Widow Embalmer
komentáře u knih
Poslední hrdina
Terry Pratchett
Barbar Cohen, to je řízek,
nebojí se bohů, hlídky,
ohne otep mladých břízek,
namaže si v zadku vřídky.
Je už chudák o holi,
v penzi velkých válečníků,
a dávno už se neholí,
snídá radši na nočníku.
Stáří to je svinstvo, fakt,
čeká nás i hrdiny.
K čemu zlatý artefakt,
když SMRŤ ti nese hodiny?
Hamlet
William Shakespeare
Vidím Tě, otče, či šálí mě zrak?
Radši bych ležel na slámě v suchu,
hle mokrý depky vznáší se mrak,
nad námi ty vole, duchu.
Zas zhebneme všichni, ba ba,
vždyť napsal nás Vilda Šejkspír,
ať muž jsi a nebo baba,
krve zas poteče gejzír.
Asterix v Hispánii
René Goscinny
Přečteno v angličtině. Galský babysitting a utahování si ze Španělů. Otravný Bujón mi to trochu zkazil, ale Don Kokot, Ku Klux Druids a toreador Asterix to zase zachránili.
Poirot a já
David Suchet
Gentleman. Takovým slovem můžeme popsat Davida Sucheta. Pravý britský gentleman. Vyhledávám jej už delší dobu především jako Poirota, ale i v jiných rolích. Suchet je okouzlující muž se smyslem pro jemnost, krásu, takt a důvtip. Je šarmantní a zároveň skromný. Myslím, že jako člověk musí být skvělým společníkem. Svou milou osobnost ukazuje i v různých dokumentech, kde může být konečně sám sebou, a ne Poirotem. A v tomto duchu je i celá tato kniha, která je plná vlídnosti a chvály na své kolegy, vše v pozitivním světle. Tam, kde by musel Suchet kritizovat, raději taktně mlčí. Kniha jako taková je bohužel dost vycpaná vatou popisů jednotlivých dílů a zajímavých informací ze zákulisí je poskrovnu, přesto je celé čtení takové pohlazení. Ovšem lidé, kteří si Poirota vyloženě nehýčkají ve své filmotéce, se budou u teto knihy určitě nudit. Ja sám jsem zhruba od poloviny knihy přeskakoval odstavce, které popisovaly děj dílů a herecké obsazení. I přes to, že mám Sucheta a Poirota velmi rád, kniha je v podstatě poměrně nezáživným profesním CV. Zajímavé historky z natáčení či skutečně zajímavé zákulisní lahůdky zde strašně chybí. Škoda. Moc jsem chtěl, abych se u knihy dojal, jako se dojímá sám autor, ale nepovedlo se mi to.
Asterix z Galie
René Goscinny
Přečteno v angličtině. U Toutatise to byla nádhera. Krásný komiks a začátek mnohých dobrodružství poťouchlých Galů, kteří bez větší námahy terorizují římské vojáky. Příjemná kresba, laskavý humor a vůbec dobrá zábava. Těším se, že v dalších dílech dostane víc prostoru Obelix. Třeba se někdy dočkám i bitky v Koloseu: Asterix vs. Maximus. Vy se snad nebavíte? Vy se vážně nebavíte?!
Bažináč
Alan Moore
Přečteno v angličtině. Tenhle kluk zelená je zajímavý motiv, který nachází díru na trhu mezi supersilnými a akčními hrdiny. Bohužel svou depku o tom, jestli je jen smutná brokolice nebo člověk, který chytil při výbuchu v bažině nějaký špenátový sifilis, dostatečně nerozvíjí. Takže nějakých hlubších či zajímavých myšlenek se na hojných cca 200 stranách moc nedočkáme, ani samotnýho pana Zeleniny. Místo toho se hemží komiks mnoha vedlejšími postavami, které mě moc nebaví a už vůbec mi nepřijdou zajímavé. Sehnal jsem si všech šest knih najednou a teď mě u prvního dílu dost zatrnulo, do dalších nemám sebemenší chuť.
O malíři
Pavel Čech
Příjemná kresba, ovšem po několika stránkách poněkud monotónní. Příběh ještě jednodušší. Takový listování na záchod.
Joker
Brian Azzarello
Přečteno v angličtině. Temná atmoška. Skvělá kresba. Příběh slabší. Rozhovory trochu jalové. Hlavní postava paradoxně trochu přebejvá, Batmana zase naopak smutně málo.
