Vjeerus komentáře u knih

Měla jsem obrovská očekávání, že mi kniha sedne a já se při jejím čtení prostě nechám unášet příběhem. A páni! Dva dny a bylo přečteno. Až mě skoro mrzí, jak rychle jsem to slupla, když se s tím autor za jedno moří x-měsíců a za druhé, že jsem tak brzo ten svět opustila.
Líbí se mi sledovat vývoj nejen postav, ale i autorky, která každý díl napsala vlastně jiný a mám pocit, že tento si opravdu užila a vymazlila a její nadšení se přeneslo i na mě. Druhý díl je pro mě stále v oblíbenosti na prvním místě, ale to hlavně kvůli mým preferencím na postavy – Luciena a Bastiena, kteří zde ustoupili do pozadí.
Do knihy jsem šla trošku s obavou, jak mi sednou nové hlavní vypravěčky, protože jedna je velká neznámá a druhá mě z předchozích dílů ani moc nezajímala. Ale jsem mile překvapena a charakter dvou nových mužů byl tak opačný, až to krásně vybalancovalo náboj a já se těšila na každou stránku i toho nerudného alfablbce.
Hřeb knihy ale považuji ten závěr. Čtveřice jezdců pěkně zamíchala kartami a nové rozdělení mi trhá srdce. Trošku mě až mrzí, že další díl nebude, aby se člověk podíval, jak se v novém žije. Ale rozhodnutí chápu, protože v nejlepším je třeba přestat a tady to po dějové stránce platí dvojnásob. I když nějakou novelku v hlavní roli s Bastienem bych určitě nepohrdla :D, protože jak bylo několikrát řečeno v knize, Smrtky jsou strašné drbny a o nějakých peprných skandálech jsme určitě neslyšeli.

3 03.01.2024

Tak tady jsem se hodně potrápila a to jsem šla do knihy s tím, že to bude jednohubka na závěr roku. Nejen, že jsem v knize spíš než detektivku a krimi našla romantický příběh, ale zároveň to bylo celé takové nijaké, rozvleklé a než se něco stalo, trvalo to věčnost. A to je docela k nevíře tohle tvrdit u knihy s 200 stranami.
Upřímně jsem čekala, že se dozvím aspoň náznak toho, co je tedy opravdový konec prvního dílu, ale vlastně jsme dostali jen takové volné pokračování o hrdinovi, co tuhle informaci nemá. Sám o sobě byl Ulf vcelku zajímavá postava s velmi skličující minulostí a líbila se mi jeho touha žít.
Stále nějak nevím, zda se mi romantický závěr knihy líbil, nebo ne. Nějak mi k těm severským příběhům od Nesba nesedí, ale tím se vlastně stává takovým osvěžením na poli špíny a bahna, co autor umí vytvořit.
Co mě na knize ale asi nejvíc bavilo, tak to prostředí, kdy se hlavní hrdina dostane do dost specifické náboženské vesničky a hledá mezi obyvateli nějakou cestu, jak se aspoň na chvilku zastavit a dát život do pořádku. Top postavou pro mě byl Mattis, velmi nevyzpytatelný, ale čestný člověk.

28.12.2023

Kniha je pro mě takový částečný žánrový výstup z komfortní zóny, ať už se to týká kresby a nebo obsahu. Ale už první díl mě chytl příběhem a u druhého tomu nebylo jinak.
Líbí se mi, jak je zde ukázáno, že pojem rodina nemusí být jen ta pokrevní a mohou se do ní počítat lidé nám velmi blízcí. A tato nesourodá skupinka se vydá do zábavního parku a užije si adrenalinu víc než dost a popravdě dost netradičního.
Manga je opět napěchovaná vtipem a zbraněmi a i když se pohybujeme na poli nájemných zabijáků, smysl pro čest je opravdu silný.
Dozvěděli jsme se spoustu věcí o panu Sakamotovi, a abych řekla pravdu, dost mě zaskočilo, kolik toho v tomto díle namluvil. To bylo neobvyklé a trošku mi chyběli ty náhledy do jeho myšlenek. Avšak docela to vynahradila závěrečná scéna, kdy jsme se dostali zpět do normálního života a bylo potřeba vyřešit závažný otcovský problém.
Jo, já jsem zatím nadmíru spokojená, protože pokud hledáte něco na odlehčení, myslím, že s tímto příběhem nesáhnete vedle.

