wooloong komentáře u knih

Tentokrát mnohem promyšlenější zápletka než v posledních detektivkách. Autor si dal záležet i na vtažení čtenáře do historických kulis a na rozplétání tajemného příběhu, který se celý vztahuje ke katově kšaftu ve verších. Bez výhrad za rovných pět hvězd.

41 02.01.2024

Působilo to na mě jako dovětek hlavní zaklínačské ságy.

41 12.12.2023

Detektivní zápletka celkem dobrá, ale u postav a jejich vzájemných interakcích to docela drhlo. Nejlepší byl Matouš, pak Bohdan a Martin.

39 12.12.2023

Autor umí psát zajímavě a čtivě, děj rychle a plynule ubíhá, ale žádný horor, kdy se budete bát v noci na záchod, rozhodně nečekejte.

41 06.12.2023

(SPOILER) Třetí díl trilogie nebyl špatný. Bavila mě hlavně linka kriminální, všechna ta všednodenní vyšetřovatelská práce. To autorka zvládá dobře a je vidět, že se radí s kriminalisty. Tentokrát ale autorka porušila hned dvě pravidla pro psaní detektivek podle pátera Knoxe (první a čtvrté) a odepřela čtenáři možnost luštit případ společně s pardubickou mordpartou.

Ta druhá linka - romantická - je hotová tragédie, a to nejen díky závěru. Adam měl prostě smůlu na ženskou. Laura ho díky své aroganci a sebestřednosti nejdříve připravila o dítě a o možnost vytvořit s ní rodinu, a nakonec (neuposlechla rozkaz svého nadřízeného, protože ona je úplně nejchytřejší ze všech, a navíc přehlédla varování s vypnutým alarmem) i o život. Takovou partnerku do nepohody aby jeden pohledal. No a nakonec to úplně zazdila svým neuváženým činem. Navíc jsem mezi Adamem a Laurou necítila žádnou chemii a všechny ty vtípky, házení kuliček z papíru, otírání majonézy a kečupu ze zapatlaného obličeje mi přišly úplně mimo.

Kdosi tady připomínal podobnost s Michaelou Klevisovou a její psychologií postav. Hlavní rozdíl je především v tom, že paní Klevisová se věnuje především psychologii obětí a pachatelů, čímž detektivní příběh pozvedává a posouvá kupředu (postavy vyšetřovatelů mají svůj osobní život i vývoj, ale nijak ho nerozpitvává). Kristýna Trpková se naopak věnuje především psychologii a vývoji hlavních vyšetřovatelů, čímž rozbíjí a zpomaluje hlavní detektivní příběh, takže mu chybí gradace. Měla by se především rozhodnout, jestli chce psát spíš detektivku nebo milostnou romanci. Obojí dohromady nefunguje dobře.

A ještě poznámka k tomu, že Laura je líná jezdit MHD a radši se nechává vozit Adamovým autem (tak jasně, chápu záměr autorky). Moje osobní zkušenost - MHD v Pardubicích má poměrně dobrou obslužnost, zatímco projet autem město ve špičce je doslova horor.

Pokud se autorka příště pustí do nějaké zajímavé dobře promyšlené detektivky, tak si ji určitě ráda přečtu. Milostná romance není můj šálek.

45 26.11.2023

Příliš mnoho času věnuje autorka osobnímu příběhu Laury, a to dokonce i ve chvílích, kdy detektivní část nabírá na obrátkách. Zatímco vyšetřování graduje, objevují se nové a nové indicie a policie spěje ke konečnému odhalení, druhá linie příběhu se hnípe v Lauřiných, Danielových a Adamových pocitech a výčitkách. Možná by to mohlo být i zajímavé, kdyby Laura nebyla tak moc arogantní krasavice a kdyby si autorka neodporovala v tom, co o postavách říká, a jak se pak chovají. Jeden příklad za všechny. Adam je líčen jako docela prase, co se pořád cpe a všude nechává závěje drobků a haldy politých a umaštěných papírů, a když ho Laura navštíví, čeká ji dokonalá domácnost s napulírovanou a naleštěnou kuchyní bez jediného smítka. Neustále je zdůrazňována jejich profesionalita a policajtský instinkt, aby se vzápětí chovali jak trubky a sloni v porcelánu. Dost mě na konci zaskočilo, že dva příběhy chlapců se vyřešily, ale u toho třetího ani náznak, co se vlastně tehdy stalo.

