Školák Kája Mařík 1. díl

"Velký člověk vždycky pozná, když malý člověk lže."

Některé knihy člověk ocení až v dospělosti. 1. září jsem si řekla, že by bylo fajn si ji pustit do ouška a musím říct, že jsem se neskutečně bavila. Kdo by si nezamiloval Káju pro jeho "co na srdci, to na jazyku". Dostala jsem chuť jak na jarskou, tak hlavně na rozpíčky, které měl malý čipera tak rád. Útěk ze školy je pro mě vtipný. Proč tam být, když už ho to tam mrzelo a když les nabízí lepší místo. Jediné, co mu nedokáži odpustit je, že tvrdil, že holky neumí nic pořádně.
Téměř sto let starý příběh a přesto nadčasový.

Asi jako většina mám Káju Maříka spojeného s dětstvím, kdy nám z něj četla babička. Teď čteme Káju s mým synem (osm let). Je to klasická venkovská próza pro děti. Našeho malého Kája baví, často se u něj nasměje. Náboženský přesah mi vůbec nevadí, ba naopak, dnes chybí lidem víra jakákoli, včetně sebe. To mi spíše vadí jeho rodiče, kteří neumí vychovávat jinak, než rákoskou. Kájova maminka, to je kapitola sama pro sebe - nevrlá, programování do chudoby, no, musím ji vždycky nějak skousnout.
Jestli teda někdo vidí Káju jako adhd, tak potěš koště, kam jsme se jako společnost s přístupem k dětem dostali...

Já jsem se nasmála :D Sice jsem se ke Kájovi dostala až v dospělosti, ale myslím, že to není vůbec na škodu. Kája je kouzelný kluk, který mě neustále rozesmíval svými rozumy. Jsem zvědavá, jak to s ním půjde dál :)

Při Kájových prvních chvílích ve škole mě napadlo, jestli ten klučina z hájovny není náhodou hyperaktivní nebo nemá ADHD. To proto, že na něho nahlížím dnešní pomasírovanou optikou. Ale byl to jen rozpustilý, prostořeký a velmi hovorný,družný a dobrosrdečný chlapec, i když občas trochu divočejší a naivní. Kolikrát jsem nad jeho rozumy kroutila hlavou. No, takový by kluci měli být ne? Prostě to viděl dětskýma očima, což bylo i milé. Rozhodně nebyl hloupý. S náboženskou tématikou nemám žádný problém. Jsou tu i hezky popsané tehdejší zvyky a tradice. Tatínek byl trošku drsnější, ale spravedlivý. Milé pohlazení po duši.

Keby som to čítal pred 40-mi rokmi, bolo by to super. Keď to budem čítať o 40 rokov, bude to super. Teraz je to síce príjemné, ale po čase už nudné. A ten rodičovský teror je trocha ťažko stráviteľný, najmä keď je jasné, že Kája má dobré srdce a tie nehody a huncútstva nie sú robené so zlým úmyslom...

Moc pěkná kniha. Přečetla jsem všechny díly. I když na chuť jsem ji přišla až tak když jsem měla kolem osmnácti let. Měla jsem ji půjčenou od babičky, prokousávala jsem se starší češtinou a náboženskými zvyky, ale jinak ve své době to musela být asi bomba. Tím víc, když jsem se dozvěděla, že ji nenapsal muž, ale žena pod mužským jménem a také Češka a původní příběhy psala na papírové pytlíky, protože prostě neměla normální papír, byla dost chudá. Ale podařilo se jí vytvořit krásný příběh malého chlapce, který vyrůstá v brdských lesích a kamarádí se s dcerou lesního - Zdeničkou. Tu si nakonec v posledním dílu vezme za manželku.

Knihy o Kájovi mi prostě...spadly rovnou do ledvin...

Když jsem byla malá, sousedka mi o této knížce vyprávěla, jak ji měla ráda. A já ji nemohla sehnat, byla jednu dobu kvůli náboženské tématice zakázána. Podařilo se mi ji koupit až v pozdějším věku. A musím říct, že se mi moc líbila a líbí dosud. Občas se k ní i dneska vracím.

Nikdy mě to nechytlo a strašně mě to nudilo.

Další serie, která zabírala čestné místo v mé dětské knihovničce. Skvělá série, která bohužel padla v zapomnění.

Kája je super! Jeho lumpačiny a rozumy jsou příjemným pohlazením po duši.

Po babičce a dědovi zbylo docela dost knih a mezi nimi i romány o školákovi Kájovi. Jen mi chyběl první díl a tak jsem se do přečtení nepouštěla. Tak jsem si první díl půjčila a začala se sérií dílů. Tak první dočten. Neurazí, nešokuje jen mile pohladí.

Kája je jeden z těch knižních hrdinů, které podle mě nejde nemilovat. Krásné čtení :)

Ke knihám o Kájovi Maříkovi se vracím pravidelně , vždy je to pohlazení po duši

Tuhle knížku prostě miluju jako malá jsem postupně dostávala každý díl jako dárek, a vždy se velmi těšila na další narozeniny a Vánoce .. určitě to byla moje nej knížka mého dětství

Tyto knihy s příběhy Káji Maříka jsem dostávala od rodičů jako dárky. Byla jsem tehdy ráda, že mám všech sedm dílů, k tomu jsem ještě dostala celou sérii Řídících Márinka. Takže jsem ráda, že jsem si díky čtenářské výzvě mohla zavzpomínat a přečíst si znova jednu knihu z mého dětství.....Přečetla jsem ji během jednoho odpoledne u stromečku a cukroví mezi přestávkami u pohádek....

Rok jsem se teď ke knize přemlouvala, chtěla jsem ji do výzvy jako knihu, která byla zakázaná. Vrátily se mi vzpomínky, když jsem jako děcko Káju četla - pro mě, bez nějakýho vedení k víře a s naprosto odlišným životním stylem to byl vhled do úplně jinýho světa. Dokonce si pamatuju, že jsem na knížku dělala ve třetí třídě referát, to bylo někdy kolem roku 2001. Nevěděla jsem, co znamená iniciála F. u jména autora (dnes už vím, že autorky!), internet jsme doma neměli, dohledávat jsem si samozřejmě nic neuměla a na tabuli jsem nechtěla psát F. Háj, měli jsme uvést celý jméno autora, tak jsem to vyřešila po svým, nejznámější jméno na F mi přišlo František, tak jsem ho tam lupla. A naší mladé učitelce to bylo jedno.

Jinak jo, hezký, až moc milý, až moc náboženský, nedivím se, že Kája patřil na seznam zakázanejch knížek. Pro dnešní dobu samozřejmě šíleně naivní. V dětství jsem došla až někde ke čtvrtýmu dílu a pak už byl Kája velkej, tak mě nebavil, ale ty první tři jsem četla opakovaně. Dnes mi bohatě stačil tenhle jeden díl, vzpomínka fajn, ale už dál pokračovat nemusím.

Kája Mařík, hrdina mého dětství. Dostávala jsem knihy ze série průběžně jako dárky (Vánoce bez knihy by v naší rodině nebyly Vánoce) a leckdy jsem se do Kájových osudů začetla hned pod stromečkem. :-) Děkuji výzvě, že mi pomohla si tyto vzpomínky vybavit.

moc náboženství, moc slaďoučké, mně se to nelíbilo. Oceňuji, že autorkou v té době byla žena.