Temný obraz
Philip K. Dick
Jeden z nejúspěšnějších románů kultovního autora sci-fi. Tentokrát se odehrává v Kalifornii blízké budoucnosti, kde narkomany zabíjí nová, naprosto návyková droga. Antihrdina Bob Arctor, jinak rovněž protidrogový agent Fred, otevírá svůj dům narkomanům a prožívá s nimi vše, co s sebou tato látka přináší. Drogová scéna se ale radikálně změnila a drogy, policie, svět ani smrt už nejsou jako dřív. Ovlivňování vnitřní i vnější skutečnosti drogou je Dickovo věčné téma, ale nikdy nevycházel tolik z vlastní zkušenosti jako v této knize. Na rozdíl od svých ostatních děl tu autor díky zakotvení ve skutečnosti často využívá černého humoru a absurdní grotesky, což z románu dělá nejzábavnější vážnou knihu o drogách.... celý text
Literatura světová , Romány , Sci-fi
Vydáno: 1998 , Talpress
Originální název:
A Scanner Darkly , 1977
více info...
Přidat komentář
Pamätal som si to inak. Mal som pocit, že tá "paranoja" z toho, že je to celé len drogová fantázia hlavného hrdinu, je oveľa prítomnejšia.
Aj tak si ale myslím, že je to veľmi dobre napísané. Myslím, že túto knihu veľmi ocenia ľudia, ktorí zvládali a zvládli boj s nejakou drogovou závislosťou.
(SPOILER)
Temný obraz není sci-fi v pravém slova smyslu. Jeho prvky se tady samozřejmě najdou, více jde ale o společenský román o rozpadu jedné osobnosti.
Čtení Temného obrazu je schizofrenní stejně jako život hlavního hrdiny. Značnou dávku pozornosti vyžaduje vnímání tajného agenta Freda a drogově závislého Boba Arctora coby jedné osoby, to vše ještě umocní okamžik, kdy Fred dostane za úkol sledovat právě Boba - tedy sebe samého.
Ten příběh lze vnímat jako obžalobu drog a neuváženého chování, kdy za “trochu zábavy” nakonec zaplatíte neúměrně vysokou cenu. Závěr je neskutečně silný, mrazivý a celé je to dost autentické, že prostě tušíte, že to napsal někdo, kdo to prožil.
Nejslabší věc, kterou jsem od Dicka četl. Výsledný dojem ukrutně sráží, že už od začátku jsem to vnímal jako protidrogovou agitku. Takový to, kdy vás ve škole vyléčená smažka varuje před drogami.
Takže látky způsobující závislost. Psychedelik, který závislost většinou netvoří, se to moc netýká. Obávám se, že Dick neměl žádné významnější psychedelické zážitky. Z jeho knih to není znát. Jsou příliš rozumové.
Chybí nadhled, který entheogeny poskytují. Ta jeho ujetost mi přijde jako odraz jeho duševních stavů. Možná vliv antidepresiv. Kdo ví co všechno smažil. Jinak je to docela extrémní čtení. Rozvoj psychózy je fakt sugestivní.
Informace o hemisférách odpovídají skutečnosti. Následek poškození corpus callosum je spoiler. Nevím zda se to dá snadno vygooglit. Píšu to v komentáři u Spiritualita bez náboženství od Harrise ve třetím odstavci.
Dál mě naštvalo, že v anotaci je spoiler. Jenže ne. Sám Dick to krátce po začátku vykecá. Respektuju Argo jako velmi kvalitní nakladatelství, ale ty anotace jsou někdy nepovedené. Zbytečně prozrazují části děje.
Místy je to hodně vtipné. Obsahuje to spoustu humorných rozhovorů a bláznivých situací. Komunikace vyschízovaných postav je fakt povedená. A byla tam scéna, která mě úplně rozsekala. Smál jsem se jako hovado. Takový to, kdy už nechcete, ale nejde to zastavit. Smějete se až vás bolí břicho. :D
Humor se povedl. Pro Dickovy fanoušky asi super věc. Ale proč vlastně číst o lidech, kterým se rozpadá mozek? Po této stránce to bylo fakt nepříjemný čtení. Ani humor a vtípky to nedokáží vyvážit.
