Vojta komentáře u knih

Co by jiní autoři dali za Dickovu geniální a dokonale promyšlenou alternativní verzi druhé světové války! Pro Dicka však, podle mého názoru, prostředí románu nebylo zase až tak důležité a vymýšlel jej jaksi mimoděk. To hlavní, o co kdy Dickovi v jeho románech a povídkách šlo, bylo nalezení odpovědí na různé otázky, na které nelze nalézt odpověď. Například "Je vesmír kolem nás skutečný?" nebo "Existuje Bůh?".
Nevím zda se odpovědí na své otázky dočkal. Možná ano, sám se prý setkal s Programátorem - tvůrcem vesmíru. Faktem však zůstává, abych pořád neodbíhal od tématu, že Muž z vysokého zámku je nesmírně poutavou a čtivou knihou, která navíc nabízí aspoň částečné pochopení Dickova vnitřního světa a jeho myšlenkových pochodů.

6 14.07.2011

Není divu, že je Zaklínač v Česku tak oblíbený. Je to dobrodružné, je to přijatelně jímavé, je to mírně erotické, je to vtipné. Je v tom také kus filozofie, ale jenom s mírou, aby se čtenář nezalekl, že čte něco intelektuálního. Velmi dobrý oddech, ovšem na zadek se z toho my, fanoušci Dostojevského, neposadíme.

13 12.07.2011

Zatím nejlepší Shakespearovo dílo, které jsem četl nebo viděl. Hamlet je obdivuhodná postava, nebojí se smrti, pozemské intriky jsou mu k smíchu a s ostatními si pohrává jako s míčkem. Vše doprovází svým neopakovatelným sarkasmem. V této tragédii Shakespeare vyjádřil svoje znechucení ze společnosti, ale neztratil glanc a všechno podal s jízlivostí sobě vlastní. Kniha, ve které jsem "jenom podtrhával a nikdy neudělal nesouhlasnou vlnovku", jak jednou pravil Václav Klaus.

4 11.07.2011

O této knize jsem se dozvěděl ve škole, učitel nám tehdy řekl, že jde o těžko čitelnou i pochopitelnou knihu. Měl pravdu... Každopádně mystika a neznámo je ve staré Praze jako doma a Meyrink to takřka dokonalým způsobem popsal. Zároveň má román i morální hodnotu, neboť popisuje zkaženost židovského ghetta. Fakt, že celé generace vyrůstají na stejném omšelém místě, má fatální důsledky - dojde k celkové degeneraci. V uličkách židovského města je tento úpadek silně cítit, natolik, že ho vycítí i čtenář. V tom je asi největší síla románu, v těžké, nedýchatelné atmosféře plné záhad a nenávisti, v atmosféře, která je zcela neopakovatelná. Zároveň však román mírně irituje svou nejednoznačností, čtenář si musí spoustu věcí domýšlet sám, i když, pravda, to asi není úplně chyba... No, ale pět hvězdiček tomu prostě nedám, možná jsem zaslepený, ale přišlo mi to v lecčems jaksi odfláklé. Třeba později změním názor.

1 11.07.2011

Podivná a úchylná kniha. Zdánlivě jde o brak nebo pornografickou literaturu, ale má to v sobě něco tajemného, co knihu povyšuje. Mírně. Pořád je to úchylná blbost, ale něco na tom je. Akorát nevim přesně co, možná, že mě ten pěknej obal a známé jméno autora obměkčilo a já teď v žumpě hledám poklad. Každopádně dám neutrální dvě hvězdy.