Řezničina
Roman Vojkůvka
Milá sbírka povídek, které jsou jednoduché a předvídatelné už jen tím, že mají společné téma a típ pádem za chvilku odhalíte vzorec, co se nakonec stane. To ale není úplně negativum, pokud se na tohle těšíte. Takové trochu Věřte, Nevěřte, které je také více méně na jedno brdo a přesto je to pořád docela fajn.
Sociální a mediální komunikace
Josef Musil
Pan doktor Musil, můj profesor z vysoké školy, je skučný profesionál a s působivou kariérou i člověk znalý, který ví, o čem mluví a zároveň se nebojí pojmenovat současné dění a jevy v médiích pravými jmény bez ohledu na "korektnost" svých tvrzení. Mé sympatie si získal mimo jiné i tím, že na rozdíl od mnoha současných populistů a samozvaných odborníků na masmédia, si je vědom a striktně upozorňuje na rozdíl mezi korelací a kauzalitou vzhledem k míře násilí v médiích a násilí ve společnosti. Nenechte si vymejvat kedlubny, lidi!
Médiá v čase globalizácie
Tadeusz Zasępa
Starej polskej kněz píše o moderních komunikačních prostředcích, no. Co sem proboha čekal? Dílo ďáblovo to je.
Upíři a nemrtví: bytosti ze záhrobí
Anita Ganeri
Taková dost odfláknutá brožura s naproto obecnými informacemi, kdy k velice neumělým obrázkům je snad nakopírován vždy první odstavec z wikipedie. Nechal jsem se tentokrát dost napálit. Tuhle knihu si teda s sebou do hrobu určitě nevezmu.
Sen noci svatojánské
William Shakespeare
J.R.R. Shakespeare výjimečně nezabil půlku postav, což mě poněkud zaskočilo a musím i říct, že zklamalo. Čekal jsem lesní řežbu elfů a lidí bok po boku proti temné magii v čele s Elrondem. Teda vlastně Oberonem, aha! Moment, tady něco nehraje. Měl jsem to ale nějaký podivný sen.
Píseň pro Lyu
George R. R. Martin
Nadčasovost především technologická, ale i výrazová, morální čí obecně literární mě příjemně potěšila. Sám jsem se musel ujistit, že je kniha skutečne 42 let stará, mě ale nic na tom, co jsem četl, vůbec zastaralé nepřišlo.
Bohužel jsem ale z těch slavnějších Martinových antologií četl tuhle až jako poslední a protože se Martin jako spisovatel rok od roku zlepšoval, je logicky podle mě tahle slabší, než novější Písečníci nebo Písně mrtvých, kde mimo jiné problematika "poháněčů" dostala pořádný prostor a hloubku, zatímco zde povídka o nich svou svou tématikou spíše rušila.
Písneň pro Lyu tedy je dnes už spíše pro skalní fanoušky autora. Pro čtenáře lačné vyšší kvality doporučuji pozdější autorovu tvorbu. V případě zájmu o podobnou temnějsí a přemýšlivější sci-fi literaturu doporučuji Briana Aldisse nebo Bruce Sterlinga.
Výprava do Měsíčních hor
Mark Hodder
Doufal jsem, že se to Hodderovi nestane, ale jak začne ve stýmpanku docházet pára, tak je fakt zle. Alespoň teda u nás v ČR. Originální série má hodně dílů. Ale v třetim dílu to smrdí průšvihem nastavovaný páry. Cejtim to já, cejtěj to ostatní čtenáři a cejtí to i Triton, kterej po třech prvních dílech přeloženejch ve dvou letech si s vydánim dalšího pokračování už dává skoro čtyři roky načas. A to se nám to s tim Jackem na začátku tak pěkně rozhopsalo. Škoda.
Paní jezera
Andrzej Sapkowski
"Sapkowski je arogantní kretén." Prohlásil o autorovi Zaklínače Dmitry Glukhovsky. A já s ním bohužel musím souhlasit. Protože stejně jako má Sapkowski složitý vztah ke studiu CD Project Red, tak já mám složitý vztah ke spisovateli samotnému.