54 20.11.2023

Autorka má dobře promyšlenou zápletku i všechny falešné stopy, ale indicie naservíruje tak okatě, že je čtenář nemůže minout, a pak mu už tápání kriminalistů připadá jako prostá fušeřina. Navíc osobní linka Laury a Beneše je nejslabší částí knihy. Beneš je dost pako nejen po lidské ale i profesní stránce a Laura taková nemastná neslaná. Jejich interakce by se hodily k žákům na střední škole a ne ke dvěma zralým lidem se zodpovědným a náročným povoláním. Líbí se mi umístění příběhu do reálných lokalit. V Pardubicích jsem kousek od místa Adamova bydliště žila spoustu let. Autorka ještě není vypsaná, ale určitě se mezi českými autory neztratí.

52 13.11.2023

Nebyla to žádná pecka, která by mě dostala do kolen, ale pár dobrých povídek by se našlo.

40 13.11.2023

Podle zdejších komentářů jsem čekala opravdový literární skvost. No, nevím. Když se ta "hodná a krásná" Jessie u snídaně bláznivě rozesměje nad vajíčkem, které mohlo být kuřátkem, dost mě to vyděsilo. Některé motivy úplně vyšuměly, třeba ten s Jessiinou dvojnicí. Vlastně se mi mnohem víc než konflikt dvou sester, krásy a ošklivosti, dobra a zla, líbilo to prázdné rádoby chytré anglické tlachání, společenské kličky a lehká ironie jak z pera Jane Austin.

38 31.10.2023

Čtivě napsaná knížka o velmi znepokojivém tématu. Jen mi přišla místy přehnaná. Uvědomila jsem si to třeba při scéně ze školní jídelny. Chodím do školních jídelen přes 50 let (jako žákyně i jako učitelka) a někdy to bývá opravdu masakr, zvlášť v exponovaných časech, ale takový horor zase ne. Stejně jako popis aktivit sídlištních dětí, drsné mluvy prepubertální mládeže, chaty na Orlíku, vztahů v rodině, ale popisu slizouna Mirka naprosto věřím.

39 24.10.2023

Žil příliš rychle a odešel příliš brzy...

"Bude to jako dnes (Anebo jako loni)
Kdekdo se usměje zamává za rekruty
Kleknu si na dlažbu a sáhnu si jak voní

Čas není zlý Je přísný spíš než krutý
Noc padne do roka jak dukát do fontány
A najdeš ve schránce můj lístek načmáraný"

49 21.10.2023

Perfektní kresby a trefné postřehy ze života. Myslím, že každý z nás se tam najde alespoň na jedné stránce. Jednu hvězdu ubírám za často špatně rozluštitelné texty v bublinách.

38 18.10.2023

Knížka se zajímavým námětem. První, záhadná část, mě bavila víc, ta vysvětlovací už méně, ale za pět hvězd to vidím na obě dvě.

41 16.10.2023

Pan Komínek je úžasný hráč se slovy, člověk s velkým kulturním přehledem a ojedinělým smyslem pro humor. Ty historky se sice trochu opakují, ale ruku na srdce, 365+1 příběh podle skutečnosti ze života městských strážníků, tedy především zvedání opilců do vertikální polohy, hledání zaběhnutých dvounožců i čtyřnožců, pomoc občanům, nějaká ta drobná krádež, těžko může mít každý z nich punc originality.

37 13.10.2023

Tohle nemělo chybu.

38 11.10.2023

Můj třetí komiks v životě, předcházel mu akorát Čtyřlístek a Rychlé šípy. Vizuál výborný, jednotlivé příběhy taky, ale nějak jsem se ztrácela v hlavní linii příběhu. Buď nejsem dost pozorná nebo to autoři trochu moc zašmoulili.