5 19.06.2011

Vysockého písně jsou jednoduché a drsné, zároveň mají ale i humorný až groteskní rozměr. Velmi úderné verše, žádné zdlouhavé litanie o lásce a nenávisti. Hezky pěkně od podlahy. Však má Vysocký také právo takto psát, na rozdíl od jiných, o čem psal, to skutečně prožil. Žil hekticky a se vší energií a takové jsou i jeho básně. Přece jenom mám však radši jeho básně nazpívané a v originále. Překlad je sice dobrý, ale originál je originál, navíc ve Vysockého řízném podání(člověk by se ho někdy skoro až bál) je celá jeho tvorba ještě o něčem jiném, byl to přece jenom herec a to je vidět. Nejlepší básně: Už jaro začínalo, Píseň o trestním zákoníku, Poprava horské ozvěny, Píseň o šancích, Můj černej člověk v šedým převlečníku, Koně k nezkrocení.

6 04.06.2011

Jméno růže se se čtenářem příliš nemazlí. Těžkopádné dějepisné pasáže jsou střídány filozofickými pasážemi, čtenář musí mít v těchto věcech zálibu jinak si knihu moc neužije. Ale na druhou stranu podle mě není nutné být na tuto knihu nějak zvlášť učený, aspoň tedy na pochopení základu. Hlavní je být ochotný vnímat text pozorně, v něm je vše potřebné ukryto. Kdo vytrvá, je odměněn, kniha s postupem času začne být čím dál tím zajímavější až vyvrcholí podivuhodným závěrem. Zkrátka neopakovatelný zážitek, je však třeba si pro něj něco vytrpět.

12 31.05.2011

Vemi působivé. Knížka je plná praštěnejch chlápků, co se dokážou bavit dvě hodiny v kuse o naprostejch nesmyslech, tedy totálně vymaštěnejch, smradlavejchj idiotů, který bych normálně skoro odsoudil. Ale právě vlivem Dickova sugestivního vyprávění jsem je neodsoudil, neboť jsem se do nich vžil a částečně je pochopil. Jak píše Dick v doslovu a vlastně i celé knize, feťák nemusí být ztělesněním všeho zlého, může to být jen člověk, který si chtěl "hrát" a nezvládl to a nebo člověk, jenž se stal obětí okolností, paradoxně zinscenovaných "čistými". Je nutno říci, že po celou knihu měl Dick děj pevně v rukou, on totiž nepsal o politické situaci v Somálsku, on psal o sobě a o světě, ve kterém žil a to v dost konkrétních pojmech. Knihu typu Temný obraz prostě nemůže napsat nikdo, komu by chyběla ta tíživá osobní zkušenost, byť by byl jinak sebetalentovanější.

3 01.05.2011

Přečetl jsem to za den, ale moc mě to neoslovilo. Alchymista obsahuje sice mnoho pozoruhodných myšlenek, ale jsou to jenom staré věci podané novým způsobem. A ani ten způsob není nový, je jen neobvyklý pro dnešní dobu. Chápu však, že tato kniha může působit na jisté jedince impozantním dojmem. V doslovu jsem se dočetl, že "kritika se snažila dobrat příčin neutuchající Coelhovy popularity". Myslím, že ta spočívá v tom, že Coelho dává svým čtenářům plnohodnotnou alternativu ke všemu složitému a nejednoznačnému, tedy všemu čím dnešní svět oplývá. Bez jakýchkoliv pochyb nám tu předkládá návod jak žít, jak se dobrat štěstí. Je to však jen jeho vidění světa, nemůže nám ho takhle vnucovat. To mě na celé knize nejvíce irituje, že Coelho čtenáři říká, že "tyto věci jsou takhle a takhle" bez nejmenšího zaváhání či připuštění nějaké jiné alternativy. Ale moderní člověk by se neměl držet jednoho univerzálního názoru, měl by si od každého brát něco a svým mozkem si to všechno přebrat a následně udělat spojení toho všeho, aby dal vzniknout svému vlastnímu názoru. A ne všechno přejmout z jedné knihy, od jednhoho autora. A k tomu myslím tato kniha nabádá, v čemž je kámen úrazu celé knihy. Neříkám, že Alchymista není v lecčems pravdivý, zkrátka to jen není vrchol vší filozofie, přestože se tak tváří.

