Jak se dříve žilo a co se jedlo v Hluku, aneb, Opomíjená jídla a zvyky

Kuchařská kniha jídel našich babiček, která si někteří vybavují ve vzpomínkách, ale neznají správné ingredience a postupy. Vše je doplněno vyprávěním o lidových zvycích. ___________________________________________________________ Milá paní Lekešová, Omlouvám se za opožděné poděkování. Udělala jste nám velikánskou radost, když jsme si mohli přečíst Vaši knížku, kterou nám Anička Konečná sehnala. To je tak krásně napsané, že jsem se hned vrátila do dětských let. Já jsem se narodila v roce 1934 v Nehradicích, to je kousek od Luhačovic. A moje maminka také vařila šišky, pěry, trnkové máčky a šišky postaru jsem i já vařívala. Zrovna tak pekla chleba. Doma večer zadělávala v díži na chleba a ráno na tragači vezla k pekařovi. Když se vařívaly trnky, to bývalo plno děcek a čekaly jsme na lízanicu. Kúsky měl rád tatinek. Maminka byla nemocná a když jsem se ptala co mám vařit (byla jsem nejstarší), tak to byly kúsky s vajíčkama a salát. Akorát jsem nevěděla, co jsou praženky. To pořád vzpomínal manžel. A tak už jsem se to dozvěděla. To jím dělávala maminka a všeci to milovali. Dřív jsme jako děcka byli také vedené k práci tak, že jsme rodičům pomáhaly. Když jsem přišla ze školy, mívala jsem na stole lístek, kde bylo napsané: „Věruško, vezmi si chleba (býval s máslem a umělým medem) a běž pást.“ Měli jsme jednu krávu a 7 mír pole. Maminka chodívala pomáhat k sedlákům na pole, tatínek pracoval v lese, s koňama svážel dřevo na pilu u Martinců v Dolní Lhotě. A já 9-10 letá, než přišli večer domů, už byla aj večeřa. Protože jak se vykopaly brambory, v každé chalupě na večeřu zemňáky a mléko nebo kyška. Panečku, to byla dobrota. Protože jsme měli krávu, tak maminka stloukala máslo, byl tvaroh a smetana. U Vás byly guliváry, u nás kule a když byly s tvarohem a ještě polété smetanú (tak dělala aj pěry), to byla opravdu dobrota. Dnes tak dobré mléčné výrobky v supermarketech nenajdeme. Také ty Vaše krajance mně připomněly maminčiny „přesňáky“. To nám ještě pekla po válce tady v pohraničí. Ale bohužel to bylo jen do té doby, než přišlo JZD. Potom tady byla bída. Ale na to nechci vzpomínat. Teď se máme dobře a jsme spokojeni s tím, co máme. Jen si přejeme, abychom byli ještě aspoň trochu zdraví. Máme 6 pravnoučat, tak je nám i veselo. Paní Lekešová, já Vám tady povídám, co Vás možná ani nezajímá. Ale aspoň jsem se vyzpovídala z mojích dojmů po přečtení Vaší knížky. A moc bych Vám přála, Aby se Vám podařilo napsat další pokračování. (Také byla doba potravinových lístků, šatenek. O tom dnešní mladí neví nic). Ale my všichni, kteří jsme tuto dobu prožili, rádi vzpomínáme. Dnešní děti jsou o něco ošizeni, i když mají počítače. Ale to už přinesla doba a snad budou také šťastni. Musím to moje povídání ukončit a vám velice moc poděkovat. Přejeme Vám i panu manželovi a celé Vaší rodině hlavně hodně zdraví, radosti a spokojenosti. Němcovi z Hrušovan n/Jev. ___________________________________________________________ Paní Marie Lekešová s manželem. Vaše kniha je pro mne pohlazením po duši, jako by ji napsala moje maminka, rodačka z Mozkovic. Mnohokrát Vám oběma za ten skvost děkuji. Marcela Šrámková, České Budějopvice Vážená paní Lekešová ! V Blatničce předminulý týden jsem si koupila Vaši milou knížku