vladku komentáře u knih

Snaha o přesnost se projevila na čitelnosti, přeskakování v čase, opakování informací. Těžko se vcítit do lidí, kteří prožili zvěrstva 2. světové války. Bohužel zvěrstva neskončila v květnu 1945. Zlost, vztek, "odplata", Rudá Armáda, kriminální živly různě se maskující způsobili, že zvěrstva pokračují dál, nejčastěji na nevinných včetně dětí, dívek, všech národností. Připravte se na věcné popisování rabování, vražd, znásilnění, málokdy se šťastným koncem, mnohdy bez trestu mimo jiné kvůli zákonu č. 115/1946 Sb., který legalizoval jinak trestné činy souvisících s bojem o znovunabytí svobody Čechů a Slováků spáchané od 30. září 1938 do 28. října 1945.
Napadá mě plno myšlenek, ale těžko je publikovat. Jakákoliv kolektivní vina nebo naopak osvobození je dle mě špatně, za Hitlera, za komunistů i dnes. Snaha trestat nebo "jen" regulovat, zakazovat, přikazovat všem něco kvůli nebo díky pár jednotlivcům je špatně. Máme děsivou historii, kam až to vede, ale stejně je zažrané v mnoho z nás. Nezbývá než si to uvědomovat a snažit se nesoudit kolektivně.

22.11.2023

Knihu doporučuji. Je to takový hutný přehled pro každého, jak pro alarmisty, tak pro kacíře. Dozvíte se rychle všechny možné vzdroji livy na klima. Autor je pedolog (nauka o půdách) takže víc věřím informacím vztahujících se k půdě. Je přesvědčený kacíř, takže některé jeho domněnky se mi zdají za hranou, nicméně dává tolik argumentů, že většina dává smysl, polovina je na hraně - na druhou stranu argumenty z řad alarmistů jsou více na vodě.
V každém případě současné mrhání zdroji na vliv člověka může způsobit, že nebudeme mít zdroje na přizpůsobení se na změnu klimatu z jiných příčin. Samozřejmě, že některé úsilí dává smysl pro oba scénáře, ty by měli mít prioritu, podporu v osvětě.
Ale samozřejmě trend se ubírá jiným směrem, politická moc, peníze ve vědě jsou mocnou motivací až manipulací a stačí pár veřejných příkladů útoků na kacíře, aby se mnoho lidí raději nedělalo problémy a nešly proti nynějšímu dominantnímu proudu. A politici samozřejmě vždy uvítali záminku pro obhajobu většího zdanění, větší regulace, větších cel.
Škoda, že autor už zemřel.

20.11.2023

Knihu doporučuji. Emočně nabitá kniha, i když je víceméně psaná věcně,  popisně, přitom čtivě. Čtenář s autorem postupně získává domněnky, postupy, které zdá se fungují. Relativně skromný autor nebojící se kritizovat metody. Co příběh, to důvod k zamyšlení, to inspirace pro rodiče, učitele. Kniha mnohokrát ukazuje, jak dobré úmysly vedly do pekla, např. věnování se "problematickým" dětem odděleně. Jak občas stačí obyčejné věci jako mazlení, doteky, objímání; samozřejmě nenásilné. Jak důležitá je komunita, rodina, rodinné zázemí. Autor vše vysvětluje pochopitelně, občas používá trefná přirovnání - pokud vám chybí ve správném období sociální kontakty, nikdy už se "nechováte bez přízvuku".
Velmi pozitivní se mi líbilo, jak dokázal spolužákům v mateřské dříve víceméně šikanovaného hocha vysvětlit, proč se tak chová - tím byli tolerantnější k jeho sociálním nedovednostem, pomáhali mu a tak postupně prošel zdárně celým vzdělávacím systémem.

16.11.2023

Knihu doporučuji, ale připravte se na nároční a dlouhé čtení. Knize by prospělo nějaké zestručnění, lepší struktura. Na druhou stranu raději takto než vůbec. Kniha je plná příběhů z praxe, dává náhled do praxe psychotereapie, rozhodně nešetří kritikou systému, chemie, která zastavila na dlouhou dobu jiné metody, které mohou a často jsou účinnější, trvalejší.
K knize popisuje jeho začátky, jak se dostával k tématu trauma, popisuje postupně různé případy, jeho chování. Kritizuje, komentuje tehdejší stav psychoterapie. Nakonec celkem dobře popisuje způsoby jak na trauma, výhody, nevýhody, na příkladech, popsané lidsky i pro laiky, pacienty.