7 26.04.2011

Celý příběh bohatě stačí pro účely počítačové hry, ale jako samostatná kniha to není nic moc extra. Je to sice všechno celkem umně sepsáno, ale vůbec nic nového to nepřináší, naopak vykrádá všechno možné, jak už je u fantasy zvykem. Kdyby tam nebyl ten velký nápis Warcraft® tak si to nikdo nekoupí ani nepřečte. I já jsem si to přečetl jenom z toho důvodu, že tam byl ten nápis a taky proto, že jsem si chtěl přečíst nějakou oddychovku. Účel byl splněn, já jsem si čtenářsky oddychl a teď hurá na Nietscheho a Dostojevského :-).

1 22.04.2011

Hlavní hrdina je tentokrát zvíře, přesto se vyznačuje podobnými rysy jako většina Londonových lidských hrdinů. Především - je naprosto výjimečný svojí vůli. V tomto případě to není vůle něčeho dosáhnout, je to pouze vůle žít, která Bílého tesáka udrží naživu v situacích, kdy to nikdo nečekal. Kromě tohoto silného prvku, který spolehlivě vždy zaujme, je v knize zajímavá také míra vcítění se do hlavní postavy vlka. London měl určitě psa a při psaní se s ním určitě radil, neboť popis vlčího(nebo psího) přemýšlení působí opravdu věrohodně. Já sám mám psa a některé věci z knihy musím potvrdit. Náš pes sice není tak divoký, ale přece jenom to není gaučák, který by nevěděl co je to ohrnutý pysk. :-) Suma sumárum, Bílý tesák je velmi příjemná kniha, která má velmi poutavý příběh, ve kterém se navíc objevují šlechetné myšlenky. Homo homini lupus, ale lupus nemusí být homini lupus. :-)

9 10.04.2011

V obrazotvornosti se tento román občas vyrovná i legendárnímu Nádraží Perdido. Příkladem toho je mimo jiné i hrůzostrašná dvojice povětšinou nazývaná Goss a Subby , kterou jsem si zamiloval hned napoprvé. A Teťák nebo Grisamentum mají taky své kouzlo. Takovéto postavy zkrátka jen tak neuvidíte, trpaslíci a elfové ať se jdou zahrabat. :-) Problém románu tedy rozhodně není v originalitě postav, spíš v originalitě zápletky. Rozhodně není špatná, ale že by mi to vyrazilo dech... A ten konec taky nebyl zrovna šokující, prostě lepší normál, nic převratného. Pěkné počtení, o tom žádná, ale čekal jsem teda větší bombu, už proto, že mám odjakživa rád obří hlavonožce.

1 02.04.2011

Originalita nade vše i za cenu toho, že výsledný text bude úplná hovadina, tak bych charakterizoval tuto sbírku básní. Ale je třeba připustit, že některé básně jsou opravdu výjimečné, právě proto, že nikoho jiného než Morgensterna by takové spojení nenapadlo. Personifikace je v jeho básních všudypřítomná, vzdech bruslí po zamrzlém rybníce, papír od chleba s máslem vede filozofické úvahy. A když už tu nejsou oživlé věci, tak je tu Palmström, který je tak jemné duše, že když spatří ve svém kapesníčku čtenáře sedícího u stromu, raději odejden nevysmrkán a nebo von Korf, který zásadně před úřady popírá svoji existenci, neboť plyne jenom z dohadů. Skutečně velmi silný zážitek, jen některé básně jsou až příliš...experimentální. Nejlepší básně: Veliké lalula, Vzdech, Estetická lasička, Jak si šibeniční dítě zapamatuje jména měsíců, Obrazy, Úřad, V řísi interpunkce.

