whale77 komentáře u knih

Přečteno už poněkolikáté (i „ušima“ od úžasného J. Lábuse), poprvé předčítáno i našim dětem (9,7,4) a zase super! Bez ohledu na to, co se o Rowlingové porůznu říká, šeptá a vymýšlí (ukradená inspirace, týmová práce na díle,...), tuhle knížku (a vlastně i celou sérii) považuji za skvěle skloubenou souhru autorčiny fantazie, napínavého a dobře promyšleného příběhu, nádherně zpracovaného jazyka (mluvím o překladu do ČJ), trefení se do chuti čtenářů (jakéhokoliv věku i v jakékoliv době) a štěstí i na pěkné filmové zpracování.

11 02.09.2019

Jako malá jsem zbožňovala příběhy Sherlocka Holmese (víc než dnes detektivy Agathy Christie) z knížky Muž s dýmkou a houslemi. Proto jsem se s chutí pustila i do této Doylovy klasiky. Ale kvůli zastaralejšímu jazyku mě to nebavilo tolik, jak jsem čekala. Doufám, že to bylo jen mým momentálním rozpoložením, protože příběh i atmosféra jsou skvělé. K té zmiňované knížce příběhů se chci brzy vrátit s našimi dětmi a doufám, že i ony si Sherlocka zamilují.

2 26.08.2019

Tohoto fotografického "průvodce" východními Čechami jsem dostala od Ježíška a i když jsem si myslela, že to budu mít jen jako další do sbírky knížek o rodném kraji, nakonec mě zaujala víc, než jsem čekala. Fotografii nerozumím, ale nápad na noční (večerní?) focení považuji za zajímavý. Stručný text doplňuje fotografie zajímavými informacemi o historii či pověstech daného objektu. Výběr míst je úžasný, o mnohých jsem nevěděla, takže dík autorovi patří za rozšíření obzorů. Škoda, že bydlíme mimo ČR, hned bych Čarokraje využila jako bedekru na víkendové výlety.

1 26.08.2019

Opakování – matka moudrosti, v mém případě už také trochu trapnosti: co ilustrovala Zmatlíková, nemůže být špatný. A když to ještě k tomu napsala Lindgrenová, tak to už je prostě záruka superkvalitního počteníčka.
Lindgrenová je autorka, která myšlením (rozuměj vnímáním) „zamrzla“ v dětství a proto dokázala přesně vypíchnout ty chvilky z jejího vlastního vzpomínání tak, aby to nebyla jen vzpomínkovka, ale aby knížka chytila a nepustila hlavně dětského čtenáře.
Ačkoliv knížka popisuje dětství v době, která je s tou dnešní nesrovnatelná (pěší cesta do školy dětí bez dospělého doprovodu, jízda na velkou dálku na saních, život bez TV a PC,...), text je velmi srozumitelný (žádné archaismy) a příběhy lákají i dnešní děti k prožití podobných dobrodružství.
Jak já jí to dětství závidím a jak moc ho přeju svým dětem!
Knížka, kterou prostě musí přečíst naprosto každý, a které bych nejradši dala hvězd deset.

11 26.08.2019

Dahl je král! Čokoláda všude, země (= továrna) vytvořená ze sladkostí, spousta bláznivých postav, hlavní hrdina chudák, který přijde k tomu nejlepšímu bohatství, každý zloun okamžitě brutálně ztrestán – co víc si přát! (Jo, jasně, ještě filmové zpracování Tima Burtona, a to je snad ještě lepší, nejen díky dodané vsuvce o otci pana Wonky. A kdo se bojí Burtona, může si dát starší verzi Pan Wonka a jeho čokoládovna s G. Wilderem.)

3 07.08.2019

Těžké čtení. I když mám češtinu velice ráda, tak tady jsem to nedávala a v duchu jsem autorovi spílala za jeho jazykový exhibicionismus. Film jsem do té doby, než jsem knížku rozečetla, neviděla, pustila jsem si ho v průběhu četby, abych se ujistila, že mi při čtení nic neuniká. A ne, zvládla jsem to se ctí, a příběh i zachycení charakterů postav mě pobavily. Ale myslím, že kdyby nebylo výzvy z loňského roku a tématu „Kniha s ročním obdobím v názvu“, tak bych zase byla o jednu povinnou četbu chudší.

