verense
komentáře u knih
Knihovna duší
Ransom Riggs
Jak hodnotit knihu, kde vám hlavní hrdinové strašně lezou na nervy? Za mě nejslabší díl trilogie, příliš úporné, vykonstruované, očividná snaha vše naroubovat tak, aby zlo bylo potrestáno a dobro zvítězilo nade vším. Dočetla jsem spíše z povinnosti. Pár dobrých momentů v knize bylo, to nemohu autorovi upřít, ale do domácí knihovničky si tuhle trilogii nezařadím.
Sůl moře
Ruta Sepetys
Velmi čtivě napsaná kniha, v jejímž vyprávění se střídají 4 hlavní postavy. Děj rychle ubíhá kupředu a postupně odkrýváme tajemství jednotlivých aktérů. Kniha má historické pozadí na základě skutečných událostí, z některých výjevů mi nebylo dobře po těle, ani po duchu, a děkuju, že žiju v téhle době, kdy mám co jíst, jsem v teple, zdravá a žehrám na nepodstatné maličkosti.
Kniha není klasickým válečným dramatem, je to spíš milostný příběh na pozadí hrůzností druhé světové války. Autorka se bohužel nevyhnula klišé ona-mladá-krásná-tajemná + on-mladý-krásný-tajemný, proto nedávám plný počet hvězd. Nejsilnější postavou pro mě byla Emilia, jejíž osud mne dojal nejvíc. K autorce se určitě vrátím, její styl psaní se mi dobře čte. A člověk si musí neustále připomínat, že žít v míru je jedna z nejcennějších věcí, co máme.
Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti
Ransom Riggs
Ke knize jsem se dostala díky čtenářské výzvě, přelouskla jsem ji docela rychle - je to psané čtivě a kapitoly jsou tak akorát dlouhé. Příběh sám je celkem zajímavě postavený, i když výtky bych měla (ale je to autorova prvotina, tak přimhouřím oko).
Je to čtení spíše pro teenagery, pro mě to byla taková oddychovka k odpolednímu kafi. Pěkné je zařazení originálních dobových fotografií, které přiživují čtenářovu fantazii. Asi jsem celkově čekala o něco víc, ale četla jsem mnohem stupidnější knihy tohoto žánru, takže zklamání se tak úplně nekoná. Celkový dojem zkompletuju až po přečtení dalších dílů, protože tento končí otevřeně, tak jsem zvědavá, jestli autor udrží nastavenou laťku, nebo s ní někam pohne (oběma směry je místa dost...).
Detektiv
Arthur Hailey
Ač mám Haileyho ve velké oblibě, tohle mi přišlo takové dost průměrné. Ne že by příběh nebo nahlédnutí do policejní práce nebylo zajímavé, ale zápletka šla celkem snadno odhalit a navíc kniha místy působila spíš jako středoškolský referát z policejních statistik. Nehledě k tomu, že o každé postavě autor neopomene uvést její barvu pleti - nechci tento palčivý problém USA nijak zlehčovat, nicméně je-li to na každé druhé straně, začne to být únavné. V tomto žánru jsou větší skvosty ke čtení...
Za zavřenými dveřmi
B. A. Paris (p)
Máte-li v tomhle žánru už něco přečteno, pak velmi záhy odhalíte, odkud vítr fouká. Autorka píše čtivě, a tak vás kniha drapne a nenechá vás odejít, dokud se nedoberete konce. Byť výtky by se našly - je to koneckonců prvotina, celkově hodnotím jako celkem zdařilou knihu vhodnou na zabití deštivého víkendu.
Vykutálený pohádky
Josef Alois Náhlovský
Velmi hezké pohádky (délkou spíš asi pro větší děti), takové laskavé a moudré, s Náhlovského typickým humorem. Ráda jsem přečetla a ráda doporučuji.
Deníček moderního fotra aneb Proč by muži neměli mít děti
Dominik Landsman
Máte-li potomky (čím menší, tím líp) a zálibu v humoru ad absurdum, pak vám tahle knížka může padnout do noty. Nečekejte žádnou sofistikovanou zábavu pro členy Mensy, je to prostě jen více či méně vtipné komentování strastí prvorodiče, který miminka zná jen z vyšňořených fotek časopisů pro ženy. Kdo nezažil, nepochopí... Pro mne oddychovka, po které jsem sáhla jednak kvůli Výzvě, a jednak jako vyvážení četby mnohem ponurejší literatury.
