vlkcz komentáře u knih

Velice potřebná kniha, která se snaží nabourat černobílý pohled (tedy spíš černý) na prvního Lucemburka na českém trůnu. Z toho plyne moje jediná výtka (ta ale je daná spíš tím, že jsem laik), a tou je obrovská spousta jmen a titulů. Občas se mi všichni ti Jindřichové a Karlové trochu pletli. Ale u takto široce angažované osobnosti to asi jinak nejde.
Pro zájemce o nejen českou historii povinná četba.

8 23.10.2021

Zvláštní a úchvatné.
Možná, pokud čtenář přistoupí ke knize jako k příběhu, tak to nadšení není totální. Odbočky k mýtům a deníkovým zápiskům, i když funkční a nutné, děj trhají, takže chvílemi může nastupovat nuda.
Ale když k tomu člověk přistoupí jako k cestě do vlastního nitra či kolektivního nevědomí (člověk si prostě Junga nebo Campbella nemůže nevybavit), musí kouzlu Ryhopského lesa doslova propadnout.
Na mnoha místech se mi vybavil Příběh cesty na Sever od Jany Heffernanové.

14 16.10.2021

Skvělé Gainmanovy nápady doplněné kresbou odpovídající atmosféře. Přesto se nemůžu zbavit dojmu, že formát psaných povídek by příběhům slušel víc. Takhle to, pro mě, bylo trochu zkratkovité a zejména u prvního příběhu mírně zmatené.

7 13.10.2021

Asi tak 3,5*.
Začátek mě bavil moc. Dětská naivita a manipulovatelnost mi připomínaly Budžese a Persepolis. Bohužel postupně se vytrácí a nastupuje puberta. Quasimodo najde svojí Cikánku (pardon Židovku) a následuje úmorné přepínání mezi posedlostí a nenávistí (zdlouhavé asi jako Werther, ale Goethe je poutavější). Láska, jak je v anotaci, se tomu citu asi říkat nedá. Postupně přibývá nepravděpodobných situací, i když v tom zmatku konce války to možná bylo normální. Ale spíš bych řekl, že ne. A absurdní závěr tomu jen nasadil korunu.
Občas se objeví zajímavá myšlenka, ale celkově jsem čekal víc, takhle se nemůžu ubránit určitému zklamání. Ale třeba je to jen moje chyba.

6 10.10.2021

Největší překvapení téhle knihy na mě čekalo na samotném konci, kdy jsem zjistil, že u knihy někdo prováděl jazykovou korekturu. Potěš koště, jak musel vypadat rukopis, když tohle je už po korektuře. Pomíjím překlepy, chybějící předložky a volné nakládání s čárkami. Ale u některých "perel" se člověk neubrání smíchu a zároveň je mu za autora trapně (přílivová vlna z přetržené přehrady, prchlivý okamžik západu Slunce, na okna dopadají galeje vody, atd.) Aby toho nebylo málo, text zdobí řada "ostravismů" (pojď tady, chuchněte si, apod.) a korunu všemu nasazují citoslovce jak z komiksových bublin (všudypřítomné souhlasné Jep, Vóu, Héj...). Výrazy jako soráč, vysmátej jak lečo, oká prostě do fantasy nepatří. Nechce se mi rozebírat všechno, kdo má zájem o podrobnější rozbor, doporučuji skvělou "Opravdu vyčerpávající recenzi" od Alee.
Proč nehodnotím jako "odpad"? Obdivuji autorovu touhu jít si za svým snem, i když jako marketér je nesrovnatelně schopnější než jako spisovatel. Oceňuji jeho fantazii, i když jsem se celou dobu nemohl rozhodnout, jestli mi to připomíná víc Harryho Pottera nebo Dračí jezdce (přestože Paolinimu bylo 15, když je psal, Landie je mnohem infantilnější). A pravděpodobně se objevují i inspirace League of Legends. A nakonec, když je člověk trpělivý, tak v textu sem tam vyrýžuje i zajímavou myšlenku. Ale je to práce.
Já jsem koupil všechny 3 autorovy knihy jako e-book. Osobně ty peníze autorovi přeji, ale kdybych měl takovou koupi doporučit někomu jinému, tak mu jí budu spíš rozmlouvat.
S přihlédnutím k tomu, že kvalita jednotlivých knih klesá, tak bych autorovi doporučil, ať se před vydáním další spojí s nějakým vydavatelstvím, které jeho rukopisy proškrtá a učeše, případně ať nejdřív absolvuje nějaký kvalitní kurz tvůrčího psaní. Určitý potenciál v něm nepochybně dřímá, ale jako samouk ho v sobě neprobudí. To je po třech knihách už jasné.

