Vesmich
komentáře u knih
Když žirafa tančí s vlkem - Čtyři kroky k nenásilné komunikaci
Serena Rust
Nenásilná komunikace vyžaduje především zvládnutí umělého jazyka. To je na ní nejtěžší. Autorka se podělila o vlastní zkušenost, že jí šly snáz používat nenásilné uši, než nenásilný jazyk. To je z textu patrné a rovněž je patrné, že její nadšení je mnohem mohutnější, než její dovednosti. Porozumět druhému, co chce vlastně říct, co se za jeho sdělením skrývá, tedy umění naslouchat, je jedna část vyjednávání. Umět vyjádřit přesně, co chci já, aniž kohokoliv zraňuji, dráždím a ještě se doberu i nějakého praktičtějšího cíle, než je pouhé sdílení, je ta druhá. A ta vyžaduje dlouhý trénink a velkou komunikační praxi. Často opakované oznamování "jsem frustrovaná.....potřebuji bezpečí...soucit....", druhou stranu k nenásilné komunikaci rozhodně nepřivede a takhle se to prostě nedělá. Někoho to možná překvapí, ale lidé nepobíhají po světe pro to, aby naplňovali naše potřeby a vyslechli jejich dlouhé seznamy. Témeř neuvěřitelný je návod, kdy se váš partner divá na televizi, vám to z jakéhosi neznámého důvodu vadí a místo doporučení "měl by ses méně dívat na televizi, je to povrchní..." mu sdělíme:" jsem frustrovaná a ráda bych s tebou prožívala něco úžasného...pojďme dnes večer na houslový koncert..." Inu, snad se jednalo o žert. Taková hubená knížečka by mohla mit význam jedině tehdy, kdyby obsahovala zcela konkrétní komunikační návody, přesné, efektivní, POUŽITELNÉ umělé věty pro různé situace. To neobsahuje.
Rozšíření bitevního pole
Michel Houellebecq
Na malém prostoru autor dokáže představit životní program nezúčastněného pozorovatele, který je tím lepším glosátorem, čím méně si ví rady se sebou. V první části jsem se občas hlasitě a nezadržitelně smála, v té druhé mě z některých postřehů až mrazilo. Humři lezoucí po sobě v akváriu, Veronika “v analýze”, ekonomický a sexuální liberalismus…Copak je to asi za druh textu? No, netřeba být tak konvenční a pátrat. Rozhodně patřím mezi autorem pokaždé (ať napíše, co napíše) oslovené.
Ve službách zla
Robert Galbraith (p)
Série má stoupající úroveň. Autorka do toho zjevně přichází a už se rozepsala. A protože psát tedy umí, má to šťávu. Zvolila jsem osvědčenou formu audioknihy, kterou tentokrát nečte Petr Oliva, ale Pavel Rímský a kapitoly uvozuje řízná muzika, která se k textu skvěle hodí. Tentokrát je celý příběh hodně osobní, Zloun je rafinovaný a stíny z minulosti se valí jeden za druhým. Zlo je velmi blízké a vlastně takové všednodenní, byť se s ním nemusí nutně setkávat všichni, kteří chodí stejným městem.
Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů
Mary Ann Shaffer
Občas se stane, že nějaký spisovatel zachytí kousek historie způsobem, který se nedá vymazat z hlavy. Na největším z Normanských ostrovů se za války neděje nic velkolepého. Až na německou okupaci a to hodně dlouhou. Není co jíst, čím topit a svítit a ostrované žijí v podmínkách, které moc k žití nejsou. Náhoda jim dopomůže k tomu, aby jim život usnadnilo cosi nečekaného. Knihy. Knihy, jako most k spojenectví, přátelství, lásce, jako příležitost podívat se na svůj vlastní život z nečekaných úhlů pohledu.
Jak být laskavým a efektivním policistou: pětiminutový policista
Terry Barker
Komunikační strategie, které text představuje v tréninkové podobě, nejsou užitečné pouze pro bezpečnostní sbory, ale pro pracovníky ve veřejných službách obecně.