Začněme u něho. Sapkowski již při své původní a kriticky zásadní první smlouvě na prodej práv pro vytvoření PC hry ve své aroganci požadoval pevnou jednorázovou sumu, protože si myslel, že hry jsou nesmysl a nemají šanci na pořádný úspěch, takže nechtěl riskovat. A teď samozřejmě, když jsou zisky z her v řádech miliard dolarů, tak v Sapkowskim vaří krev, jaký byl idiot, že si řekl jen o několik desítek (!!!) tisíc. A z této zášti se pak rodí veškerá jeho averze k PC hrám a především tedy hernímu Zaklínači. Pak z něj v zoufalství padají takové nesymsy, jako například jeho stěžování si, že mu hry ubírají čtenáře a nebo že hry parazitují na jeho slávě. Vše jen ze zahořklosti, že si nechal takto naprosto fatálně proklouznout mezi prsty kšeft svého života. Přesto o kvalitách ani herního ani knižního Zaklínače nikdo nepochybuje. A bezpochyby se Zaklínač celkově stal celosvětovým fenoménem a senzací až po vydání her, především tedy 3. dílu.
A stejně složité to mám já se Sapkowskim. Přestože ho mám ve veliké oblibě za to, že Zaklínače stvořil, štve mě svou arogancí a kopáním okolo sebe jen proto, že není ochoten veřejně uznat svou chybu a místo aby hloupě plácal, tak by raději měl tvůrcům her vzdát hold a uznat jejich dobrou práci, stejně jako vzdali hold oni jemu tím, jak dobrou (a věrnou předloze !) práci odvedli.
NETFLIX chystá film. Jsem si jistý, že Sapkowski se poučil a nebude už debil a nechá si pořádně zaplatit. A já se vsadím, že v takovém případě nebude mít s ničím problém a bude spokojený. Uvidíme.
Teď k samotné knize. Zde se opět vrátím k aroganci spisovatele. Pět knih velkého příběhu, pět knih napětí a očekávání a pět knih byť rozvláčné, přesto určité gradace. A ve mě zbyl po posledním díle jen pocit, že to Sapkowski při samém závěru dost odflákl a že jsme si my, věrní čtenáři, zasloužili trochu víc, než jen takové vyšumění.
Vrchol pokrytectví Sapkowskiho je pro mě Bouřková sezóna, tedy poměrně nový díl o Zaklínači, přestože kdysi autor tvrdil, ze ságou o Ciri vše končí. Ale právě po úspěchu Zaklínače v poslední době zřejmě ucítil potřebu se také ještě sklouznout. A na té knize je to znát. Fanoušky sice bude bavit stále, ale ta kvalita šla rapidně dolu a je vidět, že kniha vznikla samoúčelně. A to je mi dost líto, především proto, že Glukhovsky má prostě pravdu. Sapkowski je arogantní kretén.
EDITACE 6.10.2018 - Sapkowski žaluje studio CD Projekt o 360 milionů korun. What a greedy bastard
Kybersex
Přemysl Krejčík
Sex je jako pizza; i pokud je špatná, je vlastně furt docela dobrá. A i tak je to s timhle Kybersexíkem. Jak to u sbírek povídek zpravidla bývá, jedná se o kolísavou kvalitu vesměs sci-fi minipříběhů, které mají nějakou formu rozmnožování jako společného jmenovatele. Název antologie a obálka trošku klamou tělem. Nejedná se o žádné Matrix čuňačinky, což může být pro někoho zklamání, ale přesto je to fajn knížečka při své tloušťce i klidně jen na jedno deštivé odpoledne.
Plán Madagaskar
Guy Saville
Nejdřív jsem se trochu bál, že válku vyhráli lemuři a teď z Madagaskaru král Jelimán, jako pravá ruka Adolfa Hitlera, ovládne svět a všichni budou povinně tak rádi trsat, trsat. To tu ještě nebylo. Bez těch lemurů, kterých jsem se nakonec nedočkal, to nebylo zase tolik originální. Originální byla možná finta české distribuce tvářit se, že se jedná o samostatný román. Nebylo to špatný, ale na opravdu kulervoucí a spojencervoucí příběh, odehrávající se ve světě ovládaném Osou, ještě pořád marně čekám.
Spad
František Kotleta (p)
Přecházím oficiálně na literární vegetariánství, protože s Kotletou jsem nadobro skončil. Těšil jsem se na Fallout fýlink, že do tý atmošky SPADnu po hlavě, ale je to nůďo. Vždycky jsem si sám u sebe racionálně obhajoval, že důležitější je u literatury obsah, než forma. Každá další kniha mě ale utvrzuje v tom, že u beletrie je to přesně naopak. A potvrzují to i všichni ikoničtí spisovatelé, kteří jsou oblíbení především pro svůj líbivý a poutavý styl psaní. A já místo šťavnatý Kotlety dostal jen vysušenej podešev.