vladku komentáře u knih

Kniha mě zaujala podtitulem „zhubněte s trenérem, který úmyslně přibral a pak shodil 34 kilo“. Jeho motivací bylo pomoci příbuznému, kterého nadváha už dost ohrožovala na životě a kterému nebyl schopen pomoci. Druhou motivací bylo zvýšit zájem o svou praxi. Na půl roku se rozhodl přestat s cvičením a jíst nezdravě – klasickou americkou stravu. On, který od mládí byl přímo posedlý zdravou stravou a cvičením. Počátky tloustnutí byly těžké, nutit se k něčemu, co mu nesedělo. Velmi pěkně popisuje změny, které čekal, i změny, které nečekal. Především ztráta sebeúcty, vliv na partnerství, rodičovství, sex, strach o své zdraví, život. Jeho pocity, když na přelomu se ženou vyhodili všechny nezdravé potraviny a on už si vybudoval „vztah“ s některými z nimi. Obtíže, které měl při shazování kil (a přitom měl výhodu v tom, že věděl, jak správně děla cviky, věděl co jíst, a věděl, že je to možné s jeho genetickou výbavou).
Celý experiment ho změnil, přinesl plno příznivců, ale myslím si, že mu přinesl neskutečný vhled/empatii do myšlení obézních. A také důvěru v to, že to co tvrdí, funguje, i když je to obtížné, obtížné i pro něj…
Mé poznámky: dělat cviky správně, pestře (plavání, jogu i posilovací). Správně jíst (udržitelně, mít připraveno jídlo – vaří si dvakrát týdně na několik dní, dle něj každé tři hodiny by člověk měl jíst). Budou obtíže, nebude se chtít, výsledky se budou zmenšovat. Jing a jang: je potřeba povzbuzovač i povolovač i pohánění k zodpovědnosti. Je potřeba podpora: upřímnost i víru. Je dobré se svěřit, učinit prohlášení, když ne k veřejnosti, aspoň k blízkým. Není to krátkodobý úkol, je to změna životního stylu. Bude zde problém posledních x/7 kilo, kdy je třeba změnit strategii, kdy je třeba navýšit příjem kalorií, aby tělo mohlo pokročit do další úrovně.

28.01.2023

Smíšené pocity. Autor téma bere ze široka, multioborově, z toho důvodu jsem tolerantní k určitým zjednodušením, terminologické neobratnosti. Kniha je plná informací, ale v mixu subjektivních názorů, nijak nepodložených závěrů, argumentačních faulů. Tyto dvě nesourodé části jsou spolu tak promíchané, že vyžadují velkou pozornost je od sebe odlišit. Navíc názory etatistu, „levičáka“ až komunistu (má názor, že víceméně lidský pokrok je proto, aby se lidé odlišovali a že by nejraději pokrok zastavil a tak zrovnoprávnil lidi). A používající hojně mediální obraty jako „vědci se shodují v názoru, že … peak oil byl už v roce 2015“. Míchání relativně věcných informací a názorů autora je hlavní důvod pro tak nízké hodnocení knihy, která by jinak uchvátila uceleným komplexním pohledem na problematiku a snahou o ozdrojování. Že si bohužel vybírá jen informace v souladu s názorem autora je také nehezké, ale bohužel až příliš časté u mnoho knih.
Celkově mám tak smíšené pocity, že nevím, jestli bych si knihu znovu přečetl, když bych předem věděl, co zhruba obsahuje. Spíše bych ten čas věnoval hledání jiné, lepší knihy. Na druhou stranu hlavní poselství knihy je zhruba takovéto: většina (pseudo)ekologie nepomůže (včetně biomasy, větrníků, solárů, elektromobilů), prostě je nás moc a čerpáme příliš zdrojů.

