veronika4001 komentáře u knih

Je to svist. Opravdu čtení ubíhá rychle, možná i proto, že nečekáte složitě sešněrovaný příběh, ke kterému se nakonec stejně můžete ubírat.

1 15.11.2023

"Onen jiný řád leží hlouběji, je původnější a bezprostřednější, a proto pro něj neplatí ony první a nejobecnější, protože čistě formální zákony přírody. ..."
Kniha je vybavena konkrétními praktickými ukázkami a případy působení mocných sil. Kniha není naučná, neuvádí ani příklady, řeší se v ní konkrétní individuální případy, které se staly (výňatky z novin, knih, spisů), přesto nedosahuje takové úrovně jako kniha Okultismus, čarodějnictví a magie od Christophera Della.

1 20.07.2023

(SPOILER) Šamanistické jeskynní umění ve Francii jako nejstarší záznam magického myšlení následované démony Lamaštu a Pazúzu.
Mezopotámské umění ovládané protičarodějnickými procesy. Zaznamenány v jeskynních obrazcích, v textech, objevují se mágové, bůh Thovt.
Dobytí Egypta Alexandrem Velikým znamenalo počátek nového synkratického myšlení a náboženství.
Upadal polyteismus, vznikl judaismus, který znamenal vzestup monoteistického myšlení. Vzniká nekromancie. Měla magie fungovat vlastní silou, nebo prostřednictvím zásahů bohů?
Vznikají magické postavy jako stvoření navazující kontakt s nadpřirozeným světem. Rytiny a tabulky popisující rituály proti čarodějné síle. Hledají se významy na nebi. Vzniká astrologie.
Lidé používají pomůcky jako obranu proti zlu a ochranu v posmrtném životě (horovo oko, figurky faraona a vůdce válek, které ničí a zapalují, amulety, talismany, magické formule a zaklínadla na papyrusu, knihy mrtvých, používají kouzla jako součást léčby pacienta, deskové hry k věštění budoucnosti, hole a hůlky k rituální magii apod.).
Setkáváme se s okultismem, čarodějnictvím a magií ve výčtu starověkých, středověkých a novověkých zemí, kde byla magie nejstálejší, nejtradičnější a nejsilnější.
Zarathuštra, Šalomoun, Kirké, Hekaté apod.
Mýty, čáry, kouzla, zaklínání, zaříkávání.
Lidé si odjakživa pomáhali různými formami magie, mytologie, náboženství, okultismu, které znamenaly použití sil mimo hmotný svět. Je to zvláštní, jak lidé potřebovali oporu, v čem ji viděli a věřili jí. Některé existují a využívají se dodnes. Každá země má svou vlastní odnož magie a rituálů. Rituální magie, magie pracující s runami, magie nejblíže čarodějnictví.
Démonologie: Lucifer, Belzébut, Astarot, Lucifugé, Satanachia, Agaliarept, Fleurety, Sargatanas, Nebiros.
Chammurapiho zákoník z 2. tisíciletí př. Kr. je jedním z prvních zákonů proti magii,
Lex duodecim tabularum z 5. století př. Kr.,
Lex Cornelia z roku 82 př. Kr.,
O věštění démonů ze 4. století,
Summa theologica z roku 1265 - 1274,
Malleus maleficarum z roku 1486,
Vznikají grimoáry:
Honoriova přísežná kniha,
Mnichova příručka démonické magie,
Velký grimoár,
Klíčky Šalomounovy,
Menší klíčky Šalomounovy,
Kniha posvátné magie mága Abramelina.
Vznikají další spisy, přípisy a knihy k urychlování studia, k novým náhledům a přístupům, k upevňování tradic.
Bílá magie, černá magie, exorcismus.
Kniha se člení do jednotlivých časových období, ty do různých zemí částí světa, kam okultismus, čarodějnictví a magie pronikaly nejsilněji a následují články a obrazová dokumentace se způsoby a členěním okultismu, čarodějnictvím, magií, jejich pronášením, účinky, srovnáváním s vědou, s jejich pomocnou funkcí, jejich hranicemi, propojení, nástroji, představiteli apod.
V knize je mnohem víc, co by stálo za zmínku, ale není nad to si to otevřít a podívat se. Obrazová dokumentace ve formě kreseb, maleb, fotografií a schémat, představuje ukázky, kterými doplňuje text. Tím se podání zaceluje. Bez obrazové dokumentace by kniha nebyla tím, čím je. A hlavně, nebyla by tak zajímavá a pro čtenáře přínosná.
Za mě velké doporučení pro náhled na téma okultismus, čarodějnictví a magie.