Ale místy je to obtížné čtení pro empatika. Smutná fakta, která do teď zpracovávám: "V USA (a nevidím důvod si myslet, že jinde včetně ČR to bude výrazně odlišné) polovina znásilněných žen je znásilněna do 15 let." Pokud potřebujete pozitivní pohled, dá se na to pohlédnout tak, že když se dožije dívka 16 let, tak už má "jen" poloviční riziko znásilnění, poloviční riziko už má za sebou. Další pozitivní informace pro "normální" rodiny: pro ženy, které byly v dětství zneužívány a zanedbávány, existuje sedmkrát vyšší pravděpodobnost, že budou v dospělosti znásilněny... (Tím pádem na ty nezneužívané zbude výrazně menší riziko...)
Ženy, jež byly v dětství napadení matky ze strany partnera (doplňuji, že tipuji, že to bude i v případě pohlavně opačném), jsou vystaveny mnohem většímu riziku, že se stanou obětmi domácího násilí... Poslední dvě informace ze strany 105.
V knize je opravdu dost případů, popisovaných věcně, možná proto na mě tak doléhali. Kniha nabourala dost stereotypů o šikanujících dětech (oni taky často potřebují pomoc), o zlobivých dětech, o vzteklých, náladových lidech obecně. Píše o amnézii a naopak detailních mnoho let starých vzpomínkách. Autor dával příklady, jak takovým lidem pomohl, případně co jim pomohlo, nepomohlo. Prostě můj pohled na vzteklého člověka už bude jiný, je možné, že je po traumatu, kterého si není vědom, které "zapomněl"...

1 03.11.2023

Pravidla českého pravopisu nesnáším, protože nesnáším lidi, co znalosti češtiny přisuzují přílišný význam, zbytečně tak ničí sebevědomí lidí, kteří z nějakého důvodu mají s češtinou problém: cizinci, lidé s dis nebo jen lidé, kteří dávají prioritu jiným věcem.

Přesto mě tito autoři dokážou bavit a přesvědčovat o důvodech pro "správnou" češtinu. Tahle kniha obzvláště, protože není až tak o pravidlech češtiny jako o tom, jak psát čtivě a srozumitelně. Což je dle mě primární důvod psaného jazyka, dorozumívat se, co nejrychleji, co nejsrozumitelněji, co nejméně dvojsmyslně. Tato kniha vám poradí spoustu triků, asi dobře známých, ale tentokrát podaných relativně stručně, zábavně s mnoha příklady a výborně vyargumentováno, pokud na první dobrou s autory nesouhlasíte.

A asi nejvíc mě potěšila závěrečná kapitola, pohladila mé ego, čeština není dána žádnými pravidly, čeština je dána tím, jak převážná většina z nás komunikuje (především písemně a v oficiálnějších dokumentech). Tedy jaká bude čeština závisí částečně na každém z nás. Je na nás, aby jsme si češtinu udělali takovou, jakou chceme. PS: V předchozí větě není chyba.

K autorovi jsem přišel přes video rozhovory s ním. Do značné míry máme kompatibilní povšechný pohled na svět.  Jeho názory mě zajímají, protože k nim má co říct z pohledu vědce-archeologa, egyptologa, který není až tak neznámý i za hranicemi. Dávné zaniklé civilizace, které jsou od nás na jedné straně strašně vzdáleni (já osobně bych nechtěl být králem ani před pouhými sto lety, máme se většina mnohem lépe než tehdejší králové), na druhé straně lze se od nich inspirovat věcmi, které nemáme, jsme ztratili a poučit se na jejich chybách. Některé chyby jsou totiž takovými zákony, které se opakují a jsme v nich svým způsobem nepoučitelní. Autor právě takových sedm zákonů popisuje. Mohl by je sepsat stručněji a srozumitelněji, ale srozumitelné i čtivé jsou i v této formě. Navíc tato kniha je relativně stručná oproti jiným dílům. Nicméně nečekejte od autora nějaké souhrnné ponaučení z nich, ty se musíte víceméně najít sami, nechává to na čtenářích. Za mě kniha stojí za přečtení.