2 07.08.2019

Pro mě jako dítě (a vlastně i teď, za dospěla) byl z „Neználků“ nejlepší první příběh, Neználkovy příhody. Laskavé vyprávění, nádherné obrázky, agitační propaganda nebyla násilná, spíš jen takové moralizování (jako ostatně v mnoha dětských knížkách obecně), Kvítečkov byl plný fantazie, která dětem musela uhranout (auto na sodovku,například). A skvělá předsádka, kde byly zobrazeny všechny postavy, to mě moc bavilo.
Sluneční město oproti tomu už byla nezastíraná chvála pokrokového Sovětského Svazu. Už nešlo o čistou fantazii, ale jen o trochu nadsazený odraz vývoje techniky (hotelový pokoj celý na „čudlíky“, kombajny jezdící v kruzích,...).
No a Neználek na Měsíci, to už byla čistá agitka a kapitalistobijecká propaganda, ale o tom až jinde.
Nicméně ještě stále lze i tento díl dětem předčítat jako pohádku, pořád převládá příběh nad potěchou soudruhů z vydavatelství. České vydání má navíc ještě pořád nádherné Dismanovy ilustrace, což je také plus, díky kterému bych ještě knížku úplně nezavrhovala.
Jako velké mínus jsou však rozsáhlé technologické pasáže popisů, jak to fungovalo v textilních továrnách, jak pracovaly stroje na polích,... To byla nuda i pro dospěláka, natož pro naše děti (i když věřím, že některé techničtěji zaměřené děti si naopak můžou právě tohle užívat).

3 07.08.2019

Často tu zmiňuji, že knihy ilustrované Bornem a Zmatlíkovou jsou zárukou dobrého počtení. Tady bych trochu ubrala, konkrétně u téhle knížky souhlasím s níže uvedeným komentářem, že to bylo příliš všední. Tak, že teď, po 2 letech od posledního přečtení, si vůbec nepamatuji, o čemže to je. Nicméně dětem se to může líbit (nejspíš hlavně kvůli těm obrázkům) a Petišku kvůli téhle jedné věci zavrhovat nebudu, k jiným jeho obyčejným, všedním příběhům se s dcerami vracíme rády.

07.08.2019

Tuhle knížku jsem jako dítě milovala – hlavně ze dvou důvodů: hlavní hrdinka se jmenovala stejně jako já a ta ilustrace na úvodní stránce (hlavně ta) je prostě pro malé holčičky bárbínovsko-princeznovsky přitažlivá. A samozřejmě taky příběh dítěte bez rodičů, to je tahák v příběhu obecně oblíbený.
Teď, když jsem to četla našim holkám, tak už jsem kritičtější. Nejspíš ale proto, že ostatní Hofmanový příběhy mi připadaly propracovanější, nápaditější.
Přesto ale neuděláte chybu, když dáte knížku dětem přečíst, je plná fantazie a taky v ní najdete dobrý návod, jak si sami překreslit malý obrázek na větší plochu ;-)

07.08.2019

Můj osobní problém s medvídkem Pú tkví ve dvou věcech:
1) v mládí se mi k němu podařilo získat silnou averzi (díky jednomu psychopatovi, co mi z Anglie asi půl roku posílal každý! den pohledy právě s medvídkem Pú),
2) ten příběh je hodně specifický, až jaksi děsivě strašidelný, trochu s nádechem Alenky. Teď v dospělosti mi každé z těch zvířátek připadá jako psychiatrická diagnóza – medvídek zajídající pocit osamělosti medem, flegmaticky depresivní Oslík, hyperaktivní Tygr, vyhořelá Sova, neurotické Prasátko,... A proto se mi ta knížka konečně zalíbila. Ale u našich dětí zatím taky nezabodovala, možná proto, že použitý jazyk a styl psaní jsou trochu „starodávnější“. Věřím ale, že tomu dají ještě druhou šanci, protože nedávno viděly kreslený i hraný film a ty se jim líbily.

9 07.08.2019

Moje druhá knížka od Soukupové, taková druhá šance po „K moři“, která mě úplně neoslovila. Ale tady jsem nadšená. Zápletky a příběhy, které zde vytvářela, byly pro mě mnohem víc „touchy“, asi proto, že zvolená témata mi byla bližší, víc se mě dotýkala a nutila mě nad nimi přemýšlet a srovnávat...

5 02.08.2019

Tuto dětskou autorku zbožňují generace Belgičanů a Holanďanů a je mi velice líto, že se překlady jejích děl nedostaly až k nám. V ČR jsem od ní dohledala přeloženou jen básnickou sbírku, což je škoda, protože její próza je tak hravá a čtivá... Knížky jsou většinou ilustrované její dvorní kreslířkou, která tyto texty doplňuje naprosto skvěle. Příběhy malé Floddertje (Špinušky) jsou spíše pro předškoláky, ale mohly by sloužit skvěle i jako první čtení. Jsou to krátké, legrační texty o holčičce a jejím pejskovi, kterým se vždycky podaří něco provést, totálně umazat sebe i celé okolí, ale přitom ukázat, jak mají dobré srdce.

02.08.2019

Jedna z „dahlovin“, co je spíš pro dospěláky, taková milá vzpomínkovka. Jednoduchý příběh o mlsných klucích, protivné prodavačce cukrovinek a zlém řediteli. Pro děti mám od Dahla radši ty vymyšlené, ulítlé příběhy, pro dospěláky zase spíš jeho vyprávění z dospělejšího období. Tohle bylo takové – jo, proč ne, ale vracet se budu spíš k jiným jeho knížkám.