1 19.07.2023

Po pár stránkách jsem si řekla "tak to bude dobré." Hned na mě dýchla Kalkata a pak částečně Aramša. V mysli se mi zjevily typické indické vzory na látkách kaftanu, který Indové nosívají. Kniha obsahuje několik výrazů, pro Indii typických, které neznám nebo se mi připomněly (sárí, kolam, kasty, šúdra, mahanti apod.). Ano, a monzuny, typické pro jižní, jihovýchodní a východní Asii, výrazněji se projevující právě např. v Indii. Cizinci nejsou v malém městě Aranša, semknutém místní komunitou, vítáni. A o to důležitější je zde jejich přítomnost. Mangrovník a zdejší tygr jsou symboly hodné úcty. Jeví se mi to jako primitivní kultura, ačkoliv si nemyslím, že je natolik zaostalá, bez předsudků a zkoordinovaně jednoduchá, a že jí chybí (právní) řád. V příběhu sálá zamezení přístupu svobodného lidského života, podřadnost žen a cítím převládající právo silnějšího. Přečteno za jeden večer a následující dopoledne. Doporučuji pro nástin v poznání indické kultury.

1 30.03.2023

Kniha je dobře napsaná a hned uvrhne do děje, ale...
Podle mého názoru to není horor!
Myslela jsem si, že k něčemu takovému se po pár stránkách (alespoň po padesáti!) dopracuju, ale nebyla to pravda. Začátek se zvrhl tak, že jsem se klátila přes vztahy. Trpělivě jsem se prodírala v očekávání, kdy už konečně začnu cítit alespoň v náznacích stísněný pocit po celém těle, mrazení, šimrání nad hrudní kostí a vstávání chloupků na rukách.
Nadšeným zastáncům knižního hororu nedoporučuji, protože by to mohlo být pro ně zklamání, přestože styl psaní je skvělý a na horory dokonce i dobře nastavený. Kdyby autorka přitvrdila a dala tam třeba duchařinu nebo něco záletného směrem k přízrakům (na obálce knihy vidím lebku, tak třeba živé mrtvé), bylo by to zajímavější a čtenář by se metaforicky přenesl do jiného světa, kde to nezná a který si určuje vlastní pravidla.
Tento příběh se ale s hororem nepotkal.
Po padesáti stranách ničeho mi tam chyběla ta typická hororová odvázanost, ta fantazie, děsivost, strach, hororová plíživost na teď, která postupně nabírá na síle a stoupá a která je ukončena lekací scénou. Tohle by mě ke knize více přimknulo, ačkoliv příběh sám jistě má své opodstatnění.
Kniha je starší, což mě nikdy nevadí, pokud splní moje očekávání, tzn. pokud je hororem důkladně proklepaná a promazaná tak, že se sama začne v čtenářových rukách rozpadat pod tím hororově neúnosným tlakem. ;-)
Přikláním se spíše k tomu, že jde o detektivku, ale mě moc nenadchla (možná v očekávání, že v příběhu půjde o něco jiného).

1 13.03.2023

Čtivá útlá kniha, kterou pokrývá několik krátkých povídek o nemnoha lidech, kteří se navzájem neznají a které spojuje jediné - ostrov Tchaj-wan. Možná to není jediný ostrov, kde jsou duchové pravidelným jevem. Ze začátku povídky vůbec nenavazují a nemají žádnou souvislost, ale potom se vám vše v průběhu četby spojí; je to vše tematicky a časově zkoordinované. Jeden příběh vyplňuje druhý. Kniha se četla sama. Výjimkami z duchařského "pořádku" jsou povídky Su-wei a William. Za nejlepší považuji poslední povídku pod názvem Shade. Za tématičnost souboru povídek, jejich poznenáhlou provázanost jako celku, námět každé z nich a takovou tu neotřelost dávám pět hvězd.