28.12.2023

Hned v úvodu musím říct, že jsem z knihy vlastně nadšená, jelikož je psaná de fakto bez cenzury se všemi dobrými a špatnými zkušenostmi. Člověk tak dostane velmi upřímný náhled na autora, který na sebe prásknul opravdu velké množství věcí, ale vlastně všechno bere sportovně a tak, jak to je. Žije aktuálním okamžikem a očividně je srdcař.
Na hudebním poli jsem spíš člověk, co poslouchá stále dokola oblíbené písničky, než nějaké interprety nebo žánry, ale i tak mě prostředí rapu a hip hopu z Lukášových slov pohltilo a nějaké mezery v raperech mi vůbec nepřekáželi, abych si knihu užila.
Rozhodně nemám v plánu zde soudit něčí život, koneckonců každý jsme jiný a to jde ruku v ruce i s přijímáním výzev a zkoušení nových věcí. V tomhle je autor můj přesný opak, já než něco zkusím, trvá to roky a pak nad tím mávnu rukou, že už je to stejně pozdě a proto vlastně i lehce závidím lidem s tou akční extrovertní energií, která na vás z knihy přímo exploduje.
Vizuál knihy dle mého přesně odráží obsah. Místy chaotický, přesto vzbudí aspoň zájem nahlédnout. Oceňuji i nechání té velké spousty slangových výrazů. Ne že bych je všechny znala, ale z kontextu jsem si je snad dobře odvodila a díky nim mě zahalila ta atmosféra mejdanů, plánování a tripů po světě.
Moc děkuji autorovi za tuto knihu, nečekala jsem, že ve mně vzbudí tolik emocí a donutí mě přemýšlet ani ne nad svým životem, ale spíš se zaměřit na ještě menší souzení druhých lidí jen proto, že dělají něco s čím nejsem úplně za jedno.

22.12.2023

Člověk by čekal jakési vyvrcholení série, které se pro mě moc nedostavilo. V tomto díle jsem nejvíc cítila náboženský vliv, který chtěl autor asi předat a tak mě poslední třetina knihy o juchání o tom, co se všem stalo úplně nenadchla.
Narnie je krásné místo a fakt mě mrzí její konec a celkově nerozpracovanost postavy Taše, která mohla nabídnout víc, než jen „ukažme si na zlouna“. O to víc jsem vděčná aspoň za Opičáka a úplně nejvíc mě vlastně bavili trpaslící, kteří šli sami za sebe a díky tomu trošku rozhýbali jinak dost jednotvárný děj k zajímavosti.
Opět jsem knihu poslouchala v audioverzi od pana Táborského a nebýt jeho práce s intonací, rozhodně bych se s knihou mořila dýl, protože pro mě nebyl příběh ničím moc výjimečný a ani ta dětská jednoduchost to nezachraňovala.

