vladku komentáře u knih

Kupovat knihu přes e-shop má tu výhodu, že člověk zažije překvapení, jakou bichlu si objednal. Přesně takové překvapení mě čekalo, když jsem držel v ruce tuto knihu, která má 648 stránek a k tomu rozměr 21 × 26,6 cm.
Téma mě zajímá z preventivních důvodů, ale taky kvůli tomu, že jsme na rodinném výletě s dětmi jednoho toho, který se rozhodl, našli na nejzápadnějším bodě katastru Brna. Takže byla příležitost (v každém případě nutnost) dětem vysvětlovat tuto problematiku dřív, než jsem si myslel.
Přestože je to bichle, některé stránky sebevražd jsou jen zmíněny nebo je musíte hledat jinde. Jen okrajově se věnuje eutanazií, na straně 104, k tomu spíš hledejte knihu Eutanazie - pro a proti
od Radek Ptáček, Petr Bartůněk, Kolektiv autorů. Stejně se jen okrajově věnuje obětováním z povinnosti – Černobyl, válka, vojáci jen krátce na straně 101, 130. Tato kniha se mi zdá málo strukturovaná, sice to přispívá k přesnosti, nezkreslení informací, ale pro někoho, kdo by případně nechtěl ji číst celou, je velmi obtížné se rychleji dočíst to, co hledá. Velmi schází nějaká shrnutí kapitol, o nějakém zvýraznění textu pro rychlo čtení nemluvě. Přispívá to k úctě k těm, kteří se rozhodli, přispívá to k nezkreslení, bohužel to dle mě omezuje množství lidí, kteří se rozhodnou knihu číst, přečíst. O to, že o přesnost jde autorům nejvíce svědčí i krátká třístránková kapitola (pp109) s názvem Tradované nepravdy a polopravdy – mimochodem pokud vás kniha odradí, tuhle krátkou kapitolku si určitě přečtete.
Nicméně pro toho, kdo si dá tu práci a bichlu přečte celou, dozví se hodnotné informace, zvláště pokud si přečte a zanalyzuje všechny (přes 100) konkrétní příklady těch, kteří se rozhodli, jak foto jejich činu, tak dopisy na rozloučenou. Dále máte k dispozici příběhy koronerů i policistů. Knize jsem věnoval velké množství času, přesto bych uvítal shrnutí kapitol i celé knihy.

1 22.03.2024

Prý další Astrid Lindgrenové. Příběh o malé holčice, které unesou sestru. Vydává se na cestu na záchranu. Cestou se potkává s plno zlými lidmi, krádežemi, únosy, bídě, nelítostným zabíjením zvířat, slovním násilím. Kniha není rozhodně pro osoby s velkou představivostí, citlivější povahy, mohou mít i noční můry ze čtení. Takže ne, nečekejte novou Astrid Lindgrenovou. Co se musí uznat, autorka ví jak popsat napínavý děj, jak mít plno zvratů i jak popsat různé pocity, vjemy.

(SPOILER) Celostránkové ilustrace. Maximálně jednotky vět na stránku. Pro začínající čtenáře tak akorát. Nebo taky pohádka na noc, která se přečte během chvilky. Jednoduchý, mírně tajemný i strašidelný příběh se šťastným koncem.