1 19.02.2023

NEPRÁVEM POZAPOMENUTÁ KNIHA! Ze začátku mi to připomnělo filmový horor Sestra. Zajímalo by mě, zda Hnízdo ďábla bylo také zfilmováno.
Zabíjení pro zabíjení. Vlci v rouše beránčím. Jen největší zabijáci jsou ďáblové a vy je nepoznáte. Vy vidíte a určujete zabijáka a zabiják vidí a určuje si vás. A likviduje. Intuice je stále něco jiného, než schopnost umět poznat, kdo je vrah. Jestli vidíte zlo, zlo vidí vás. Zpřeházené fotografie na lednici, některé magnetky popadané, z jiných sestaven nápis. Příběh má velký spád a je plný turbulencí. Dle hodnocení vidím, že čtenáři nevěnovali knize velkou pozornost, zřejmě na ni nebyl v prodejnách knih dostatečný marketing, aby se o ní začali zajímat a kniha se stačila v čtenářském kruhu uchytit. Je to škoda. Od autora jsem žádnou jinou knihu nečetla, a tato je opravdu luxusní. Je to vítr a rozhodně ji doporučuji!

1 05.02.2023

Nevěra na nevěru. Vzrušení je to divoké a animální. Pro někoho koníček, pro jiného životní styl, pro dalšího útěk z reality, nebo třeba dočasné řešení problémů. Lechtivé telefonáty, e-maily, sms. Po nějaké době nastává zlom a rozčarování. Facebook a Instagram - vše povrchní, pomíjivé a falešné. Celé je to o tom být viděn tak, jak chceme, abychom byli ostatními viděni. Předvést se. A hlavně udržet si standard. Flirtování, zpočátku nezávazný sex a teď je nutné se dotyčné osoby zbavit... Problém. Jak si s nevěrným manželem a jeho milenkou poradit? A kdo je vhodný partner? S manželem/manželkou sex a mimomanželský sex. Příběh je dobře beletristicky zpracován.

1 08.01.2023

(SPOILER) Je to kniha prosycená občanskou (politicko-občanskou) válkou; cítím chlad a takové to nechtěné pochmurno; skrývání se, strach, změnu nálad, burcování, nezákonné zatýkání a páchání teroristických akcí na obyvatelích. Je to jiná kultura, která z příběhu přímo sálá. Argentina historicky provázaná se Španělskem, kde je tanec, vášeň, zář, se stává v době konfliktu rozpolcenou a rozvrácenou. Panuje zde strach, v ulicích vojáci, kteří dříve byli spořádanými občany. Armáda neofašistů táhne proti komunistům a proti Židům, odhodlaná umlčet každý nesouhlas vraždou. Novinové plátky jsou cenzurovány; za každý nesouhlas s tamní politikou a útok na ni se dostavuje stíhání, mučení, případně vražda. Každý neúspěch je považován za selhání, které se trestá zabitím. Neofašistické plátky se prodávají už naprosto veřejně. Nejcennějším se stává vlastní život. Je to temný a kultivovaně podaný příběh, ze kterého nevím, co si vzít dříve: Dramata občanské války? Poklesek společnosti? Vztahy a lásku? Příběh je působivý a zanechává silný dojem plný zvratů a kontrastů. Byt číslo 401. Únos. Byt číslo 402. Rovněž únos. Únosy do cel. Neofašistické skupiny proti sionistům. Zlomení bez rodin prchají. Rodiny jsou vyvražděné, nebo jejich členové odvedeni do jiných rodin, nebo ponecháni napospas smrti. Každý, kdo přežil se pokouší uprchnout a i v cizí zemi je stále přítomen strach a obezřetnost. Všude, kde prchající vidí auta, vidí uniformy, kde vidí uniformy, vidí zbraň. Se strachem se nedá žít, přestože strach a únik se stávají přirozenou součástí. Panuje zde pocit viny nad ztrátou rodinných příslušníků a nad svým neotřelým štěstím. Kdybych býval věděl, udělal bych to jinak... Nastává změna vlády. Prchají ti, kdo šli s vládnoucí třídou. Teď se stávají všichni bezejmennými. Vina, kterou nevinní prchající cítí po návratu domů se zvedne ve formě zášti proti nim. Ty jsi přežil! Z přátel se stávají nepřátelé. Nechal zemřít svoji ženu, děti. Nastává zvrat díky okolnostem, za nichž se syn sousedů setká s částí původní rodiny uprchlého. Sousedův syn o ničem neví, skutečnost původnosti rodiny jako investigativní novinář postupně zjišťuje a prověřuje. Dochází ke shledání, ze začátku nepříliš chtěnému a přes lži, nástrahy, podvody a donucení nakonec zasáhne osud jako ten, kdo píše první a poslední slovo. Autor si je vědom přínosu krátkých kapitol. Kniha přes složitost děje mě hned vtáhla, a to velice intenzivně. Španělská slovíčka jsem nejprve vnímala jako rušivý element, ale postupně jsem je shledala příhodnými a nakonec jsem je i očekávala. Stala se součástí příběhu, a já věděla, že nastanou a zase je budu číst, nebo se s nimi setkávat. A bylo to dobře, bez nich by nedošlo k tomu správnému vyznění, k pochopení tragédie. Knihu doporučuji pro její originalitu.

