Chlapec, kterého chovali jako psa

Knihu jsem nejdřív našla jako četbu, kterou přelouskám k přijímačkám na psychologii, ale nakonec mi dokonce pomohla i určit směr, kterým se vydám. Je úžasně napsaná - je to odborné, ale zároveň pro laiky napsané krásně čitelně. Z doktora Perryho je cítit, že mu opravdu záleží na dětech se kterými pracuje a promítá se to i do jeho práce a knihy. Na psychiku je kniha samozřejmě ale náročná - jsou to příběhy, které by si žádné dítě nemělo nikdy projít a jsou odvyprávěné tak opravdově, že si je dokážete bohužel velmi živě představit.

Když jsem tu knihu dočetla, musela jsem ji na chvíli jen tak držet v rukou. Bez hudby. Bez mobilu. Jen ticho.

Bruce Perry, dětský psychiatr, tu vypráví skutečné příběhy dětí, které zažily věci, jež by žádné dítě nikdy zažít nemělo. Děti, které přežily genocidu. Děti zavírané do skříní a klecí. Děti, které byly svědky brutálního násilí doma, tam, kde mělo být bezpečí. A také případy, které otřásly Amerikou, třeba děti ze sekty Davidiánů nebo období takzvané „satanské paniky“ osmdesátých let, kdy se společností šířil strach, falešná obvinění a vykonstruované vzpomínky.

Tohle není senzace. Není to zneužívání cizí bolesti pro šokový efekt.
Je to snaha pochopit.
Nejsilnější pro mě bylo uvědomění, že trauma není jen „vzpomínka“. Je to otisk v mozku. V těle. V nervové soustavě. Perry citlivě vysvětluje, jak dětský mozek reaguje na dlouhodobý stres, proč některé děti působí „nezvladatelně“ a jiné úplně odpojeně. A jak obrovskou roli hraje bezpečný vztah.

Ta kniha bolí.
Ale bolí tiše.
Nečekejte román. Spíš sérii kazuistik proložených lidskostí. Některé příběhy jsou tak syrové, že jsem musela knihu odložit. Ne proto, že by byly napsané špatně. Ale protože jsou skutečné.
A přesto v tom všem není jen temnota. Je tam naděje. Ne pohádková, ne rychlá. Spíš pomalá, vybojovaná. Ukazuje, že i těžce traumatizované dítě může najít cestu zpátky, pokud dostane čas, trpělivost a bezpečí.

Tahle kniha mi připomněla, jak křehké dětství je. A jak snadno může být rozbité. Ale také to, že lidský mozek a srdce, mají neuvěřitelnou schopnost přežít.
Není to čtení pro každého.
Ale myslím, že by si ji měl přečíst každý, kdo pracuje s dětmi. A možná i každý rodič.

Skvělá knížka. Četla jsem ji v originále (The Boy Who Was Raised as a Dog) a za mě se jedná o velmi pestrou četbu. Perry popisuje zajímavé případy z praxe, ale zároveň je všechno srozumitelné - pro laiky. Moc se mi líbilo, že kazuistiky byly i takovými detektivkami (popisy jak nad každým klientem Perry uvažoval, co dělal když běžné techniky nepomáhaly apod.), což mě moc bavilo. Také oceňuji otázky na každou kapitolu a trošku podrobnější popisy přístupu k léčbě. Obecně se mi líbilo jeho propojení vědeckého, biologického a psychologického pohledu na léčbu jeho pacientů a pacienty obecně. Nejedná o lehkou četbu na citové rovině - přeci jen některé z příběhů jsou opravdu silné. Možná to je jen o důvod navíc, proč po téhle knize sáhnout. Moc doporučuji.

Celou knihou mě provázel obdiv autorově láskyplnému a vřele otevřenému přístupu ke všem dětem (a to bez výjimky). Kniha se dá přečíst na jeden nádech. Pozitivně vnímám autorovy myšlenky, co a jak mohlo dopadnout jinak, na závěr každého příběhu dítěte. Doporučuji všem jako úvod do tématu traumat. Napsáno čtivě, lidsky popisuje odborné teorie a láska k dětem provází každou stránku.

Výborná kniha o práci se silně traumatizovanými dětmi. Příběhy beznadějné i nadějeplné. Bruce Perrymu patří obrovský dík za odvedenou práci i popularizaci tématu.

Kniha nabízí pro mě zatím jediný rozumný pohled na práci s traumatem u dětí. Autor provází velmi pomalu tím, jak se utvářel jeho názor. Kniha je velmi propracovaná, logická a zároveň lehká a čtivá. Zároveň je i zajímavá z hlediska publikovaný kazuistik. Za poslední dobu nejlepší odborná věc, co jsem četla.