15.02.2024

Kniha si jde za svým cílem, sbírá postupně síly a argumenty pro základní nepodmíněný příjem. Argumentů proti je tu poskrovnu, většinou ve stylu argumentačního faulu slaměný panák. Nicméně dělá to velmi sofistikovaně, míchá fakta, domněnky autora, cituje. Tedy kniha není vhodná pro nikoho, kdo neumí být pozorný, obezřetný – a u téhle knihy je to náročné být obezřetný.
Do 2. kapitoly to šlo, od kapitoly Podřadná práce autor používá manipulace, zkreslení, člověk až má dojem, že jde o úmysl. Např. na straně 55 „inflace a k tomu přičteme rostoucí náklady na zdravotní péči“ (inflace obsahuje i rostoucí náklady na zdravotní péči). Nebo z jiného soudku „pp194-195 chudí odvádějí daně taky a neúměrně vysoké poplatky z tabákových výrobků.“
Kniha je plná faktů, rozhodně mnohé informace jsou poučné (např. v kapitole o rasismu v USA, jak zdánlivě rovná pravidla spolu se silnou diskriminací tu rovnost maže), ale bohužel doslova zaplevelení plno domněnkami autora pokládaných za fakt. Např. vliv mužů a žen na příjmy daného oboru – ten efekt je obecný. Podobně mnohá fakta zjednodušuje do argumentů svého cíle, např. ženy, které víc dělají domácí práce nebo jejich celospolečenská úloha rodit – ve skutečnosti jejich úloha mít potomky věcí čistě jejich a jejich partnera, jejich rodin, nikoho jiného.
Kniha je hodna zamyšlení, i když dle mě jednoduché řešení nacpěme jim peníze nebude fungovat. Dávat lidem peníze v chudých zemích nejchudším funguje. Otázka je, co se stane, když by se to stalo ve velkém. Dle mě vzroste inflace a efekt se bude snižovat. Nemluvě o dalších důsledcích.
Na druhou stranu kniha, i když s navrženým řešením nesouhlasím, celkem dobře popisuje problémy chudoby, rasismus, patriarchalismu a důsledky, generační důsledky. Ale opět je třeba odlišit a nepřijmout jednoduché vyvození, že všechny problémy, rozdíly jsou tím dány. Problémy jsou to komplexnější. Ale taky nelze si lhát, že všechny rozdíly jsou dány něčím jiným a že pohlavní, rasová diskriminace neexistuje a že nemá děsnou setrvačnost, generační.
Začít můžeme u sebe, doma. Ocenit „nevýdělečnou práci“, na druhou stranu ocenit obětování se v práci – najít ten správný kompromis. Sice specializace v obou rolích přináší efektivitu, ale nezapomínat na diverzifikaci, která přináší empatii a tím dlouhodobě přispívá k porozumění, vzájemné péči.

10.02.2024

Pozitivní kniha. Hodně chybí v tomto světě negativismu. Nicméně nemohu s ní jako celek souhlasit. Jsme lidé různí. Na jedné straně je pravda, že v dnešním světě trestáme věci, které není třeba trestat. Navíc trestáme tresty, které ničemu neprospívají. Kniha pojednává o lásce, odpuštění, omluvách – to je důležité pro mnoho z nás a nedostává se nám. Ale nerad bych abychom se dostali do opačného extrému, kdy každému lidé odpustí, protože i dnes někdy to, co schází, je to, že někdo není včas zastaven, konfrontován, dána zpětná vazba, přirozené důsledky v době, kdy by to mohlo být konstruktivní. Tenhle bod je později v knize jen z části popsán v sekci s názvem upřímnost. Dále mě napadá nápodoba. Je důležité odpouštět na straně rodin obětí, pro ně samotné. Na druhou stranu kvůli nenásledování, nenapodobování je třeba nedělat „slávu“ zločincům, protože to je přesně to, co chtějí, co pak láká další – naopak zde je na místě trest, trest přísný, trest zapomnění, nezajímání se v ruku v ruce pokud možno se zvýšeným zajímáním se o lidech, ze kterých často takoví zločinci pocházejí
Nemyslím si, že věřím v Boha, nicméně i když tím pádem nevěřím v Boží spravedlnost zmiňovanou v knize, věřím, že něco takového v realitě stejně je. Něco, co zločince potrestá. A těch věcí je spousta, od vědecky podložených přes něco mezitím až po ezoteriku. Velmi stručný příklad: Lidé, kteří jsou hnusní na ostatní, často jsou pak hnusní i na své tělo, stresují se, rozčilují a to má své důsledky a tyto důsledky další důsledky Opět částečně popsáno v knize.
I přes tuto kritiku, knihu hodnotím velmi pozitivně, vážně taková kniha chybí k přečtení mnoha lidem, přesně jak říká autor, někdy chybějící drobnosti způsobují větší problémy.