Vzpoura deprivantů - O špatných lidech, skupinové hlouposti a uchvácené moci
František Koukolík
Dnes už se jedná o téma, které je vcelku známé, ale v době, kdy kniha vyšla, to byla dost bomba a téma tak originální a "nové", až se v zúčastněných a angažovaných hlavách rozbřeskávalo!
Čs. armádní sbor ve Svazu sovětských socialistických republik za Velké vlastenecké války Sborník dokumentárních fotografií
Vojtěch Kohout
Pro každého, kdo se zajímá o tuto část našich dějin, je to skvost. Fotografie jsou vybrané velmi pečlivě a lze si z nich vytvořit velmi dobrý obraz nejen stran výzbroje, ale i postupu jednotky.
Kruh
Bernard Minier
Je to především strašně a zbytečně dlouhé. Hlavní policajt je komplikovaná osobnost, vláčící s sebou tak obrovské osobnostní zátěže, až je s podivem, že ještě žije. Neustále mu padá pistole z ruky, neumí střílet, topí se, zadýchává se při výstupu do schodů, pořád nad něčím úplně nesmyslně hloubá; má špičkové vzdělání, které ho nutí neustále něco pronášet latinsky a rozumět klasické hudbě, ale současně mu hlavou probíhají rozličné úvahy o tom, že poslanci jsou zkorumpovaní, politici vyžírkové, svět zkažený a lidstvo zblblé konzumem. To vše v rovině tak prostinké, až jsem celou dobu čekala, kdy bude dumat nad tím, že v noci je tma a ve dne světlo. Nesmyslně jsem se seznámila s nápisy na tričkách marginálních postav, názvy irelevantních skladeb a texty slok písní!!! Proč jsem se na to tedy nevybodla a četla dál? Příběh sám je výborný, přehledný, zápletka chytrá a v okamžicích, kdy se autor zkáznil a vzpomněl si, že píše detektivku, to mělo šťávu i potřebnou dynamiku. Poslední díl si nepřečtu, nicméně na první se podívám, abych zjistila, jestli celá ta rozplizlost a míchanice přišla až s Kruhem, protože autor je čten a má potřebu vyjádřit světonázor, anebo už s Mrazem.
Opuštěný palác a jiné židovské pohádky
Vida Neuwirthová
Sliby se mají dodržovat, náhody jsou kouzelné, zlo je po zásluze potrestáno a hrabivost přivede jednoho do maléru!
Konec starých časů
Jaroslav Žák
V Pepově Týnci nad Lesem zažhnula výheň permanentní revoluce, v níž se staří týnečtí tavili v nové, pokrokové lidi. U některých se, vlivem jejich zatvrzelosti, tavba
nevydařila, a stali se vědomými nástroji upírů z Wall Street(u). Rekonstrukcí jediného revolučního dne dokázal autor osvítit každého, kdo po osvícení touží. Nemohla by to být dějepisně povinná četba?
Pokrevní bratři
Ernst Haffner
Ve velkém městě má člověk vždycky jistotu, že realta, ve které žije, je jen jednou z mnoha možných a paralelně jsou tu i jiné. Ani to nemusí být ve třicátých letech v Berlíně, aby si několikrát denně nezopakoval, že jen z milosti velké Náhody to nejsem já. Velmi syrové, ale ne prvoplánově senzační, pouze popisné. A ještě to vědomí, co je čekalo v letech následujících, kdy měli věk zrovna tak pro armádu….
Co dělal Mehmet Erbil o dni volna
Louis De Bernières
Sešitek mám trvale v autě a vždycky, když trčím v koloně na D1, D11, D8,D2 a jiných D a A, přečtu si to. Znám už to tedy víceméně zpaměti, ale ne a ne se to omrzet. Prostě se potkají dva, kteří by si tolik rozuměli, nebýt té zpropadené jazykové bariéry...