2 02.08.2019

Už jsem s tím možná trapná, ale jakmile to ilustroval Born, tak to prostě nemůže být špatný. Macourkovy příběhy otevřely bránu do světa českých knih naší nejstarší dceří (žijeme v zahraničí a dlouho četla jen v holandštině), Žofka a Mach s Šebestovou patří mezi její nejoblíbenější knížky (o jeho filmech a seriálech nemluvě). Veselé, jednoduché, poučné příběhy, psané typickým stylem „jako když mluví Nárožný“, nádherné ilustrace, prostě paráda.

2 02.08.2019

Roalda Dahla jsem v dětství a mládí trochu minula. Brácha sice doma měl jeho Dannyho – mistra světa, ale bylo to vydání s jinými ilustracemi než od Blaka, takže mě to tenkrát nějak odradilo a nebavilo mě to.
V dospělosti jsem si přečetla dospělá dílka od Dahla, včetně jeho životopisu a pak jsem shlédla některé zfilmované věci pro děti.
A pak jsem začala předčítat našim dětem a zamilovaly jsme si ho. Zde (v Belgii) je toho přeloženo mnohem víc (ale to i na Slovensku, tak doufám, že se toho teď, po překladu Velikanánského krokodýla, někdo chytl a dopřekládají všechno, protože Dahl je prostě bůh!), takže například i Obra Dobra jsme četly i v holandštině a bavilo nás porovnávat si, jak si s překlady hravých Dahlových textů poradily obě strany.
I zfilmovaná verze této knížky je moc hezky zpracovaná, Dahlovy texty nebývají dlouhé a proto se do filmů vejde všechno (někdy i víc).
Myslím, že Dahl a Lindgrenová jsou jedni z mála dětských autorů, kteří opravdu myslí „dětsky“, kteří umí psát pro děti. (Avšak zároveň tak, aby se u toho pobavili i dospělí.)

3 31.07.2019

Už někde dříve jsem psala, že jakmile to ilustrovala Zmatlíková nebo Born, tak to nemůže být špatný! Leporela, která jsem si pamatovala ze svého dětství, jsem si hromadně nakoupila ještě v době, kdy jsem byla těhotná s naší první. A dobře jsem udělala, máme teď tři dcery a na téhle knížce se velice jednoduše, ale moc příjemně, vysvětluje, jako to v přírodě v průběhu roku chodí.

1 31.07.2019

Fantaskní příběh, trochu připomínající (jak bylo již níže zmíněno) Alenku. Nejvíc se nám (při předčítání dětem) líbil v anotaci zmíněný návod na postup v narozeninový předvečer – naše děti jej ochotně převzaly a před svými narozeninami vlezly do postele levačkou a převrátily si polštář.
Ale jinak je to neoslovilo – je to opravdu spíš pro dospělé, těžší jazyk je vždy zaručeně uspal a druhý den jsem musela vysvětlovat svými slovy, oč šlo.
Mně se nejvíc líbilo jeho dokonalé vykreslení postav, např. u služebné, aniž je řečeno, že je Černoška, z její řeči je to jasné.
Bylo to moje první setkání s Faulknerem a věřím, že ne poslední.

2 31.07.2019

Opět díky Čtenářské výzvě (téma: kniha s dějem z Brna) objeven pro mě nový autor. Tedy, jasně, že Goldflam pro mě není nový, znala jsem ho dosud ale jen z TV a filmu. Což při četbě umocňovalo dojem příjemného vyprávění, protože v duchu jsem si to samozřejmě četla s jeho typicky pomalou, klidnou dikcí. Laskavé vyprávěnky jsem nejdřív poslouchala v audioverzi, ale potom jsem si pořídila knihu a určitě se k ní někdy vrátím, je to moc příjemné čtení. I když z některých příběhů o soužití s poněkud panovačným otcem mě chvílemi mrazilo.

2 31.07.2019

pohádky s ilustracemi Josefa Lady vyvolávají i po letech krásné vzpomínky

Nevím proč, ale ostatní knížky od Greena, které jsem dosud četla, se mi líbily o fous víc. Příběh byl na „úkor“ rozboru hrdinových myšlenek a pocitů chudší, ale stačil na to, aby i pobavil. Spíš než špionážní drama se mi to četlo jako detektivka. Líbily se mi nápady s předáním dortu pomocí výhry v tombole nebo způsob obvinění hrdiny z druhé vraždy. S některými citáty v díle jsem se ztotožňovala v osobní rovině („štěstí závisí na prožitých strastech“), jiné jsem si snadno aplikovala i do dnešní, o 80 let novější doby („... ubohý pocit závislosti na rozhodnutí malosti porotců“).

1 31.07.2019