Dcera
Jane Shemilt
Ono to není špatně napsáno, a věřím, že na západ od nás bude mít kniha lepší hodnocení, než zde. Jednak proto, že v ČR není zaměstnaná matka se třemi dětmi nic výjimečného (a která z nich si může dovolit hospodyni, že...), a jednak proto, že mi ukažte holku, která by dobrovolně utekla k zmíněnému etniku, které v našich končinách má pověst... no však víme. Ale jako zamyšlení pro rodiče to není špatné, takové memento, abychom si nikdy nemysleli, že druhého dokonale známe.
3x vraždy
Agatha Christie
Co jiného dát královně detektivek za její majstrštyky, než plný počet hvězd? I když je fakt, že s přibývajícími lety a čtenářskými zkušenostmi je člověk kritičtější, pořád Agatha Christie patří k sázce na jistotu, když je člověk přesycen soudobými vyšetřovateli, kteří evokují buď superhrdiny, anebo adepty do léčebny závislostí...
Všechny tři příběhy jen dokazují, že autorka byla znalkyní lidských povah a svá díla vypracovala s pečlivostí od začátku do konce.
Skleněný les
Cynthia Swanson
Tuto knihu řadím mezi takové "dovolenkové" - ideální čtení na upršený víkend, kdy nechcete nic extra náročného, ale zase ne úplnou pitominu. Souhlasím s komentáři přede mnou, že označení thriler je nadnesené, spíš je to drama jedné rodiny, které se nám odkrývá očima naivní Angie, zasmušilé Ruby a nešťastné Siljy. A i když autorka vynaložila námahu na nejrůznější rešerše a podklady, kniha mi přijde taková "klouzající po povrchu". Není to ani detektivka, ani psychologický román, ani červená knihovna, ani historická sonda společnosti - prostě si ode všeho jen tak něco lízne, a výsledek je sice celkem čtivý, ale obávám se, že za měsíc si sotva vzpomenu, o čem byl.
Denik Ostravaka 1
Ostravak Ostravski
Vzpomínám si, když Ostravak začal, jak jsme hromadně v kanceláři čekali na každý jeho nový výplod, a pak už se jen vzduchem neslo kolektivní pochechtávání. Po letech už to část svého kouzla pochopitelně ztratilo. Ono obecně vzato, každý blog převedený do knižní podoby má jeden zásadní neduh: dříve nebo později objevíte opakující se schémata, kterých si všimnete až právě v té knize, kdy zhltnete několik příběhů za sebou (místo pěkně dávkovaných v časovém odstupu). A tím pochopitelně i klesá vtipnost jednotlivých příspěvků, protože jak známo, opakovaný vtip přestává být vtipem.
Za mě tři hvězdy - jednak z nostalgie, a jednak, že některé příměry byly fakt trefné.
Děti půlnoci
Salman Rushdie
Ufff, tohle nebylo jednoduché čtení, knížku jsem louskala na své poměry nezvykle dlouho. Je hodně podrobná, barvitá, mnohovrstevná, místy nezvykle fantastická a vřele doporučuji si oživit nějaké ty historické znalosti Indie (i když si myslím, že Středoevropan nikdy neodhalí a nedocení všechny narážky a souvislosti). Není to čtení pro každého, ale jsem nakonec ráda, že jsem to zvládla. Stále ve mně totiž přetrvává mlhavý pocit, jako by mne to posunulo o nějaký ten čtenářský stupínek výš. Jo a mám strašnou chuť na nějaké čatní!
Poustevník
Thomas Rydahl
Několikrát jsem Poustevníka odložila, pak se zase se přemluvila, že mu dám ještě šanci. A pak mi dítko vytáhlo ze zavřené knihy záložku, a já zjistila, že mám pramálo chuti hledat poslední přečtenou stránku a mrhat svým časem na knihu, která mne ani trochu neoslovila. Ne že by to byl nějaký odpad, ale autorův styl psaní jde těžce mimo mne.
Poslední žid
Noah Gordon
Typicky čtivý a poutavý Noah Gordon, vždycky máte dojem, jako byste s hlavním hrdinou byli přímo na místě a prožívali jeho strasti i slasti. Pro mne je autor sázkou na jistotu, když nevím, co číst.
