Školák Kája Mařík 1. díl

kniha od:


Koupit

Knížka vypráví o příhodách čilého prvňáčka ze zbožné venkovské rodiny z počátku století. Kájovi se ve škole líbí, zejména náboženství a zpěv. Jinak miluje les a dovede být kamarádem zchoulostivělé dcerce otcova nadřízeného, kterou učí klukovské kousky. Třebaže je jeho rodina chudá, dostává Kája pro svou roztomilost a upřímnost dárky od bohatších sousedů....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12373/skolak-kaja-marik-1-dil-A52-12373.jpg 4.4399
Nahrávám...

Komentáře (98)

Kniha Školák Kája Mařík 1. díl

olca1983
22. srpna

Kája Mařík, hrdina mého dětství. Dostávala jsem knihy ze série průběžně jako dárky (Vánoce bez knihy by v naší rodině nebyly Vánoce) a leckdy jsem se do Kájových osudů začetla hned pod stromečkem. :-) Děkuji výzvě, že mi pomohla si tyto vzpomínky vybavit.

SputnikV
23. května

moc náboženství, moc slaďoučké, mně se to nelíbilo. Oceňuji, že autorkou v té době byla žena.


Little.deer
19. května

Dětství :-) babička s dědou to nasbírali jako výstřižky, když kdysi vycházel v nějakém časopise...

freestyla
04. května

Skvělá, oddechová kniha.

Pár citátů z knihy:

"Pochválen Pán Ježíš Kristus! Pěkně vítám, děkuji pěkně, a sedněte si u nás, abyste nám nevynesli spaní!" spustil Kája mezi dveřmi. “Jéje, maminka řekla: 'Nepopleť to zas,' ale já už to mám tak ve zvyku."
Pan farář seděl u okna a jedl. Po několika slovech Kájových se rozesmál a potom řekl on i stará paní: "Děkujem pěkně za přivítání, a co bys, Kájo, rád?"

"A teta pořád říká: 'Chudinka malá!' Holka je jako cvalík, křičí jako pět sojek, když se sletí na stromě, a teta hned přiběhne a říká: 'Chudinko malá, oni ti ubližují, viď! Máma tě nedá. Chceš mlíčko? Chceš kašičku nebo pikšótek?' To jí přinesla tuhle naše maminka od tety pekařky pikšótky. Takové žluté byly a voněly. Povídám: Maminko, dejte mi jeden! Ale maminka na to: 'Tebe budu krmit pikšótkama! Vem si chleba!'
Přišel tatínek, maminka je zrovna dávala na květovaný talíř, a usmíval se. „Á, dnes naše maminka strojila. Máme pikšótky, to se těším!’ A to se mi, pane řídící, moc líbilo, že maminka řekla: ‘Ty jsi jako Kája! Ty jou pro chudinku Marjánku. Zavážu talíř do čisté utěrky a Kája tam s nimi doběhne.’
‘No když jsou pro chudinku, tak jí je necháme,’ řekl tatínek. Maminka dala poslední na talíř a podala mi ten papír od nich. Byly tam drobty, ale jako maliny. Tatínek se smál a řek´: ‘Káju pošleš s pikšótkama? Jen si vzpomeň na rozinky!’ Tak maminka šla sama. ‘Marjánka stůně?’ ptal se tatínek. ‘Kdepak,’ jsem řek‘. Pořád jí a křičí. Pane řídící, já vím, proč křičí. Chce běhat a nemůže. Musí být v peřině, protože nemůže chodit. Já bych v peřině nevydržel ani za ty pikšótky!”

Mateo67
26. dubna

“ Maminka už dává určitě na stůl rozpíčky. Ty spadnou rovnou do ledvin... “ Kdo by mohl zapomenout. Už první stránka mě přenesla nazpět, do dětství. Vybavily se zvuky a vůně, a vzpomínky dávno kdesi zasunuté a převálcované životem dospěláka. A přesto to už nebylo ono. Dětský mozek dokáže nevnímat či vytěsnit pasáže, které mu nejsou blízké a nic mu nedávají, u dospělého už to tak snadné není. Překvapilo mě, čím vším byly některé kapitoly “naplněny”. Z určitých jsem si nepamatovala ani “zbla”. Kdyby existovala Databáze před .... hoooodně lety, dala bych pět. Dnes to budou pouze tři.

archivářka115
22. března

Doma jsme měli pouze první tři díly. Kája a Zdeňa dva kladní hrdinové, kteří se mi (jako dítěti) moc líbily.

Lka
03. února

Káju Maříka jsem četla díky výzvě. Je to úsměvný, rošťácký kluk, kterého je všude plno a nikde se neztratí. Je hezké se dostat do doby, která nám už nic neřiká.

Lka
03. února

Káju Maříka jsem četla díky výzvě. Je to úsměvný, rošťácký kluk, kterého je všude plno a nikde se neztratí. Je hezké se dostat do doby, která nám už nic neřiká.

1