušníků a autor si začal ohýbat skvěle nastudované zákonitosti pro potřeby příběhu.

I přes jistou rozmrzelost však Kopřivovi kriminální zápletka pěkně šlape a věřím, že někomu ta míra rozmašírovaných frňáků a občas přepálených reakcí postav vadit nebude. Pátrání po osudu Báry Turnečkové v podání bezejmenného cynického poldy má unikátní šmrnc a díky vytříbenému stylu autora ubíhají stránky Rychlopalby jako náboje ze zásobníků policejní "Čezety".

Zakoupeno v roce 2019 za 230,- Kč z e-shopu Megaknihy.

Zkráceně? Zpočátku krásně přesný náhled do hlavy českého policajta se později zvrtne v trochu přepálenou střílečku, která už s realitou příliš společného nemá. I tak jde o svěží krimi zabalenou do skvělého cynického humoru a další důkaz, že čeští autoři jsou neskuteční borci!

Hodnocení na DK v době přečtení: 87 %; Moje hodnocení: 85 % jako 440. hodnotící.

23 08.06.2020

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020 – "13. Kniha od dánského autora"

Ocejchovaná se mi přes počáteční rozpaky (Rebečino vyprávění mi zpočátku přišlo toporné a plné klišé) hodně líbila. Dvojice dánských autorů, skrývajících se za pseudonymem Anna Ekberg, zavedla čtenáře do nemilosrdné Afriky, ale místo prvoplánové exotiky naservírovala zmar a mnohé z problémů "černého kontinentu".

V žánru thriller jsem se osobně s tématem dětských vojáků ještě nesetkal. Autoři se zcela zjevně v osobě ďábelského Plukovníka a jeho armády složené ze zlomených dětí inspirovali v reálné lidské zrůdě v podobě Josepha Konyho a jeho LRA (ač je zde přímo řečeno, že jde o jinou povstaleckou skupinu). Právě Lord's Resistance Army byla tématem poloviny mé bakalářské práce, a proto mohu dodat, že téma krutého zacházení s unesenými dětmi v ugandské džungli je zpracováno v knize poměrně věrně (pokud se tedy o "věrnosti" z pozice evropana dá vůbec mluvit). O mnohých ze zmíněných postupů a taktik Plukovníkovy armády jsem sám četl v reálných rešerších.

Ocejchovaná obsahuje tři příběhové linky, které jsem samozřejmě časem spojí. Autoři nemají problém držet čtenáře napnutého a odhodlané Angel budete zákonitě držet palce. O něco slabší mi přišla jen linka Rebekky, která mne místy prostě přišla ubrečená a některými názory dost nesympatická.

Ocejchovaná nabízí zajímavé zvraty, z nichž sice lze některé dopředu odhalit, jistí si však budete až s jejich příchodem. Po pár škobrtnutích v začátku téhle hry o život dcery a matky, se navíc Ocejchovaná dobře čte a klišé žánru nepřicházejí ke slovu tolik, nebo alespoň tolik nebijí do očí.

Vlastně jsem díky silným momentům (například taková cesta přes Středozemní moře), které mnohdy vůbec nejsou vycucané z prstu a o to více z nich mrazí, uvažoval nad maximálním hodnocením. V závěru se však v příběhu přeci jen objevilo pár dírek a nelogika v jednání některých postav začala zjevně sloužit záměru autorů (jen tak mimochodem, do policejních informačních systémů se z internetu vážně nepřipojíte). Ocejchovaná však na svých stránkách skrývá hodně silný příběh zabalený do obstojného spisovatelského řemesla, díky čemuž lze s naprosto klidným svědomím doporučit.

Kniha byla dárkem k Vánocům v roce 2019 od sestry, které tímto děkuji :).

Zkráceně? Silný příběh s nepříjemnými momenty, jež i ty největší hrůzy bere ze skutečnosti. Jednotlivé střípky skládačky krásně zapadají do sebe a vše směřuje k nevyhnutelnému... Ocejchovaná není dokonalá, ale rozhodně napínavá a obstojně napsaná kniha, která boduje tíživými tématy a prostředím nelítostné Afriky.

Hodnocení na DK v době přečtení: 91 %; Moje hodnocení: 85 % jako 70. hodnotící.

9 24.05.2020

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020 – "20. Kniha, která nesplňuje ani jedno z předešlých témat letošní výzvy"

Metro 2034 mi přišlo podstatně lepší, než jsem se obával. Přeci jen současných 68 % není na poměry DK žádná hitparáda a po knize jsem tak sahal se značnými obavami a předsudky.