Doporučuji. Víc než doporučuji, jedna z nejpřínosnějších knih tohoto roku. To neznamená, že není něco s čím bych nesouhlasil, ale autorka prostě dokáže argumentovat, vysvětlovat svůj pohled, tedy i když s ním nakonec třeba nesouhlasím, chápu její pohled a jsem částečně nahlodán v názoru. Kniha je velmi strukturovaná, systematická a přitom je velmi čtivá. Nebýt toho, že svádí k zamyšlení, byla by rychle přečtená. Ale co text, to vzpomínka, myšlenka, zamyšlení na mé straně (např. zamyšlení mezi podvodem za účelem majetku a podvodem za účelem sexu, dítěte).

Kniha je dost motivační, nejen že popisuje negativní důsledky na jednotlivce, který byl nějak napaden, poškozen. Ale popisuje i možné důsledky pro celou firmu. Vždy systematicky popisuje možnosti, metody pro poškozené osoby, přihlížející, škůdce i lídry. Rozlišuje různé úrovně včetně neúmyslného jednání a víceméně úmyslného. Povzbuzuje a motivuje k větší otevřenosti nejen poškozené, ale i lídry, přihlížející. Dává výzkumy potvrzené motivace proč mít spíše pestřejší tým, zvláště pokud máte produkt pro pestřejší klienty.

Současně celkem srozumitelně vysvětluje, proč a jaké chování je vhodné na různé více či méně závažné situace. Komunikovat to je asi obecná klíčová vlastnost. Nenechávat si pro sebe naštvání a když už se obáváte následků, tak aspoň při odchodu...

Některé závěry se mi zdají až moc přísné, částečně je to dáno tím, že kniha pochází z US prostředí, kde sexuální obtěžování je výraznější přečin než u nás včetně činů, které u nás nikdo neřeší. Částečně je to o míře. Chápu, že firemní večírek ve striptýzu je děsný, zvláště pro ženu, přirovnal bych to k travesti show, kterou jsem ve formě firemního vánočního večírku zažil já. Bylo by špatné, když by takové akce byly opakované nebo dokonce pravidelné. Ale zas bych nerad, aby pak společenské akce skončili vždy podobně ohlodané na kost o vše, co by mohlo někoho popudit, to raději jednou za život přežít cokoliv...

Knihu doporučuji.

21.10.2023

Německý urolog svébytným způsobem popisuje mužské i ženské urologické i sexuální témata. Svým způsobem je to humorné, svým způsobem je to hororové, zvláště když jste muž a velkou představivost. Knize by velmi prospěli obrázky, aby laik je nemusel googlit, když nedokážou rozeznat vřídek od bradavice apod. I u této knihy je třeba brát s rezervou věci mimo záběr autora (např. vitamín C pravděpodobně nemá vliv na zdraví), ale to jsou detaily. Celkový dojem z knihy mám výborný. Pobavila, ohromila a kupodivu i dovzdělala i v mém věku. Asi samozřejmost, ale nutné zmínit: o několik řádů užitečnější informace než jsem kdy se dozvěděl ve škole, ale bohužel i jinde, v době puberty...

07.10.2023

Formou komiksu zpracované téma klimatické změny. Autoři jsou jasně přesvědčení. Kniha bohužel na každé straně částečně manipuluje - dost manipulací si ušetříte, když nebudete na každé dvojstraně číst bublinu u otazníku. Jejich pokřivený názor je jasný z odstavce na straně 89: "Ctnost: Dobrý člověk je podle tohoto systému ten, který má dobré povahové rysy: štědrost, dobrosrdečnost či trpělivost. Když se tedy chováte hezky, ostatní vidí, že jste ctnostný člověk. Sem by patřilo třeba stávkování a protesty za více snahy o záchranu klimatu."
Nicméně pokud se chcete velmi rychle dozvědět nejdůležitější informace, zde se je velmi rychle dozvíte.

1 01.10.2023

Po třetí pohádce jsme vzali jinou knihu. Jak řekla dcera, pomlouvá zvířátka, např. Luskouna, Sojku. Z mého pohledu nesmyslné příběhy, jejichž příběh neměl žádný reálný hlubší smysl nebo ponaučení.