09.02.2024

Celé naše lékařství se dělí na dvě části na tělo a mysl. Většina věcí, co se snaží tělo a mysl, tělomysl (Dr. Candace Pertová, Molekuly nemocí), řešit dohromady je na okraji zájmu, považováno za něco alternativního, něco k smíchu. Dokonce psychosomatika má nádech na okraji alternativního lékařství.

Už mnoho let zjišťuji, jak moc má mysl ovlivňuje mé tělo. V kladném i negativním smyslu slova. Funguje mi placeno, funguje mi nocebo. Dokonce do značné míry jsem dokázal sám laicky některé vztahy cíleně využívat. Dosud nejdůležitější knihou byla kniha My jsme placebo.

Teď čtu Mýtus normálnosti od Matého, dodává další výzkumy na téma, jak traumata korelují s autoimunitními nemocemi. A jak zoufalý je nedostatek znalostí, protože když se řeší rakovina, ALS, Cohnova nemoc, lupus, málo kdy lékař vůbec zajímá nebo cíleně zkoumá rodinné zázemí, dětství pacienta, jeho traumata.


Zdá se mi jako by autor nebyl schopen se řídit vlastními pravidly, především přijetí. Prostě jakmile dojde na ekonomii, není pro mě autor příliš důvěryhodný. Na druhou stranu je důvěryhodný, co se týká psychologie včetně souvislostí ekonomie a psychologie a následky ekonomie do psychologie. Nicméně ekonomie má za sebou silné důvody proč funguje tak jak funguje. To, co mi dává rozhodně ale smysl je zkombinovat ekonomii a psychologii tak, aby bylo dosaženo co nejlepšího výsledku. To autor nenabízí, resp. jeho návrhy nejsou ekonomicky podložené. A já, jako ekonomický laik zde vidím možné zádrhele, asi jako socialismus má značné ekonomické zádrhele, i když teoreticky zní dobře. Nemluvě o nekritickém strachu z tzv. klimatické změny.


Je zajímavé, že souvislost duševna s tělem je jasná mezi lidmi jen někde: nerozčiluj se nebo tě trefí šlak, ale už ne tolik o dlouhodobých táhlých problémech a přitom zde máme psychodomatiku, placebo, nocebo efekt.

Knihu doporučuji, ty souvislosti našeho života, duševna s mnoha nemocemi, především autoimunitními je značná. Stejně jako s rasismem a dalšími vlivy, které má víceméně kdokoliv, od žen, jiných ras, vyznání, socioekonomického postavení. Kniha na konci i nabízí cestu, jak se uzdravovat, stručně: Opravdovost, agence (jak vnitřně danou schopnost, tak zvnějšku danou možnost/svolení rozhodovat se jednat v souladu s vlastní pravou vůlí), hněv, přijetí, pět soucitů (obyčejný lidský soucit, soucit zvědavosti a porozumění, soucit rozpoznání, soucit pravdy, soucit možnosti). Dále cvičení v sebedotazování a mnohem víc.


Kniha je psána značně rozvláčně, částečně to souvisí s tím, že autor se snaží předat sdělení a snaží se, aby nebylo chybně pochopeno a nesklouzlo do druhého extrému. Částečně dle mě tím, že autorovi utíkají myšlenky, dává hodně příkladů.

