vikaa komentáře u knih
Tak to vypadá, že nakonec přečtu všechny díly:-) Kniha se čte pěkně, Heaven dospěla a zmoudřela, její sestra je zosobněné zlo, skutečný otec se předvede jako neskutečný bídák a nechybí ani nešťastná láska. Tajemné sídlo jako by si žilo svým vlastním životem a nedovolí svým minulým, přítomným ani budoucím obyvatelům, aby byli šťastni...
Kniha se mi líbila asi víc než Květy z půdy. Ty jsem zvládla všechny díly, ale nevím nevím, jestli tuhle pentalogii dám taky celou:-) Je to opravdu dost depresivní čtení a bojím se sestupné tendence.
Romantická oddechovka pro všechny, co mají rádi dobrou kávu, dobrý zákusek a Paříž!
Kniha se mi líbila moc, ale film který jsem viděla krátce před tím, než se mi kniha dostala do ruky, se mi líbil taky. Většinou čteme knihy o přátelství žen, takže pohled na přátelství mužů je rozhodně zajímavý. Kniha je vtipná i přes ten smutný konec. Výzvy, které si kamarádi vymysleli, byly opravdu originální a směšné, jen si nejsem jistá, zda by je chlapi plnili i ve skutečném životě...
Knihu jsem četla až po zkouknutí druhé řady seriálu a kniha mě zaujala o fous víc. Děj je značně odlišný, ale také zajímavý a nechybí ani vtip. Seriál se mi líbil, jen musím vždycky zkontrolovat, čím se liší jeho děj od knižní předlohy:-)
Knihu jsem v mládí četla mockrát a byla jsem nadšená. Teď jsem se k ní vrátila po mnoha letech a i když příběh zůstává pořád stejně silný, způsob psaní je malinko kostrbatý (nebo zastaralý). Přesto nechávám 5 hvězd - ta odvaha a vytrvalost si vysoké hodnocení zaslouží.
Původně jsem si myslela, že půjde o nějaké lehké čtení, ale to jsem se trochu přepočítala. Přestože kniha pojednává o těžkém životním traumatu, nechybí v ní ani humor a světlo na konci tunelu. Eleanor je divná, to je pravda, ale je také zábavná, chytrá, neotřelá, jedinečná a je jí úplně jedno, co si o ni kdo myslí... Nemyslím si, že Eleanor někdy splyne s davem (ani po 1000 terapiích ne), ale to je právě dobře.
V dětství byla Svéhlavička jedním z prvních dívčích románů, které jsem četla. Zdenku jsem si zamilovala a tajně jí život v internátu záviděla:-) Teď jsem se ke knize vrátila v rámci Čtenářské výzvy a musím říct, že kniha na mě působila trochu moc jednoduše a výchovně, ale.......Byly tam pasáže, kdy jsem se neubránila úsměvu a nebo i dojetí. Takže za ty emoce a nadšení z dětství dávám čtyři hvězdičky.
Do knihy se mi moc nechtělo, pak mě začala bavit, pak mě přestala bavit a já myslela, že ji dokonce odložím. No a najednou se stal zázrak a já si přivykla na geniální autorčin styl psaní a knihu jsem hltala. Eva Luna byla výjimečná dívka s výjimečným životem a výjimečnými přáteli a milenci. Během svého dětství a mládí toho prožila tolik, kolik někdo neprožije za osmdesát let...Zajímavý příběh, jakých člověk za svůj život mnoho nepřečte. Máte prostě pocit, že knihu napsala Eva Luna sama a že se nejedná o román, ale o skutečné prožitky skutečné dívky - ženy. Mé hodnocení: poctivé 3 a půl hvězdy!
Byla to taková lehce hororová jednohubka. Nejsem cílová skupina (YA), ale přesto hodnotím příběh pozitivně. Autorka píše čtivě a hlavní hrdinka mně byla sympatická. Závěr byl zčásti nečekaný, líbilo se mi stupňování atmosféry tajemna. Knihu bych doporučila spíše dívkám, pro které je zřejmě i primárně určena.
Tak jsem se vrátila na pár hodin v čase a téměř jako vrstevnice autorky jsem si zavzpomínala na své dětství a dospívání. A přestože mé dětství bylo také na draka, bylo krásné, protože jsme byly mladé, naivní a myslely jsme si, že nám svět jednou bude ležet u nohou. A jaký si to uděláš, takový to máš:-) Občas nešlo se neusmívat, kniha je laskavá a dýchá z ní nostalgie.