Dal bych 2 hvězdy. Prostě se mi to nelíbilo. Oceňuju však humor, brutálně mě to rozesmálo a má to povedený závěr. Navíc dobře popsaná problematika mozku. K té vtipnosti určitě přispěl i povedený překlad. Mrzí mě to, ale jen 65%
Průvan ti zabouchl dveře a neni tu klika? Realita suckuje Philipa Kindreda Dicka! Né, vole, mně nejebe a kdyby, tak to neni z pika, aha! ...nijak mne neuráží, když mi má smyšlená přítelkyně tyká! Mimochodem... Filmová adaptace je také povedená, díky rotoskopii, skvělému obsazení, soundtracku a vůbec... Radost pohledět, byť předloha mi přišla lepší, díky pocitu marnosti, jenž ve mě zanechala, když jsem ji v osmnácti dočetl porvé a připadal si tak odvařený, až jsem začal reálně přemýšlet, že bych měl seknout se všim, a tim myslim s drogama, haha, byť ty největší jízdy byly vlastně teprve přede mnou. Život... Je stejně scifi. No nic, tim chci říct: Káplo mi to do noty. Vtipná a poučná kniha. Kla si ka
Je Temný Obraz najlepšie Dickovo dielo? To je vzhľadom k jeho rýdzo feťáckemu charakteru trochu zložité, lebo minimálne polovica textu sa dá označiť za čistý blábol a je len na vás či si dokážete užiť všetky tie nádherne nezmyselné dialógy a myšlienkové pochody vysmážaných hrdinov. Kniha má v zásade dva sci-fi prvky, nejakú novú super drogu o ktorej sa vôbec nevie kde vzniká a maskovacie zariadenia protidrogových agentov vďaka ktorým majú veľmi neurčité tvary. Vtip je v tom, že nikto nepozná identitu agentov, takže je hlavný hrdina poverený sledovaním samého seba, lebo má na feťáka žijúceho v rozpadnutom baráku podozrivo veľa peňazí, ktoré ale v skutočnosti zarobil práve ako agent. Áno, bavila ma tá smažená fritovaná absurdnosť, paranoidné výplody, historky o hašišovom robotovi a ten moment keď chudák Bob prestával rozlišovať kto vlastne je ma krásne rozsekal. Ale samozrejme je tu nejaké to ale a to sú pre mňa hlavne skoky vo vyprávaní ktoré narušujú plynulosť rozpadu hrdinovej osobnosti, takže preskakujeme z bodu kde začal pochybovať do bodu kde je už úplne mimo a nakoniec len smažená troska vznášajúca sa niekde v diaľavách. Všetko čo bolo tak úžasne rozohraté je v istom bode zmietnuté zo stola, lebo už na tom nezáleží a aj keď to stále dáva svojho druhu zmysel a speje k finálovej pointe, tak mám pocit že mi tie úskočné manévre ukradli časť zážitku. Ale čo by som asi chcel od feťáckej odysey, že? Takže je to moc fajn, ale v mojich očiach to malo na viac, keby autora nenapadlo zahnúť za roh.
Divná kniha o fetackych bludech nebo mistrně napsaná analýza o pochodech v lidech propadlých závislosti. Některé pasáže byly zajímavé, jiné vtipné, pár jsem jich nechápal. Doufám, že autor má ty další knihy o něco lepší.
Už od začiatku ma námet/dej/forma absolútne nevtiahli, 254 strán z toho 200 dokopy o ničom.. ak by to bola väčšia poviedka na tých povedzme 54 strán, možno by to bolo podstatne lepšie, no takto som to dočítal iba zo zotrvačnosti. Pritom som pomerne trpezlivý čitateľ, no toto ma minulo. Celkovému dojmu nepomohol ani ten preklad a neprehľadnosť dialógov v texte, čo zráža moje hodnotenie ešte viac.