Smrt v křišťálové kouli
Alan Bradley
Flavie je i ve třetí knize ve formě. Autor si s ní evidentně, na rozdíl od jejího otce, ví rady. Vesnice už také dobře ví, co je Flavia zač, a někteří spoluobčané si nepouštějí hubu na špacír jako dřív. Má to tedy při vyšetřování těžší, nicméně jejímu ostrovtipu nelze uniknout. V mém případě ani odolat.
Hastrman
Miloš Urban
No tohle byla zase lahůdka! Mimořádná schopnost vyhrabat nějaký zapomenutý kout a proměnit ho v kouzelné místo. Některé autorovy knihy mě přimějí taková místa vyhledat a podívat se na ně jeho očima. Od okamžiku prvního přečtení miluji Holany, Dolany, Kozly a Vlhošť, jakož i veškeré rybniční soustavy! To je génius ten člověk! O grafice knihy ani nemluvě.
Přišla z moře
Miloš Urban
Ajajaj, i při nejlepší vůli a lásce k autorově tvorbě a úctě k jeho schopnosti pohybovat se snad ve všech žánrech, tohle se mi četlo mizerně. Ne, že by to neteklo a nenavazovalo, ale bylo mi nějak úplně jedno, co se komu stane a jak to dopadne. Četla jsem to dvakrát a pokaždé se mi obsah do týdne úplně vykouřil z hlavy.
Rozpad židovského života
Jiří Holý
Období, kdy zúčastnění buď mohou, anebo musejí hájit své zájmy a nezúčastnění musejí, i přes vrozenou nechuť, zaujmout postoj, jsou pro vzdáleného pozorovatele vždycky velmi zajímavá. Pozoruhodné je také to, že jakmile je potřeba někoho někde obětovat, neomylně se nabízejí stále stejní beránci.
Herkulovské úkoly pro Hercula Poirota
Agatha Christie
(SPOILER) Dlouhý zimní večer, unavené tělo, vyprázděná mysl a přesto si člověk říká, že by u krbu/topení nerad seděl sám. Koho ale pozvat, aby to bylo zcela bez nároku na protislužbu a pozornost? Někoho nezištného, ale obohacujícího, okouzlujícího a současně nevtíravého... A dopadne to pokaždé stejně - Hercule Poirot! Stále mi vrtá v hlavě pan Herold ve Stymfalských ptácích, což byl ten chlapík, který měl za to, že ty dvě vyděračské harpyje jsou milé ženy. Ten dobrý muž RÁNO vstal, potom se NĚKOLIK HODIN věnoval studiu němčiny, napsal několik dopisů a ještě mu zbylo dost času se jít PŘED OBĚDEM projít! Ohromující!
Emil Běžec 00:10
Pavel Kosatík
V záplavě Zátopkovského knižního šílenství, které loni vypuklo, byl Emil běžec jeden z prvních. Knížka je graficky krásně udělaná a autor se pokusil vykročit trochu jinou cestou, než je u model obvyklé a povedlo se mu ukázat Zátopka jako člověka, kterého formovala doba, ve ktere žil a kterou také on pomáhal spoluformovat. Nicméně mi přišlo, že se autor trochu sám lekl toho, kterým směrem se jeho kniha ubírá a nakonec ubral. Škoda.
Jak se dříve žilo a co se jedlo v Hluku, aneb, Opomíjená jídla a zvyky
Marie Lekešová
Knihy, ve kterých jsou popsané rozličné regionální zvyky, doplněné tradičními recepty, vždycky radostně "zhltnu". Vzápětí se dostaví touha vyrazit do TAM na výlet a taky chuť na nějakou tu místní mlsotu. Guliváry, šlížky, patenty, mladá kachna pečená....
Zahrádkové osady: Stíny minulosti, nebo záblesky budoucnosti?
Petr Gibas
Sonda do života zahrádkářů nejen u nás , se výborně čte. Vzpomínala jsem na některé kolonie, které zanikly a ustoupily třeba osmdesátému sedmému supermarketu v okolí.