42 09.10.2023

Musela jsem ocenit autorův styl, cit pro vykreslení krajiny i lidských charakterů, smysl pro humor a láskyplnou shovívavost k lidským slabostem. Vůbec bych se nedivila, kdyby si vzal Hašek pro svého Švejka inspiraci z Vojty Kudrny (Šupák). Zajímavý byl i exkurs do historie a porovnání se současností. Překvapilo mě, kolik Šumavanů odcházelo do světa za prací, a to nejen po Evropě, ale i za oceán.

Útlou knížkou jsem se prokousávala několik dní, přeci jen nejsem příliš zběhlá v přechodnících a dalších úskalích sto let staré literatury v původním znění a ještě okořeněné šumavským dialektem. Taky mě překvapil pravopis některých slov, například místo rameny ramenouma.

42 07.10.2023

(SPOILER) Geralt, který ještě v minulém díle horečně hledal Ciri, se najednou se svou bandou zasekl v Toussaintu u Marigoldovy dobré známé paní kněžny zvané Lasička. Najednou mají všichni hromadu času včetně Geralta, který si užívá lovu netvorů a milování s čarodějkou Fringillou. Při pátrání po jedné z nestvůr narazí na tajemnou komnatu (moc ráda bych byla za podrobnější informace o této záležitosti, kdo byla ta kostra na křesle a všechno okolo) a dozví se v ní, kde Yennefer vězní a mučí čaroděj Vilgefortz. Hned poté konečně sebere celou svou partu a vyráží Yennefer na pomoc. Zůstává pouze Marigold, protože chce zůstat s Lasičkou.

Ciri se už na konci minulého dílu dostala portálem Věže Vlaštovky do země Elfů. Ti od ní chtějí získat potomka, který by jim zajistil jejich bývalou moc, ale nějak se nedaří. Ciri se v elfském světě vydává stále dál a poznává, že jejich svět není zdaleka tak ideální, jak se na první pohled zdálo. Na scénu přichází opět její Koník z pouště, který dospěl v krásného bílého jednorožce, a díky němu a Kelpii začne cestovat mezi časy a světy (škoda, že tady nebyl potenciál využit mnohem víc). Při svém cestování se ocitne u čarodějky Nimue (Paní jezera) a ta jí pomůže dostat se na správné místo a do správného času, aby mohla zachránit týranou a vězněnou Yennefer. Jednorožec najednou mizí ze scény, zřejmě ho někde po cestě mezi světy Ciri vytrousila. Škoda.

Ciri přijíždí do Vilgefortzova hradu, což jsem úplně nepochopila, protože mladá zaklínačka, čarodějka a vládkyně času a světů se najednou ocitá naprosto bezbranná a vydaná napospas Vilgefortzovi a jeho drsným boys, aniž by měla v záloze nějaký plán B. Naštěstí se Geralt konečně vzpamatoval a dorazil na hrad chvilku po ní, takže začíná drsná bitva, ve které bojuje Geralt s Ciri, Yennefer a svou partou proti bandě padouchů a Ciri si to konečně vyřídí s Bonhartem a Geralt s Vilgefortzem, což by bylo nesmírně uspokojující, kdyby nenechal pan Sapkowski zabít Milwu, Regise, Cahira i tu hubatou Angouleme. To byla teda podpásovka.

Mezitím v lidském světě zuří parádně popsaná bitva u Brenny, zvláště scény z polního lazaretu byly velmi naturalistické a protiválečné se spoustou pozoruhodných postřehů a filosofických myšlenek. Líbilo se mi, že autor uzavřel osudy hrdinů z polního lazaretu, o každém se zmínil, co se s nimi stane v budoucnosti. To bych si bývala přála i u jiných postav, nějaké to finále a uzavření příběhu.

Na hrad dorazí též Emhyr se svými vojáky a ... bylo by to překvapení jako blázen, kdybych předtím neviděla seriál. Emhyr naštěstí na rozdíl od Habsburků a jiných vznešených rodů našeho světa upustí od nápadu vzít si skutečnou Ciri a spokojí se se sňatkem s její dvojnicí, což mu sice nezajistí exkluzivního potomka, ale politickou moc ano.