Panebože! Rozhodně si to budu chtít přečíst ještě někdy jednou. Nejsem filosof, ale toto je tak dokonalý mindfuck, tak perfektně popsaný rozpad osobnosti, že to jde jenom těžko vyjádřit. Absolutně nesmyslné dialogy postav dávají naprosto smysl a Dick si pěkně pohrál s tím koncem, kde nechal čtenářům víc otázek než odpovědí. Bylo mi smutno, ale tak to bohužel je.
Kniha začíná jako klasická "dickovina", ano, malé "d" je schválně, použijte slovník :O tedy ne, že bych měla načteno od autora tolik knih. Ale zatím pro mě všechny začali stejně. První stránky jsem vždycky strašně zmatená a špatně se v nich orientuju, ale až po chvíli se to srovná, a já lituju, že to už skončilo. Navíc mi docela dlouho trvalo, než jsem přeskočila na výhybku slovenštiny, ale potom to byla brutální jízda.
Bavila mě ta paranoia, skvěle napsané rozdvojení, celá ta psycho část byla naprosto skvěle zpracovaná a za vsuvky, které odlehčují jsou i vtipné, za ně jsem byla ráda. Což je zároveň můj hlavní problém. Místy to na mě bylo možná i trochu dlouhý a možná by příběhu slušelo míň stránek nebo to napsat jako povídku. Ale napsal to tak, jak napsal ;)
Jsem jediná, komu přijde, že ta anotace od Arga toho čtenáři vykecá mnohem víc, než je příjemné? (Když dopředu nic nevíte a nikdo vám ani nic nevykecá?)
Nikdy mi napsat komentář nedalo takhle zabrat, jako právě k Temnému obrazu...
PS: docela mě pobavily rozdílné přístupy k překladu pojmu "Substance D" českého a slovenského vydání...a nejsem si jistá, zda se český úplně povedl :/
Ke knihám se moc nevracím. Jsem pomalý čtenář a radši sáhnu po novém titulu, než abych něco četl znovu. Ale Temný obraz... po letech jsem dostal chuť si ho připomenout a opět nezklamal. Rozpolcení osobnosti tak vyhraněné, že to nelze popsat. Tedy P. K. Dick to vlastně popsat dokázal a navíc stylem tak výrazným, že zanechal více otázek než odpovědí než otázek než odpovědí, než odpovědí, než odpovědí... cvak.
"V jednom kuse na sebe donášim."
Podobně jako v jiných autorových knihách je i v Temném obrazu hlavní hrdina rozpolcen: poháněn působivou vnitřní silou a ctěním svého úkolu, přesto sužován hrozivou paranoiou a zničující drogovou závislostí. Stojí mezi dvěma světy a nedovede si vybrat pouze jeden... jak by konec konců mohl, když je najednou dvěma lidmi, když jeho úkol není "odhalit, že zahradník je vrah", ale sledovat sama sebe?
Obě já, kterými žije, jsou spolu propojena a jakkoliv se nedá žit v obou naráz, celou knihou prostupuje i zničující neschopnost sjednotit je nebo si z nich vybrat pouze jedno. Protože i kdyby bylo možné zvolit jen jedno z nich, jak určit které? Dualita dobra a zla se v této knize rozplývá, přestává působit tou silou, s níž rozdělují např. svět Pána prstenu. Arctor stojí v obou světech najednou a schopnost zvolit si mezi nimi se postupně vytrácí, až nakonec podlehne i schopnost rozlišovat je... A jeho psychotická rozvrácenost i drogová závislost dojdou ke svému vrcholu.
Je to šílená kniha, na několika stránkách vysloveně mrazivá... a o pár dalších zase cynicky vtipná a zábavná. Čtenář je vystaven rotříštěné integritě a stále drtivější psychotické paranoie, kterou jako kdyby nebylo možno překonat. Taková nekonečná feťácká schýza posílená sci-fi vynálezy. Jediný únik od toho všeho jsou praštěné, zfetované konverzace a historky, které tu tíživou atmosféru na chvilku prolomí humorem, dlouhodobě ji však stvrzují a posilují.
