vnimat_Krasu komentáře u knih
Na tu čtyřku to zaokrouhlím. Autorka totiž tentokrát sympaticky štěpí detektivní linie. Ve Skotsku řeší zvrácenou reality show, ve který nadržený chlapy loví a zabíjí rumunský šlapky. Ve Francii zas nelegální dárcovství orgánů smíchaný s kanibalismem. Jo. Šestej díl se dotkne hned dvou béčkově hororovejch premis a já si v tý extrémně čtivý formě užíval, jakej drive ta série zas po čase má. Po příšerným Dokonalým zločinu jak z červený knihovny je Callanach zpátky tam, kde ho chci mít. Jistej. Lidskej. Jednoduše napínavej.
Tohle mě trápí. Little má v rukávu pár super idejí (např. zmrzačenej Pahýl, co žije ve křoví, je vpravdě ďábelská myšlenka), ale zkrátka se mu nepodařilo mě svým Společenstvím přibít k příběhu. Dobrá premisa je tu totiž rozmělněná v přepáleným počtu normostran, do nichž autor nemá moc co dát. Hlavní postava tu píše horory. A když vypráví o svojí práci, říká, že je "něco jako Stephen King". Dokonale tahle věta vystihuje celou knížku. Nezbytný věci jsou prostě jednom jedny.
Příběh Richarda, co se na nesmyslně drahý vejšce kamarádí s partičkou machýrků, je navzdory skoro šesti stům stránkám neuvěřitelně čtivej. Tu atmosféru studia, pochlastávání, lásek na jednu párty, experimentování se vším možným, přemírou volnýho času a psaní esejí si tu Tarttová dává. Je to celý jako Kingova novela Srdce v Atlantidě jenom o level lepší. Pohlcující, fantasticky napsanej pan Román. Labužnický rochnění se v lidskejch chatakterech a velkolepá walk of shame vyhoněnýmu snobství. Mistrovský dílo.
Nestárnoucí klasika. Stará škola. Spravovač chuti po jakýkoliv generický detektivce s mdlou hrdinkou s culíkem a matným čtvrtičem lidí bez silný charakterový stavby. Pokud vás baví krimi thrillery, je Červený drak jasným zástupcem vašeho must-read listu.
Adrenalinem napíchanej thriller s řadou současných témat (Netflix dokument!), kterej takřka dokonale splňuje to, co od moderního page-turneru čekám. Výtečně valí kupředu, skvěle zalamuje kapitoly a umně pracuje s vodítky, podle kterých můžete odhadovat finálový odhalení. K Alexovi Finlayovi si přilepte hvězdičku. Jestli tohle není rising-star světovýho thrilleru, sním svou čepici s logem Detroit Red Wings!
Operace prostaty potkává thriller, co nejde odložit. Škůdce si nebudu pamatovat pro jeho pointu nebo dokonalýho antagonistu. Ale pro to realistický prostředí nemocnice a dusný klima na sále i v podsálí. Je znát, že je Kelly Parsons chirurg. Pasáže, kdy se hlavnímu hrdinovi přestává dařit v práci, pokazí odříznutí nádoru nebo operaci močáku, jsou totiž jednoznačným highlightem celý knížky. Kdyby se Škůdce na konci až příliš neobrátil k rutinnímu napodobování thrillerových vzorů, klidně bych tasil i absolutno. Deník nešikovnýho doktora bych totiž od Parsonse bral hned.
Kdyby knížky byly filmy, tak je Půlnoční knihovna letní blockbuster. Takovej ten, na kterej může jít každý a všem se bude líbit. Takovej ten, kde je všeho akorát a co uteče jak voda, i když má tři hodiny. Ne. Asi to nebude knížka, kterou si prsknete mezi svých deset nejmilovanějších. A taky budete, stejně jako já, od dobrý třetiny natuty vědět, kam to Matt Haig na konci švihne. To jak ale balancuje na pomezí feel-good a not-so-feel-good románu je čistý autorský umění. A to cením.
Pytel kostí je jedna z vláčnějších Kingovek. Vypráví v zásadě banální duchařskou story, která ve zkrácený formě vydá na jeden odstavec. Je ale plná Kingovo jedinečný práce s textem, vyprávění, postřehů a přirovnání. Je to vlastně dokonalej příklad oddělování zrna od plev. Jen "dobrej" spisovatel by s námětem Pytle napsal průměrnou věc na dvě z pěti. Stephen King z toho uhněte PŘÍBĚH. Chápu, proč je filmová verze s Piercem Brosnanem bída. Je totiž ohlodaná o to nejlepší. PS: Ten pytel v českým názvu tu sedí jako zadek na hrnec. King je tu ve svý nejvilnější podobě a tvrdejch erekcí a prosvítajících bradavek v plavkách je tu za korunu kornout.
Její děsivá souměrnost chutná jako kvalitní Pinot Noir. Méně líbivě, s hromadou podtónů, pro lidi, co chtějí 'jenom červený víno' možná až příliš komplikovaně. Nedá se vypít na ex, spíš tak pozvolna degustovat a vychutnávat, jak se v ní mísí to i ono. Nevyděsí, ani nedojme. Spíš tak bez emocí vypráví vypointovanou story o životě a smrti. Ve finále je to skvělej příběh. Jen by mohl být o padesát stránek kratší.
PS: Možná i o sto.