Už na prvním díle mi přišly nejhorší pasáže opředené filozofickými úvahami a snovým mysticizmem. Měl jsem strach, že ho bude 2034 plné, ale naštěstí tomu tak není. Tedy ne, že by se Glukhovsky občas prostřednictvím svých postav nezamýšlel nad smyslem bytí a nebytí, ale vše zůstalo v únosné míře (přibližně jako v prvním díle).

Klaustrofobické kulisy moskevského metra na mne spolehlivě fungovaly i podruhé. Druhý díl navíc už není jen jakýmsi občas těžko uvěřitelným průvodcem po stanicích metra s různými kulturami a působí tak vlastně věrohodněji.

Dost mne překvapilo (potenciální malý spoiler), že Arťom, zde vyloženě fidlá druhé housle a do popředí se dostává rozpolcený Hunter, zasněný Homér a konečně i výraznější ženská postava v podobě Saši (konec spoileru).

Metro 2034 není vlastně tolik o tajemství stanice Tulská jako spíš o trojici hrdinů, kteří si sami se sebou vůbec neví rady a snaží se v bezútěšné situaci postapokalyptického metra najít motivaci k dalšímu lopocení. Osudovost je z Glukhovského vyprávění cítit prakticky v každé kapitole . Samotný děj mi však také nepřišel mizerný a autor čtenáři dávkuje indicie postupně až k možná trochu kontroverznímu, ale za mne dost atmosferickému závěru.

Jasně, i tentokrát jsou některé pasáže malinko přitažené za vlasy a spása přichází z nepříliš dobře představených směrů, Deus Ex Machina spása na každém rohu jako v "třicetrojce" se však naštěstí nekoná. Metro 2034 mě však i se svou příjemnou bonusovou kapitolkou o Váňovi a Serafimu Antonovičovi (ta čtenáři prozradí něco málo o samotné jaderné válce) bavilo číst prakticky po celou dobu.

Zakoupeno v roce 2020 za 129,- Kč z e-shopu Knihy Dobrovský.

Zkráceně? Metro 2034 možná nemá tak líbivé hrdiny jako jeho předchůdce a občas je trochu moc zahleděné do sebe. Na druhou stranu se čte pořád dobře. Navíc hlavní hvězda autorových knih, moskevské metro po jaderné válce, stále nabízí pořádně hutnou atmosféru plnou špíny, zmaru a fatálních lidských selhání.

Hodnocení na DK v době přečtení: 68 %; Moje hodnocení: 80 % jako 1181. hodnotící.

9 15.05.2020

No konečně. Konečně se v DCKK objevilo něco dobrého. Snad po posledních sedm knih série jsem zklamaně švihal jedno průměrné hodnocení za druhým a bědoval nad tou sbírkou všech doposud vydaných čísel, ze kterých jsem četl zatím necelou čtvrtinu.

Komiks z pohledu padoucha je fantastický nápad a zrovna myslivna Lex Luthor se k tomuto účelu hodí ukázkově. Nádherně detailní a adekvátně temná kresba pak skvělý dojem jen podtrhuje.

Superman, jakožto nevítaná entita a potenciální nepřítel, je vykreslen skvěle. To, že za celou knihu pronese jen asi dvě věty dojem mrazivého mimozemšťana krásně podtrhuje. Člověk však nemusí číst mezi řádky aby pochopil, kdo je ve skutečnosti padouch. I když vám sám svůj příběh vypráví.

Jen mě trochu mrzí, že se komiksový filozof Azzarello nedržel malinko víc při zemi a toho dumání nad smyslem bytí a nebytí do bublinek zařadil na můj vkus až moc. Naštěstí se neopakuje debakl v podobě dvou knih Superman: Pro zítřek a autorovi se to ještě povedlo ukočírovat.

Koupeno v roce 2017 v rámci předplatného celého DC komiksového kompletu za 229,- Kč.

Zkráceně? Po delší době dobrý komiks v rámci série DCKK, který zaujme neotřelým přístupem k vyprávění i povedenou kresbou. Na můj vkus sice Azzarello zase trochu moc filosofuje, ale celkový dojem zůstává pozitivní. Dobrá práce ve všech ohledech!

Hodnocení na DK v době přečtení: 83 %; Moje hodnocení: 75 % jako 45. hodnotící.