Na to, jak mě uchvátil první díl, tak s další a další stránkou jsem byla taková rozčarovanější a poslední díl mě vlastně i docela zklamal. Ani ne tak po dějové stránce, ale spíš z důvodu, že mám prostě od Cassie načteno asi až moc. Nemůžu se ubránit, že Anna a Izzy jsou jedna a ta samá postava, výprava do Edómu nápadně připomínala akci na záchranu Magnuse ze série Nástroje smrti a milostná zápletka hlavní hrdinky byla téměř jak přes kopírák ze série Pekelných strojů.
Paradoxně mě ale opravdu asi nejvíc mrzelo dění kolem LGBT lidí, kdy autorka z nějakého důvodu asi zapomněla na století, ve kterém se kniha odehrává a zároveň na problémy být homosexuál z Nástrojů smrti. Proč v roce 1900 v Londýně není pro nikoho problém soužití stejnopohlavního páru, ale o sto let později je nenáviděna pomalu jen myšlenka na homosexualitu?
Co se týká děje, začátek na mě působil trochu vlekle, ale pak se to rozjelo a zhltla jsem tu bichli za pár dní, protože se to čte fakt skvěle. Líbil se mi vývoj jednotlivých charakterů, hlavně co se týká Alastaira a Matthewa. Celkově ale musím uznat, že víc, než romantickou linku si člověk opravdu užije vztahy sourozenecké a přátelské. I když pro mě Grace nebyla nejoblíbenější postavou, její dějová linka ve třetím díle je perfektní a krásně ukazuje komplikaci důvěry mezi lidmi.
Závěrem tedy mohu dodat, že kdo Cassie zná, ví, do čeho jde a nic nového se mu úplně nenaskytne a kdo ji nezná, tak si užije příběh plný démonů a záchrany světa propletený se vztahovými peripetiemi v každém smyslu slova vztah. Top rozuzlení pro mě byl Belial.

1 18.12.2023

Tak nějak vlastně nemám už co říct, protože to, co jsem vytkla předchozím dílům, tak platí i zde.
A nejvíc prostě série trpí na absenci děje a jakéhokoliv pozadí postav. A čím víc dílů člověk přečte, tím víc je tento fakt viditelný. Já stále nejsem schopna překousnout fakt, že netuším, jak se hlavní hrdina dostane na místa padouchů. To, jak nepozorovaně přepravuje své oběti je taky jeden velký otazník a jeho oficiální práce očividně spočívá v prohození tří vět s kolegyní na šálkem kávy a nikdy mu ta práce neztíží jeho trestání zla.
Největší úlet byl druhý případ, přesněji závěr. To se tak běžně stává, že při sběru hub narazíte na vámi hledané padouchy a ještě máte po ruce bagr! Jako pardon, ale tohle je prostě jak kdyby autor při psaní použil náhodný generátor prostředků na zabíjení a nezamyslel se ani trošku nad logikou.
Doma mám ještě jeden díl, takže si ho přečtu, protože nerada posílám pryč nepřečtené knihy, ale se sérií určitě pokračovat nebudu, protože nevěřím, že se nějakého pozadí hlavního hrdiny kdy dozvím.

1 18.12.2023

Vlastně jsem mile překvapená, jak jsem si hlavního hrdinu oblíbila. Za sebe bych ho nenazvala úplně hloupým i přes jeho problémy se čtením, psaním a počty, ale spíš talentovaným na selský rozum a jako osobu se srdcem na pravém místě. A to jeho měkké srdce se mu stane osudným.
Kniha je opravdu jednohubka, kdy vám autor nastíní, že nájemný zabiják nemusí být jen člověk, co to má takzvaně v krvi, ale že se pod tímhle označením může octnout i člověk, který vlastně nemá moc jinou možnost. A já si to neskutečně užila a na konci jsem mu přála štěstí.
Vzhledem k délce knihy mě vlastně vůbec nenapadlo, že by tam autor mohl vtlačit tak velký zvrat, ale při pohledu zpětně mi došlo, jak celá ta věc s manželkou smrděla a já se opravdu nechala jen ukolébat. To je za mě naprosto perfektní.
Co se nemůžu rozhodnou, zda se mi líbí nebo ne, je ten konec. Tedy vlastně dva. Vím, že má kniha druhý díl, ale kdo mi zaručí, že bude navazovat na to, co chci já? Opět musím autorovi zatleskat, jak jsem se nechala nachytat a uvěřila jsem mu vše, co napsal a pak čučela jak péro z gauče a několik minut sledovala poslední stránku s tím, jestli jsem opravdu četla dobře.
No, další díl je rozhodně nutnost, protože moje vnitřní já mi nedovolí nevědět.