Temný obraz je zvláštní, zneklidňující zážitek, dobrý start s Dickovými knihami i varování, kudy vživotě nejít, jaké cestě se vyvarovat. (Zvlášť v kontextu doslovu.) Pátou hvězdu jsem nakonec nedal, protože by knize podle mě neuškodilo, kdyby byla o trochu kratší. Myslím, že by si napětí udržela lépe a atmosféra by byla ještě tíživější než takto, kdy mi některé stránky připadaly nadbytečné. Celkově ale doporučuji, za přečtení rozhodně stojí.
Místy pochmurný, místy groteskní, místy psychedelický. Pro mě asi nejlepší Dick, co jsem zatím četla (a to srovnávám i s Blade Runnerem nebo Mužem z Vysokého zámku, takže konkurence je fakt velká).
Pozoruhodná kniha a snad ještě lepší film (quasianimák s Keenu Revesem), který však v kinech prošuměl.
Bohužel jsem nedočetl, autorův styl mě nebavil a do dalších stran jsem se nutil. Zajímavý příběh, jehož zpracování jsem nestrávil.
Po Ubiku docela zklamání. Kniha má určitě co nabídnout a přichází se zajímavými nápady. Už třeba takový měňavý oblek je slušná vychytávka a pro agenty nedocenitelná. Pak samozřejmě i látka S a její účinky na mozek jsem docela zajímavě popsané.
Celkově se děj poměrně táhne bylo tu spoustu částí, které mě opravdu nebavili a špatně se mi četli. Přesto je tu spoustu zajímavých zvratů, které člověk pomale ani nevnímá jako zvraty, protože to celé působí jako špatný sen a čtenář už špatně odhaduje co je skutečnost. Co určitě musím vypíchnout je doslov autora, který mě i vzal za srdce.
Po dočtení knihy jsem si musel pustit filmovou adaptaci, která se drží předlohy velice věrně. Některé věci jsou vynechané jiné trochu přeházené. V kostce to je velmi dokonalá adaptace.
Celkové hodnocení 60%
Linklaterův film jsem viděl v době jeho uvedení do distribuce a pak ještě později znova, ale co si pamatuji, tak nabídl (kromě Winony Ryder, která je okouzlující i rotoskopická) spíš znepokojivé - téměř nepříjemné - pocity, než nějaký souvislý komplex myšlenek.
Kniha je jiná. Je sugestivní, velmi naléhavá, zneklidňující, ale předkládá toho i hodně k přemýšlení, k úvahám o fungování jednotlivce i společnosti. Otázky v knize vyslovené se zakousnou do hlavy a nechtějí se pustit i delší dobu po dočtení.
Z většího množství témat mě nejvíc zaujala otázku rozpadu identity, soukromý boj člověka o udržení si vědomí vlastního já. To mě zajímalo víc než kriminální zápletka i než popis společenských pohybů v zemi, ve které nemalé procento občanů propadá do nevratné sebedestrukce (tím neříkám, že to jsou nezajímavá nebo špatně zpracovaná témata).
Feťáckým dialogům jsem se nesmál, Temný obraz jsem vnímal jinak než Trainspotting nebo třeba Samotáře, bizarnost rozhovorů jsem četl spíš jako mrazivou karikaturu lidství, jako smutnou zprávu o tom, k jaké míře vyprázdněnosti se může člověk dostat, když se při hledání jiných dimenzí našeho světa (tedy toho, co našemu světu chybí do celistvosti) vydá naprosto špatným směrem. V širším smyslu je tak možné brát celou knihu: Pokud je tedy její název opravdu parafrází svatého Pavla a jeho „Nyní vidíme jako v temném zrcadle a skrze podobenství, potom však uzříme tváří tvář.“, pak je to výklad, který zcela obrací smysl poselství ze zaslouženě proslulé třinácté kapitoly. Zatímco Pavel zvěstuje do Korinta dobrou zprávu, že poputujeme od dobrého k mnohem lepšímu, postavy z Temného světa prochází do čím dál děsivějších situací, ze kterých nakonec nevede žádná cesta ven – jsou jako zapadlí do bažiny, kteří se panickým pohybem a marnou snahou o záchranu jen noří hlouběji a hlouběji.