01.10.2023

Náročné čtení. Od autora co několik let žil ve Venezuele. Surové informace prokládané informacemi z rozhovorů. Jak sociální dávky, levné ceny základních potřeb a z toho plynoucí mafie, korupce, kupčení s hlasy zničili společnost a stačilo ne až tak mnoho let. Na konci zamyšlení, jak z toho ven. Chce to čas na změnu myšlení nebo vnější zásah. Kdysi země bohatá na ropu, postupně danila a brala si od investorů víc a víc, až to přebrala úplně. Jenže investoři nemají jen zisky, mají i náklady, experty, investice s dlouhodobým horizontem a ne úplně jistým výsledkem, zvláště když se jedná o nepříliš chtěný typ ropy. Zvláště když aktuálně je ropa na ústupu kvůli Green Dealu.
Vlastně Venezuela nám ukazuje v praxi, kam sociální dávky, nepodmíněný příjem mohou zavést společnost. Bohužel Venezuela má jen náskok a měla zapnuté turbo.
Kniha mě celkem dala mnoho myšlenek k zamyšlení. Mnohé myšlenky mi potvrdila. Ale i otázky. Když bychom byli bohatší země, např. bohata na lithium, bylo by to přínosné, nebo prokletí? Není paradoxně chudší, drsnější země výhodou než tropická země nebo země s nerostným bohatstvím? Protože nás lépe formuje.

1 26.09.2023

Knihu jsem si pořídil naslepo. Pokud máte faktografické znalosti názvu států, měst, hor, řek, rostlin, budete mít velkou výhodu. Mentální cvičení jsou v podání této knihy především písmenkové hrátky, přesmyčky, vzpomínání na slova splňující nějaké podmínky apod. Proč ne, jen holt mentální trénink znamená i nějakou formu učení se názvů výše zmíněných objektů.

Doporučuji! Kniha z roku 2020, tedy je nutné vzít v úvahu tehdejší témata. Nevidomý autor, právník, který má svou morálku a je svým způsobem odvážný. Je to člověk, u kterého se mi nechce věřit, že je nevidomý. Má neskutečný přehled, který v knize je poznat množstvím odkazů, kauz, jmen. Útlá kniha, hutné informace, 288 odkazů. Motivující, inspirující. Samozřejmě že s některými názory nebo návrhy nesouhlasím, pochybuji o některých informacích (bez odkazu), nicméně vzhledem k celkovému výsledku, knize, mají i tyto informace bez odkazu svou váhu pro mě, zvláště když jsou výborně odargumentovány. Celkově tato kniha reprezentuje výborně myšlenky, etiku, morálku, pozitivismus/realismus autora. Už kdysi mě autor zaujal, proto jsem si knihu pořídil, škoda, že jsem se k ní nedostal dříve.
Kniha mě inspirovala, inspiruje i vás?
Jak konkrétně mě inspirovala?
1. Pokusím se do budoucna viru z roku 2019 říkat čínský virus. Virus si to zaslouží nejen s ohledem na tradici pojmenování virů, že virus se jmenuje dle země původu, ale i skrz toho, že si to zaslouží samotná Čína.
2. Nedělám v oblasti financí nikdy velká gesta, důvodem je diverzifikace, ale i implicitní neznalost všeho, ale už dlouho uvažuji odstranit investice spojené s Čínou ze svého portfolia, tato kniha mě posunula v rozhodnutí dál, takže je možné, že Čínu opravdu brzy z portfolia odstraním. Začíná to dávat smysl nejen morálně, ale i věcně (další střípky, jak ekonomické údaje jsou zkreslovány).
3. Kniha mě namotivovala přece jen, asi už s křížkem po funuse, napsat jeden článek bude to můj příspěvek, co mohu udělat já. Co můžete udělat vy, aby se zde žilo lépe? (Ať už tím zde myslíte ČR nebo Zemi.)
4. Dle autora prý se stále neučí v dějepise prakticky vůbec o době po roce 1945. A já si myslel, že to byla dočasnost jen v době po revoluci. Pojďme to změnit. Nespoléhejme na překonaný koncept státních škol, řekněte, najděte svým dětem informace, zkušenosti z období poválečných až do současnosti.
5. Jdu hledat další zdroje od stejného autora.

3 11.09.2023

Útlá kniha menšího formátu se spoustou prázdného místa na stránkách, tedy přečtete ji za chvilku. Ideální pro darování někomu ve vašem okolí, kdo nemá moc času a byl by ochoten si něco přečíst na tohle téma. Stručné a přitom obsahuje většinu hlavních témat. Co mohu vytknout, je navrhování rychlých řešení, např. zálohování PET láhví, které v ČR bude drahé (jinde by ty peníze měly vyšší účinnost) a pravděpodobně kontraproduktivní.

