vladku komentáře u knih

Brak. Po přečtení knih stejné autorky jsem se rozhodl přečíst i tuto. Dobře se čte, je to složenina mnoha menších pár stránkových textů. Ale jinak... Je to slátanina mnoho témat, to, že se neshodnu s autorkou na propagaci alkoholu, způsobu výchovy dětí, kvót, v pořádku. Na druhou stranu argumenty pro nechání sednout jsou validní (na ženě nepoznáme první trimestr ani moc menstruaci, nejlepší je si říct o sedadlo, bohužel ne každá zvládne). Ale kniha navíc plná, dle mě, reklama na produkty, na osoby. Prostě kniha nesedla, ztracený čas.

(SPOILER) Kniha, ke které jsem se dostal přes nějakou feministickou literaturu. Přitom získala cenu A.C.Clarke. Psáno je to systémem chaos. I v rámci jedné kapitoly se míchají události z různých období, vlastně celou knihu si postupně skládáte příběh na přeskáčku. Mnohé věci nejsou dovysvětleny, nechány na čtenáři, jako např. zrada pohlaví. Není to kniha pro slabé žaludky, popisy poprav, znásilnění jsou popisovány věcně, chladně jako běžná věc. 
Kniha je zajímavá i tím, že popisuje začátek. Jak prostě z minuty na minutu ženy přišly o peníze, bankomat prostě nahlásil problém, do banky se nedalo dovolat a až se zpožděním se dozvěděly, že ženy prostě zákonem přišly o právo vlastnit majetek, tak ho prostě přestaly vlastnit. I o tom jak prostě převzít vládu "stačí" vyvraždit vládu. 
Kniha je zajímavá i vazbou na Bibli, dost věcí je odůvodněno výroky z Bible a pro jistotu je zakázáno (ji) číst, takže leccos i přidáno nad rámec Bible. 
Zaujala mě i zmínka o kvakerech, těch co pomáhají pronásledovaným. 
V každém případě kniha svým způsobem popisuje neutěšenou situaci jednoho kolečka v systému, beznaděj, nuda, odpoutání se od těla, radování se z malých obcházení systému.
Kniha je po tolikati letech minimálně v ČR opět aktuální, v knize jsou ženy nuceny rodit přirozeně. V ČR naopak je jedna žena odsouzena, co se rozhodla po odmítnutí v nemocnici rodit doma. Zdánlivě dvě opačné situace, ve skutečnosti jen dvě strany stejné mince, nutit nějaký typ porodu rodičce. 
Tedy jak velká hranice je mezi příběhem a skutečností? Přijít o možnost vybírat z bankomatu, používat platební kartu, bezhotovostní peníze, je celkem běžně používáno jak hromadně (např. Kypr 2013, Řecko 2015) tak individuálně (Kanada 2022, rusové nebo mnozí jednotlivce jako např. i já).