1 19.01.2023

Tuto knihu vlastně doporučím každému. Já jsem po ní sáhl, protože mě problematika zajímá od jedné zajímavé přednášky před lety na konferenci nadaných dětí a protože jsem si chtěl přečíst příběhy dětí z dětských domovů a tak poznat jejich vnímání. Ale trochu cynicky by si ji mohl přečíst kdokoliv, poznat cizí nelehké osudy. A možných pozitivních vlivů z knihy může být mnoho. Můžete být spokojenější se svým životem, protože se vám vaše problémy budou zdát menší ve srovnání s problémy těchto dětí Možná se rodiče inspirují a nebudou příliš podceňovat děti, že na něco jsou příliš malé. Možná se (bohužel nebo bohudík) někdo dozví, že to, co považoval za normální, normálním není a dozví se o možnostech, které obecně nejsou lepší, ale v jejich případě mohou být lepší než současný stav.
Příběhy jsou sice předvybrané, ty kde dětský domov byl pravděpodobně tou lepší variantou, ale pokud se dočtete dozvíte se i relativně věcná data a statistiku. Nicméně nemůžete čekat úspěšnost na úrovni celorepublikového průměru, stejně jako po infarktu nemůžete čekat věk dožití celorepublikového průměru. Jsem rád, že jsem se v příbězích dozvěděl, že dítě mohlo dobrovolně odejít od rodičů.
Hlavní náplní knihy jsou příběhy dětí, se stručným komentářem či aktualizací na konci. Nicméně dozvíte se zde i další věci: popis systému péče o děti v ČR, jeho kritiku, praktické pohledy, občas i nějaký ten (téměř) statistický údaj (prý 75% dětí z dětských domovů je úspěšných ve smyslu nenásledují život svých rodičů, zbylých 25% je neznámo a ty negativní osudy – vězení, návrat k drogám apod.). Víceméně mě kniha vyzněla jako reakce na kritiku dětských domovů a osobně ji vnímám jako potřebnou (zdá se mi přístup ode zdi ke zdi).
Těžko se mě vciťuje do osudů dětí. Zvláště když mnohé z nich nemají žádnou záchrannou síť ve formě rodiny, kterou bereme jako samozřejmou. A to už vůbec nemluvím o genealogii, možnosti se dozvědět o svých předcích do 10. generace.
Knihu doporučuji, mám víc informací.

1 10.01.2023

Brak. Nejvíce člověk ušetří ne využíváním slevových akcí, ale prostým nekoupením zbytných věcí. A stejně tak vidím přínosnost této knihy, pro ekologii bude nejpřínosnější ji prostě nekoupit, přínosy jsou dle mě menší než náklady na tisk knihy. A to, co shledávám nejužitečnějším, příručka pro kolibříka, je dostupné online.
Jinak je to „hezká“ ukázka zaujatého pohledu. Kniha obsahuje spoustu faktu, polopravd, i dezinterpretací, mnohé ozdrojovaná. A pak tyto fakta, ty negativní jsou přisouzeny autorem odsuzovaného jevu – v případě této knihy globalizaci a ty kladná jsou přisouzeny autorem uctívaného jevu – v případě této knihy lokálnosti. Naštěstí je to děláno tak okatým jevem, že to člověku udeří po pár stránkách cca 40. stránka).a
Stručný popis knihy? Za všechno může globalizace.
Je zjevné, že autorka je etatista. Mnohé z těch kritizovaných věcí správně nepřímo popisuje, že jsou za ně vinni státy, centralizované chování, nicméně autorka místo kritiky státu kritizuje globalizaci.
Na jedné straně kritizuje, jak rodičovství nebo tvorba vlastního jídla je ohodnocena nulu, aby o kousek dál to ani nezmínila, když zmiňuje nerovnost na světě, která používá stejné dříve kritizované ukazatele.
Na jedné straně kritizuje, že je málo regulací firem, aby o kousek dál správně identifikovala, že současné regulace decimují především menší firmy, větší firmy rozloží náklady do větších objemů či jinak je lépe zvládají.
Na jedné straně kritizují, že státy mají „málo“ moci oproti korporacím, aby o kousek dál říkali, že je potřeba místo státních silnic a dálnic, investovat do lokálních projektů.
Na jedné straně mluví o tom, jak globalizace nutí lidi pracovat místo být v komunitách, a na jiném místě řeší alá Marx tvorbu pracovních míst.
Kniha je plná takových rozporů, argumentačních faulů jak falešných dilemat.
Kniha zklamala nenaplnila možný potenciál. Nejužitečnější částí je dostupný online: https://www.peoplecomm.cz/prirucka-pro-kolibriky Kniha plná inspirativních lokálních aktivit, bohužel nejde do hloubky a tak praktické otázky zůstávají nezodpovězeny.
Škoda, že ve svém textu víc nepomáhá lokálním službám jak prakticky lépe probruslit spletí regulace. Nebo jak zastavit dotace, pobídky, regulace a další státní zásahy, protože ty nejvíce pomáhají velkým firmám. Mnohé projekty, co obdivuje jinde, by v EU plné certifikací, regulací nešli zrealizovat.