Byla jsem hodně zvědavá na knihu, kterou je tak obtížné sehnat. Výpravy hrdinů do minulosti mám ráda, tak jsem se těšila na příjemný čtenářský zážitek a zajímavý pohled do francouzských dějin. Nemůžu říct, že by mě kniha vyloženě zklamala, jen to byl takový průměr. První polovina knihy měla spád, byla i vtipná a čtenáře rychle vtáhla do děje. Bohužel za půlkou už byl příběh poněkud rozvleklý a o poznání nudnější. Hlavní hrdinka to sice neměla lehké a nechtěla bych se ocitnout v její kůži, nicméně se občas chovala jako rozmazlené umíněné děcko. Opravdu nevím jestli dám někdy šanci druhému dílu.
Pěkná česká detektivka z neobvyklého prostředí pro mě neznámého severu, kde jsou noci bez tmy a dny jako stvořené pro vraždu:-) No a český detektiv v odlehlé části Norska, kdo by odolal? Zvlášť když po ránu nepohrdne douškem čerstvé kávy...
Jako první jsem viděla seriál Bridgertonovi a když se mi dostala do rukou tato knížka, chtěla jsem si ji přečíst. Seriál z knihy hodně vycházel, jen tam bylo naznačeno více dějových linií. Příběh Daphne byl zajímavý a líbilo se mi historické zarámování. Zatímco ve filmu jsme se mohly (my, převážně ženy) kochat krásnými šaty hrdinek, v knize šlo především o vztahy. O vztahy nejen milenecké, ale především rodinné. Vždyť kdo by v takové rodinné soudržnosti, jaká u Bridgertonových vládla, nechtěl vyrůstat?
Film jsem neviděla, takže jsem moc nevěděla, do čeho jdu. A byla to neskutečná jízda! Bála jsem se tak, že jsem večer nešla na chalupě na půdu a přemýšlela jsem, jaké by to bylo, kdyby některé věci kolem mě žily svým životem. Knihu jsem četla vždycky jen do 17.00 hodin, abych náhodou neměla zlé sny. A přiznám se, že jsem se podívala na poslední dvě strany a potom jsem byla o něco málo klidnější. Výtahem naštěstí nejezdím, kdybych bydlela v 8. patře, tak nevím, nevím... Těším se na film, Jack Nicholson je ten pravý týpek na Jacka.
Kdy číst tuto knihu? Když chytnete covid nebo jinou nemoc, když je ve světě napětí, když je napětí ve vás, když máte peníze ve špatné bance, když se s vámi rozejde partner, když vás děti neposlouchají - prostě pokud máte milion starostí, je tato kniha ten správný lék na stres. Na světě je spousta dobrých a hodných lidí a někdy dojdou i zaslouženého ocenění:-)
Knihu čtu už podruhé, poprvé jsem ji četla krátce potom, co u nás vyšla a byla jsem neskutečně nadšená. Po mnoha letech už takové nadšení nad knihou nesdílím, na toto téma jsem četla mnoho lepších knih. Nicméně nelituji času stráveného nad touto knihou a těm, co mají rády (jedná se o ženy) knihy s tématem návratu do minulosti a převtělování, knihu určitě doporučuji!
Zpočátku jsem se nemohla moc začíst, ale potom mě kniha moc bavila, i když už dávno nejsem cílová skupina autorky. Děj knihy se odehrává před a během první světové války a zajímavé bylo i setkání se sufražetkami. O rozřezání obrazu jsem neměla tušení. Sympatická Opal a její rodina to vůbec nemají v životě lehké, ale statečně se s nelehkou situací poperou. V knize se děje mnoho smutných věcí, přesto nepůsobí pesimisticky.
Ráda jsem se dozvěděla něco o tom, jak v táboře žily (respektive živořily) nastávající maminky a hlavně jsem se v knize poprvé setkala s Stanisławou Leszczyńskou. Tato nenápadná a přitom neobyčejná žena v Osvětimi úspěšně odrodila na 3000 žen a stala se pro ně ve světě hrůzy pevným bodem, jejich druhou matkou. Stanislawa byla silně věřící a nikdy nikoho nesoudila - což v nelidských podmínkách, kde pracovala, bylo něco výjimečného a neobvyklého. Její síla pramenila z její víry a díky této síle mohla pomáhat ostatním ženám přežít. Po návratu z tábora pracovala dál jako porodní sestra v rodné Lodži. Umřela na rakovinu v roce 1974 ve věku 77 let. Zaujalo mě, že je kandidátkou na kanonizaci církví. Tato žena má můj hluboký obdiv!