- Autorce se nedá upřít snaha o vyváženost, o velký přehled, o sledování mnoha skupin, zdrojů. Kniha je středně strukturovaná, každá kapitola se zaměřuje na jedno téma, nicméně v rámci té kapitoly máte jeden jednolitý text, nijak dál strukturovaný - členění na podkapitoly by se mi líbilo, částečně text je na to nachystán.
- První kapitola je pro silné žaludky, citlivější povahy jako já si dělají přestávky, aby to rozdýchali. Druhá kapitola je dost podobně "hrozná", hrozná tím, co popisuje. Od třetí je poznat, že po napsání těch prvních hrozných kapitol bohužel se nepodařilo tolik udržet objektivitu (čemuž se až tak moc nedivím), nicméně zbytečně to dehonestuje zbývající text. Celkem často se dopouští falešného dilematu, nejčastěji staví muže proti ženám (např. 284, 285). Dále na jedné straně správně kritizuje zevšeobecnění kritizovaných skupin ve výrocích "všechny ženy jsou mrchy apod." Na druhé straně podobné výroky činí neustále o mužích i skupinách. Jako dělá to dost lidí, že zapomíná přidat kvantifikátor, nicméně na straně 202 pro mě překročila míru obvyklou, citován celý odstavec na konci stránky: "Muži ubližují ženám. To je fakt. Je to epidemie. Je to veřejná zdravotní katastrofa. Je to normální." Nedá se ji upřít, že na pár místech v knize to vrací do roviny objektivní. Někde dokonce se dozvíme konkrétní údaje, např. na straně 278/352 se dozvíme údaj, že 35 nahlášení znásilnění z 5651 (za 17 měsíců) je falešných (přesněji byli stíháni) - díky za ten údaj. Nebo na straně 237 (odkaz 26) údaj, že 37% australanů z roku 2017 se domnívá, že "si ženy vymýšlejí nebo přehánějí tvrzené o násilí , aby si zajistily výhodu v bitvě o svěření dětí do péče". Nicméně na to, abyste se dostali k nim, musíte projít mnohem více zevšeobecňování typ "jako všichni inceli". Nebo v knize najdete černobílé vidění, např. na straně 206: na co studie, autorka ví a zná jasnou jediný důvod domácího násilí, dominance/kontrola. Na straně 284 (a na dalších místech) je "zkratka", že ti co se bojí obvinění ze znásilnění, nemají se bát žen, ale mají nenapadat ženy - je to asi tak užitečná rada pro toho, kdo se bojí obvinění z vraždy, aby nenapadal jiné.
- V knize se zabývá nejen genderem, ale rasismem, ukazuje na datech a rozdílech v přístupu (pp208) jak se přistupuje ke zločinu spáchanému např. muslimem a jak ke zločinu bělochem, jak různě k tomu přistupují média, ale i úřady. Dozvíte se i konkrétní počty příspěvků, témat, registrovaných zdůraznit - trochu mi chybí zdůraznit, že krom extrovertů máme i introverty, kteří z různých důvodů nemají chuť či potřebu se projevovat nebo to, že podobně jako autorka bude sledovačů víc, i když je otázkou kolik - asi ne tolik jako u tématu plochozemství, kde se odhaduje, že přispívá víc odpůrců ploché země než příznivců... V každém případě je značně zjednodušující dávat rovnítko mezi přístupem a souhlasem toho, co se tam píše (v opačném případě virtuální osoba autorky taky souhlasí). Mnohdy má autorka jasné řešení, např. na straně 188 najmout tisíce moderátorů pro sociální sítě. Sice velmi dobře zobrazuje, jak algoritmy přispívají problému, ale i tak to není důvod všem vnutit své řešení, které mimochodem má plno negativ jinde. To, co ale kniha přinášejí je celkem živý obraz, jak hrozné to chování je, ať už v první kapitole ohledně vraždění nebo třeba v 5. kapitole, kde se mluví "jen" o pronásledování a jak neužitečné rady oběti dostávají.
- Na knize je opravdu vidět, že autorka má přehled, ale jednolitý text v kapitolách ztěžuje efektivní čtení a pro mě jako muže je těžké se prokousávat, rozdýchávat zevšeobecňování, k tomu ne až tolik užitečných čísel.

Kniha, která mi sdělila "samozřejmosti", které jsem během života sám zjistil, se naučil. Které jsem částečně pokládal za svou vlastnost, nyní to vypadá, že je to obecná vlastnost nám všem. Stručně? Kontakt s přírodou nás uklidňuje, zlepšuje kognitivní schopnosti, spánek, krátkodobou paměť, pozornost, náladu. 