1 29.12.2022

Je zvláštní, že Floyd oslovil Laurel jménem. Vždyť se nikdy neviděli! Přitom tohle Laurel nezarazilo a nezabývala se tím. Namísto toho ji zaujal jeho přízvuk. Proč? Až potom se mimo jiné dovtípila, že ji zná z internetu kvůli její nezvěstné dceři. Tímto způsobem je to nedotažené, protože každý by se přece zajímal, odkud ho/ji ten dotyčný zná. Na druhou stranu se jedná o hezký příběh, který má mnoho otazníků čekajících na odpověď. Co je lákavé, je ono zrcadlo minulosti a současnosti, jež se naskýtá u obou dcer - Ellie a Poppy. Rozplétání je podivuhodné a ještě podivuhodnější je zadostiučinění Laurel, která se dozvídá fakta skrze jinou "rodinu".

1 22.12.2022

Jak to ti pánové dělají, že mě vždycky zaženou do pomyslného kouta, kde se odevzdávám jejich příběhu? Od prvních stránek se pomalu přenáším jinam. Přírodopisné muzeum v New Yorku je plné záhad se svými halami, sklepními prostory, úkryty a nevyužívanými sbírkami. Veškerá zákoutí mají tendenci růst se "zbytkovými", ale o to cennějšími sbírkovými předměty zvyšujícími napětí a zvědavost. Autoři umí získat z historie to, co nikdo nezná a málokdy si dá do souvislostí, totiž tajemství, záhady, nebezpečenství. "Jejich" historie je opředena něčím, co není náhodné, ale dělají z toho situaci a operační akce. Historie díky nim ožívá a získává dramatické kontury. Autoři píší ve stylu odpovědí k jejich popisu/vyprávění na otázku "Proč se to děje?" Zvraty do dětství v příběhu krásně zapadají. Od autorské dvojice opět další skvělá kniha, i když konec je trochu předvídatelný.

1 06.12.2022

Některé thrillery jsou preciznější v popisech událostí, policejních instinktech, postupech, metodách zkoumání, šetřeních a průzkumech. Přesto se mi tento thriller zdál zajímavý z důvodu neotřelého námětu - kořeny stromu, kde příběh začíná a končí. Co je důležité a co vadilo, byl poměr hlavního vyšetřovatele k účastníkům.

1 28.10.2022

Knihu jsem už jednou četla. Příběh je poutavý, s troškou tajemna, zvláště je akční. Jedná se o vyšší cíl - vědu, nebo i jiný cíl, a to komplotem bojovníků získat výhradní cennost? Obojí spojuje text, který má být mapou, a tuto mapu chce více sil a chtějí ji celou. Má dvě strany. Ta první byla ukradena. Ta druhá je v držení Emily, která je vědkyní a mapu má prozkoumat. Podle ní je dokument spíše padělkem; mapa je psána hustým černým inkoustem a jsou v ní chyby. Vypadá bezvýznamně, přesto se o ní bojuje na život a na smrt. Je to dokument popisující, jak oddělit tělo a duši?

1 17.09.2022

Pouhopouhý e-mail. Něco mi říkalo nevěřit nikomu z nich. Svižné a strhující čtení s překvapivým závěrem.