Eutanázie mě zajímá léta, souvisí s DVP, Dříve vysloveným přáním, s hodnotovým žebříčkem. Tuhle knihu z roku 2019 jsem proto hned popadl v knihovně, jakmile ji uviděl.
Je to víceméně sborník prací různých autorů s pojítkem autanázie. Což má nevýhodu v tom, že některé informace, argumenty se opakují. Je poznat, že je to téma vysoce emoční, v mnoha příspěvcích jsou znát emoce, i když se autor snaží být věcný. S tím souvisí argumentační fauly i prosté argumentační zaujetí. Tedy některé příspěvky jsou výrazně hodnotnější než jiné. Za mě raději příspěvek jasně vyhraněný, než takový kdy se autor snaží být vyvážený, ale je velmi znát na způsobu argumentace, na kterou stranu se přiklonil.
Je otřesné, že stále v ČR se stejně posuzuje trest za vraždu a eutanázii, stejně za dohnání k sebevraždě a pomoci sebezabití někomu, kdo se chce zabít.
Ve všech příspěvcích autorů lze najít většinový motiv, paternalismus, nadřazanost lékařů nad pacienty. Zdá se jakoby většinově nechápali, že lidé jsou různí, mají různé potřeby, různé priority. Sice ví o Dříve vysloveném přání, ale nárokují si víc práv rozhodovat než umožní v Dříve vysloveném přání.
Ale to už bych zapředl do mých názorů na problematiku.

Monotématická kniha. Vzhledem k tomu, na můj vkus, dost ukecaná. Na druhou stranu díky tomu kniha obsahuje dost argumentů, příkladů, užitečných pohledů. Zdá se, že autor čerpá ze své zkušenosti, tj. kniha je bez odkazů na výzkumy, argumenty. Autor pochází z německého prostředí, občas dává nahlédnout do ryze německého pohledu.
Hlavní myšlenkou je to, že by si člověk měl být vědom zhruba svých hranic, vědom si jak se ty hranice pohybují s věkem, zdravím, aktuální náladou. A pokud člověk nemá vážné důvody, měl by je respektovat sám a dávat je najevo i pro okolí. Hranice přispívají k lepší atmosféře celkově i k lepší osobní náladě.
Nejvíce mě z kniha zaujala část o dětství, kde autor dobře vystihl jádro pudla, problém výchovy dětí i bohužel riziko přenosu chyb výchovy mezi generacemi. Je náročné najít tu správnou hranici a ještě horší ji ve správný okamžik upravovat.

23.12.2022

Knihu mám na seznamu k přečtení dlouho. Nakonec díky nakladatelství Portál se ke mně dostala nyní. Kniha je prakticky bez odkazů, autor je vysoce citlivý a ze svého pohledu bere poznatky jiných a popisuje své zkušenosti. Psána konstruktivně. Zdá se, dle knihy, že výzkum vysoce citlivých lidí je spíše pozadu a dochází k mnoha omylům, např. chybná diagnóza a tím pádem i pomoc: ADD, ADHD, (spolu)závislost, neurózy, deprese, úzkostné poruchy, emoční nestabilita, autismus.
Knihu jsem začal číst, protože mám podezření na plno vysoce citlivých lidí kolem mně. Skončil jsem s podezřením, že i já patřím mezi ně, jen se mi dařilo relativně včas sebepoznat se a udělat vhodná opatření, např. odstřihnout se od TV a černé kroniky. Kniha je pro vysoce citlivé osoby (dle autora 15-20%), nicméně dle mě žádné dělení není binární a tedy těch lidí, které se v něčem najdou bude výrazně víc.
Vlastně obecně je to kniha o sebepoznání a využívat pozitivní stránky svých vlastností a obcházet nevýhody svých vlastností. Jen vysoce citlivé lidé to mají vše zesílené a o to naléhavěji se musí naučit se sebou pracovat.
Z knihy mi vyplývá, že je plno odstínů vysoce citlivých lidí, každý má trochu jiný problém - víc otázek kniha otevřela než odpověděla a není to tím, že by se nesnažila odpovídat. Např. jsou vysoce citliví lidé více ovlivněni placebo, nocebo efektem? Potřebují menší dávky léků pro stejný účinek? Lidé, co např. nejsou schopni číst text s gramatickými chybami, jak korelují s vysoce citlivými lidmi, kteří se nenaučili svou citlivost ovládat?
Některé věci se jiným lidem budou zdát na úrovní ezo - např. předvídavost, až "čtení budoucnosti". Některé popisované vlastnosti se mi zdály na tolik obecné, že pochybuji o jejich významné korelaci s vysoce citlivými lidmi.
Kniha stojí za přečtení, jen ji neberte dogmaticky, spíše inspirativně.