Autor dobře strukturovaně, s vysvětlením, zabíhá do do podrobností, s odkazy v každé kapitole popisuje jeden typ kontaktu s přírodu a mě přesvědčil, že dává smysl. V první kapitole výhled z okna do zeleně snižuje stres i zlepšuje výsledky, krátkodobou paměť (pp25), obnovuje soustředění (pp34). Pro účinky stačí i obraz na zdi, nejlépe savany. Dále popisuje moc květin: barevnost je pozitivní, na straně 84 najdete odkaz na český výzkum. Ale i jejich vůně, zvláště se věnuje levanduli (lepší spánek), rozmarýnu (naopak bdělost, pozornost), mátě (bdělost, paměť) - pp122. Mají na nás vliv i zvuky přírody, resp. městské hluky souvisí s vyšším výskytem kardiovaskulárních onemocnění, poruch spánku, zhoršených kognitivních schopností dětí, psychických poruch i obezity - pp131. Naopak (pp148) např. zvuk vody zlepšuje náladu a kognitivní schopnost. Ptačí zpěv snižuje příznaky stresu, podráždění jako je vyšší krevní tlak, bolest, úzkosti, deprese. Aktivní zelená stěna v bytech je schopna redukovat jinak negativní vliv uzavřených prostor. Několik procházek do přírody má opět pozitivní vlastnosti, např. uzdravení, stejně tak kontakt s hlínou - např. vylepšení biomu. Jsou to všechno samozřejmosti, "jen" potvrzené výzkumy nebo upřesněné jako např. že zvuk přírody je důležitější než obraz (pp140).

Já naštěstí jsem tyto věci sám zjistil poté, co jsem začal víc naslouchat vlastnímu tělu. Např. během dlouhodobé nemoci jsem měl puzení nebýt doma kvůli neschopence, ale měl potřebu jít do parku, překonal jsem sebe a požádal o vycházky lékaře a věřím, že mi to zkrátilo neschopenku. Kniha mě zpětně potvrdila, že je to účinné a že dokonce v některých zemích se to předepisuje v rámci léčebného režimu - jen v ČR se to defaultně zakazuje. 

Podobně aktivní zelená stěna by si zasloužila být nejen v každé škole. Mnoho léků, návštěv lékařů by mohlo zredukovat doporučení prostě chodit do přírody. Samozřejmosti, ale mnoho lidmi neznámé, podceňované - knihu doporučuji.

Komiksové zpracování. Tedy hodně obrázků, méně textu. Tedy vhodné i pro nepříliš zdatné čtenáře, resp. ty, co si nenajdou mnoho času na čtení. Málo textu znamená také velmi stručné. Z osobního podání autorky. Nemohu se zbavit dojmu, že některé vlastnosti nesouvisí s citlivostí, ale vlastní osobností autorky. Bohužel to není oddělené. Pro základní seznámení s problematikou dobré, pro víc je třeba si najít jinou knihu.

- Kniha o ADHD od dvou autorů, jeden co je ředitel školy se specializací na ADHD, druhý se zabývá poradenskou a posudkovou činností. A jedna z prvních informací je to, že spíše než porucha je to odlišnost. Tím si mě získali hned na začátku. Kniha je výborně strukturovaná, plná seznamů, konkrétních pokynů, stručná a přitom vysvětlující. Právě proto, že je tak dobře psaná, může čtenář lépe pochopit nebo naopak nesouhlasit s tím co autoři píšou. Zajímavé pravidlo - nejdříve se postarej o svou dobrou náladu, podobně jako v letadle se máš postarat nejdříve o kyslík pro sebe - velmi hezké přirovnání pravidla, které dává velmi smysl. Chci, aby především zaznělo, že nemám zkušenosti s ADHD, autoři jsou pro mě důvěryhodní, plno informací dává smysl. Nicméně zaměřím se na to, co mě zarazilo, co mi až tak nedává smysl. Některé poučky jsou psány jako ADHD specifik, ale dle mě jsou obecné: např. na straně 180 citlivost vůči kritice, škoda, že to nebylo rozvedeno odkazem na nějaký výzkum, předpokládám, že se bude jednat o vyšší výskyt citlivosti. Někdy mám pocit, že si některé části navzájem odporují. Např. v knize jsem četl pravidlo, že nejdříve povinnosti a pak na straně 181 řečený pravý opak, aby pak na pp 182 to bylo upřesněno a rozděleno. Nebo systém odměn a ocenění - dle mě je to v obecné populaci zastaralá metoda, opouští se. Nicméně nedokážu říct, jestli na podmnožině ADHD včetně sourozenců s ADHD je tato metoda oproti obecné populaci přínosná. Stejně tak pravidla a řád.
- Ať tak či onak, kniha mi vyznívá jako velmi užitečná pro někoho, kdo se ve svém okolí setkává s odlišností typu ADHD. A jaké že jsou pozitivní vlastnosti ADHD na trhu práce (pp19--20)? 1. Tvořivost 2. Hyperfokus, kvalita, včasnost 3. Dobrý výkon v krizové situaci 4. Intuice a zaměření na detail 5. Rychle se pustí do práce. A jako vždy je třeba se na učit využívat svých pozitivních vlastností a pracovat se svými slabšími stránkami.