Výprav skrze zombie svět je všude za korunu kornout. Tremblayův pandemickej pohled je ale kousavě aktuální a navíc se může opřít o silný dámský ústřední duo, kterýmu ten souboj s časem prostě vyhrát přejete. Tempo je vražedný, originalita a gradace závěru jakbysmet. Den Trifidů, Bird Box nebo i příběh Melanie od M. R. Careyho mám o něco výš. Přesto poctivě tažená zombie lahoda.
Povídková lahoda, must-have pro všechny, kteří to s knižním hororem berou vážně. V pubertě mě Temný karneval vyděsil, dnes mě v něm bavilo hledat životní paralely (Strýček Einar!). Když uvážím, že bylo Bradburymu během psaní kolem pětadvaceti, netuším, kde tu moudrost a um nakoupil. Chci tam ale taky.
Ztracený v pustině je jako zamčený příběh, ke kterému postupně získáváte klíče. Od začátku tušíte, že zde něco nehraje, ale melodii vás autorka nechává ladit postupně. Cením, jak civilně Harperová píše. A jak se obejde bez padesáti mrtvol a miliardy vycucanejch zvratů, a přitom obdivuhodně graduje a nechává čtenáře v duchu hádat. Sucho prostě nebyla náhoda. Tohle je dílo fakt dobrý thrillerový autorky.
Francouzská krutost par excellence. Ošklivá, naturalistická, jakoby nic podaná, co zalézá pod nehty a na ne z nich pryč. To všechno uvnitř vcelku klasicky stavěnýho thrilleru s twistem v půlce, od kterýho chytne do tý doby poklidný vyprávění švih. Lemaitre je mistr. A sehnat tuhle jeho svižnou laskominu na eshopu za mrzkejch dvacet devět korun, to je prostě čistá knižní radost.
Děravé od plochých postav a bohužel i dějových nedodělků či rovnou vynechaných point (nijak nevysvětlená „podivnost“ rodičů z úvodu je vážně extrém). Castillo je lenoch. Bezesporu jde o talentovaného autora, který s tempem pracuje jako čaroděj. Tenhle jeho příběh na rutinní bázi si ale zasloužil ještě rok dva v pekárně. Nekousal jsem se u něj nudou. Spíš jsem postupem čtení kysnul z toho, jak se mě Španělé snažili drze opít rohlíkem.
Sžít se s Lenou je docela oříšek. Převážně je šíleně neasertivní, stihne podvést partnera a důkazy sbírá na hranici ilegality. Její charakter ale vlastně dokonale vystihuje celou detektivku. Je chladná, věcná, s brutálním tempem jde od výslechu k výslechu, až mi místy přišlo, že čtu zdramatizovanej policejní spis. A tohle já mám vlastně na krimi z Německa rád. Kdyby uměla Anna Johannsen trochu líp vylíčit prostředí ostrova Amrum, tasil bych čtyřhvězdu úplně s klidem.
Nebudu lhát, v první polovině se mi Tremblayovo vyprávění trochu táhlo. Jenomže ten balanc mezi nadpřirozenou historkou a (i)racionálním vzdorem jedný otravný teenagerky je tu napsanej fakt čertovsky dobře. Od scény exorcismu až po velmi uspokojivou pointu chytne pak Hlava vyloženě grády. 'Home Before Dark' od Rileyho Sagera mě s podobnou premisou sundal o chlup víc. Přesto rozhodně důležitá věc současnýho hororu.
Weaver zraje. A moc mě těší, že tentokrát zvolil přímočařejší formu s extrémním důrazem na hlavní vyšetřování. Hledaný Franks je totiž strašně zajímavá postava, ponurý Dartmoor umí Weaver vystihnout ve vší ošklivosti a hororový scény jsou pořád majestátními vrcholy celýho příběhu. Prostě cením. A cením i Igora Bareše (byť zrychlenýho na 1,5), bez jehož hlasu si to už vůbec neumím představit.
V zásadě zapomenutelnej rodokaps. Přesto nejde Goffovi upřít literární lehkost a místy velmi slušnej emocionální hrot (kapitola o Lídě!). Rozhodně nečekejte VELKOU detektivku. Jako jedna epizoda z dobrýho televizního seriálu ale bodne. Za týden si nebudete pamatovat, o čem to bylo. Ta hodinka s ní strávená vám ale uteče zatraceně rychle.
Premisa vraha, co cestuje časem od třicátých let do devadesátých, je dost nápaditá. Lauren Beukesová píše hrubě, suše, dost černě, až tak trochu chlapsky, a průpovídky vraha Harpera i jeho jediný přeživší Kirby se fakt dobře čtou. Nebudu ale kecat. Moje očekávání bylo o trochu výš a vlastně mě překvapilo, jak pomalu knížka teče. Navzdory cestám časem je to thriller spíš pozvolnej, skoupej na větší zvraty a ačkoliv jsem místy rozpoznával dotyky výtečnosti, maličko jsem se pronudil. Seriál od Apple ale chci!
Tak tohle byla hororová laskomina s přesně tou atmoškou, kterou mám rád. Divnou, pozvolna stavěnou, plnou obskurních postaviček a tíživýho tajemna. Obdivuju, jak Buehlman famózně staví story. První půlka je vesnická, pozvolná, hodně založená na vztahu Franka a Dory, kteří jsou mimochodem tuze sympatičtí. Ta druhá je akční, béčková, ale pořád výborně napsaná a vygradovaná. Jednu chvíli si užíváte svérázně jižanskou redneck atmosféru a zabíjení času u šachů v místním koloniálu, o pár stránek později se v lese pálí ostrýma. A jak se to od poloviny celý rozjede, je strašně těžký přestat číst.