Ani nevím kde u téhle knihy začít neřekla bych, že patří mezi top knihy a znova už bych ji přečetla asi pouze informacím do praxe či odborným poznatkům. Bylo velmi složité se některými případy pročíst ale s celkovou anamnézou pana doktora dávalo vše smysl. Pan doktor má obrovský nadhled na rozdíl od mnohých v té dřívější i bohužel dnešní době. Přistupuje ke klientům komplexně a propojuje teorii s praxí především je zajímavá zmíňka o předmětech v lékařském oboru, kde chybí humanitní složky.
Za mě velmi přínosné

Kniha jak pro odborníky, tak pro laiky, kteří se chtějí dozvědět víc o práci s traumatem, tauma-informované péči a vůbec péči o dítě. Mělo by se jednat o stěžejní knihu pro lékaře, pedagogy, sociální pracovníky, pěstouny a adoptivní rodiče. Kniha je napsána čtivě, přestože obsahuje složité životní příběhy, ty nejsou napsány s touhou šokovat, ale naopak s potřebou představit neurosekvenční model jako funkční koncept a způsob práce s dětmi a lidmi, kteří prožili trauma, a to ovlivnilo jejich život.

Skvělé! Naprosto nenásilně jsem se na ukázkách z praxe dozvěděla něco nového o fungování mozku a jeho vývoji. Kniha je dobře pochopitelná i pro naprostého laika. Je čtivá a ač je plná brutalit, bezpráví a smutku, je veskrze optimistická a nadějeplná. Před prací a srdcem doktora Perryho dávám klobouk dolů. Za to, co dělá má veškerý můj obdiv.
"Ne všichni lidé jsou lidští."
"Nervové systémy se vyvinuly tak, aby byly zvlášť citlivé na všechno nové, protože nové zkušenosti obvykle signalizují buď nebezpečí, nebo příležitost."
"Raději dáme přednost jistotě utrpení, než utrpení nejistoty."
"Abyste uklidnili vystrašené dítě, musíte se uklidnit především vy."
"Pokud se dítě nenaučí plynně druhý jazyk před pubertou, skoro jistě bude každým novým jazykem, který se pak naučí, už navždy mluvit s přízvukem."
"Lidé nejsou zaměnitelní - Cena za lásku je bolest ze ztráty."
"Měla sklon překrucovat kladné komentáře ostatních do neutrálních poznámek, neutrální chování v negativní výměnu názorů a všechny negativní signály do katastrofických osobních útoků."
"Když děti nebudou mít možnost procvičovat, jak zacházet s malými riziky a jak se vypořádat s následky svých rozhodnutí, nebudou dobře připraveny na větší rozhodování s mnohem dalekosáhlejšími důsledky."
"Průměrné dítě do svých 18 let shlédne 16000 simulovaných vražd a 200000 násilných činů, a to jen v televizi."
"Samozřejmě, že lidé byli vždy hierarchický druh, ale když zdůrazňujete nelítostnou soutěž na úkor všeho ostatního, v kultuře, která oslavuje násilí, pak těžko může překvapit, když se občas násilně vzbouří někdo z těch, kdo se cítí přehlíženi."
"Každý okamžik znamená šanci posílit buď pozitivní, nebo negativní vzorce. Jakmile je vzorec založen, usnadní podobné chování a zvyšuje pravděpodobnost, že bude opakováno."

Knihu doporučuji. Emočně nabitá kniha, i když je víceméně psaná věcně,  popisně, přitom čtivě. Čtenář s autorem postupně získává domněnky, postupy, které zdá se fungují. Relativně skromný autor nebojící se kritizovat metody. Co příběh, to důvod k zamyšlení, to inspirace pro rodiče, učitele. Kniha mnohokrát ukazuje, jak dobré úmysly vedly do pekla, např. věnování se "problematickým" dětem odděleně. Jak občas stačí obyčejné věci jako mazlení, doteky, objímání; samozřejmě nenásilné. Jak důležitá je komunita, rodina, rodinné zázemí. Autor vše vysvětluje pochopitelně, občas používá trefná přirovnání - pokud vám chybí ve správném období sociální kontakty, nikdy už se "nechováte bez přízvuku".
Velmi pozitivní se mi líbilo, jak dokázal spolužákům v mateřské dříve víceméně šikanovaného hocha vysvětlit, proč se tak chová - tím byli tolerantnější k jeho sociálním nedovednostem, pomáhali mu a tak postupně prošel zdárně celým vzdělávacím systémem.

Tato kniha mě opravdu zasáhla a od prvních stránek mně nechala bez dechu. "Chlapec, kterého chovali jako psa" je silné, dojemné a mimořádně působivé vyprávění o přežití a zotavení dětí, které čelily neskutečným hrůzám a traumatům.

Bruce D. Perry, světově uznávaný dětský psychiatr, se v knize podělil o své zkušenosti z terapie traumatizovaných dětí. Každý příběh je pečlivě vykreslen s ohromujícím porozuměním a respektem k jedinečným životním osudům těchto dětí. Jsem nadšena, jak Perry spojuje své odborné znalosti s dojemnými vyprávěními, které nás vtahují do každého stránky příběhu.

Kniha se dotýká různých forem trauma, od hrůz genocidy po násilí v rodině, což mi otevřelo oči k mnoha aspektům, kterým se některé děti v naší společnosti musí postavit. Každý příběh má svou vlastní sílu a ukazuje, jak odvaha, síla vůle a láska mohou pomoci překonat zdánlivě neproniknutelné překážky.