1 31.01.2024

Při čtení této knihy se člověk vrátí do dětských let, čte pohádky z různých zemí. Nicméně pak si k pohádkám může přečíst značně podrobnou analýzu z hlediska psychologie, nicméně z mého pohledu neúplnou, některým aspektům pohádky se nevyjadřuje, nekomentuje, především těm kontroverzním jako vyvraždění vesnice, znásilnění princezny. Čtení místy ztěžuje přílišné používání cizích slov, zbytečně složité věty, vzniklé asi z překladu, např. na straně 41. Zvláště po přečtení knihy Behúnů začínám být citlivý na zbytné používání cizích výrazů, zbytečně složitých vět. Celkově se i tak jedná o zajímavou knihu.

18.01.2024

Kniha je určena především pro manažery, pro pracovní kariéru, pro zaměstnance. Nicméně kniha má co říct každému. Myslím si, že může pomoci partnerům, manželům. Může pomoci přátelům. Je prostě univerzální.
Kniha je velmi strukturovaná, praktická, s příklady ze života. Je vidět, že autorka popisuje to, co sama praktikuje, co sama zažila, co se naučila.
Radikální otevřenost je přístup, kdy daného člověka konfrontujete přímo, ale současně projevujete osobní zájem o něj. Ať už se jedná o pochvalu nebo kritiku. Můžete ho použít i proti cizímu člověku. Pokud neprojevíte osobní zájem, jedná se o útočnou agresi (dáváte upřímnou zpětnou vazbu, ale na daném člověku vám nezáleží, resp. nedáváte svůj zájem znát). Když nekonfrontujete přímo jedná se o ničivou empatii (i šetřením citů můžete v realitě daného člověka poškodit). Když ani jedno, jedná se o manipulativní neupřímnost. Není to binární, ale analogové.
V knize mimojiné se zabývá i pohovory se zájemci o práci, s podřízenými, způsoby jak pěstovat důvěru, jak mít zájem o člověka a pak vědomosti využít k lepší spolupráci. Mluví o nevhodném vedení s důrazem jen na povyšování – důležití nejsou jen super star, ale i rock stars. Jak se jim věnovat (např. je odměnit školením). Jak dávat během pár sekund hodnotné zpětné vazby.
Na knize je úžasné, jak autorka je znalá a současně jak sice říká spoustu dobrých tipů, na druhou stranu téměř vždy doplní, že vždy se mohou najít výjimky. Např. odměnit rock star školením, pokud ale by to nebyl pro něj trest.
Knihu doporučuji.

14.01.2024

Druhé české vydání knihy z roku 2011, už to svědčí o kvalitě knihy. Autor mě již oslovil jinými knihami, takže na jedné straně mě další kniha už tolik nepřidala, ani nepřekvapila. Prostě se v jedné knize dočtete plno poznatků, které jsem já sbíral z vícero knih. Dozvíte se teorii, praktické příklady i obecnou strategii. Na konci knihy najdete tabulku, která vám pomůže rychle se zorientovat pro danou věkovou kategorii dítěte co tak použít. Najdete tu příklady jak postupovat, když dítě je v emocích. Jak řešit traumatické zážitky v životě dětí, důrazně autor varuje před mlčením, ale i "násilném" probírání, prostě přizpůsobit se potřebě dítěte a pomáhat mu včlenit zážitek do svých zkušeností. Autor celkově mluví obšírně k věci, probírá dané téma na mnoho příkladech z praxe. Pro rychlé zopakování, shrnutí nenajdete nějaký text na konci kapitoly, škoda, na druhou stranu tomuto cíli dobře slouží i vložení jednostránkové komiksy, které rychleji najdete při listování knihy. Jsem rád, že kniha opět vyšla.

26.12.2023

Relativně útlá kniha, stručně psaná kniha. Přísně strukturovaná kniha, prakticky každá kapitola obsahuje podkapitoly s názvy: Co je třeba vědět, co je třeba dělat, případně co ještě vědět a co ještě dělat. Dobře pracuje s výčtem i tučným písmem. Nemám výtek, mnoho rad v knize mi dává smysl nebo dokonce používám. Dovedu si představit, že kniha pomůže i dětem, pokud budou samy chtít. I rodičům, aby věděly co dětem poradit, když volají o pomoc se zvládáním emocí. Doporučuji.