Ciri s Yennefer se zúčastní sněmu čarodějek, které už zase kují pikle na ovládnutí světa. Mají i plány s Ciri, která jim do toho ambiciózního světovládného plánu prostě hodí vidle. Á propos, na vidle ještě později dojde.

Geralt s Ciri a Yennefer najdou Marigolda právě ve chvíli, kdy kráčí na popraviště, což je jedna z mála humorných scén z této knihy. Marigold samozřejmě vyvázne (aspoň jeho neměl potřebu Andrzej zabít) a společně se vydávají do Rivie, kde dojde k pouliční bitce mezi lidmi a nelidmi a při níž je Geralt těžce raněn vidlemi dle sudby a Yen se ho snaží marně zachránit. Oba odplouvají na lodi společně s vládkyní světů Ciri na loďce na ostrov jablek (Avalon bych řekla) a do světa legendy o rytířích kulatého stolu.

No, nevím, dokázala bych si představit ucelenější závěr, v němž se všechny nitky pospojují, ale to by nemohl Sapkowski rozehrát tak velkolepou a košatou ságu. Jo, a kocourka Zrzka mi bylo fakt hodně líto včetně toho, jak s ním jeho rodina doslova zametla. A tý paní jsem to bleší kousnutí docela přála. Takhle se s kočičkama nezachází ... při psaní mě sleduje náš černý kocourek Merlin a s bráchou sibiřákem Utherem Pendragonem souhlasně přikyvují. Něco končí a něco začíná ...

(SPOILER) Banda pubertálních Potkanů to už začíná dost přehánět. Ke všem předchozím výstřelkům přidali ještě tetování a šňupání bílého prášku, a tak přichází trest. V našem světě by se to asi odbylo výčitkami od maminky, ráznějším řešením od tatínka a nějakým tím zarachem. Ve světě Zaklínače to není tak snadné. Potkani se ve vsi Žárlivost utkají s lovcem lidí a sadistou Bonhartem a nedopadne to vůbec dobře. Nikdo z Potkanů nepřežije, kromě Ciri, kterou Bonhart týrá a nutí ji bojovat v aréně.
Mezitím po Cirille pátrá kde kdo a díky vnímačce Joanně, která se Ciri snaží přečíst myšlenky, získá Ciri znovu svou čarodějnou moc a podaří se jí utéci navzdory vážnému zranění.

Tuto část příběhu vypráví Ciri v poustevně zneuznaného filosofa a nyní poustevníka Vysogota, který ji, těžce zraněnou, našel v bažinách a vyléčil.

Mezitím po Ciri pátrá také pasovaný rytíř Geralt z Rivie se svou partou (Cahir, Milwa, Marigold a Regis), poté, co se jim podaří dezertovat z vojska královny Meve. Hledají druidy, kteří by jim mohli poradit, kde se Ciri nachází. Jejich pátrání je sice vcelku dobrodružné, napínavé a zábavné, nicméně dost zmatené. Od Geralta, kterému Lvice z Cintry svěřila svou jedinou vnučku, bych čekala víc systematičnosti, prozíravosti a kompetence. Geraltova skupina do svých řad přibírá drzou a zemitou dívku Angouleme, do jejich putování se připletou ještě trpaslíci, jeden hodně zlý půlelf, banditi, chodící stromy a již jmenovaní druidi, kteří se s rasami, co se nechovají zrovna moc ekologicky, rozhodně nemažou.

Ani Yennefer není při hledání Ciri zrovna úspěšná, i když pro ni obětuje téměř vše, a její akce se na rozdíl od Geraltova bloudění jeví jako mnohem promyšlenější a účinnější. Nakonec si musí Ciri pomoci sama.