1 20.12.2022

Recenze psaná s časovým odstupem. Jednoduše psaná, čtivé. Z ruského prostředí, kupodivu se moc neliší od jiného. Kniha plná levných, jednoduchých tipů. Kniha členěna do částí pro děti do dvou, čtyř, šesti let. Styl výchovy bude blízký pro domškoláky či unschollery. Z toho důvodu mě moc tipů neutkvělo v paměti, protože byly pro mě známé či za námi. Nicméně doporučuji, zvláště pro rodiče začátečníky.

1 10.12.2022

Výborná kniha. Výborné argumenty, argumenty pro a proti, podpořené odkazy, výzkumy, příklady. Vůbec nemám co vytknout, jak po obsahové stránce, tak co se týká struktury. Jediné co mohu „vytknout“ je zdvojený text poznámky na straně 316, to je tak asi vše.
Kniha vyšla jako libertariánská, nicméně popisuje, komentuje zásahy státu. Odůvodňuje, proč většinou je nejlepší nedělat nic, ale na druhou stranu je realistická a popisuje kdy jsou na zvážení zásahy a proč politické zásahy fungují neoptimálně.
Knihu doporučuji číst jako celek, ale pokud byste měli čas/motiaci jen na jednu kapitolu, přečtěte si kapitolu 10: Proč jsme si dlouhé měsíce v lékarně nemohli koupit dezinfekční přípravky na ruce.

10.12.2022

Brak. Odpírači, lháři, fosilní šmejdi... Jazyk této knihy mi značně nevyhovuje. Autor se netají snahou radikalizovat své příznivce, používá opakovaně pojem klimatická válka. Uvádí spoustu argumentů, mnoho odkazů, bohužel také mnoho svých názorů bez odůvodnění a ještě mnoho odsudků typu zmínění fosilní šmejdi. A to včetně kolegů s opačným názorem, např. na straně 211, kde je diskuze o jádře, je dehonestuje.
Chtěl jsem si v knize přečíst argumenty - bohužel styl knihy mě po několika desítek stránek znechutil. Autor se stylizoval jako vůdce svaté války, jako oběť druhé strany. Tolik dehonestujících výroků o názorových oponentech jsem dosud v žádné knize nečetl.
Veškeré nápady neprospívajíci jsou druhé strany. Nefér praktiky, které používali znečišťovatelé, o kousek dál používá ve jménu svého boje.
Kniha byla zklamání. Pro můj účel byla zbytečná a vůbec netuším k čemu konstruktivně je. Nepřesvědčené těžko přesvědčí, přesvědčeným nevím, na co by byla.