a také jsem si tam s Vámi chvíli povídaly. Doma jsem ji přečetla opravdu s velkým zaujetím. Večer jsme si v ní četli spolu nahlas. Je velmi dobré, že jste staré zvyky v Hluku zachytila a popsala jste je tak poutavě. U kapitoly „Námluvy jsme se dlouho hlasitě smáli. Děkujeme Vám za krásné čtení a srdečně Vás zdravíme. Blatnička 22.8.2011 Marie Danová ________________________________________________________ Uh. Hradiště, v květnu 2011 Vážená paní Lekešová, jsem na rozpacích, jakže Vás mám oslovit. Jako rodilá Hlučanka (Liduna Sadílková-Sobková) Vás znám téměř odjakživa, ale myslím, že jsem si nikdy nedovolila Vám tykat. Nechám to tedy tak, není pochyb o tom, že vážená jste a Vaše vážnost ještě stoupla bohulibým počinem, který jste nedávno realizovala a za který Vám patří upřimný dík. S knihou „ Jak se dříve žilo a co se v Hluku jedlo...“ jsem se setkala u sousedů a přátel Plchových. Marie je navíc kolegyně z MŠ. Potěšilo mně sdělení, že pro velký zájem se připravuje dotisk. Toužím knihu vlastnit. Bude to rovněž milý dárek sestrám – Tonči a Evě, ale i mým dětem (možná i jejich dětem – mám již 7 vnoučat), ale hlavně mně připomíná mnohé. Třeba i mé drahé rodiče, u nichž jsme se na Láně setkávali a kde vždy bylo s láskou uvařeno, napečeno a nabízeno štědrými upracovanými dlaněmi prozářenými horoucím srdcem a ozdobeno písničkami při harmonice a kytaře. – Končím, ať nedojmu sebe samu.- Požadovaný počet knih v mém případě bude tedy úctyhodný. Upřesním a ráda zakoupím, až to bude možné. Bude-li kniha obohacena autogramem autorky, bude tím cennější. Netuše, že v reedici vyjde, už teď jsem si některé recepty opsala, aby neupadly v zapomnění. Také bych Vás ráda potkala, abych osobně mohla vyjádřit uznání a popřát Vám i Vaším drahým ze srdce vše dobré. Uh. Hradiště, v květnu 2011 Liduna ___________________________________________________________ Uh. Hradiště 29.4.2011 Milí přátelé ! Srdečně děkuji za knížku, kterou jste mně věnovali. Velmi si toho vážím. Je nádherná nejen svým obsahem, ale i provedením. Neměla by chybět v žádné hlucké domácnosti. Většina z nás nejstarších mnohé, co je v knize uvedeno pamatuje, ale je velmi záslužné , že se vše zachová i pro mladší generaci. Patří Vám dík a uznání za úsilí, které jste tomu věnovali. Bude mojí nejmilejší knížkou, kterou dosud o Hluku mám. Mohu Vás ujistit, že rozhodně nezůstane nevyužitá. Také ráda vzpomínám na jídla od své babičky. Oba Vás zdravím a až bude příležitost, ráda si s Vámi ještě o tom popovídám. Ema Motyčková Vážený pane místostarosto, děkuji za knihu receptů p. Lekešové-dnes přišla! Taková super kuchařka na trhu chyb í- opravdu recepty, které já znám od tchýně ze Žeravic mám nyní písemně! Nestydíte se takovou nádernou knihu prodávat jen za 100,- Kč??? Já jsem myslela, že přijde nějaká brožurka a přišla krásná knížka!!! Ta má cenu minimálně 250,-Kč !! Tiskněte další- dala jsem kontakt ostatním spolupracovnicím a jsme z ní nadšeni!!!! S díky a pozdravem p. Lekešové. Hana Hynčicová Zlín Ing.Karel Zatloukal, mlynář--- Tel.: 549 421 444, 777 140 523 ___________________________________________________________ Dobrý den pane inženýre, dobrý den pani Lekešová. Včera jsem dostala knihu, moc jsem se jí potěšila. Bylo to teda vyřízené v rekordním čase. Kniha je úžasná, jsou v ní opravdu věci, které mi