5 03.10.2021

Když to srovnám s Hartlovým Prvokem..., nemůžu se zbavit dojmu, že dneska už opravdu záleží spíš na reklamě. Šabach podává stejné téma mnohem vyzráleji, vtipněji a zároveň mrazivěji. Jenom jeho hrdiny nejsou žádní šampóni, ale spíš skoro hrabalovské postavy trochu na okraji.
4,5*

11 29.09.2021

Co dodat k anotaci a komentáři Chytuš?
Výhoda knihy je, že člověk ji nemusí číst v jednom kuse a může si nechat dostatek času na vstřebání každé kapitoly. A navázat zase po čase.
Jinak skvěle popsaná osobní cesta, na které se autor potkává se zázraky a divotvůrci, přesto si zachovává odstup, ale zase ne takový, který by ty zázraky neumožnil.
A závěrečný pohled na Experiment Člověk je, když už nic jiného, poměrně kompaktní a smysluplný (přes všechnu neuvěřitelnost).

7 28.09.2021

Místy sarkastické, místy mi dialogy připomínaly forbíny V+W, místy hodně drsné a celkově dost smutné. Na jedné straně jako satira maloměšťácké přízemnosti nadčasové, na straně druhé člověku umožňuje posoudit, kam (a zda) se společnost jako celek posunula. V našich krajích určitě, když tak čtu o některých "kauzách" na západ od našich hranic (politická korektnost apod.), mám pocit, že trend směřuje k ještě tvrdšímu pokrytectví.
Zajímavé, ale že bych z toho byl extra nadšený, to zase ne.

4 26.09.2021

Já si tedy pod pojmem strhující představuji něco jiného. Ale to by autorům nedalo přes 500 stran, ale nejvýš polovinu. Prvních zhruba 80 stránek může člověk s klidným svědomím přeskočit, protože jde víceméně jen o rekapitulaci předchozího děje. Pokud se tam něco nového objeví, autoři to skoro jistě ještě zopakují. Jestliže v minulém díle působily návraty k předchozímu ději rušivě, tady už snad nebyla stránka, na které by se nevysvětlovalo, proč je dotyčný tam, kde je, proč dělá to, co dělá apod. A jako kdyby to nestačilo, naprostá většina postav se, jak píše stilgar1, chová jako mentálové. (MINISPOILER) Korunu všemu nasadí přeměna téměř mentatky Anny, i když s poškozeným mozkem, v čistou slepici. A mám pocit, že jedna ze zlikvidovaných postav se objevuje ještě někde v závěru Duny, už si nepamatuji jestli v Kapitule, Lovcích, nejspíš v Písečných červech. (KONEC MINISPOILERU)
Naproti tomu závěrečných 50 stran je uspěchaných a působí spíš jen jako náčrt dalších dějin.
Tohle se opravdu nepovedlo. Už dlouho jsem u knížky tak netrpěl, a ta jedna hvězda je hlavně z úcty k předchozím dílůma a proto, že odpad vypadá přeci jen ještě hůř.

3 22.09.2021

Zatím asi nejslabší díl. Nejvíc mi lezlo na nervy časté opakování typu "v minulém díle se událo". A vůbec nejvíc, když autoři opakují děj, který se odehrál o 100 stránek dřív. Taky některé motivy jsou i na sci-fi na hraně uvěřitelnosti. Ale pořád se to čte dobře.

4 16.09.2021

Poctivých 4,5* a možná až se mi to trochu rozleží, i na plný počet zvednu.
Pochybnosti vlastně mám jen ze začátku. Je psán stylem, který mi připomíná současné francouzské humoristy, snažící se o vtipnost za každou cenu. Postupem času ale člověk zjistí, že těch rádoby komických situací ubývá a naopak se začínají objevovat čím dál závažnější myšlenky. A i když až do konce autor balancuje na hraně laciné "srandy", vyvažuje ji až mrazivými okamžiky.
Hodně dobré.

7 12.09.2021

Kniha má dva plusy. Pěknou grafickou úpravu (pravda, velikost písma je menší než je zvykem, ale to je daň za kapesní velikost) a skutečnost, že je tak krátká, že ji za hodinu prolítnete. Obsahově, bohužel, v knize není nic, co by se byť okrajový zájemce o danou problematiku nedozvěděl už jinde. Tradiční americké opakování "nejdůležitějších" bodů. Ukázkový příklad zbytečné knihy.

2 10.09.2021

Velice nezvyklé, velice podnětné a velice náročné. Rozhodně se mi to nečetlo jedním dechem, jak je uvedeno v anotaci. Na mnoha místech mne to donutilo čtení přerušit, třeba i na několik dní, autorovy myšlenky pečlivě promyslet, a teprve pak pokračovat. Hlavně proto mi trvalo skoro půl roku, než jsem se prokousal k závěrečným zhruba 10 stranám shrnutí, které je naprosto skvostné.
Jen škoda, že celkovou úroveň zážitku dost narušuje neskutečné množství překlepů, špatných pádů, chybějících předložek a dalších věcí, svědčících o tom, že před vytištěním knihu nejspíš nikdo, kromě překladatele, nečetl.

7 07.09.2021

Formálně těm básním mnohdy dost schází, ale je to syrová výpověď člověka, který si cení svobody tolik, že je kvůli tomu ve vězení. Odrazy stesků i reflexe dobových událostí. Svérázné vyznání víry. Někdy Havlíčkovské epigramy.