Není to první kniha, kterou čtu od tohoto autora. Nezklamala. Je to náročné čtení, víc z knihy budete mít, když dané metody budete rovnou využívat, pokud vás osloví, potřebujete je. Autor říká, že je kniha je vhodná na léčení ran, nicméně ne traumat, s těmi máte vyhledat odbornou pomoc. Nicméně jako prevence traumat popsané metody mohou sloužit. Je to zajímavý metodologický návod, jak se naučit dívat se na rány z povzdálí, z bezpečného místa, jak se postupně naučit rány akceptovat, ztlumit. Rozhodně je inspirativní např. napsat svůj životopis ve formě pohádky (Jaké překážky se vám postavily do cesty? Jaké výzvě jste čelili? Jaké okolnosti vám cestu ztížili? Co jste museli naučit? K čemu jste se nechali svést? Jaké skutky, hodnoty, rysy osobnosti, pomocníci vám stáli po boku? Jaké schopnosti jste rozvinuli? Co jiného jste získali? Za co dnes můžete být vděční?). Ale kniha celá je plná podobných metod, berte ji spíš jako praktickou cvičebnici, než pouhou učebnici.

2 11.09.2023

Kniha od dávno zemřelého autora napsaná v roce 1933, tedy před 90 lety. Člověk musí mít toto na paměti při čtení. A svým způsobem být velkorysý k dávno překonaným přístupům. Tehdejší názory na homosexuály člověk pochopí. Časté čtení o rozmazlování, které se např. pozná tak, že dítě příliš pláče, byly na mě moc, i vzhledem ke znalostem o citlivých dětech. Kniha má co říct, je to zajímavá kniha pro řekněme historika psychologie, pro toho kdo si chce přečíst originální zdroje, ale ne pro mě, pro laického čtenáře se zájmem o poznatky z oblasti psychologie uplatnitelné v praxi, o pravděpodobně správné informace.

Druhá kniha od stejné autorky, nezklamala. Zajímavé, poučné, svým způsobem zábavné. Když člověk čte v přírodě, hodí se to chvílemi odhlédnout a zaposlouchat se do zpěvu živých ptáků kolem. Dozvíte se o životě mnoha ptáků, ale také jak byly poznatky zkresleny tím, že v minulosti byli zkoumáni ptáci především Evropy a severní Ameriky a vědci byli především muži. Takže pravděpodobně jako já můžete zapomenout na mnohé poučky o ptácích ze základní školy. Ptáci jsou rozmanití dovednostmi, způsobem života. Najdeme zde vše: věrnost, stavitelství, obranu ve formě mobingu, spolupráci v rámci druhu i mezidruhově, nevěru obou pohlaví, homosexualitu, vraždy, podvody, ale i sex s mrtvolami, brutální znásilnění. A srovnání s člověkem? Člověk není až tak mimořádný, jak si lidé myslí.

1 10.09.2023

Trochu nezvyklá forma, rozhovory, takže struktura víceméně jen jednoúrovňová, díky ale za ni. V knize jsem se dozvěděl plno informací, polopatisticky vysvětlené. Nejen že potvrzuje mýtus, že děti v nízkém věku nic necítí, nevnímají, dokonce ho převracejí naruby. V krátkém období po porodu je vývoj mozku tak kritický, že 2 měsíce traumat po porodu následovaných 12 let normálu mají horší vliv než 2 měsíce normálu následovaných 12 let traumat. Kniha velmi komplexně popisuje vliv traumat, mimo jiné definuje, co je a co není traumatem, popisuje, jak traumata v dětském věku jsou zákeřná, protože jsou na nevědomé úrovni. Popisuje vliv nevhodného školního prostředí i nápravného prostředí. Jak se traumata "dědí" mimoděk. Jak důležité je pro lidi společenství právě pro zmírnění problémů moderní společnosti, jako jsou migrény, vzteky. Autoři velmi jasně dávají do souvislosti rasismus, traumata, přitahování známého. Autoři píšou, že tahle kniha by měla být povinnou četbou policistů, učitelů, vychovatelů, za mě přidám i bachaře. Kniha byla pro mě střípek, který propojil a potvrdil pracně získané tušení, znalosti.
Knihu jsem začal číst kvůli okolí, ale po přečtení zjišťuji, že není jen pro lidi s traumatem, je pro každého, protože každý má pravděpodobně nějaká větší či menší traumata a tato kniha spolu s velkým úsilím má potenciál začít tím, že ta traumata v sobě když ne odhalíte, tak budete mít důvodné podezření. Čtěte pozorně. Pro mě kniha pomohla uvědomit si situaci cikánů/Romů v Československu, jak zásadně stát zpřetrhal sociální vazby přemisťováním a trháním rodin, braním dětí na převýchovu do děcáku a umisťováním cikánů v praktických školách. Něco, co s vhodným úsilím bude trvat generace napravit a zatím úsilí téměř žádné.