Smíšené pocity. Na jedné straně jedna (uz mála) z knih venovaná citlivým dětem. Na druhé straně kniha obsahuje rady, které mi nesedí. Např. mimoděk lhát dítěti nepokládám za dobré z důvodu možného odhalení dítětem a tím pádem snížení důvěry, systém odměn, které jsou kritizovanou vnější motivací.
Nicméně i přesto ji pokládám za přínosnou pro rodiče citlivých dětí. Některé rady se mi zdají obecné, pro všechny rodiče, prostě respektovat dítě, nastavovat hranice dítěti, které lze odůvodnit. Nezavíra dítě do betonu, naopak umožnit mu pohyb v přírodě, lese. Myslet i na sebe. Chápat potřebu dětí být v blízkosti s rodiči. U citlivého dítěte neplnění těchto všeobecných rad má horší důsledky.´
A k tomu se chovat speciálně k citlivým dětem. Chápat, že když se přesytí podněty, může zamrznout nebo naopak být vzteklé. Potřebuje méně podnětů, víc klidu (nebo "naopak" více sportu, přírody). Brát citlivé dítě jako pozitivum, cvičit jeho citlivé smysl, obdivovat jeho schopnosti. Chápat jeho rozladění věcmi, které nevnímáte (citlivé děti dokážou vycítit rozladění jiných osob a tím taky trpět).
V závěru kniha jemně naznačuje částečnou korelaci citlivosti s ADHD/ADD nebo nadanými dětmi.
Kniha je stručná, občas dle mě obsahuje nevhodné rady, ale pokud jste schopni si z ní vzít jen to dobré, je přínosem.

1 25.11.2022

Smíšené pocity. Rád jsem penězi za knihu podpořil projekt Děti jsou taky lidi, i když jsem tušil, že žádné převratné nové informace se v knize nedozvím, protože autorku i projekt sleduji už roky. Kniha je vlastně výběrem ze souboru anonymních výpovědí, na které autorka reaguje a které jsou realativně dobře kategorizovaný.
Obsahově jsem rád, že kniha vyšla, je potřebná. I když jsem zjistil, že i autorka, jinak velmi svobodomyslná libertariánka má jednu oblast, kde upřednostní podporu zákazu násilí než současný stav. Sice dodává, že bez postihu, ale v realitě asi všichni tušíme jak to dřív či později dopadne. Je to paradox, v knize prosazuje (dle mě správně), že násilím děti nenaučíme nenásilí, nicméně to autorce nebrání násilím prosazovat nenásilí u dospělých.
Kniha nenaplnila potenciál ani formálně. Kniha předmluvou vzbudila vysoká očekávání o kvalitě zpracování, ale pak tyto očekávání byly zklamány. Nebýt té předmluvy, hodnotil bych knihu jako běžnou literaturu, takhle ji budu hodnotit přísněji jako jinou odbornou literaturu.
Kniha špatně odděluje ověřené a ozdrojované fakta, výzkumy od autorčin osobních názorů. Navíc ozdrojované informace nelze ověřit, často poznámka pod čarou je ve formě odkazu na celou doménu, dokonce je zde i odkaz na celý youtube. Tyhle odkazy mě mrzí o to více, že nepomohou ani laikovi, když se chce dozvědět víc.
Kniha je přes to všechno užitečná, pro laika, že není bohužel se svými traumatickými zážitky sám. Dozví se v knize jak od autorky tak z některých zpovědí možné způsoby řešení.

Kniha mi leccos dala, nelehce se čte, z mnohých zpovědí mrazí. I z těch "lehčích" jako, že učitelka řekne chlapci, aby si pro divadelní hru vybral princeznu a pak mu ji rozmlouvají, že se na princeznu "nehodí".
K zamyšlení bylo, jak některé děti vědomě lhaly a pak toho litovaly, jiné lhaly, protože zhodnotily, že i takoví rodiče jsou lepší než pasťák či jiná státní "řešení". Děsivé je, kolik dětí se rozhodly vše oznámit a nebylo jim věřeno nebo jich jejich blízcí zradili.
Takže všechny kombinace zde máme. Mně osobně to přesvědčilo, že člověk z venku, nějaký ouředník těžko může rozhodnout, co je lepší pro dítě v takové sitauci, to může jen to dítě, jen je mu třeba věřit.
Pozitivní je, že dost těch příběhů končí relativně pozitivně, i když vím, že je to dáno výběrem (ti, co opakují "vzor" rodičů, nenapíšou autorce. A i to, co napsali, se budou hodnotit pozitivně, i když budou nevědomky chybovat, např. nespadni.