1 25.08.2022

Tak tohle je jiné. Darcyinu tvorbu mi to připomíná vzdáleně. Živí mrtví. Skryti před nimi, ale nedá se jen přežívat. Ze začátku mi nepřišel dobrý nápad knihu číst po večerech. Dokonce ani odpoledne ne. Když v paneláku něco zaskřípe - stačí jen výtah, který se rozjede - hned zkoprním a vnímám už jen ty zvuky. V příběhu je napětí utužováno stálostí. Tím, že Vyzáblí nejsou vidět, splývají, jsou ukryti a jsou vnímáni, až když se něco pohne nebo je slyšet. Anebo vidět jako např. rýhy ve dřevě. Banksyjský les je smyšlený. Škoda. Mám ráda, když si prostředí mohu vyhledat a když zjistím, že má temnou stránku. Zvláště u lesů a opuštěných míst je to důležité. Příběh se mi jeví podrobněji vykreslen než ostatní Darcyina dílka; tady jsem si to více užívala, hlavně cestu z Winterbournu k Beth, jako kdybych tam seděla s nimi. Ze začátku je to takové kolébavé čtení, postupně se ale děj dostává do ráže a má už jiný náboj a jakási neviditelná síla mě žene dál a dál. Skvělé jsou peripetie obou hrdinů. Připomíná mi to knihu Červený vrch nebo Světová válka Z, ale tam lidé hned po kousnutí zmutovali a stávalo se to procesem, tj. zemřeli a následkem toho vstali z mrtvých. Příběh pokračuje svižným tempem, tady se Coates opravdu posunula, prostě je to jiné. Líbí se mi jednotlivé zápletky v domech, autě, na lodi. Vysoustružené do detailu. Každá kapitola přináší něco nového, nějakou další akci, která vás "vezme do oběhu". Je to dobrodružné, dynamické, má to temperament a spád. Cítila jsem to bezbřehé ticho, to liduprázdno, když někam Dorran s Clare přišli a pak šum pohybů Vyzáblých. Závěr byl předvídatelný. Světová válka Z mě ale více dostala, ačkoliv zombie příběh, byla více o běžném životě, méně fiktivně podána, a o to více vyzněla realističtěji.