- Kniha je čtivá, vázaná vazba. Vysvětluje velmi časté mýty velmi zevrubně s mnoha příklady, dobře ozdrojovaná. I když ne vždy autor zvolil dobré příklady nebo autoři výzkumů, které použili, stále kniha dává smysl přečíst pro kohokoliv, kdo má přílišné "sebevědomí" a nezná omezení vlastního těla, mysli. První poznání je to, že lidé, zvláště ti, co se umí dobře soustředit, nevnímají nic mimo soustředění. Druhé je o tom, jak různé máme vnímání, jak si naše mysl občas domýšlí. Třetí je o tom, jak bohužel na mnoha z nás má vliv sebevědomí jako příznak kompetence. Jak i znalí lidé dělají z přílišného sebevědomí i velké chyby, pokud přecení své znalosti. Pátá kapitola je kontroverzní, na jednu stranu má pravdu v tom, že je na denním pořádku kdy se zaměňuje korelace s příčinnosti, otáčí se příčinnost apod. Na druhou stranu mnoho těch příkladů je příliš zjednodušeno. Šestá kapitola pokračuje v podobném duchu. Celkově hodnotím knihu dobře.
- Na straně 16 máte i odkaz na video, na vlastní testování (odkaz je rozdělený, navíc bez http, když automaticky moderní prohlížeč přidává https, aneb správný odkaz je http://viscog.beckman.illinois.edu/flashmovie/15.php). Horší je, že v textu knihy je špatná odpověď, správná odpověď je 15, zazní i na konci videa, je i v linku. Já se umím lépe soustředit než má žena, dokážu občas odfiltrovat zvuky nebo třeba u videa cokoliv jiného než na co se zaměřuji pozornost. Takže jsem "gorilu" vůbec nevnímal. Má žena naopak má větší problém se soustředit, když hraje film, hudba se slovy, stejně si gorily nevšimla, nicméně správně poznamenala, že gorily by si všimla, tam nebyla gorila, tam byl člověk, jako při hledání v matrikách má povědomí i o jménech jiných než ty co hledá, na rozdíl ode mne.
- Další příklady, které mi až tak neseděli. Např. na straně pp107(109) hodnocení vtipů. Pokládám za velmi pofidérní výzkum, který zkoumá smysl pro vtip tím, že dává rovnítko mezi kolik lidí považuje daný vtip za vtipný a smysl pro vtip. Na stejné straně podobné rovnítko mezi přitažlivostí a vnímáním většiny. Podobně vidím výzkum zmíněný na straně 172(186), kde mají lidé karty na čele a dle karet na čele se řeší randění a odmítnutí dle karet na svém čele. Všechny tyto výzkumy mají společnou vlastnost, kde prostě vidím velmi složitý vliv stereotypů, vlivu okolí, vnímání jiných, snahy jednotlivců nepříliš vyčuhovat, nepříliš rozporovat většinu. Na což jsou jiné pěkné výzkumy.
- Naopak kolem strany 181 až příliš zlehčují schopnost lidí využívat intuici a přitom sami uvádějí na straně 181 (193), jak studenti umí na základě gest odhadnout známky. Nebo ke straně 186 komentuji, že neexistence (konkrétního)vztahu neznamená neexistenci jakéhokoliv vztahu.
- Kniha si dala za úkol ukázat na přílišná sebevědomí a daří se ji to. Bohužel za mě až do druhého extrému, že cokoliv, co lidé nedokážou dobře vysvětlit, popsat, pokládá primárně za špatné.