6 20.11.2022

Kniha, ke které člověk musí dospět. Jinak se mu může zdát ezoterická. Širokým obloukem jsem se k ní dostal přes traumata (potomků druhé světové války, i třetí generace) a genealogii. Ale také "paradoxů", který tuším Koukolík popsal v jedné ze svých knih (dcera alkoholika si dala striktní pravidlo, že budoucí partner nebude alkoholik. Nicméně skončila s alkoholikem...) a tím, že něco podobného, co se stalo mému otcovi se stalo i mně, následkem reakce, která tomu měla zabránit.
Kniha, která klade víc otázek než odpovědí. Asi jsme v úrovni znalosti na úrovni... nevím, na úrovni znalosti nemocí před objevem bakterií. Nevíme proč, jak, jen pozorujeme výsledky, které jsou pravděpodobně složením mnoha různých jevů. Syndrom výročí si lehce v některých případech lze vysvětlit jako sebenaplňující proroctví, strach který způsobí neštěstí. Nebo prostě věc náhody. Nebo prostě se tak nevědomky chováme, že nakonec způsobíme to, co čemu jsme se chtěli vyhnout a zpětně nám to dojde. Ale jindy ne. Nějaká statistická významnost 0.032 tam je a to jsme na hrubém stupni poznání, takže snížená mnoha zatím neodfiltrovanými věcmi.
Zajímavá kniha.Co může po několik generací způsobit ve stejném věku něco obdobného? Podvědomí, nevědomí, něco jiného? Těžko říct. Nicméně nemusíme to chápat, autorka tvrdí, že jen být si tohoto fenoménu vědom může způsobit přetržení řetězce.

1 17.11.2022

Velmi zajímavá kniha. Velmi zajímavé tipy. Velmi zajímavé informace. Doporučuji. Já jsem získal úplně jiný vztah ke starším technologiím, domům, kniha mi osvětlila plno maličkostí, odůvodnila a tím pádem i objasnila. Naši předkové byli chytří, jen používali jiné, levnější technologie a možná dokonce i dnes mnohé z nich dávají smysl: seno na půdách a některé lze vylepšit použitím modernějších technologií (místo skla použít pěnové sklo).
Celkem mě zaujala výhoda mít sklep, rozlišení na suchý a vlhký. Lednička v komíně či chlazení přívodem vody. Solární sušička. Sláma jako stavební materiál. Troj-dům. Rostoucí dům.

(SPOILER) Skvělá kniha, doporučuji. Nicméně nesouhlasím s preferencemi, prioritami autora, takže tím pádem i s některými odůvodněními, dedukcemi. Na druhou stranu autor často na jiné místě v knize se víceméně opravuje, zpřesňuje, takže celkový dojem je dobrý, jen pozor na vytrhávání části textu z kontextu celé knihy. Např. na jednom místě varuje před kotvou, na druhém místě doporučuje použít kotvu, která má v některých případech značné nevýhody.
I když nesouhlasím s celkovým vyzněním knihy, např. zapomíná na fragilitu řešení nastaveného dle pravidel, lze jeho poznatky, doporučení postupu při projednávání vzít velmi vážně a v mnoha případech dojde ke zlepšení úsudku bez zjevných negativních důsledků. Nebo na to, že rozptyl diagnóz lékařů je sice do značné míry způsobem šumem, ale také tím, že v realitě lékaři reagují na praktické příklady, kde příčina nemusí být jen jedna, ani nemusí být jasné která je dominantní. Dále geografické odchylky mohou způsobovat žádoucí odchylky (krádež vody u řeky versus krádež vody na poušti). Osobně autor se v této knize přiklání na stranu centralizovaných řešení se všemi nevýhodami s tím spojenými.
Aneb kniha popisuje komplexní problematiku, kniha je náročná na pozornost, pamatovat si kontext, ale svého úkolu se zhostili výborně.
V knize se dozvíte proč, zde uvedu pro sebe výsledek doporučení, jak vést jednání, tzv. protokol dílčích hodnocení.
1. Na počátku procesu rozdělíte rozhodnutí do dílčích hodnocených oblastí.
2. Kdekoliv je to možné, budou se dílčí hodnocení provádět z tzv. pohledu zvenčí (u opakovaných rozhodnutí použijte relativní úsudek, pokud se škálou. - mají vyšší příjem oproti firmě, co jsme koupili)
3. Ve fázi analýzy se jednotlivá dílčí rozhodnutí provádějí co nejvíce nezávisle na sobě.
4. Při vlastním rozhodování posuzují účastníci každé dílčí hodnocení samostatně.
5. U každého dílčího hodnocení by měli účastníci stanovit svůj úsudek nezávisle (před seznámením s úsudky ostatních) a následně použít metodu odhad-diskuze-odhad.
6. Pro konečné rozhodnutí intuitivní úsudek nezavrhujte, ale odložte jej až na závěrečnou fázi.
+ být si vědom všech odhalených vlivů na úsudek (nálada, čas úsudku, zaujetí, kotvy...)