2 26.08.2023

Autor bohužel už zemřel. Nicméně stihl naspat několik knih o nenásilné komunikaci. Do mých rukou se dostala ta o nenásilné komunikace ve škole. Bohužel stejně jako v autorových USA i u nás v ČR školy stále převážně vycházejí z pruských kadetek, škol pro přípravu vojáků, úředníků, používají dle autora "vzdělávání na principu dominance". Prostě princip určování správné a špatné odpovědi autoritou, princip hodnocení, odměny, trestu, povinností, nesvobody. Dle autora tento systém vytváří a ukotvuje sociální kasty ve společnosti. S autorovými názory se z většiny ztotožňuji. John Medina - autor knih Pravidla mozku (dítěte) - napsal něco ve smyslu, když by člověk chtěl vymyslet nejméně vhodné prostředí pro učení, vymyslel by školu: frontální výuku, pevně stanovené doby pro "předměty", hodnocení, srovnávání, odměny, tresty. Autor této knihy to bere z trochu jiného pohledu, ale opět dost nelichotivě pro klasickou školu. Prostě se zamýšlí, co reprezentují známky a že vlastně v sobě obsahují implicitně i sociální zázemí, nadání, cca kastovní systém udržuje při životě. Navíc učí poslouchat "autoritu", "rozeznávat" "dobře" a "špatně". Autor místo toho prosazuje, v praxi několikrát vyzkoušeno a obhájeno, model nenásilné komunikace ve škole. Pokud znáte svobodné školy, tak do značné míry, víte o čem kniha je. Učitelé nemají poslední slovo, učí žáky/studenty se učit, empatii, místo určování, co je špatně nebo dobře, učí projevovat názory, nesouhlasy. Detailně vysvětluje, že sice je to viditelně časově náročnější, viditelně svobodnější, ale když se započte všechno, jsou svým způsobem srovnatelné s klasickými školami na principu dominance. Autor např. v knize ukazuje diskuze, např. ředitele školy, který si nedovede představit nenásilnou komunikaci, protože by nebyl schopen zaručit 100% docházku. Pointou bylo, že to byla škola, která měla 30% neomluvenou absenci žáků (a u nás v ČR se to prostě řeší omluvenkami od rodičů i lékařů).

Kéž by tato kniha byla v každé škole a všichni dle ní postupovali. Aby se lidé naučili empatii (fakt postup v knize vyzkoušejte), aby se naučili chápat druhou stranu (bez ohledu na to,  jestli s ní souhlasíte, či ne), odnaučili se hodnocení, trestům, pomstě, obecně násilí (krom toho, které je čistě a minimální možné z důvody ochrany okolí či daného člověka). Myslím si, že tato kniha se hodí i pro rodiče domškoláků i pro celkovou změnu nálad v celé společnosti. Přitom kniha je útlá, čtivá.

2 24.08.2023

Těchto knih není nikdy dost. Jak méně násilně vychovávat děti. Je to delší, ale dlouhodobější způsob, než něco zakázat, čti skrýt, převézt do forem hůře viditelné, prokazatelné. Tato kniha jde na to strukturovaně v sedmi krocích. Kniha zůstává relativně stručná, přečtení není na dlouho. Kniha je navíc doplněna mnoha citáty. Lze ji číst jako běžnou knihu, ale víc čtenáři dá, když čtenář si bude odpovídat na mnoho otázek v ní autory položených a bude se zamýšlet nad mnohými tématy v knize zmíněnými. Protože i když příklady z praxe mohou mnoha lidem pomoci, inspirovat, stále je mnoho různých rodičů a mnoho různých dětí a na každou kombinaci je lepší jiný přístup. Pomocí otázek a témat k zamyšlení tak kniha může pomoci i lidem a jejich dětem, kteří jsou značně rozdílní od autorů, kteří mají jiné priority, jinou historii.

Myslím si, že tyto knihy by neměly chybět v žádné knihovně.

16.08.2023