1 04.08.2022

(SPOILER) Prolog absolutně přitažlivý. Při jeho čtení jsem si připadala jako v klášteře. Ty staré lesknoucí se dlaždice, kapající voda, zrychlený klapot podpatků, lavice, temné chodby, zvuky vlajících rouch, chřestění klíče v zámku a skřípot otevírajících se dveří. Některé pasáže knihy byly i humorné: "Náš opravdový domov stojí hned vedle: malá chalupa, která by byla docela hezká, nebýt toho, že se povážlivě naklání a vypadá, jako by se snažila v tichosti cihlu po cihle odplížit pryč." Je to zvláštní příběh s pověrami, přízraky a rituály. Dokonce je, podle mého úsudku, dobře napsaný. Styl mu padne jako ulitý - je přívětivý a poddává se kadenci, proto má děj takový spád a lehce se čte. Sotva jsem knihu otevřela, už jsem četla 80. stranu. Jde to rychle, napětí se zvyšuje. Samotné chování lidí tomu napovídá, protože jsou na tamní události spojené s upálením dvou dívek zvyklí. Kniha má i pár nedostatků. Od začátku chybí vysvětlení, kdo je Ruby? Zemřelá dcera reverendky? Asi to bude muž. Takže její bývalý přítel? Milenec? Manžel? Syn? Bratr? Vzdálený příbuzný? Musela jsem hádat, protože toto jméno se tam byť jen ťuknutím neustále opakovalo. Bratr reverendky Jacob také v příběhu zaznívá kdesi z dálky. Nepřátelství některých ve vesnici je znát. A možná nejen pubertálních výrostků, kteří šikanují, týrají a dokonce zabíjejí. Reverendka Jack je vstřícně vítána, ale nelze si nevšimnout podezíravosti obyvatel. Příběh je opředen symbolikou, má to hutnost, ve vyjadřování je něco, co přispívá k intenzitě prožitku. Rozumím autorce napnout čtenáře do poslední pídě, což se v mém případě povedlo, ale ne nade vší pochybnost. O tom, kdo je Ruby se dozvídám až na 230. straně. Přitom už na začátku měla o Ruby (ano, jméno je ženského rodu) napsat víc, aby text nevyzněl rušivě, protože čtenáře zbytečně mate a odrazuje od čtení. V příběhu se čtenáři totiž jinak objevuje abstraktní postava jménem Ruby, o které neví, kam ji zařadit, neví, co s ní. Kdyby to bylo s tou Ruby a nutno dodat s vraždícím bratrem reverendky, dotažené, kdyby bylo více temných míst (Vždyť tak krásně začala! To ponuré kostelní prostředí, prostředí kaple a starého hororového domu dávají takové možnosti!) a děj celkově propracovanější (např. promyšlenější intriky s páleničkami, hlubší vztahové propletence), dala bych nejvyšší hodnocení. Americké poměry jsou mi neznámé - dceru reverendky někdo málem zastřelí, párkrát se zraní sama, nebo jí k tomu někdo pomůže, zmizí nůž, reverendce samotné je vyhrožováno, někdo jí podsouvá páleničky a reverendka je klidná. Někde mi přijde až snadno uchlácholivá. Taky proč ne, když má bratra ve vězení a sama na rukou má krev. Je to k zasmání. Ale přitom tak hezky a střízlivě nebo seriózně to začalo. Já se chtěla pobavit, ale udělat ten příběh věrohodnějším by nebylo od věci. Věřím, že je to líbivé. Mně to vcuclo až jsem se divila jak moc a takhle to autorka jistě chtěla. Ale zase tak nápadně líbivé až je to umělé, neuvěřitelný děj a tedy prázdný děj. Nic se netočí, nic se nekumuluje, jen nenarušený povrch. Kumulativně to začíná až závěrem, kde přichází WOW rozuzlení. I přes tyto nedostatky autorka přitáhnout pozornost umí. Tu moji nejen přitáhla, ale i udržela, a sice do konce knihy. Čtyři zasloužené hvězdy za to vcucnutí - počáteční nádech a konečný výdech zahrnující všechny stránky knihy.

1 28.07.2022

Kniha mě upoutala hned svým začátkem o dvou potápěčích ohledávajících vrak. To vystižení potápěčské situace - dlouhé cesty k vraku lodi, zjištění, že je obrácena dolů, proklešťování si cesty do vraku, zjištění stavu, v jakém se vrak nachází, nemožnost otevření dveří, ztráta orientace, absence vzduchu, smrt. Příběh ve stejných konturách a zvolna pokračuje policejním vyšetřováním, které ve vás rozdmýchává představy, kdo by mohl být oním vrahem, který potápěčům zatarasil cestu ven. Přibývá další vražda, a ta mě odvedla od původního myšlenkového scénáře. Ze začátku je příběh svižnější, potom pozvolnější, jakmile dochází k rozplétání. Příběh bych označila jedním názvem, a to "Matematika". Doporučuji jako svěží oddechovku.