26.12.2023

Smíšené pocity. Při čtení knihy se obrňte trpělivostí, autorka je svým způsobem ukecaná, odbíhá od tématu. Kapitolu 8 s názvem Pětice pro každý den jsem četl víceméně dvakrát, marně jsem hledal tu petici pro každý den, nakonec jsem to vzdal a četl dál. Až při čtení pozdějších kapitol jsem pochopil, že následujících 5 kapitol popisuje tu pětici, která v té úvodní kapitole nebyla ani vyjmenovaná. Kniha má seznam literatury, ale v textu žádný odkaz nenajdete, takže nějaké ověřování faktů je velmi ztíženo. Pokud tohle vše překousnete nabídne vám kniha 31 témat věcí, které přispívají ke štěstí nebo se nějak štěstí týkají. Mnohé znám či dokonce používám, takže nebojte se inspirovat, štěstí lze nalézt doslova na každém kroku, v každé situaci, stačí se jen pozorně dívat. Pokud se vám nedaří, kniha vám právě pomůže lépe se dívat.

10.12.2023

Jednohubka - přečtené za chvilku, cca hodinku, ale asi je tato stručnost vhodná, aby si na přečtení našli čas lidi, co potřebují uniknout z bludiště. Prostě když už nemáte sýr a ani ho nemůžete najít, je třeba odbourávat staré myšlenky a riskovat nové. Jednou větu: pohádka pro dospělé k zamyšlení. Klasický americký styl: obalem, vzhledem i vyjádřením. Mně moc neuchvacuje, ale už ani nerozčiluje. Snad si najde cestu k lidem, kteří ji potřebují a pomocí ní si najdou cestu (čas) ke čtení rozsáhlejších knih.

Kniha ze skladu knihovny, tedy méně pujčovaná než jiné. Přesto je to klenot. Nebylo tam sice až tak moc nových věcí pro mě, většínu znám, místy jsem rychločetl, běžně praktikuji. Ale je to skvělé napsané, zhuštěné, nemusíte těch knih číst tolik jako já. V jedné větě: nejdříve navažte kontakt a potom přesměrujte chování. Prostě nemá smysl se pokoušet (s nikým) komunikovat slovy, dokud je v emocích. A kniha tuhle jednoduchou větu důkladně popisuje, vysvěltuje, dává příklady, i negativní příklady,Doporučuji.

2 01.12.2023

Kniha mě nepřesvědčila, abych četl víc než úvod, závěr, medailonek.
Zpětně přemýšlím, proč ne. Už v medailonku autora člověka odradí přílišné používání zbytných cizích slov, ale to může být nevhodným překladem. V úvodu autor krouží tématu, definici, používá bezobsažné fráze, aby vlastně neřekl prakticky nic. V celé knize by bratři Behúnovi našli spoustu příkladů pro své texty.

Úžasné shrnutí historie s mnoha odkazy na data a informace. Máte tu černé na bílém srovnání jasných příkladů východního a západního Německa, severní a jižní Koree. Ale máte tu srovnání Chile, Venezuely. Ale vývoj USA, Velké Británie, Švédska, Číny. Důkazy místo slibů. Data i s komentářem, věcným, občas kritický k příliš oslavných domněnek. Nicméně hlavní sdělení je jasné, máme vysokou korelaci množství státního aparátu a vývoji ekonomiky, blahobytu lidí v daném státě. A je jedno, jestli mluvíme o USA, které je považováno po celé 20. století za málo regulované, nebo Čínu, které je považováno za hodně regulované. Autor se detailně zabývá jednotlivými obdobími a ukazuje jejich vliv na další období. Nepřímo mluví i o hysterezi, setrvačnosti vývoje. Bohužel vývoj se opět výdává spíše k socialismu...
Hlavní část knihy je věnována popisy státu, poslední kapitoly jsou věnovány ekonomické svobody obecně, finanční krizi i úvahám nad kritikou tzv. intelektuálů - velice zajímavá část.  Kdybych byl příznivcem povinné četby, tohle by měla být povinná četba.