6 04.05.2020

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020 – "5. Kniha, jejíž hlavní hrdina trpí psychickou poruchou"

Ideální kniha do výše uvedeného tématu letošní výzvy. V městečku Wind Gap to totiž v hlavě nemá úplně v pořádku snad žádná z postav včetně hrdinky samotné (to není spoiler :)).

Jako první se ke mě dostalo seriálové zpracování HBO, které na můj vkus působilo místy utahaně. Stačilo by ale obsah zhustit a sérii zkrátit tak o díly a bylo by vše podstatně zajímavější. Při sledování jsem si každopádně říkal, že knižní předloha může být skvělá.

A ona vlastně i je, Ostré předměty se čtou výborně. Camille je hrdinka, která není ani omylem dokonalá, ale budete jí chápat. I utahanější segmenty příběhu jsou v knižní podobě poutavé a nenudí.

Městečko Wind Gap, plné pokryteckých maloměšťáků žehrajících na své nicotné problémy na pozadí brutálních vražd malých holčiček, je radost poznávat, i když bydlet by tam nikdo příčetný nechtěl. Bubáci ve skříni hlavní hrdinky jsou také popsané vcelku podařeným způsobem, jen Flynnová občas přeci jen příliš tlačí na pilu.

Ostré předměty možná nejsou tolik napínavé, jako některá konkurence, ale rozhodně nenudí. Ač je prakticky celý příběh v knižním podání zdařilejší než v televizním zpracování, samotný konec mi přišel více strhující v režii HBO. Těžko ale soudit, když už víte jak to celé dopadne, má to kniha prostě těžké.

Zakoupeno v roce 2020 za 129,- Kč z e-shopu Knihy Dobrovský.

Zkráceně? Povedený thriller s pošramocenou hlavní hrdinkou, kterou ale tak nějak pochopíte a oblíbíte si ji. Ostré předměty možná nenabízí tolik napětí jako některá konkurence, nepostrádají ale hloubku a prokreslené leč zatraceně zkažené vztahy mezi postavami. Kniha je dle mého soudu na DK lehce podhodnocená.

Hodnocení na DK v době přečtení: 77 %; Moje hodnocení: 85 % jako 1750. hodnotící.

6 04.05.2020

Uff, tak on ten nápad koupit bez čtení byť jediného dílu (skoro) celou sérii asi nebyl úplně pitomý. Již mé první setkání se světem Mýtů v podobě videohry The Wolf Among Us dopadlo dobře a já si tehdy Bigbyho moc oblíbil. Jaká radost, že v Legendách v exilu je to stejný cynický sympaťák s ukrytým dobrým srdcem.

Premisa pohádkových bytostí, vypuzených ze svých magických světů uzurpátory do nám důvěrně známých kulis Země, je neskutečně atraktivní a nabízí spoustu možností k vyřádění. Willingham to vše navíc uchopil za správný konec a servíruje nám tak postavy s na svůj původ dost dospělými bolístkami (chuděra nadržený Pinocchio :)).

Legendy v exilu působí jako takový parádní rozjezd a odrazový můstek pro další příběhy. Záhada zavražděné Růženky hned čtenáře utvrdí v tom, že tady nebude všechno ve stylu "Šťastně až na vždy" a kroky Zlého Vlka jakožto hlavního vyšetřovatele je radost sledovat.

Mýty se i přes na můj vkus možná trochu příliš tlumené barvy mohou pochlubit pěknou kresbou, na rozdíl od některé konkurence nepostrádají postavy charakteristické rysy a prostředí detaily. Obálky jednotlivých sešitů od dua Jean/Maleev jsou vyloženě parádní.

První souborné vydání Mýtů není absolutně dokonalé, třeba bonusová "povídka" není úplně prvotřídní a potenciál světa ani postav zatím rozhodně nebyl využit na plno. Na to mají však autoři ještě spoustu sešitů a pár dost subjektivních nedostatků jsem knize nakonec rád odpustil. S přimhouřením oka tedy za plnou palbu!

Koupeno na přelomu let 2016/2017 za 199,- z e-shopu vydavatelství Crew.

Zkráceně? Skvělý nápad ve zdařilém provedení s již teď pamětihodnými postavami. Ačkoliv jde vlastně o konverzačku s minimem akce, dokáže komiks spolehlivě zaujmout scénářem i kresbou. Leží mi doma díly až po čtrnácté Čarodějnice, takže se snad mám sakra na co těšit.