vyhovují, hlavně ty bez masa. Jsou tam i věci, které se vařili i u nás, např. pěry, my říkáme perky, taky fazolová polévka s lokšami u nás so slížami. Je v té knize i pěkné vyprávění o zvycích, hlavně svatby a křtiny. Ta kniha je moc dobrá i pro fotografie, to je to, co v mnoha knihách chybí. Já mám z té knihy velikou radost, protože jste tam popsala jídla o kterých opravdu něco víte a nepotřebujete 15 ingrediencí, aby jste uvařila. Ja to televizní vaření už nemám ráda, protože tam vaří každý, kdo má ruce. Nebudu již Vás zdržovat, děkuji Vám, že jste knihu napsali , moc Vás pozdravuji a přeji Vám hodně, hodně zdraví do dalších let. Mária Cygalová ___________________________________________________________ MÚ Hluk, kopie zprávy od manželů Štefana a Viery Kmošenkových z Púchova: Vážená paní Lekešová, dobrý deň. Dovoluje si Vás, jako i pána mažela, pozdraviť manželský pár zo Slovenska. Kúpili sme si Vašu knihu „Jak se dříve žilo a co se jedlo v Hluku, aneb, Opomíjená jídla a zvyky“. Dozvedeli sme sa o nej z časopisu „Generace“. A ochotu nám ju poslať sme našli na Vašom obecnom úrade v Hluku, menovite u paní Dany Krhovskej. Ani si neviete představit, akú radosť ste nám všetci urobili. Sme Vám všetkým (teda aj časopisu !), veľmi vďační. Knihy nám (po vzájomnéj dohode jako najlacinejšiu formu úhrady divoch knih), poslala úradnička do Prahy. Tam nám chodí do školy vnuk. priznáme sa spolu s manželkou, že máme radi Južnú Moravu – celé Slovácko........... Na prvém miesto dávame moravské Slovácko – spolu s manželkou sme boli od samého začátku pravidelní návštevníci „Strážnických slávností“, již zo začiatku aj jako učinkujúci… No a o tomto nám hovorí aj Vaša kniha (aj keď nie priamo – ale keď si privrieme oči, započúvame sa při pesničkách do mladosti, hneď ožijeme…). A preto, vážení Lekešovci, ďakujeme za pripometie krásnych myšlienok z knihy. Manželka si vybrala chváliť na predovšetkým recepty, ja uprednostňujem to, čo okolo zvykov je v knihe krásne popísané (zvlášť spomienky na Vaše dětství). Ešte raz ďakujeme. Opatrujte sa… V Púchove, 18.11.2011. ___________________________________________________________ Hezký den z Kyjova dovolujeme si oznámit, že v rámci akce "Týden knihoven 2011" se jednou z částí stala i přednáška manželů Lekešových, kteří přednesli zážitky z knihy Opomíjená jídla a zvyky. Součástí přednášky byl i obsah brožurky Cesta životem a světem. Osvětu na kyjovsku provedla i kabelová televize Slovácko a to jak propagací tak i přímými vstupy realizovanými ve zdejší knihovně. Děkujeme Městu Hluk k podpoře a udržování národních tradic a doslova obdivujeme tak vitální autory, kteří mohou být vzorem pro mladou generaci. Děkujeme za knihu a veřte, že město Kyjov má stejný názor na morální a lidské vlastnosti člověka člověka včetně udržení lidových tradic v tomto regionu. Ing. Marie Ježková Městská knihovna Kyjov. _________________________________________________________ Vážená paní Krhovská, chci vám mnohokrát poděkovat za vaše bleskové zaslání knihy Opomíjená jídla. A opravdu mně kniha udělala velkou radost. Je překvapivě ke své ceně velice hezky a dobře zpracovaná. Připomněla mi mnohá jídla, která vařívala moje stařenka ve Svatobořicích. Některá dosud vaří i moje maminka, které je 85 let. Ještě jednou Vám děkuji a pokud možno vyjádřete mé