2 03.12.2023

Po zkušenosti z prvního dílu, kdy jsem došla k závěru, že kniha není dobrodružná rytířská fantasy, ale spíš příběh pro děti o jedné normální holce žijící na hradě, která má i nějakou práci. A tím i můj finální pocit je lepší.
Kniha se čte velmi dobře a svižně, ale teď přichází ta hromada ale, které mě vlastně ve finále mrzí, protože díky absenci některých věcí jsem se často nudila a měla pocit spíš jak při čtení dokumentu o cestování.
První věc, která mi opravdu vadila je neurčitost věku. Zdá se to jako velká banalita, ale jsou situace, kdy pojem „děti“ od dospělé osoby může zahrnovat velkou věkovou škálu a pak se hranice mezi přirozeným chováním a frackem stává nečitelná (když vám pětileté dítě řekne, že nosit dřevo nebude, působí to úplně jinak, než když to řekne šestnáctiletý výrostek).
Dále jsem kvetla z toho, že se nikdo moc vlastně neptá. Jakože polovinu knihy jsme ve společnosti osoby, která by měla být na straně nepřítele, ale nikdy se jí nikdo nezeptá, jak se octla na stejném místě, jako naše hlavní hrdinka. Ani se nedozvíme, proč zrádci zradili, proč hlavní hrdinka musela splnit úkol apod.
Autorka krásně dokázala navodit atmosféru okolní krajiny, ale dialogy a interakce mezi postavami byli takové bez náboje a celý příběh se tím pro mě zařadil do prostého průměru. I když musím říct, že romantické scény mě bavili, ale o těch kniha není, takže jich je tam opravdu pár. Fantasy prvek je v knize opravdu hodně okrajový, a i když jsem měla tušení, jak Poutník a hlavní hrdinka souvisí s prologem prvního dílu, úplně jsem nedostala to ono usazení, co jsou vlastně zač.
Takže jo, série se mi svým způsobem líbila, dětem bych ji asi i přečetla, ale rozhodně bych ji nenazvala dobrodružnou rytířskou fantasy.

03.12.2023

Upřímně musím říct, že vlastně opravdu nechápu, jak něco tak divného a blbého mohlo dostat filmovou adaptaci. Jako uznávám, že první díl měl našlápnuto slušně, ale čím jsem starší, tím víc se kloním k tomu, že jím měla celá série skončit. Ono obecně tam je největší díra v celém ději – upíři nemají jinou možnost než zabít nebo proměnit, ale v případě Belly je možné odsát jed a kvůli tomu tady máme další tři knihy o dívce zralé do psychiatrické léčebny a jejím vzdychání o tom, jak není krásná.
První třetina příběhu vlastně nenabídla nic zajímavého. Hlavní hrdinka poslušně skákala, jak upíři pískali, jen aby dostala to, co chce, ale vnitřně neustále fňukala, jak se jí to a tamto nechce. Když už konečně došla jistému poznání, že svatba není konec světa a lidský život není tak k zahození, dostaneme těhotenský boom.
Druhá část z pohledu Jacoba mě bavila asi nejvíc. Člověk mohl nahlédnout do myslí smečky, jejího fungování a dostal i nějaký normální, zdravý pohled na svět a situaci, ve které se náctiletý kluk ocitl. I když měl Jacob své otravné chvilky, jsem ochotna je přijmout právě s ohledem na věk a co si budeme, jeho charakter měl jasné hranice a vyvíjel se. Což se u fňukny Belly říct nedá.
Nejnechutnější scéna je rozhodně porod a jsem toho názoru, že místo těchto detailních popisů mohla autorka energii věnovat spíš sexuálním scénám nebo závěrečnému boji, který byl pomyslným hřebíčkem do rakve otravné třetí části. Jako pardon, ale s tak mentálně slabé holky udělat super upírku, která zvládne za čtyři měsíce víc, než jiní za celá staletí, je trošku přestřel.
Abych jen nekritizovala, plus na závěr je, že je kniha psaná opravdu jednoduše a díky tomu se opravdu dobře čte, takže i když se člověk po většinu knihy nic nedozví, má přečteno vcelku rychle.