Hodnocení na DK v době přečtení: 88 %; Moje hodnocení: 90 % jako 239. hodnotící.

9 25.04.2020

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020 – "12. Kniha, která je na Databázi knih v době čtení méně než 20x v Přečtených" (3x).

Otřesný. Nečtu výhradně fantasy, ale rozhodně jde o jeden z mých nejvyhledávanějších žánrů. Cesta k moři je pak nejen nejhorší žánrovkou, co jsem kdy četl, ale i jednou z nejhorších knih vůbec.

Jan Bodrov si vydal knihu, která měla zůstat zahrabaná na dně šuplíku, ideálně rovnou v popelnici. Takhle se ke čtenářům dostal text o kvalitách průměrné slohovky žáka druhého stupně, jen roztahaná na takřka čtyři stovky hustě popsaných stránek.

Jde o to, že Bodrov bohužel neumí vůbec psát a je příšerný vypravěč. To, co z počátku vypadá jen jako laciná vykrádačka LOTRA (hlavně zpočátku je shodnost motivů i prvků ve vyprávění až směšná, jen v případě Bodrova je vše samozřejmě podstatně horší), se záhy převrátí v takřka nečitelný brak.

Bodrov nezvládá gradaci děje ani základní literární postupy, jeho postavy neustále melou z posledních sil a všechno dělají "doslova", v nejvypjatějších momentech z nich padají odstavce dlouhé monology, ve kterých sice asi třikrát zmíní, že není času na zbyt, ale zopakují už podesáté stejnou informaci. To, co z členů výpravy padá za "perly", je pak kapitola sama o sobě. Unylé dialogy plné patosu a klišé mne opakovaně přiměly nevěřícně kroutit hlavou (vážně, fyzicky jsem valil oči a po vzoru kpt. Kirka jsem se plácal do čela). Když má být něco vtipné, autor to vždy nelení zdůraznit větou ve stylu "poznamenal vtipně Eragul", nebo tím, že se něčemu postavy strašně "řehní". Že jsou v knize vrcholem srandy prodřené kalhoty na prdeli, je pak věc druhá.

Autor neustále mění, překrucuje a ignoruje vlastní nastolená pravidla. Třeba kouzla si prostě vymýšlí jak se mu hodí. Vše jde absolutně přes únosnou mez a napětí se snaží Bodrov navodit tím, že proti pár postavám neustále posílá tisíce nepřátel, popřípadě na pár vět nesmyslně přepne do přítomného času. Kdejaký farmář ostrým klackem v Cestě k moři kosí místní verzi skřetů po stovkách. Každé kýchnutí schopnější postavy spolehlivě zabije alespoň pět po zuby ozbrojených elitních jednotek mocného hrůzypána Tajrona.

Cesta k moři také obsahuje pořádné množství chyb, sám autor si občas plete vlastní postavy, jindy zase denní dobu. Mám soudnost a vím, že i díla, co se mi příliš nelíbila a v komentářích jsem jim celkem naložil, bych sám napsat nedokázal. V tomhle případě dokáži s klidným svědomím říci, že bych to zvládl líp. Škoda, že se na to autor v rámci sebereflexe raději nevykašlal. Proč zrovna k téhle bestiálce složil Divokej Bill celkem slušný song je mi záhadou a pomyšlení, že se někde válí dalších 4.999 kusů tohohle "veledíla" mne budí ze spaní.

Pokud jste se dobrali až sem, asi vám je jasné, že pro mne bylo čtení nefalšovaným utrpením a jen moje tvrdohlavost mě přiměla ke čtenářskému masochismu. Po zamyšlení jsem však nakonec nesáhl k hodnocení "odpad!". Ono se dá asi něco napsat ještě hůř, ale vážně jen o trochu. Jedinou spásnou pasáží je cesta do podsvětí, ale jak se říká... z ho*na bič neupleteš.

Zakoupeno v roce 2019 v kompletu 27 knih za celkovou cenu 2200,- od prodejce na internetu.

Zkráceně? Příšerná fantasy s šílenými dialogy, blbými nápady a spoustou chyb. Místo radosti mi čtení téhle amatérské slátaniny přinášelo až fyzickou bolest a s nadějí doufám, že na pokračování se Bodrov vy*ere. Ruce pryč!

Hodnocení na DK v době přečtení: 80 %; Moje hodnocení: 15 % jako 4. hodnotící.

8 24.04.2020