Bob/Fred není typický kladný hrdina, žádný neohrožený agent bondovského typu, je to mnohem víc postava k politování než k obdivu. Ale je v něm něco, co mi bránilo ho odepsat, nějaká jeho podvědomá touha po hledání smyslu a pravdy a cesty. A taky jeho vztah k Donně, který je mnohem víc než jen milostnou touhou, ho v mých očích hodně zlidšťuje – Donna je jeho majákem, jeho pevným bodem ve velmi nejisté realitě. A právě vztah k Donně (a jeho překvapivý zvrat) je druhým důležitým tématem románu – odpovědnost za druhé. Můžu při snaze o dosažení pozitivního cíle (například boje proti organizované distribuci drog) vystavit jiného člověka zkáze? A je přípustné – při sledování úctyhodného zájmu – sledovat sebezničení svého bližního a nepodat mu pomocnou ruku? Samotný závěr románu na tuhle otázku zdánlivě odpověď dává, ale jako u všeho v téhle knize to vlastně není tak jisté.
Ani neviem ako hodnotiť túto knihu. Čítala som ju, ale miestami vôbec nevnímala a strácala sa v texte, kto je kto vlastne a čo sa tam deje... Možno je to tým, že som po dlhšom čase čítala knihu v angličtine :)
Temný a ešte temnejší príbeh zo sveta drogovo závislých. Pochmúrna vízia Spojených štátov blízkej budúcnosti, kde úrady prehrávajú vojnu s drogami. Substancia D. je droga, ktorá presiakla do všetkých spoločenských vrstiev a pomaly rozožiera americkú spoločnosť. Substancia D. je smrť. Rozpoltí osobnosť. Zničí individualitu. Naruší vnímanie skutočnosti. Povedal som to práve naozaj ja? Alebo som si to len myslel? Kto však túto nebezpečnú a ako epidémia šíriacu sa drogu vyrába? Ako sa distribuuje? Ako je možné, že sme to doteraz ešte nedokázali zistiť? Je organická alebo syntetická? Kto za tým všetkým stojí?
Bob Arctor je tajný agent protinarkotického oddelenia z úradu šerifa okresu Orange. Zároveň berie drogy. A substanciu D. Veľké množstvá. Postupne prestane vnímať veci také aké sú a začne sa mu zlievať jeho skutočná identita s falošnou identitou agenta v utajení. V temnom, vysoko konšpiračnom a melancholickom príbehu sa krivý vnímanie skutočnosti, halucinačné táraniny feťákov s elegickou poetikou a dokonalé dávkovanie napätia, dokonalé zobrazenie straty osobnosti a pár špičkových dejových zvratov.
Totální schíza, jak je u Dicka zvykem. Protidrogový agent Bob Arctor, který je pověřen sledováním sebe sama a pár svých kamarádů, drogové mejdany, feťácké vyhulené řeči. Nakonec toxická psychoza, rozpojení mozkových hemisfér, ztráta smyslu pro to, co je realita a co není, paranoia. U některých těch feťáckých dialogů jsem se celkem bavil, např. když se Luckman snažil zabít a místo heroinu si vzal silný halucinogen a pak potkal monstrum plné očí zpoza známých dimenzí, které mu začalo předčítat všechny jeho hříchy. Toto spolu s Ubikem jsou jedny z jeho nejlepších děl. Film jsem viděl už dávno a rozhodně jsem si nepamatoval pointu.
Štítky knihy
drogy závislost, narkomanie zfilmováno paranoia
Autorovy další knížky
| 2004 |  Blade Runner – Sní androidi o elektrických ovečkách? |
| 2007 |  Muž z vysokého zámku |
| 2005 | Temný obraz |
| 2006 | Planeta, která neexistovala (I) |
| 2002 | Minority Report a jiné povídky |
Kniha Temný obraz je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 505x |
| Čtenářské výzvě | 16x |
| Doporučených | 55x |
| Knihotéce | 217x |
| Chystám se číst | 147x |
| Chci si koupit | 35x |
| dalších seznamech | 7x |
Moc zdlouhavě napsané,že jsem měl problém to dočíst