Vidlička komentáře u knih
"ŘÍKEJTE MI VILÍK."
Smrť suspendován, pročež nákupní vozíky terorizují Ankh-Morpork! Další Pratchettovská jízda obrazně i doslova, když má dokonalá a opět maximálně zmatená grupa mágů snahu dát vše do pořádku!! Absolutně doporučuju!!! Krleš!!!!
Tak já nevim, buď jsem tak prudce ženiální nebo už tak stará (ne ve smyslu, že bych 19. století zažila, ale že už mám tolik načteno!), ale zas až tak moc nových informací jsem pro sebe v knize nenalezla. Čímž ovšem nesnižuju určitě mravenčí práci autorů. Jen s těma poznámkama pod čarou mohli šetřit, myslím, že bibliografie by stačila stručně až na konci knihy. Takhle jsem měla pocit, že v podstatě jen puzzlovali informace z jiných děl. Taky snaha o filozofování na začátku každé kapitoly byla trochu navíc a nehodila se ke stylu knihy. Jinak ale úhledně utříděné fajn čtení.
Jedno vím jistě - až budu balit na cesty, máslo určitě vynechám!
:-DDD
Kája je fakt jelito (smííích)!!! Nedivím se, že všichni dospělí kolem něj se stále jen nenápadně usmívají nebo kuckají do rukávu...
Je strašně zajímavé číst knížku s odstupem čtvrt století a ty, které jste jako dítě nesnášeli, vám najednou přijdou hrozně kouzelné a plné nádherné atmosféry. Njn, člověk a jeho zájmy se holt lety mění. Přečíst znovu všechny knížky, co jsem kdy četla, to by to hodnocení vypadalo asi sakra jinak. Vždyť u Káji (bože - jak já ho jako dítě nesnášela!) jsem šla z jedné na čtyři *...
Škoda jen, že jsou všechny postavy hrozně ploché a jednobarevné, obzvlášť mamince by neuškodilo trochu smyslu pro humor, ale chápu - u knížky pro malé děti není asi místo na nějaké psychologické změny a rozbory, tam je čas jen na rozpíčky a braní to trapem! Nicméně vzácný pan lesních vede!!!
No, už se každopádně těším na další díly a přehodnocování. To dám jako nic, jak by řekl Kája.
Ach jo, ach jo, ach jo... Franto, kam zmizel vtip, akce a napětí?!?!
Už je to víc popis pohybů než co jinýho. Postavy začaly bejt hrozně plochý - nasraná Alice, obšourník Ryan, typická Japonka s malejma kozama a Hrdina z Istanbulu, ale nějak už nic víc. Třetí * dávám fakt jen z nostalgie. Hrozná škoda.
A pro ty, co nechtěj ztrácet čas - našla jsem tam asi jenom tři čtyři hlášky, na který jsme byli zvyklý, a tak je tu máte, kdybyste se se zbytkem nechtěli obtěžovat:
"Zmítal se, řval a brečel. Dorazil jsem při tom nehezkém výstupu doutník a odhodil jej směrem k uchu. Vytvořili spolu surrealistické zátiší s kouřem."
"V tom hlase bylo víc nevrlosti, než jsem kdy slyšel. A že už jsem zažil spoustu nevrlosti. Kdyby existoval bůh nevrlosti, sestoupil na zem a utkal se v nevrlosti s Alicí, nejspíš by se brzy spakoval a hledal nějaké lepší uplatnění."
"Rozzuřené Alici se ani kvůli vám nepostavím na odpor. To se radši nechám opíchat rozparáděným stádem radioaktivních zubrů."
"Pivo chutnalo asi nejhůř, co jsem v životě pil. Husté bylo tak, že po něm mohla chodit myš, a kyselé, že by se v něm nejspíš daly rozpouštět mrtvoly."
Kam se hrabe Kulhánkovo peklo z Vyhlídky na věčnost na to Pratchettovo! Chudák Sisyfos! :-)))
A celkově moc chytrá a vtipná bombice... opět!