Jelikož jsem si ve školních letech prošla spoustou sportů i s vyhlídkami, že to budu dělat profesně, řekla jsem si, že by tahle manga mohla být přesně něco pro mě. A po prvním díle můžu říct, že jsem měla pravdu. A taky vidím, proč se má sportovní kariéra rozplynula, protože až takový zápal, jaký mají hlavní hrdinové, jsem neměla.
Příběh sledujeme z pohledu Taikiho, nadějného badmintonového hráče, který se zamiloval do starší spolužačky a mi s ním prožíváme jeho občas dost neohrabané činy, aby si ho vysněná dívka všimla. Bylo opravdu osvěžující dívat se na vztahy z pohledu mladého muže a dozvídat se, co se mu honí hlavou. Že i kluci hodně přemýšlí o tom, aby nevypadali jako pitomci a snaží se odhadnout myšlenky protějšku.
V prvním díle jsme si prošli obrovským množstvím krásných i trapných momentů, velkých rozhodnutí a dokonce i vypořádáváním se se žárlivostí ve zdravé míře. Myslím si, že to je přesně to, co by náctiletí v romantickém příběhu měli dostat. Na konci příběhu jsme dokonce měli možnost nahlédnout do hlavy hlavní hrdince a jak ona vnímá ten potenciální vztah. Myslím, že se máme v dalších dílech na co těšit.
Za knihu děkuji @crew_komiks

1 28.11.2023

Kniha, u které má očekávání tvrdě dojela na velmi dobře napsanou anotaci, která je ale poněkud zavádějící.
Jazyk je velmi příjemný, jednoduchý a hodící se spíš do knih pro děti. Nemůžu říct, že by se kniha špatně četla, to naopak, ale popravdě se za celou knihu nic moc nestane. Fantasy prvek je asi brán to naznačení v anotaci, jinak by to s klidem mohl být pouze historický příběh.
Co se týká slibovaného rytířství, asi jsem si představovala něco jiného. Tak nějak jsem čekala, že se dozvím, jak probíhá rytířský trénink, jak se muži cvičí s kopím a mečem na koni, různé detailně popsané souboje s mnoha ukázkami dokonalých pohybů, kdy jedna jediná chybička znamená prohru v turnaji.
Místo toho jsem si užila skotačení dětí na louce či v jezeře, jejich žbrblání, že se jim něco nechce, věčné pobíhání hlavní hrdinky po panství a informaci, že výcvik je těžký a nároční (avšak ne v čem).
Další věc, co mi prostě nesedla je absence informace, kolik let je postavám. Ne jednou jsem byla zmatená, jaký věk zaujímá hlavní hrdinka, protože chvilku máte dojem staré chůvy, chvilku vrstevnice panských dětí a nakonec skončíte někde mezi (a co si budem, to může zahrnovat věk 18-40 let).
Do druhého dílu se přesto pustím, protože závěrečný souboj mě bavil a užila jsem si pocity hlavní hrdinky, když si sáhla na úplné dno nejen odhodlání a motivace, ale i fyzických sil.