poděkování i autorům a všem, kteří se na jejím vydání podíleli. Se srdečným pozdravem Marie Vaníčková. _________________________________________________________ Vážená paní Lekešová, Brno 22.9.2011 Vaši knihu mi obstarala vzdálená příbuzná z Uh. Hradiště. Můj otec za války byl poštmistr ve Vlčnově a po r. 1948 odešli do Uh. Hradiště i sestra. Dnes už všichni odpočívají „na Mařaticích“. I když jsem rodačka z Opavy, Slovácko byl můj domov. Dnes se synem a dcerou se vracím do Uh. Hradiště už jen na hřbitov na Vše svaté. Vaše kniha je překrásná. Dík i panu manželovi. Je to jedna z perel kulturního bohatství Slovácka. Vám i Vaší rodině pro radost, veřejnosti na paměť a městu Hluk ke cti. Velmi si knihy vážím, děkuji Vám. Budou i pro má vnoučata. Přeji Vám hodně zdraví, radosti a vše dobré celé Vaší rodině. S úctou Růžena Fráňová-Čechová. ___________________________________________________________ Vážení, Praha 25.8.2011 Ve 4. čísle časopisu „GENERACE“ jsem s radostí přečetla článek o starých zvycích a vaření. Je mi již 83 let a ráda vařím. A Vaše recepty mně připomněly, co kdysi vařívala naše maminka. Ráda bych ( na dobírku) získala Vaši kuchařku, pokud MÚ knihu prodává. Ráda si připomínám staré zvyky a recepty. PS: Promiňte rukopis. Ruka již špatně slouží. Srdečné díky. Jiřina Zahradníčková, ___________________________________________________________ Uh. Hradiště 29.4.2011 Milí přátelé ! Srdečně děkuji za knížku, kterou jste mně věnovali. Velmi si toho vážím. Je nádherná nejen svým obsahem, ale i provedením. Neměla by chybět v žádné hlucké domácnosti. Většina z nás nejstarších mnohé, co je v knize uvedeno pamatuje, ale je velmi záslužné , že se vše zachová i pro mladší generaci. Patří Vám dík a uznání za úsilí, které jste tomu věnovali. Bude mojí nejmilejší knížkou, kterou dosud o Hluku mám. Mohu Vás ujistit, že rozhodně nezůstane nevyužitá. Také ráda vzpomínám na jídla od své babičky. Oba Vás zdravím a až bude příležitost, ráda si s Vámi ještě o tom popovídám. Ema Motyčková ___________________________________________________________ Milí přátelé ! Musím Vám ještě jednou poděkovat za nádhernou knížku. Udělal radost nejen mně, ale i několika dalším lidem. Koupila jsem ji pro Milenu Lekešovou (z Lánu), která se o ní dozvěděla z rádia. Hned chtěla tyto knihy čtyři, že to budou v její rodině vánoční dárky. Totéž jsem udělala i já. Dlouho jsem ale váhala, jestli ji mám poslat i vnučce Magdě do USA (Jožkova dcera). Ještě nemá svoji rodinu (25), tak jsem si myslela, že svobodná holka nebude mít zájem o vaření. Ale poslala jsem ji už jen proto, aby měla památku na babičku z Hluku. Je tam už třetí Vánoce a každý víkend volá. Mluvíme spolu celou hodinu. Včera mně děkovala za kuchařku a byla z ní nadšená. Dokonce si už některé recepty vyzkoušela. Tak se podle ní bude vařit i na Floridě. Přeji Vám požehnané vánoční svátky naplněné pokojem a radostí, oběma dobré zdraví v příštím roce a ještě hodně úspěšných akcí v Hluku. Ema Motyčková ___________________________________________________________ Paní Marie Lekešová s manželem České Budějovice Vaše kniha je pro mne pohlazením po duši, jako by ji napsala moje maminka, rodačka z Mozkovic. Mnohokrát Vám oběma za ten skvost děkuji. Marcela Šrámková ________________________________________________________ ... celý text