Člověk úplně vidí ty týpky, kteří jednotlivé příběhy vypráví. S krutostí, kterou válka umí, jde bojovat asi jenom humorem. Navíc pan John opravdu umí pracovat s jazykem a zná dokonale lidi a hlavně Čechy. Chvílemi samozřejmě smutné, ale jinak velmi krásné a vtipné čtení. Škoda, že asi málo známé. Doporučuji! Povídka Hlavolam vás dostane:
"Poslušně hlásím, toť jest hlavolam."
"Wie?"
"Hlavolam - Kopfzerbrecher auf dajč."
"Aha! Trč-prt-krz-krt!"
"Jawohl, Herr Leutnant."
......
"Jak to - skladaty koza?"... :-D :-D :-D
"A tuto sudbu si zvolili, tak aby, ať by na ně čekal jakýkoli zármutek, zůstaly jejich osudy spojeny a jejich stezky společně vedly přes hranice světa."
Velmi symbolicky editoval Christopher jako poslední právě tento příběh. Životní příběh jeho rodičů. A udělal jako vždy zatraceně dobrou práci.
(Argu zase fuj! Čekali jsme na to jak dlouho a oni tam pak ani nedají mapku a nasekají milión tiskových chyb...)
Westu hál. Ferðu, Beren, Lúthien, J.R.R., Christopher, Ferðu.
Ano, nic proti arteterapii. Ano, je to kvalitní a dobře napsaná kniha. Ano, dospělí ji shledávají pravdivou. Ano, dětem by se mělo říct i o nehezkých stránkách života. Ale ne, neměl by se na ně vylejvat už po generace takhle hroznej kýbl deprese jako knížka pro děti. Ne, neznám nikoho, kdo by ji v dětství pobral, a už vůbec, aby se mu líbila. Ne, ani já nechci bejt polejvaná. Malý princ a Vidlička NE.
(SPOILER) Hláškujících hrdinů není nikdy dost a starej dobrej šutrák Kuba Nedomý u mě bude vždycky na vrcholu žebříčku. Dědkovo Hu! se taky prostě nikdy neomrzí. A Mantella ex machina naše smolaře nakonec ze srabu vždycky vytáhne.
V tomhle díle si děláme prdel z rozbujelý hyperkorektnosti a co z toho vzešlo, tentokrát na Ultimu.
Sice je to relaxační hovadinka, ale Neffík je zárukou, že se nám dostane sem tam i kvalitního filozofování a hlavně je tak příjemný číst něco od někoho úplně normálního...!
"Dobře," řekl mi Dědek Čuchák. "To, co říkáš, odporuje logice a zásadám rozumného jednání. Typická masácká reakce. Lidský mozek je huspenina. Rosol. A podle toho lidské myšlení vypadá."
"Dneska se nemusí vůbec nic umět, a lidem z toho měkne mozek a plavnou křivkou se vracejí do opičího stavu, tak aspoň mi to připadá, když se na svět kolem sebe dívám ze širšího pohledu."
Nakladatelství taky dělá hezkou práci: knížky z téhle série jsou fajn do ruky a mají boží ilustrace. Akorát by je fakt nemuseli dávat vždycky kousek dopředu před děj...
Prostě a jednoduše, Vidlička připichuje nekritických zamilovaně blikajících vesmírných pět hvězd.
Napětí dávkované až do posledních stránek! Wilkieho beru spíš jako žertovnou kratochvíli, ale tohle bylo fakt napínací. Jen ty ženské postavy by nemusely bejt takový... no, slepice.
Samozřejmě jsem se moc nechytala, ale pobrala jsem, co chtěl básník říci... A konečně vím, jak se předpovídá počasí, a proč to tedy logicky nikdy nemůže moc souhlasit (ve zkratce - moc proměnných). A autorova láska k elegantním rovnicím a řešením je takměř nakažlivá. Velmi zajímavá a hezká knížečka i pro nematematiky.
Já stojím za strýčkem Vénou, ale táta byl takovej sympaťák, že tady jsem mu přála. Nejvíc jsem ovšem umírala u těch jejich hlášek! Fakt dokonalost. Teď si to jdu ještě poslechnout, a jestli hraje Vénu pan Větrovec, tak asi umřu podruhý.
Úžasná páně Švandrlíkova stylistika, humor a vtipný konec mi hezky zpříjemnily jedno odpoledne. Dohromady s Winter-Nepraktovými ilustacemi nemůže nikdy zklamat.