1 12.10.2022

(SPOILER) Skvělá kniha, doporučuji. Kniha psána někým, kdo má levicové názory (osobní vlastnictví by se mělo zrušit). Nicméně přesto autor má velmi dobré schopnosti kriticky myslet (včetně komunismu), hledat pravdu, dedukovat. Kniha je hojně ozdrojovaná, jen pozor na tvrzení/představy z jeho hlavy v závěru knih, k těm zdroje nemá a i jeho argumentace mě nepřesvědčila nebo prostě chybí (krom časové korelaci neuvedl autor žádný jiný důvod pro „zlo“ osobního vlastnictví, a jeho argumentace příklady malých společných vlastnictví mě nepřesvědčila).
Nicméně kniha popsala pár pro mě známých omylů/podvodů vědy a pár pro mě neznámých. Spojil to do zajímavého celku, který mě přesvědčil nebo o mnoho věcech si nejsem jist jako dřív.
Stanfordský vězeňský experiment (cca že lidé se po pár dnech vcítí do negativních představ svého povolání)? Podvod (nepodařilo se zreplikovat). Příběh z knihy Pán much? Mediální „zkreslení“. Stanley Milgram a generátor šoků? Smrt Catherine Susan Genoveseové (cca že čím víc svědků, tím méně pomoci)? Mediální „zkreslení“. Ekologická katastrofa na Velikonočním ostrově? Mediální „zkreslení“. A k tomu příběhy z válek (jak o vánocích 1914 za první světové války, kdy vyšli vojáci ze zákopů a společně spolu oslavovali vánoce), o tom jak při bitvách tváří v tvář jen málo vojáků skutečně zabíjelo.
Autor poupravil i znalosti z mé povinné školní docházky. Z ní jsem znal příběhy hrdinů v Londýně, kteří překvapivě statečně čelili hroznému bombardování. Podobné příběhy jsem znal i o hrdinech ve Stalingradě. Autor ukázal, že to nejsou ani tak výjimky jako pravidlo, protože i bombardování Německa způsobilo vyšší morálku a pravděpodobně kvůli tomu prodloužilo válku. Současně dává odkazy na výzkumy, že důvody proč vojáci bojovali, nebyli ani tak ideologické, politické, ale za spolubojovníky, za rodiny, účel světí prostředky. Což v moderních válkách už moc neplatí, odpor zabíjet lze překonat „tréninkem“, vzdáleností cílů krom dlouhá léta využívané propagandy.

Kniha mě přesvědčila v tom, že většina lidí je dobrá, nesobecká. Resp. už z jiných knih vyplývá, že máme většinu pravidel, abychom zabránili zneužitím, které míří na max. pár procent lidí. Bohužel tohle obecné negativní přemýšlení má své důsledky. Sebenaplňující proroctví zvyšuje množství lidí, kteří se pak dle očekávání chovají (pokuta je forma platby a současně zmoralizování nevhodného chování). Nedůvěry plodí myšlenky na to, jak ochranu překonat. A samozřejmě zaměření médií na ukazování všeho výjimečného, především negativního, způsobuje nápodobu.

Doporučení ode mne: odpojit se od médií všeho druhu (fakt má velký vliv na psychiku nevědět o všem negativním, co stejně člověk neovlivní – mnoho let praktikuji), krom odborných či pečlivě odborných. Naopak učit se zaměřovat se ve svém životě na běžné/obyčejné pozitivní věci – pro inspiraci mohu nabídnout svou FB skupinu. Víc důvěřovat lidem. Nicméně za mě ne bezvýhradně, na druhou stranu kvůli možné malé škodě se ochranou/strachem/pravidly nezabývat.

Kniha přesvědčuje, že omezeně i zloději nabídnout kabát krom žádané peněženky, aby při loupení nezmrzl. Souhlasím s autorem, že naštvání z negativních věcí člověku víc otráví život než tomu zloději. Souhlasím s tím, že někdy občas to mohu zkusit. Nicméně mezi lidmi jsou i menšina psychopatů, bláznů a ty raději víc nevyvádět z konceptu.