- Brak. Kniha je dobře strukturovaná, relativně stručná, hojně odkazovaná. A to je tak vše. No vlastně ještě jedna, knihy by se dala využít jako cvičebnice hledání argumentačních faulů. A současně jako varování před psaním podobných vlastních knih, kdy pravděpodobně zpětně vznikla jako obhajoba vlastních názorů. Zvláště kapitola venkov je výživná (pocházím z maloměsta, žiji ve velkoměstě). Už je konstatace, že kniha reprezentuje spíše levicové názory autora.
- Jsou knihy, kdy už nevím, proč jsem je zařadil do seznamu k přečtení. Tahle pravděpodobně, abych nebyl uzavřen ve své sociální bublině. No, nepovedlo se.

Kniha plná informací, velmi dobře ozdrojováno, i v textu na konci stránky. Bohužel kniha není prakticky vůbec strukturovaná, autoři skáčou od jedné informace k druhé, alespoň se snaží v rámci pouhých 4 kapitol o nějaký časový vývoj. Velká škoda, čtenář je nucen číst knihu od začátku do konce a samozřejmě zpětně se velmi špatně dohledává, kde se co psalo (pokud nemáte paměť na jména, rejstřík osob v knize naleznete). Stejně tak nestruktura vlastně krom závěru nedává rychlejší povědomí o obsahu knihy. Chybí věcný rejstřík, např. najít text o celibátu na straně 209 (BTW odkaz 541 už není funkční).

Útlá knížka, která vám pomůže se otestovat, jakou máte vazbu a pak k příslušné vazbě vám dá informace, jak se projevuje, jak na ni, když ji máte vy nebo když ji má někdo ve vašem okolí. Ke konci máte i rady pro soužití dvou vazeb. Kniha je plná otázek, je připravena pro psaní odpovědí na ně. 

Celkově je to zajímavá kniha pro někoho, kdo hledá příčiny neshod nejen v partnerském životě. Tato kniha může najít některé příčiny a pomoci jejich účinek snížit.

Možná druhá křesťanská kniha po Bibli, no vlastně po knihách Orko Váchy. Hned na začátku pp11 kniha odradí logickým nedostatkem, navíc uvozený „většinou nakonec všichni zvednou ruku na znamení, že královo jednání je logické a velmi spravedlivé. Nesouhlasím. Král odpustil služebníku, bez podmínek. Předem ani dodatečně neřečených. A pak porušil slovo, vzal zpět odpuštění. Možná logické to pro někoho je, ale spravedlivé to není. Zvláště když dále v knize autorka sama říká, že lidé jsou uvězněni nějakou podmínkou.
Nicméně souhlasím, že služebník mohl (za mě i měl) odpustit svému dlužníku. Připadá mi to logické, lidské, morální i v souladu s mou strategií: Pošli to dál, resp. s důsledky s touto strategií spojenými. Samozřejmě jako apateista mám jiné důvody než v knize řečené s bohem, ale ve svém důsledku stejné. Mnoho lidí se víc trápí, jsou ve vězení, víc než viníci, poškození. A i kdyby méně. V každém případě většina knihy dává smysl, i když pro mě z jiné příčiny než Bůh a boží odpuštění, zásah. Tedy pokud si místo božího odpuštění, božího vlivu dosadíte ateistické důvody, budou dávat rady smysl také. Zvláště oceňuji poslední kapitolu ohledně vin českého národa v minulosti.
Další chyba je na pp14, tvrdící, že křesťanství je jediné náboženství s odpuštěním hříchů. Nikoliv.
Celkově hodnotím knihu spíše kladně, pokud si člověk odmyslí vysvětlení Bohem, představu jedinečnosti křesťanství a neomylnosti Bible, což je velké pokud.