Open – Otevřená zpověď
Andre Agassi
Nepočítám se mezi nějaké skalní tenisové fanoušky, ale tahle kniha mě naprosto pohltila a četla jsem ji v každé volné chvilce. Hodně zajímavé nakouknutí pod pokličku vrcholového sportu, pevně doufám, že moje dítě se žádnému věnovat nebude... :-D Vřele doporučuji, je to upřímné, otevřené, vtipné a poučné zároveň.
Pustiny
Stephen King
Kdo by to byl u prvního dílu řekl, že se z toho vyvine takováhle jízda! Zatím pro mne nejlepší díl, strašně mne baví, jak se objevuje propojení různých světů a událostí. Barvité popisy vytočily mojí fantazii na plné obrátky, a myslím, že mi dlouho vydrží podezřívavý pohled na všechny kolem jedoucí vlaky... Doufám, že další díly budou mít stejně vysoko nastavenou laťku.
Vánoce Hercula Poirota
Agatha Christie
Je to pěkná detektivka, kdy motiv k vraždě mohl mít naprosto každý, ale pozornému čtenáři neuniknou indicie, které okruh podezřelých radikálně zužují. Četlo se mi dobře, ale osobně si myslím, že má autorka na kontě lépe propracovaná díla. Tady mi přišlo, že se "malé šedé buňky" zas až tak namáhat nemusely, a je skoro až škoda, že tak dlouho plánovaný a promýšlený zločin byl tak rychle odhalen.
Stříbrná zátoka
Jojo Moyes
Autorku už mám vyhlédnutou delší dobu, tohle byla moje první kniha od ní. Vzhledem ke komentářům jsem neměla nějaké přehnaná očekávání, a myslím, že to bylo dobře. Není to špatná kniha, kterou byste znechuceně odhodili jako ztrátu času, spíš bych ji zařadila mezi takové ty oddychové, které si s sebou zabalíte na letní dovolenou, když nechcete číst nějaký bezduchý škvár. Je zde postupně odhalované tajemství, dost romantiky, krásné líčení přírody, trochu dramatu a 100% happyending, který by se v reálném životě takhle hladce nepřihodil. Osobně mám trochu problém pochopit některé Lisiny myšlenkové pochody a jednání, a těžko se kdy octnu v její kůži, abych mohla srovnávat (díkybohu). Tudíž mi nezbývá než se vrhnout na autorčina díla a doufat, že některé ve mně zanechá hlubší a trvalejší dojem, než Stříbrná zátoka.
Kafe @ cigárko
Marie Doležalová
Není to špatné, ale literární veledílo nečekejte. Spíš takový laskavý a jemně legrační pohled do míst, kam běžný divadelní/televizní divák nedohlédne a tak ani nemá ponětí, co vše je také s herectvím spjato (ale pro mne prostě v tomhle směru vedou Bezouškovy Tajnosti zákulisí). Je to knížka, kterou otevřete, když si dáte kafe a cigaretu a nechcete u toho jen tak lelkovat. Přečtete 2-3 kapitoly a pak klidně můžete knihu odložit a vrátit se k ní kdykoli jindy. Nebo vůbec. Nic podstatného vám totiž neuteče.
Podivné město
Ransom Riggs
I druhý díl trilogie je velmi čtivý, přelouskla jsem ho velmi rychle a prvotní dojem byl: tenhle díl je lepší než ten první, hlavně díky akčnějšímu ději a překvapivému závěru. JENŽE, pak se mi to v hlavě rozleželo, a začaly mě trápit otázky, které - doufám - zodpoví poslední díl. Taky se mi pořád vtírá myšlenka, že autor se nechal inspirovat X-meny, těch podobností je tam celkem dost (i když co taky pořád ve fantasy vymýšlet, žejo). A s čím mám celkem problém, je řekněme psychická vyzrálost podivných - jsou na světě už desítky let, a přitom se někdy chovají jako naprostá děcka a jindy vykazují zralost dospělých. Autor už tohle nakousnul ve vztahu Emmy a Jacoba, z její strany je to prostě divné... No jsem zvědavá, jak tohle autor vyřeší, jdu se vrhnout na poslední díl.