1 26.11.2023

Kniha, která se neskutečně trefila do toho, co jsem potřebovala. Už několik měsíců válčím s krizí a po dlouhé době jsem zase přečetla knihu na pár nádechů. Stránky ubíhaly pod rukama a nestačila jsem se divit, jak rychle jsem se dokázala začíst a jaký byl problém knihu odložit. Určitě svůj díl na čtivosti mají krátké kapitoly, ale i jasné a výstižné vyjadřování autorky.
Příběh má své mouchy, je opravdu jednoduchý a vcelku předvídatelný. Ale na kvalitě pocitů z knihy mi to neubralo, protože si vždy užívám ty cesty k cíli, ne cíl samotný (běžně si přečtu poslední stránky knihy dřív, než přečtu první čtvrtinu).
Romantická linka byla na můj vkus strašně rychlá, ale dohnala to svým zápalem a očekáváním společných chvil, kdy jsem si vzpomněla na své náctileté období, když jsem vyhledávala přesně takovéhle momenty, abych se u toho mohla culit a v duchu tleskat postavám, kterým to moc přeji. A ano, tleskala jsem :).
Co mě nejvíc nadchlo, byl svět a princip žití Smrtek. A ten výcvik formou „hoď do vody a plav“ byl neskutečný a klobouk dolu všem zúčastněným, jak se dokázali rvát za ten kousek naděje na žití. Rozmanitost postav a charakterů přidala na zajímavosti hlavně s ohledem na to, jak se museli popasovat se zkouškami a osobním životem bez minulosti. A že paleta odhodlání vydržet a vyhrát byla pestrá a do dalšího dílu nám vstoupí lidi všech vlastností – rváči, podlí hajzlíci, obětavci i dříči.
Shrnuto a podtrženo, kniha za mě splňuje přesně to, co nabízí zařazením a anotací a neskutečně jsem si ji užila a do dalšího dílu se určitě pustím.
Za knihu děkuji autorce, která mi ji poskytla v rámci spolupráce.

1 21.11.2023

Díl napěchovaní jedním bojem za druhým a vlastně nám všechny dají fascinující podívanou na představivost autora, jaké formy a druhy úplného vyvolání dokázal vymyslet. I když si o Tosenovi myslím svoje, ten jeho je naprosto fascinující. Bohužel ale podcenil bojové šílenství svého soupeře, který mě opět bavil svými přímočarými hláškami o boji a smrti.
Co se týká postav, nic nového se vlastně nedozvíme. Těch pár vstupů do minulosti jsou opravdu jen střípky na podporu aktuálního jednání.
Největším překvapením je ale závěr. Na něm je krásně vidět, že chystané rozhodnutí nejen že rozkmotřilo ty na nejvyšších postech, ale menší rebelie v rámci svých sil dělají i ti obyčejní, řadoví shinigami.

21.11.2023

Pomalé tempo prvního dílu rychle ustoupilo opravdu hodně akčnímu ději, který mě překvapil takhle v začátku, jelikož jsem tu melu čekala spíš jako vyvrcholení knihy. Ale autorka mě velmi mile překvapila a, i když boje byli rozhodně důležité, krásně rozpracovala děj i po válce a vdechla tím příběhu autenticitu, protože já osobně nevěřím, že když jedna strana vyhraje, celý svět bude najednou v pořádku a šťastný a nebude docházet k nějakým dojezdům.
A musím říct, že překvapení se v této knize dočkáme opravdu hodně. Nejen v rámci nečekaných obratů nebo zařazení (vyřazení) určitých osob do (z) bojů, ale i v krutosti a lstivosti postav. Tyhle momenty jsem se kolikrát zastavila a musela to nejen rozdýchat, ale vzdát tichý hold promyšlenosti a rozmanitosti charakterů, kdy někdy bylo sáhnuto opravdu do největšího bahna.
Nemůžu si pomoct, ale závěr knihy bych nazvala takový polootevřený. Hlavní problém lidstva žíjícího v Podmoří je za mě uzavřen úplně nejlépe jak mohl vzhledem k rozdaným kartám, ale u božské linky čuchám připravenou půdu pro nějaké volné navazovaní? Nebo přímé pokračování? Pokud ano, rozhodně budu zvědavá, jak se Worlih a Toreus zorientují v nové roli. Ti dva pro mě byli v celém tom drsném a svým způsobem prohnilém světě, takové dva milé obláčky, co ta zvěrstva vyvažovali. Což je ironické, když se jedná o hrbáče a nekromanta :D
Knihu mi poskytla autorka v rámci spolupráce a moc jí děkuji za ten skvělý zážitek.