Na černé klisně Kelpii se vydává promrzlou zimní krajinou k Věži vlaštovky, která je druhým koncem portálu Věže racka, a doufá, že se dostane zpět na Thanned. Stíhá ji skupina pronásledovatelů v čele s Bonhartem, Riencem a Skellenem. Díky mlze na zamrzlém jezeře a svému umění bruslit získává Ciri značnou převahu a postupně vyřídí jednotlivé pronásledovatele. Obzvlášť Rience to pěkně schytal. Musím přiznat, že jsem si to fakt užila. Bonhart ovšem přišel jen o svou pýchu a Skellen si uhnal pořádné nachlazení. Navzdory tomu, že na místě Věže vlaštovky jsou jen ruiny, Ciri se podaří otevřít portál a ocitá se v jarní krajině a mezi Elfy.

Podle posledních událostí je jasné, že se všechny nitky příběhu sbíhají k jedné jediné osobě - čaroději Vilgefortzovi.

47 05.09.2023

(SPOILER) Každý z nás si holt musel projít pubertou. Někdo si na to od tatínka půjčil krabičku cigaret, někdo se pořádně opil a zvracel do roští za místním kulturákem, někdo si koupil za peníze z brigády motorku a balil na ni slečny ... princezna Cirilla alias Lvíče z Cintry alias Falka to vzala pěkně od podlahy a s bandou Potkanů loupí, pere se, občas někoho bez výčitek zabije a patřičně se věnuje své šikovné víc než kamarádce Mistle.

Yennefer se přidává do lóže čarodějek, kterou založila Fillippa Eilhart. Nejde o nic víc než o udržení vlivu magie na lidská království. A taky o Ciri.

Geralt si pořád léčí nějaké ty zlomeniny v Brokilonu, ale poté, co se dozvídá, že Ciri byla unesena do Nilfgaardu, se vydává za ní, aby ji zachránil před potencionálním sňatkem s císařem Emhyrem (a tedy potencionálním životě v krajkách, saténu, u prostřených stolů, z náruče nejmocnějšího muže světa). Geralt je prostě taťka, kterému není žádný chlapec pro jeho dcerušku dost dobrý.

Ale čtenář (stejně jako Emhyr) moc dobře ví, že do Nilfgaardu dorazila falešná Ciri. Geralt tedy excituje svůj meč a svou jankovitou Klepnu a vydává se do nepřátelského Nilfgaardu přes země, kde zuří válka. Přidává se k němu slavný básník, minnesenger, žvanil, věrný přítel a trochu fňukálek Marigold a taky lučištnice Milwa alias Maria. Na své cestě se setkávají s hromadami mrtvých, s utrpením a zoufalstvím, ale také s lidskou (a především trpasličí) soudržností a solidaritou.

Geralt, Marigold a Milwa se nejprve přidávají k trpasličí tlupě Zoltana Chivaye, která ochraňuje i několik žen a dětí, pak se k nim přidává tajemný bylinkář a felčar Regis a na milost vzatý stalker a nilfgaardský dezertér Cahir, muž (tedy spíš ještě chlapec) s okřídlenou helmicí z Ciriiných nočních můr. Geralt by nejprve nejradši celou tu smečku setřásl a putoval sám, ale nakonec musí i on, osamělý vlk, uznat, že ve smečce se loví a žije mnohem líp.

Křest ohněm končí na mostě přes Jarugu, kde se Geralt a Cahir přimotají k bitvě mezi Nilfgaardem a Rivií. Geralt musí opustit svou filosofii neutrality a Cahir si musí vybrat strany. Oba srážku dvou vojsk zdárně přežijí a Geralt je Meve - královnou Rivie, pasován (tedy spíše pafován, protože královna přišla při bitvě o přední zuby) na - Geralta z Rivie.

Navzdory okolnostem dokázal autor do knihy vložit i humorné a satirické prvky. Scéna s čarodějnicí, černým kocourem a pomateným knězem je jak vystřižená z Monty Pythonů a historka, proč se z Regise stal doživotní abstinent, je prostě kouzelná.

"Zpřeráželi mi všechny kosti v těle, uřízli mi hlavu, pokropili mne svěcenou vodou a zakopali. Dovedete si představit, jak jsem se cítil po vystřízlivění?"