29.11.2023

Vzhledem k tématu a mému cíli, "jen" rychlo četl. Cíl by jasný, získat hrubé informace o dost tabuizovaném tématu žen. Jsem rád, že jsem se nenechal odradit častým používáním slov patriarchální společnost i tím, že kniha zjevně nebyla určena mně, muži. Šel jsem cílené po cíli, nejdůležitější informace. Nicméně čím dál víc jsem se do některých sekcí začetl, přicházel jsem na chuť autorčinu stylu i smyslu pro humor. I to časté používání termínu "patriarchální společnost" má svůj důvod, její kritika je bohužel oprávněná snad ve 100 % případů, přirovnání trefná, svým způsobem humorná. Kniha mě překvapila i nadhledem, který je tak vzácný. Velmi kvalitně probírá vše spojené s tématem, mluví o pozitivech, rizicích, důkladně vysvětluje výzkumy, důsledky. Velmi se mi líbilo, jak často relativizuje údaje, jak rizika tak přínosy. Je poznat, že je příznivcem hormonální léčby, ale nemám co vytknout, což se mi málo kdy stane: upozorňuje na to, že existují přírodní důležitější metody (cvičení, strava, nekouření...), upozorňuje na rizika, na subjektivitu poměru přínosu a rizik, vazbu na věk... Prostě whau. I muž se v knize může vzdělat, nedozví se žádné převratné věci, ale obávám se, že bohužel pro spoustu mužů stále překvapující. Jako např. o sexu, různých kdysi považovaných věcech za poruchy žen, antikoncepci.
Proč by si knihu měla přečíst každá žena? Protože se jedná o dost zásadní změnu, příznaky mohou bagatelizovány a navíc mohou být i ze zdravotních problémů časově korelováných s věkem. A svým způsobem lze průběh menopauzy částečně ovlivnit.

1 25.11.2023

Doporučuji. Prostě kniha od Melvila. Kniha je komplexní, relativně dobře strukturovaná, nicméně dovedu si představit, že někomu může přijít chaotická. Autor má co říct, takže v rámci jedné kapitoly probere spoustu zdánlivě nesouvisejících témat. A k tomu alespoň mně často odbíhali myšlenky. Kniha mě zaujala jako celek, každá kapitola. Obávám se něco konkrétního zmínit, abych vás neúmyslně nevhodnou ukázkou neodradil. Kniha totiž výjimečně je vyrovnaná, nesnaží se vás tak moc jako jiné knížky přesvědčit o své pravdě. Ke každé informaci najdete přímo či nepřímo i opak. Na druhou stranu ne se vším souhlasím, většinou když něco tvrdí právě, že mu to přijde jako jediná správná cesta (např. si odepřít možnost volby - ano částečně to může být úspěšná strategie, ale ne extrémně, kdy už je pak člověk lapen do pasti). Zvláště mě zaujalo:
"Je například běžné vstupovat do vztahu s nevědomou nadějí, že vám partner poskytne jak neomezený pocit jistoty, tak neomezené vzrušení. [...] Ve skutečnosti si tyto požadavky protiřečí. Kvality, díky nimž je někdo spolehlivým zdrojem  vzrušení, jsou obecně v rozporu s vlastnostmi, které z člověka činí spolehlivý zdroj jistoty a stability."
Kniha na někoho může působit negativně, vzdát se nadějí, vzdát se. Ale myslím si, že autor trochu přehání, aby přílišného ...řekněme idealistu... víc smířil s praktickými limity, přivedl ho k realismu. Nemá smysl optimalizovat procesy, předtím než se provede hrubé okleštění požadavků.