Začíná mě bavit feministická literatura. Autor zestárl, zmoudřel (to víceméně píše sám), často porovnává své myšlenky s předchozím dílem. Je tu óda za alkohol, kterého se vzdá, protože přestal fungovat (Hodina svépomocí). Nejvíce mě dojala Hodina mužů. Trefila hřebík značně na hlavičku. O tom jaká jsou očekávání po mužích. Sice jsem dál, ale poznávám zde plno zážitků z mládí. Jak jsem neúmyslně vystrašil ženu před sebou v parku, když jsem šel zamyšlen rychleji než ona a jak vlastně nebylo žádné dobré řešení, jak ji nevystrašit víc, než prostě zpomalit a nechat ji ujít a jak to vše jsem zaznamenal, její strach, v hlubokém zamyšlení. Natož když bych byl někdo, kdo by strachu využil.
Kniha je plná ukecaných příběhů, myšlenek – drtivá většina dává smysl, jsou smutná i veselá zároveň. Neshodneme se v mnoha věcech, viz Duo Nerovně rovných, ale na druhou stranu knihy jsou plné informací přímo od ženy, často nevhodně tabuizovaných, takže směle do čtení, poznejme se, stejně jako autorka poznávala muže (např. příhoda, že muž, dle mě nejen muž, nemusí myslet na nic).

Jsem multipotenciál a z toho důvodu občas čtu knihy, které mě „jen“ zajímají. Jako tuto. Oproti názvu se věnuje nejen filmům v kině, ale filmům obecně a jejich srovnání. Mě, laika, překvapilo, kolik věcí má vliv na to, jak se film líbí, co divák zažívá a co cítí. Většina z nich je intuitivní, ale mít je všechny v hlavě je náročné. Tu knihu by měli číst všichni, co tvoří filmy, a postupně si do hlavy dostat informace z ní. Částečně vám pomůže i při psaní knihy. Navíc je bohatě ozdrojovaná, tak se dostanete k dalším knihám či detailům výzkumů na toto téma. Věnuje se filmařským trikům, charakteristikám žánrů, analýze postav, vyprávění i emocím – vždy s mnoha odkazy na zdroje nebo příklady filmů.

Zajímá-li vás toto téma, v této knize najdete spoustu poznatků.

Moje 11letá dcera to při čtení ohodnotila jako horor. Vznikla tak témata k hovorům s rodiči. Kreslený formát umožnil, že knihu přečetla během dvou dnů. Já jsem ji přečetl za jeden večer a musel jsem uznat, že hodnocení jako horor bylo svým způsobem trefné.

Kniha je realistická, začíná nevinně – takovými těmi „běžnými“ komentáři rodiny, přátel a okolí. Hrdinka odolává, ale dřív či později dojde ke zlomu: třeba kluk, který se jí líbí, řekne něco, co spustí úsilí hubnout, cvičit a méně jíst. To postupně přeroste v zdravotní problémy – kniha to podává mnohem lépe než já. A to autorka nežila v době sociálních sítí, kde je neustálé porovnávání a komentování na denním pořádku.

Nechte tuto knihu přečíst nejen svým dcerám, ale všem. Protože i okolí potřebuje pochopit, jak zdánlivě běžné „rady“ a komentáře mohou napáchat škodu.

- Kniha je vhodná pro každého, protože můžete být černou ovcí, aniž si to uvědomujete, protože můžete se chovat k někomu jako k černé ovci, aniž si to uvědomujete. Nebo "jen" můžete směrovat k tomuto. Tato kniha mi částečně vysvětlila některé jevy v blízkých rodinách. Zvláště vliv vzdálenosti nebo toho, že dítě nebylo až tak chtěné, čekané nebo toho, že dítě má dost odlišné zájmy, směrování než rodiče je celkem běžný.
- Jsem zvyklý na rozumný standard Portálu, co se týká korektury, proto mě celkem překvapilo, že na straně 18 je pravděpodobná chyba překladu, logicky nesmyslná věta a v textu jsem našel min. jeden překlep, který obvykle automatická korektura podtrhne - neexistující slovo. Překvapení, nicméně drobnost, podporuje pozornost.
- Líbilo se mi, že kniha se danému tématu věnuje komplexně, z mnoha úhlů pohledu. Dokonce ani nechybí rozdíly oproti jevům ve společnosti, se kterými by se to mohlo splést, resp. jak černou ovci rozeznat od narcise, mamánka apod. Málokdy se mi stane, že nemám ke knize, moc co dodat, napsat, že je dané téma vyčerpá kompletně, zde je ten případ.