10 15.03.2011

Pro začátek musím říct, že Šifra mistra Leonarda je jedna z nejčtivějších knih jaké jsem kdy četl. To je však bohužel jediný superlativ, který o této knize lze pronést. Knihu sice přečtete raz dva, ale to je tak všechno. Fakty v knize jsou sice úžasné, ale taky člověka omrzí, navíc zřejmě Brown neobjevil nic moc nového(, i když, pravda, pro mě docela jo). Zkrátka je to kniha zdánlivě bombastická, vevnitř však celkem prázdná. Těžko si ji ještě někdy přečtu. Ale kdo má rád časopis Epocha, tak si určitě přijde na své.

3 06.03.2011

Opravdu zvláštní literární experiment, který je sice silně uživatelsky nepřívětivý, ale zkušení či vytrvalí čtenáři se s ním vypořádají. Odměnou těmto odvážlivcům je pestrý součet životních pravd a moudrostí a také hospodských historek, které se v této neuspořádané knize objevují. Některé štěky jsou opravdu vtipné například: "Co jste mi to dali za larvu, vždyť je ošklivá jak akademická malířka!" Celá kniha má všeho všudy jen dvě věty. Když to viděl můj poťouchlý kamarád, chtěl je dát našemu učiteli češtiny na větný rozbor.

5 16.02.2011

Bílá velryba je skutečné veledílo, které čtenáři dokonale popíše podivné zákonitosti velrybářského světa a také podivné zákonitosti zmučené duše monomaniaka Achaba. Hlavní myšlenka knihy je skutečně velmi silná, čtenář je však neustále šikanován něchtěnými detaily, které by se hodily spíš do učebnice biologie. To je možná důvod, proč jsem knihu četl tři měsíce. Přesto na Bílou velrybu jen tak nezapomenu, jelikož velrybářský svět 19. století i s podivnými postavičkami, které se v něm vyskytují, mně zkrátka učaroval.

3 23.01.2011

Sbírka úžasných povídek, která z P.K. Dicka udělala mého oblíbeného autora. Zejména Totall Recall, Druhá série nebo Elektrický mravenec vyrážejí dech. Je dobře, že jsem začínal s Dickovými povídkami, tedy tím nejčtivějším a nejpochopitelnějším, co kdy napsal. Uznejte, že například takový Muž z vysokého zámku působí na nezasvěcence trošku divně.

1 16.01.2011

Dávno před Matrixem a podobnými filmy vytvářel P.K.Dick světy virtuální reality. Už tehdy pochyboval o tom, zda realita, ve které žijeme je tou "pravou" a jestli nějaká pravá vůbec existuje. Ubik je jedna z knih, ve které zhmotnil své myšlenky. Ani hlavní postavy, ani čtenář neví, co je skutečné. Když už se zdá být všechno vysvětleno, přijde poslední kapitola a... Zkrátka typické Dickovo dílo, které čtenáře uchvátí, ale nedává mu moc odpovědí. Ale o to je to právě zajímavější...

4 15.01.2011

První dvě části jsou skvělé, ta třetí mě už tolik nezaujala. Přesto celkově hodnotím velmi kladně. Asimov si tentokrát vybral dost netypická témata, snad aby zavřel ústa svým kritikům. Sex, mimozemšťané, mimozemšťanský sex... !SPOILER! Jen je škoda, že román skončil dobře, špatný konec by seděl víc a možná by byl působivější a varovnější.

1 31.12.2010

Nesmírně prapodivná kniha, pro většinu lidí včetně mě těžko pochopitelná. Autor popisuje děje v kouzelném lese a málokdy čtenáři odpovídá na otázku "Proč ?". Celé to dává jakýsi smysl, ale pokud se vše pokusíte pochopit čistě logicky, tak pohoříte. Nevím jestli jsem tuto knihu pochopil, tak jak byla zamýšlena, ale něco jsem si z ní vzal. A to něco ve mně při nejmenším zanechalo hluboký dojem, pocit tajemna z dávných dob.

4 28.12.2010