2 19.11.2023

Za mě jeden z těch povedenějších dílů, zásluhou samozřejmně dvojice Itachi a Kisame. Jelikož jsem anime viděla už mnohokrát, a celé, mám větší představu o tom pozadí a paradoxně mě fascinuje to chování mezi Uchihy a některé věty vnímám v úplně jiném světle.
Každopádně díl je opravdu akční, Sasuke dostane daší ťafku do své už tak narušené mysli ohledně honby za silou a zjistíme, že i cvoci dokážou být vážní. Tedy někteří, viď Guy :D
Druhá polovina knihy pokračuje v hledání adepta na Hokageho a tréninku Naruta. Líbí se mi, jak jeho postava dokonale pasuje na rčení „můžeš bejt blbej, ale musíš si umět pordit“, takže dostaneme spoustu originálních postupů. A opět nám autor ukázal, že být ninjou není nic pro bačkory.

05.11.2023

Přiznávám, že na knize mě okamžitě totálně pohltil svět, hlavně svou rozmanitostí, postupně se odkrývající historií a faktem, že je celý pod kupolí pod mořem.
Příběh je vyprávěn z pohledů několika postav, které nám představí nejen národ, ze kterého pochází, ale i různé pohledy na aktuální problémy nebo střípky charakterů jiných postav, takže ne jednou se mi stalo, že můj první dojem z hrdiny byl razantním způsobem změněn. A i když to vždy nebyla změna k dobrému, pořád jsem si uchovala to nadšení, protože takhle uvěřitelné a reálně se chovající postavy jsem dlouho v knichách neměla.
Pokud čekáte epické rychlé fantasy, kde se skáče ze zvratu na zvrat, tak asi budete zklamaní. Děj plyne opravdu pomalu, protože je postaven na politice, intrikách a dlouhodobých plánech. Byla jsem opravdu mile překvapena, jak mě to bavilo a to postupné odhalování těch plánů a postojů mi přišlo přirozené.
Člověk si při čtení opravdu musí dávat pozor na dění, protože sebemnší narážka nebo nápad může mít velký význam. Hrdinové opravdu hodně přemýšlí (teda až na jednu horkou hlavu) a vše mají, minimálně pro sebe, logicky obhájené.
Závěr knihy nic neuzavře, naopak rozhodí karty takovým stylem, že prostě pro ukojení zvědavosti pravděpodobně rozečtete další svazek tentýž den.

3 05.11.2023

Dost průměrná kniha, která ničím výjimečným moc nezaujme. A kdyby náhodou ano, protože mě opravdu bavili části, když se hlavní hrdinka konečně dostala do Turie, u průměrného hodnocení zůstanete díky neskutečně vleklému začátku.
První třetina knihy se nesla v duchu chození od bodu A k bodu B, kde jsme se dozvěděli minimum informací o postavách a nastínění zápletky bylo až velmi stoicky přijmuto díky zvláštní schopnosti hlavní hrdinky. Ta se sama celou dobu snažila být šedá myš a vlastně se jí to dařilo tak dobře, že šedé bylo vše, co nám představila.
První zvrat nebyl žádné překvapení, ta kniha ho žalostně potřebovala. Od putování divočinou jsem čekala trošku větší vzrušení a napětí, ale opět nic, až jsme se dostali k „nečekanému“ zvratu číslo dva a ten konečně zahýbal dějem.
Co jsem opravdu ocenila byl fakt, že nebývá moc časté, aby hrdinové v YA knihách dřív mysleli, než mluvili a zavrhovali ostatní kvůli tajnostem. Tady se autorka z tohoto na nervy jdoucího standartu vymanila a tajemství, která se nutně musela provalit, byla přijata logicky a všichni dostali možnost si vše vyříkat jako dospělí lidé a neštěkali na sebe jak banda štěnat.
Knihu si s klidem přečtěte, svět rozhodně zajímavý má, ale pokud vyhledáváte (YA) fantasy, nic moc nového vám kniha nedá a pracuje s klasickými šablonami.