Tahle kniha není pro slušňáky. Nicméně musí člověk vzít do úvahu, že vznikla cca v roce 2011, je to víceméně propagace kouření, alkoholu, co už bylo za mou hranou byla propagace extáze na straně 195 (za to bych strhl dvě hvězdičky, ale nebudu hodnotit). Pokud nezvládáte číst drsné vtipy, narážky, raději nečtěte - já jsem po nějaké době tomu přišel na chuť. A pozor na kapitolu o potratu, nebere si servítky nikde a je to dost realistické se vším všudy. Na druhou stranu se za těch 15 let toho až tak moc nezměnilo, plno toho, co popisuje, se s tím člověk setká i nyní: podpatky, důraz na vzhled, svatba, péče kolem porodu, otázky na děti, vnímání potratu (u nás konečně porodní asistentka po porodu ze zdravotní daně) a mnoho dalšího.
Nemohu se prohlásit za feministu. Zaprvé nemám rád škatulkování, bere částečně svobodu mít svůj názor. Za druhé ani nesouhlasím s rovným platem/mzdou (přesněji tak kam to v praxi vede), který dává mimoděk jako kritérium. Nicméně s většinou věcí souhlasím a přál bych všem, aby měli lidé odvahu jít proti proudu, tolik nedbát na okolí, být sví. Přesně jak píše autorka, nejen jít proti proudu, ale jít po proudu, když to vyhovuje. Mimojiné jen tak zjistíme v čem spočívají "skutečné" rozdíly mezi mužem a ženou a co jsou rozdíly dány třeba něčím jiným. Muž Dua nerovně rovných.

- Kniha se dobře čte. Nicméně pokud chcete lepší argumenty, data, jsou lepší. Zde jsem vícekrát narazil na nedomyšlenou argumentaci, nevyváženou či chyby. Originální ilustrace, občas trvá než mi dojde souvislost s kapitolou, někde mi nedošla, ale nevěnoval jsem tomu až tolik času, osobně se mi nelíbí.
- pp37 - asi jsem starší než autorka, ještě si pamatuji doby, kdy na WC nebýval toaletní papír, ztrácel se ve velkém. Než prostě se investovalo do dávkovačů toaletního papíru, kde nejde odnést celá rule papíru najednou nebo dokonce kde se papír trhá po kuse. A stejně se dřív či později vyřeší problém s povinnými menstruačními pomůckami, dle toho jak moc se budou ztrácet. Osobně proti pomůckám mám hodně námitek, ve stručnosti: podpora jednorázových pomůcek na úkor látkových, proč něco nařizovat, když někdo to fungovalo samo, na míru (někde jsou už nyní k dispozici, někde je vedle obchod, někde je komunita žen, co si vypomohou). V podobném duchu argumentace finanční, asi autorku udivím, i když bych finančně na to byl lépe, budu proti zdarma věcem, protože dřív či později se plýtvá a ztratí se ekonomické metriky. A ti, co se chovají ekologicky nebo prostě levný jednoráz nesnesou, budou platit dvakrát.
- pp154 zaujala mě informace, že ve schopnosti multitaskingu není mezi mužem a ženou rozdíl. Až tak mě padnutí další stereotypu nepřekvapilo, ale je to asi jedna z mála novinka pro mě z knihy.
- pp 94 Zhoršení životní úrovně po rozchodu udává 60% samoživitelek oproti 34% samoživitelů.
- pp 281-282 Denně vaří a/nebo uklízí 71% bezdětných a 13% bezdětných. 61% vůči 30% mezi single. A dál autorka používá argument typu slaměného panáka aniž by jakkoliv se pokusila ten rozdíl vysvětlit, krom srovnáním se Švédy.
- Kniha mi dala aspoň další tipy na další knihy.