1 24.11.2023

Snaha o přesnost se projevila na čitelnosti, přeskakování v čase, opakování informací. Těžko se vcítit do lidí, kteří prožili zvěrstva 2. světové války. Bohužel zvěrstva neskončila v květnu 1945. Zlost, vztek, "odplata", Rudá Armáda, kriminální živly různě se maskující způsobili, že zvěrstva pokračují dál, nejčastěji na nevinných včetně dětí, dívek, všech národností. Připravte se na věcné popisování rabování, vražd, znásilnění, málokdy se šťastným koncem, mnohdy bez trestu mimo jiné kvůli zákonu č. 115/1946 Sb., který legalizoval jinak trestné činy souvisících s bojem o znovunabytí svobody Čechů a Slováků spáchané od 30. září 1938 do 28. října 1945.
Napadá mě plno myšlenek, ale těžko je publikovat. Jakákoliv kolektivní vina nebo naopak osvobození je dle mě špatně, za Hitlera, za komunistů i dnes. Snaha trestat nebo "jen" regulovat, zakazovat, přikazovat všem něco kvůli nebo díky pár jednotlivcům je špatně. Máme děsivou historii, kam až to vede, ale stejně je zažrané v mnoho z nás. Nezbývá než si to uvědomovat a snažit se nesoudit kolektivně.

22.11.2023

Knihu doporučuji. Je to takový hutný přehled pro každého, jak pro alarmisty, tak pro kacíře. Dozvíte se rychle všechny možné vzdroji livy na klima. Autor je pedolog (nauka o půdách) takže víc věřím informacím vztahujících se k půdě. Je přesvědčený kacíř, takže některé jeho domněnky se mi zdají za hranou, nicméně dává tolik argumentů, že většina dává smysl, polovina je na hraně - na druhou stranu argumenty z řad alarmistů jsou více na vodě.
V každém případě současné mrhání zdroji na vliv člověka může způsobit, že nebudeme mít zdroje na přizpůsobení se na změnu klimatu z jiných příčin. Samozřejmě, že některé úsilí dává smysl pro oba scénáře, ty by měli mít prioritu, podporu v osvětě.
Ale samozřejmě trend se ubírá jiným směrem, politická moc, peníze ve vědě jsou mocnou motivací až manipulací a stačí pár veřejných příkladů útoků na kacíře, aby se mnoho lidí raději nedělalo problémy a nešly proti nynějšímu dominantnímu proudu. A politici samozřejmě vždy uvítali záminku pro obhajobu většího zdanění, větší regulace, větších cel.
Škoda, že autor už zemřel.

20.11.2023

Knihu doporučuji. Emočně nabitá kniha, i když je víceméně psaná věcně,  popisně, přitom čtivě. Čtenář s autorem postupně získává domněnky, postupy, které zdá se fungují. Relativně skromný autor nebojící se kritizovat metody. Co příběh, to důvod k zamyšlení, to inspirace pro rodiče, učitele. Kniha mnohokrát ukazuje, jak dobré úmysly vedly do pekla, např. věnování se "problematickým" dětem odděleně. Jak občas stačí obyčejné věci jako mazlení, doteky, objímání; samozřejmě nenásilné. Jak důležitá je komunita, rodina, rodinné zázemí. Autor vše vysvětluje pochopitelně, občas používá trefná přirovnání - pokud vám chybí ve správném období sociální kontakty, nikdy už se "nechováte bez přízvuku".
Velmi pozitivní se mi líbilo, jak dokázal spolužákům v mateřské dříve víceméně šikanovaného hocha vysvětlit, proč se tak chová - tím byli tolerantnější k jeho sociálním nedovednostem, pomáhali mu a tak postupně prošel zdárně celým vzdělávacím systémem.

16.11.2023