1 17.06.2022

Kniha je psána srozumitelným výkladem, někde až moc jednoduše. Ale pozor! To je přesně to, čím si může potenciální čtenáře získat; totiž svojí nápaditostí, na některých místech tvořivostí, vysvětlováním, někde důvtipem a pro mě zvláště novými informacemi z praxe. Jde o srozumitelnost výkladu, kdy tady knihovny zastávají roli informačního a studijního centra a suplementu vzdělávacích institucí, ponejvíce základních a středních škol, v případě akademických knihoven pomocníka univerzit. Nejsem knihovník, ani informační pracovník, proto mě kniha zaujala novými informacemi, především její novátorská poslední desátá kapitola, ačkoliv se jeví být vzhledem k uplynulým deseti letům od vydání publikace zastaralá a nevyužitá, nebo využitá a překonaná. Rozhodně mě potěšila informace o technologii NFC, kde je uváděn příklad možnosti. Nevím, jestli to tak naše muzea (možná i knihovny) mají, ale vylepšením QR kódů si mohou rozmístit jednotlivé chipy např. ve výstavních prostorech u vitrín, přístěnků a/nebo na chodbách, v nichž budou obsaženy nejen informace, ale hlavně úkoly a vzdělávací akce pro předškolní a školní děti i studenty základních a středních škol. Na badatele z univerzit a dalších vysokoškolských ústavů by se nesmělo zapomenout a pro ně vytvořit prostřednictvím QR kódu použitelný archiv vztahující se k jednotlivým sbírkám, který by obsahoval ne vždy dostupné materiály. QR kód by pro ně mohl obsahovat samoobslužné badatelské činnosti. Spolu s domluvou s jednotlivými školami a univerzitami by mohl projekt zafungovat. Uživatelé by si jednotlivé čipy načítali a plnili by jednotlivá zadání, nebo by mohli užívat materiály z archivu pro svoji kvalifikační práci nebo publikace. Takto bych si to představovala ve všech muzeích, hlavně v Národním muzeu, které má Přírodovědecké muzeum, Náprstkovo muzeum, Knihovnu, Historické muzeum a České muzeum hudby. Bylo by krásné vzdělávání ještě více do muzeí začlenit a prohloubit. Totéž bych očekávala u akademických knihoven a snad i jiných třeba specializovaných knihoven, zvláště pro lékaře, právníky, farmaceuty a odborníky z řady dalších vědních oborů. Třeba to tak mají, jen o tom nevím, nebo celá řada lidí o tom neví. Rozhodně jsem se s takovou nabídkou nikdy nesetkala. Tleskám pro užitek, který tu byl, možná je a/nebo možná bude.

1 30.01.2022

Je to zajímavá kniha, nesnadno zapamatovatelná pro ty, nebo zvláště pro ty, kteří pochází z jiných (kvalitativních) oborů. Není to matematika, je to konstrukce; je to konstrukce informací. Mechanismy, které se v ní popisují si lze představit, ale lze si je představit zrovna v ten okamžik. Nevím, jestli by se mi ty schémata, tvary, různé obrazce a s nimi související vysvětlení vybavily po několika dnech. Kniha mi hodně přinesla, ukázala, že složité se dá napsat snadněji, ale je to obtížně zapamatovatelné a nejsem si jista, zda pro praxi použitelné. Zcela jistě je to takový teoretický základ informačních věd, který má co nabídnout. Jediné, co moc neoceňuji jsou časté odbočky na odkazy s bibliografickými citacemi, které odvádí od pozornosti, i když mohou zcela jistě posloužit těm, co knihu zamýšlí použít jako zdroj.

1 08.01.2022

(SPOILER) Alabama. Chtěla jsem americký horor a když jsem se dozvěděla, že v rukou držím horor, jehož děj je zasazen do Alabamy, zatetelila jsem se blahem. Četla jsem a před očima se mi míhal film. Dům, ve kterém obrazy najednou visí nakřivo, je jinak rozestavěn nábytek, tužka sama čmárající po papíře. To dlouho tady nebylo. Zvláštní jednání a události dvou zvláštních rodin směřujících ke zvláštnímu místu. Beldamu. Městu, které je tvořeno třemi lidskými obydlími a ve kterém převažují písečné duny s drobnými zrníčky bílého písku. A do třetího domu v něm, který je obestřen záhadami. Barbařin alkoholismus mi do příběhu moc nezapadá, ale to je zřejmě proto, aby příběh budil dojem, že se nejedná o horor (vždyť má jít jen o všední život dvou rodin!). Hororové prvky budí na začátku dojem nahodilosti, do běžného příběhu vetknutých hororových prvků, které vznikají jakoby s příběhem. V Beldamu byla všudypřítomná prázdnota a tento příběh také vypadá prázdně, ale trochu jinak. Příběh se zdá být nudný, ale to je přesně to umění - vystihnout nudu v nudném prostředí a vytvořit z toho zajímavý příběh. Pojmout nudu v příběhu tak, aby zaujal, je těžké a čtivost spatřuji v dunách, přibližujícím se písku, který je zrádný stejně jako obyvatelé třetího domu a který začíná pomalu okupovat oba domy, ve kterých rodiny žijí. Kniha má blízko k Shirley Jackson, trochu mi to zavání Barbarou Erskine. Se stylem podání udržujícím "nudu" hodnotím pěti hvězdičkami.

1 31.10.2021