Zvláště jsem byla dojata příběhem dětí ze sekty Davidiánů, který přitahoval velkou mediální pozornost. Kniha nám umožňuje nahlédnout do života těchto dětí a pochopit, jak trauma ovlivňuje nejen jednotlivce, ale také komunity, ve kterých se odehrávají.

Další zajímavá část knihy je věnována satanské panice, která postihla Spojené státy v minulém století. Autor nám předkládá fascinující analýzu, jak společenské fenomény mohou ovlivnit vnímání a vzpomínky dětí na traumatické události.

Kniha mě pohltila od začátku až do konce. Příběhy dětí, které Perry vypráví, jsou nejen dojemné, ale také inspirující. Ukazuje, že i přes neuvěřitelné utrpení je možné nalézt cestu k uzdravení a naději. Je to skvělá kniha pro každého, kdo má zájem o psychologii a lidskou resilienci.

Celkově řečeno, "Chlapec, kterého chovali jako psa" je dojemná a provokativní kniha, která mě hluboce ovlivnila. Doporučuji ji všem, kdo hledají silný a podnětný pohled na lidskou duši a sílu překonávat nejtěžší zkoušky života.

Děkuji nakladatelství Portál za možnost seznámit se s touto knihou a poskytnutí výtisku k recenzi.

Je opravdu nepříjemně pozoruhodné, jak můžou mít různé situace negativní vliv na celý proces dětství. Je příjemně pozoruhodné, jak je Práce dětského psychiatra náročná a hlavně, jak dokáže vůbec takový doktor "prokouknout" jednotlivé spouštěče hruznych symptomů.

Drsné příběhy týrání, zanedbávání a zneužívání dětí. Silná kniha o nesmírně silný h dětech které se dokázaly přenést přes svá ranná traumata a pokračovat v normálních životech. Na jejich cestě k uzdravení je provází dětský psychiatr Bruce Perry.
Silná, odsuzující ale i dojemná kniha o lidském soucitu, bezmoci a strachu ale i radosti a naději.

(SPOILER) Jde tu v podstatě o příběhy dětí, které si prošly špatnými věcmi: od sexuálního zneužívání po situace, kdy jako malé měly chůvu, která je však nechávala pravidelně samotné doma a odcházela za jinou prací.
Kapitoly jsou doprovázené nejen tou příběhovou částí a dodatečnými informacemi o dětech a jejich rodičích, ale i teoretickými znalostmi např. o mozku, stresu, paměti, což čtenáři pomůže pochopit trauma jako takové. Bohužel pro lidi pohybující se přímo v této oblasti to může působit rušivě, protože dané věci a zákonitosti nejspíš budou dávno znát...
Příběhy jsou napsané velmi dobře, ale co mi vadilo byly mnohdy strohé konce. Příběh nějak začal, byl doprovázen teoretickým výkladem a potom bum, konec dost stručný. Chápu, že tam musel respektovat nějaké soukromí těch dětí, ale určitě by se to dalo sepsat v podobném duchu jako zbytek kapitoly, tzn. maximální anonymizace.

Skvělá kniha, která je pro mě nejen důkazem toho, jak jsou zážitky z dětství určující pro další vývoj dítěte, ale také jak snadné je v psychiatrii chybovat, když to člověk chce dát "na první dobrou". Jak je potřeba jít do hloubky, hledat příčiny v raném dětství, ptát se rodičů a nechat dítěti dostatečný prostor odkrýt nebo alespoň naznačit skutečná traumata. Přestože příběhy byly velmi rozdílné, vyplývá z nich stále totéž. Dětský mozek si zapisuje a ukládá. A to mnohem dříve a mnohem hlouběji, než si mnozí rodiče hodlají připustit.

Nejprve jsem myslela, že to budou jenom příběhy dětí, ale už od začátku autor vše popisuje i z odborného hlediska. Musela jsem se tedy trochu začíst a poté mě začala kniha opravdu bavit.

Zajímavá psychologická kniha pro lidi, kteří chtějí číst o psychologii poutavou formou prostřednictvím zamyšlení a reálných příběhů.

Kniha, která obsahuje opravdu hodně bolesti.
Moc se mi líbí, že vidíme úplný začátek kariéry mladého psychologa, který se hodlá specializovat na děti. Pak dále v knize můžeme pozorovat, jak si na vše přichází. Nejen na to jak s dětmi komunikovat, ale jak je co nejlépe pochopit. Kolikrát mi přišlo až neuvěřitelný, díky jakým otázkám, kladeným třeba i rodičům a příbuzným na vše přišel. Takových lidí by mělo být více a hlavně v takovém oboru.
Doporučuji !

Kniha známého dětského psychologa, seskládaná do několika autentických příběhů dětí, se kterými autor pracoval. Každý příběh popisuje dosavadní traumatický život dítěte, a způsoby terapií a postupů, jak dostat dítě do života, a socializovat ho ve společnosti. Kniha je čtivě napsaná, občas někomu mohou vadit dlouhé pasáže o emocích, fungování mozku, potřebě láskyplné náruče, ktere jsou leckdy delší, něž samotný příběh. Kniha se mi libila.