Kniha se dobře čte, ale myšlenek vyprodukovala nadstandardně. Jednu hlavní myšlenku? Sebenaplňující proroctví, pravidla, zákazy, příkazy jsou značně a dlouhodobě kontraproduktivní.

4 12.10.2022

Edici crossover jsem přechválil. Druhá ze čtyř odpad. Četl jsem úvodních pár desítek stránek, pak jsem to vzdal. Ukecané, domněnky, navíc své názory vydávající za fakta. mylné předpoklady... Mám ve frontě na čtení příliš mnoho knih, které mi poskytnou výrazně větší hodnotu. Takže jako jednu z mála knih jsem nedočetl.

Částečný brak. Aneb edici Crossover-Argo jsem minule přechválil. Do značné míry teoretizující kniha. Navíc příliš osobních názorů, domněnek. Mnohé dedukce jsou pochybné či přímo mylné. Např. na straně 46 si "vyvrací" "teoretickou" domněmnku tím, 30 let je dostatečně dlouhých, aby vyvrátili domněnku že bohatí investují do riskantnějších a tím výnosnějších aktiv - vůbec nezná základ, že rizikověšjší aktiva v dlouhodobém horizontu i více v průměru nesou. Takže svým způsobem nedoporučuji číst, protože na podobné chybné dedukce jsem narazil několikrát a ještě častěji jsem měl pochyby.
Kniha mi přesto něco přinesla, je zde plno zajímavých statistik (ale raději nečíst jejich popis autorem, zvláště ne jeho závěry). Ty grafy navíc rychločtením rychle projdete. Zbytek neradno číst.

Knihu doporučuji, víceméně začínám mít pocit, že celá edice Crossover - Argo je hodna doporučení, podobně jako Melvil knihy. Plno odkazů, cca 150 stránek poznámek, literatury, dodatků. Každý jsme jiný. Autor dává smysl života řešit katastrofické scénáře. Nicméně dokáže přesvědčit a do značné míry zůstat ve věcné úrovni, včetně schopnosti nějakého vyčíslení priorit, rizik, následků. Aby obhájil své zaměření na vysoce nepravděpodobné katastrofy, kvantifikuje pravděpodobnost rizika i různé následky. Máme brát do úvahy současné lidi i výrazně víc lidí, co se ještě nenarodili.
Přečetl jsem i dodatky, včetně dodatku, kde to popisuje podrobněji. Mě nepřesvědčil. Ani ostatní dodatky nejsou tak přesvědčivé, věcné jako hlavní text - i tohle oceňuji, že sporné věci dal do dodatků.
Nicméně celkový dojem z knihy je dobrý, přináší plno zajímavých, hodnotných pohledů. Asi kniha změnila mírně mé uvažování. Především je zajímavé, jak často osud lidstva byl na vlásku. A trochu zvýšil mé obavy z umělé inteligence.

3 21.09.2022

Konečně jsem se ke knize dostal. Autor skeptického kolega tentokrát se držel stručněji. Prostě "boj" s klimatickou změnou odčerpává peníze ekonomice, ale i jiným projektům, které by byly efektivnější než aplikování stále stejně neefektivních přístupů. Většinu věcí v knize popsaných už jsem tušil. Takže jen to, co mě bylo nové, zajímavé:
- Efekt "zvětšujícího se terče" - aneb proč rostou škody z přírodních katastrof - prostě máme dražší domy a zabíráme větší plochu - když se tento efekt odstraní, škody klesají...
- Stejně jako kdekoliv jinde, i zde masmédia odvádí jsou strašící a zkreslující politiku. Včetně toho, že prezentované závěry klima konferencí jsou poněkud jiné, než jaké jsou prezentovány médii a politiky. Ale jako jinde, málokdo si přečte celou zprávu a ne jen manažerské shrnutí...

Boj proti klimatické změně tak jak je nastaven je kontraproduktivní a neefektivní a zhoršuje situaci především chudých zemí. Několika způsoby způsobují, že pak nejsou peníze na skutečně efektivní pomoc.

4 21.09.2022