Doktor Dubský si po cestě
říkal v Prodané nevěstě.
Potkal ho Eugen Brikcius
zvědavý co čte za opus.
Filosof vyřkl tuto súru:
Pane kolego, tak je to,
pohleďte na tu partituru:
konfident napsal libreto,
hudbu pak syfilitik.
Národní naší opery
pozoruhodný vznik!

Na to, jak poezii nečtu, tohle mě opravdu zaujalo.

12 06.09.2021

Po nějaké době jsem znovu zavítal do světa Duny, tentokrát 80 let po skončení Historie Duny.
Dvojice autorů opět předvádí svůj klasický, filmově střihový styl vyprávění, takže děj odsýpá a i přes značný počet hlavních postav si čtenář snadno udržuje přehled. V knize se objevuje několik postav známých z Historie a spousta nových, často spojených s těmi původními (i následujícími) příbuzenskými pouty.
Knihy této autorské dvojice ale obsahují jeden prohřešek, který mi přijde u sci-fi rušivý. Poměrně často je jejich svět na štíru s logikou. Předkládají například univerzum, které zahrnuje tisíce planet, bohužel ve světě bez Holtzmanových motorů, kdy cestování mezi hvězdnými soustavami by nutně zahrnovalo desítky let, by takové impérium nikdy vzniknout nemohlo a nemělo ani smysl. A mnoho dalších. Tím posunují žánr spíš k pohádkám.
Ještě drobnost k překladu. U podobných ság by bylo ideální, kdyby celé dílo překládal jeden člověk, který terminologii daného světa dokonale zná, případně se seznámí a drží kontinuitu s terminologií svých předchůdců. Ale je pravda, že v této knize jde jen o drobnosti. Veronika Volhejnová byla u Dětí Duny mnohem "kreativnější".

6 22.08.2021

Na detektivku dost dobré. I když ta detektivní linie se začíná výrazněji objevovat až za třetinou knihy. Do té doby je to jen seznamování s osobami a kanadskými reáliemi. Ale já to právě takhle mám rád, takže spokojenost.

4 18.08.2021

Zajímavý román o počátku 2. poloviny 19. století v Praze. Nabízí se srovnání s Němcovou či Světlou, ty ale v této době žily, kdežto pro autorku V hradbách jde již o téma víceméně historické. Víceméně se drží obrozeneckých mýtů, takže v některých okamžicích člověku vyskočí pobavený úsměv nad naivitou našich předků, ale popisovanou dobu vystihuje poměrně dobře. I když se v některých okamžicích objeví romantické náznaky, celkově jde spíš o Balzacovský román a občas člověku vytane na mysli Zolův naturalismus.
Pro někoho může jít o nudné dílo, ale občas neuškodí, když se člověk oddá pomalému tempu vyprávění. Je ale pravda, že dnes už archaický jazyk čtivosti nepřidá a i poměrně velký počet korektorských přehlédnutí četbu ztěžuje.
Ale jinak docela příjemné překvapení a rozšíření čtenářských obzorů.
3,5*

4 16.08.2021

Hodně dobré 4*.
Nejvíc asi romanťárna, ale ne samoůčelná a jenom. Kromě hry na city (i když velice jemné) se autorovi podařilo do knihy dostat nenápadně i ekonomická a politická témata a poměrně dost námětů k přemýšlení. Jenom nevím, jestli by lékaři a psychologové souhlasili s tím, že nádor na takovém místě mozku může změnit každého psychopata. Takhle to člověka svádí k tomu, aby podobnou zkušenost přál všem těm psychopatům ve vládách a čelech korporací.

3 08.08.2021

Příběh je vlastně v této knize jaksi navíc. Primárně jde o pražskou židovskou čtvrť v době asanace a příběhy jejích obyvatel. Někdy anekdotické, jindy k zamyšlení. Vždy však podané s vysokou mírou lidskosti.
I přes některé anachronismy skvělá kniha pro milovníky idealizovaného zaniklého Josefova.

10 05.08.2021

Co všechno může člověk přežít? Neuvěřitelné. Je pravda, že několikrát měla autorka štěstí, že jako lékařka měla šanci korigovat špatná rozhodnutí svých kolegů. A i když ne vždy se jí to povedlo, v těch klíčových okamžicích ano. Běžný pacient by asi dopadl mnohem hůř.
Tato zkušenost jí dala impuls a náhled, nutné k tomu, identifikovat systémové chyby ve vzdělávání lékařů a celém zdravotním systému. Navíc má sílu alespoň po drobných krůčcích ve svém okolí tyto nedostatky mírnit.
I když pochází z amerického prostředí, je vysoce pravděpodobné, že stejné chyby jsou v samotné podstatě současné západní medicíny, takže se asi týkají i naší reality. Nakolik je ochotná a schopná tyto reflexe přijmout je otázka. Nejspíš to vždy je o konkrétním lékaři.
Celkově je kniha napsána poutavě, jen místy působí matoucím dojmem, když autorka poruší přísnou chronologii a přeskočí pár let (dopředu i dozadu) a začne se věnovat nějaké odbočce.

7 04.08.2021