Fantasticky kladené filozofické otázky zabalené do poněkud chatrného příběhu (proto jen ty čtyři hvězdičky) s pár postradatelnými postavami, kromě teoretika, filozofa a mudřece Gordona Zellabyho, který to celé držel pohromadě. A Rusáci se s tím jako vždycky nes*ali. Ač se stydím sama za sebe, v tomto případě mě to docela rozesmálo.
Vždycky když se setkám s filozofií, tak i přes můj odpor se můj mozek změní v takové to suché křoví, co se kutálí americkými westerny, a odvane kamsi v dál. A proto čtu ráda sci-fi. Protože mi ji podloží nějakým snadno představitelným příběhem/příkladem, a dá mi ji tak snadněji vstřebat, že na ní může ten můj kutáleč lépe zakořenit.
"Krutost je tak stará jako sám život. "
Já jsem absolutně beze slov (a to už je u Vidličky co říct...)!! Parádní pecka, pánové!!!
Škoda, že jich není víc. Angličani holt vyprávět umí a navíc s tou správnou atmosférou, která mému chlupatému srdci neskutečně sedí...
Protože nechci, aby si na mě nějaký zarytý fanoušek Zaklínače počíhal v temném průchodu, nechám si všechny svoje otravné důvody, proč se mi nelíbí, raději pro sebe. Nicméně trpaslíci to přece jen ke konci lehce zachránili a dali mi se i zasmáti, když jeden z nich rcel: "Jak pravil starý král Desmodeus, když po vykonanej potřebě nahlédl do nočníka: 'Rozum to není schopen pochopit'." Citát by mohl korespondovat i s mým náhledem na Zaklínače, ale nevytahujte nože, není to tak. Já ho uznávám, jen se mi prostě a jednoduše, kromě první povídkové knihy, z několika důvodů nelíbil. Tak sorry všem geraltomilům, už vás nebudu dál prudit, jdu se radši podívat zase do jiných světů.
Autorka mojí nejoblíbenější knížky v negližé - jak to, že jsem se k týhle knížce dostala až teď?! Je krásně vidět, jak je sama křížencem Adriana a Pauline, i když k té má určitě blíž. Každopádně je krásně střelená a taky ráda píše seznamy! Fejetony samozřejmě nejsou všechny nějaká pecka, ale já se chlámala především nad jejím tak známým a milovaným způsobem myšlení, takže pro mě pět povinných anglických hvězd!!!!!
(SPOILER) Když vydání pokračování posvětili Jirotkovi dědici a na autora bylo dokonce vypsáno jakési výběrové řízení, řekla jsem si, že budu ke knize přistupovat s co největší shovívavostí, a nebudu oba autory porovnávat, protože to prostě nejde. Navíc věřím, že jako snad každý Čech i MM původního Saturnina miluje a nebude ho chtít mrvit. A moje důvěra se vyplatila.
Příběh se sice celou dobu veze v kolejích toho původního a poměrně často se opakují i některé hlášky, ale to vás jen příjemně vrací. Samotná novota je prvorepublikově češtinově stylizovaná, anglicky humorná, atmosférově nanejvýš pohodová a dočkáme se i jedné nové nadmíru zábavné postavy. Musím říct, že už se docela těším na další dva kousky, kde se určitě dočkáme zbrusu nových vstupů na zamrzlou klouzačku!
Takže jak říká Jiří Oulický o setkání se Saturninem a já se k němu nemůžu než přidat: "Nebylo to nepříjemné..."
A už jen malá ochutnávka, jak říká Terva:
Dědeček na to pravil, že jeho známí, kteří pravidelně cvičili, se sice občas dožili vyššího věku, celý ten čas navíc ovšem strávili v Sokole nebo v jiné tělovýchovné organizaci, což pokládá za poněkud pošetilé.
Postěžovala si, že ji Saturnin před chvílí urazil, neboť zrovna, když se ptala strýce Františka, co by si měla vzít odpoledne na říční plovárnu, aby upoutala členky místní honorace, zřetelně zaslechla, jak Satutnin, kráčející náhodou kolem, říká "lyže".