- Kniha vydaná v roce 2019. Nicméně při čtení mi údaje byli čím dál divnější, až na straně 139 si všimnete, že vycházejí z výzkumu z let 2013 a 2014 a ze strany 150 pochopíte, že daný odstavec byl psán v roce 2016. Těžko soudit, kdy byly které texty psány, ale rozestup mezi psaním a vydáním se mi zdá velký a mnohé údaje tak jsou starší, než by člověk čekal.
- Celkově, první část se dát číst, je plná informací. Pak přes definice rodiny, vlastenectví se dostaneme k taky-ekonomce Švihlíkové, od které dál vám čas strávený čtením nikdo nevrátí. Jsem rád, že jsem knihu nekoupil, ale půjčil. Přesto některé informace ze začátku dávají smysl a jiné zanechali stopu.
Např. pp 167 "Moudrý nezná detaily Předně se domníváme, že moudrý pokud možno všechno ví, aniž má vědění o všech jednotlivostech"
- pp 187 Niccolo Machiavelli: Malé zločiny se trestají, velké odměňují. ...Chceme-li, aby nám byly staré zločiny odpuštěny, pak se ... musíme dopustit nových, zdvojnásobit naše nepravosti, hromadit vraždy, žhářství a drancování, a především se musíme snažit získat co nejvíce spoluviníků. Kde je mnoho viníků, není trestán nikdo.
- pp 212 "Kolega jeskynář si vždy ve vlaku na záchodě lokne vody, která je označena jako nepitná." Eliminace rizik je do časů mírových, aby pak v době problémů systém víceméně zkolaboval. Velmi zajímavé příklady k zamyšlení.
- Bez čtení této knihy se obejdete. Data ke klimatické změně byly zastaralé už v době vydání a jsou i jinde. Ve zbytku knihy jsou tak řídce rozptýleny hodnotné informace, že nemá smysl číst celou knihu kvůli jim.

Taková cvičebnice, možná sebekoučovací kniha, jak zvládnout svůj perfekcionismus (který má korelaci s prvorozením dle mě), jeho slabé stránky i silné. Kniha vás povede, bude dávat otázky - máte prostor v knize, abyste si je psali přímo do knihy (já osobně mám zábrany psát do knihy, takže není problém psát kamkoliv jinam) a vlastně vás takto koučovat, sebeanalyzovat, sebesledovat, sebemotivovat, sebeplánovat. Každá kapitola je relativně stručná, pár stránek, takže lze se přesvědčit vždy udělat aspoň jedno. Myslím si, že se kniha povedla a nejen perfekcionisté zde najdou postupy, které mohou vás posunout.

- Tahle kniha se může líbit čtenářům, co nepřečtou moc stránek: útlá, stručná, navíc strukturovaná, systematická. Navíc shledávám přínos této knihy nejen pro případ, že potřebujete něco nechat plavat, ale strategie shledávám přínosné pro obecné sebepoznání, sebedůvěru, prioritizaci.
- Kniha začíná částí proč něco nechat plavat, následuje část jaké jsou nejčastější problémy s necháním plavat a pak již zmíněné strategie jak to nechat plavat, spíše obecněji jak se poznat, jak si prioritizovat život. A jak autor upozorňuje, tato část je rychlá na přečtení, ale vyžaduje čas na realizaci, přípravu.
- Nedá mi to a upozorňuji na případný nezdravý extrém, který by mohla kniha vyvolat: nebojovat. Než se rozhodnete něco nechat plavat, zvažte, jestli nemá smysl ještě bojovat, i v tomhle vám kniha pomůže. A dle mě je to nejobtížnější část úkolu, rozeznat, kdy něco nechat plavat a kdy ještě bojovat. Někdy je to po prvním neúspěchu, někdy dává smysl se tisíckrát snažit jak Edison s žárovkou a nejčastěji někde mezitím.