1 31.10.2023

Začátek knihy mě velmi překvapil a bavil. Dostali jsme postupně budovaný příběh, i když trošku rychlý, ale byl tam, jednoho novináře, co se fakt neštítil ničeho. Ale ve chvíli, kdy se na něj detektiv zaměřil už to šlo dějově zase do kopru.
Jak Dan shání informace, kde se jeho padouši nacházejí? Jak se k nim dostane? Kdy a jak to plánuje? Proč nemáme víc omáčky okolo jeho keramických děl?
Druhý případ se aspoň pokusil o nějakou větší interakci mezi padouchem a „dobrákem“, ale opět je tam hromada děr v ději. To mi chce autor nakecat, že nikomu nepřijde podezřelé, když jeden člověk tahá druhého z vlaku ven (minimálně nějakým hlídkám u kamer z vozu nebo stanice). Prostě mi chybí to plánování únosů, aby to pak dávalo logický smysl.
No a brutální záběry, které tolik táhli první díl, tak zde už tak brutální nejsou.
Takže i když se to nezdá, druhý díl se mi líbil o maličko víc, než první, právě díky té snaze přidat příběh, i když prostě jen z jedné strany. Za mě by kniha fungovala líp, kdybychom buď o Danovi nevěděli nic a prostě se jen zjevil jako tajemně brutální ruka zákona a nebo všechno. Tohle něco mezi mě tak maximálně frustruje.

1 24.10.2023

Ráda bych řekla, že mám s knihou jen jeden zásadní problém, ale bohužel jich je tolik, že se mi sem snad ani nevejdou.
První, a ten největší, je špatná (nebo žádná?) betace/korektura, protože přímá řeč jedné osoby se opravdu nerozsekává na dva a více odstavců, bez ohledu na to, kolikrát je monolog přerušen upřesněním pocitů či pohybu. Ve chvíli, kdy je takto mluvících osob víc, vznikají zmatky a já musela doslova každou stránku číst víckrát, abych se pokusila odhadnout, kdo mluví.
Postavy. Já jim prostě nevěřím, nechápu a neznám je. Pominu fakt, že dostáváme hromadu osob, které zdánlivě budou mít nějakou roli v osudu Kláry, abychom zjistili, že jsou padesátistránkové křoví, které se prostě vypaří. Vztahy mezi postavami pro mě nejsou uvěřitelné, protože kromě logického uspořádání partner-partnerka a rodič-dítě v knize nevidím žádné budování mezilidských vztahů, jako je třeba přátelství. To se najednou ze strany na stranu dozvíte, že ta šedá postava v pozadí je kamarád, který splní úlohu a zase se po něm slehne zem.
S tím úzce souvisí emoce, kterých jsem očekávala opravdu hodně, vzhledem k těžkým tématům. A opět jsem je nedostala. Traumatický zážitek byl useknut před začátkem a pojmenován o čtvrt knihy dál a já nemohla s hrdinkou tu bolest nijak vstřebávat. A když už došlo na svěřování, vše bylo shrnuto do věty, že si své trápení a bolesti všichni řekli. Tím se pro mě všichni stali strašně neosobními a cizími.
Příběh s obřím potenciálem, na jehož pro mě nejzajímavější část jsem čekala 140 stran. Neříkám, že jsem s tou filozofií souhlasila, ale jako pohled na myšlení jiných rozhodně zajímavý. A se závěrem té rozmluvy jsem dokonce i souhlasila. Ale dostat se tam bylo příliš dlouhé a úmorné, když jsem se musela potýkat s výše popsaným a dále pak na můj vkus s nadužívanými zdrobnělinami, nelogičnostmi, jako teleportace postav, bezproblémový exhibicionismus sexuálně zneužitých postav, který ke konci začal zavánět nějakou hippie sektou se zenovým mistrem v čele, vysokými finančními transakcemi u běžných lidí bez nějakého šťourání bankou (kde obyčejná studentka legálním způsobem přijde ke statisícům ze dne na den?) nebo věřící křesťanka s tak otevřenou myslí, sexuálním apetitem s muži na jednu noc a přijmutí reinkarnace během jednoho kraťoučkého rozhovoru.
Za sebe tedy kvůli zmíněným neduhům nedoporučuji.